Sdílená odpovědnost v proceduře náhradního mateřství

Náhradní mateřství z pohledu občanského práva: zvyšující se tlak na legislativní ukotvení, rizika pro děti a důvěru mezi zúčastněnými stranami. V posledních letech můžeme, nejen na území České republiky, sledovat nárůst normalizace náhradního mateřství. Jako náhradní mateřství je označován proces, kdy žena podstoupí asistovanou reprodukci, těhotenství a porod s tím, že je od počátku procesu jejím záměrem rodičovská práva a povinnosti k narozenému dítěti převést na třetí osobu, případně osoby. Zjednodušeně řečeno se tedy jedná o situaci, kdy žena donosí plod a posléze dá souhlas s osvojením dítěte páru, se kterým uzavřela dohodu. Biologickým otcem dítěte může být muž z osvojitelského páru.

Právní rámec a výlučný status rodičovství

Jakkoliv ve společnosti toto téma rezonuje, právní zakotvení náhradního mateřství v našem státě prozatím absentuje. Snad jediná výslovná zmínka o náhradním mateřství v právním řádu je učiněna v § 804 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) právě v kontextu osvojení, kde je uvedeno, že: „Osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství“. I přesto se však náhradní mateřství v České republice odehrává v rámci „šedé zóny“.

Podle § 775 OZ je matkou dítěte vždy ta žena, která je porodila. Z právního hlediska tedy v případě náhradního mateřství bude matkou vždy náhradní rodička. Pokud jde o otce, je situace složitější: dle § 778 OZ je otcem dítěte ten muž, který dal souhlas k umělému oplodnění, obvykle muž z objednatelského páru. Vdaná žena by mohla vyvolat komplikace, protože souhlas manžela s umělým oplodněním je klíčový a následně by bylo obtížnější umět otcovství popřít.

Další možnost ohledně určení otce, u neprovdané ženy, představuje souhlasné prohlášení dle § 779 OZ již za doby trvání těhotenství, což umožňuje otci vystoupit po porodu a převzít dítě do své péče. Jedinou variantou nabytí rodičovských práv jiné matky či otce je institutu osvojení, které vyžaduje souhlas rodičů osvojovaného dítěte a minimální dobu péče osvojitele (alespoň 6 měsíců) před rozhodnutím soudu.

Osvobození od nich a rizika souhlasu s osvojením

Osvobození od souhlasu rodičů s osvojením je možné pouze v zákonem vymezených důvodech (§ 818-820 OZ). Riziko vzniká, pokud náhradní matka odmítne souhlas poskytnout, zejména poté, co dítě už je v péči osvojitele a dojde k používání kontaktu během minimálně 6 týdnů. Takové odmítnutí zkomplikuje dědění právního titulu osvojení a může vést k zamítnutí návrhu soudem. V praxi tedy hraje zásadní roli časový harmonogram a citové pouto, které se mohou vytvořit mezi náhradní matkou a dítětem během těhotenství a krátce po porodu.

Ekonomické a důvěrné aspekty náhradního mateřství

Celá věc se stává ještě složitější v kontextu toho, že jen málokdy probíhá náhradní mateřství zcela altruisticky. Minimálně část této sumy rodiče platí náhradní matce již v průběhu těhotenství. Zároveň neexistuje záruka, že dítě bude po porodu předáno objednateli; riziko zvyšuje i skutečnost, že někdy rodiče nepřijmou dítě s určitým postižením. Případ „Baby Gammy“ ilustruje takový problém, kdy objednatelští rodiče odmítli převzít dítě narozené s Downovým syndromem. Náhradní matka poté usilovala o finanční podporu, ale hlavním problémem zůstává právní neujasněnost a etické otázky.

I když v roce 2009 existovaly snahy legislativně ošetřit surogační smlouvu, nebyla tato smlouva do OZ vtělena. Pokud by k uzákonění došlo, smlouva o poskytnutí platby náhradní matce by byla z hlediska občanskoprávního z povahy věci apriori vyloučena, jelikož mezinárodní i české právo brání finančnímu prospěchu z lidského těla. Jediná oblast, která by mohla být pokryta, je náhrada nákladů souvisejících s těhotenstvím a porodem; avšak platba jako taková za donošení dítěte by nebyla vymahatelná a v rozporu s dobrými mravy a OZ by byla absolutně neplatná.

Praktické závěry a nutnost legislativního ukotvení

Celý proces náhradního mateřství stojí na důvěře a pohybuje se na hraně zákona. Větší riziko nastává, když náhradní matka odmítne souhlas s osvojením a dítě zůstane bez jasného rodičovského titulu. Závěr vyšších autorit je, že legální zakotvení surogační smlouvy by bylo žádoucí, neboť by umožnilo jasné vymezení práv a povinností všech stran a ochranu nejlepšího zájmu dítěte. Analýzy a výzkum ukazují potřebu legislativního ukotvení alespoň základních aspektů, které by vymezily podmínky pro náhradní mateřství, včetně kritérií pro výběr náhradní matky, způsobů kontaktu a odpovědnosti zprostředkovatelských agentur a odpovědnosti primární péče o dítě.

Zároveň je důležité, aby právo hledělo na mezinárodní dimenze procedury a poskytlo jasné dopady pro děti narozené prostřednictvím náhradního mateřství v České republice. Z výzkumu vyplývá, že zajištění právní jistoty, etiky a ochrany nejlepších zájmů dítěte vyžaduje veřejné konsensuální řešení, které by mohlo být realizováno legislativní normou, která vymezí alespoň klíčové aspekty surogační smlouvy a vznik rodičovských práv po narození dítěte.

Návrh schématu: zákonný rámec náhradního mateřství a postup osvojení

[Zvláštní řízení] Kdo si může adoptovat podle filipínského práva? Série o adopci, 1. část (Video43)

Typické otázky a jejich shrnutí

  1. Kdo je právně matkou dítěte v náhradním mateřství? - Matkou je vždy žena, která dítě porodila; v případě náhradního mateřství tedy náhradní rodička.
  2. Jak se určuje otcovství? - Obvykle muž z objednatelského páru, pokud souhlas s umělým oplodněním dal; v jiných případech může nastoupit souhlasné prohlášení během těhotenství.
  3. Co je hlavním způsobem předání rodičovských práv? - Osvojení, které vyžaduje souhlas rodičů osvojovaného dítěte a následně soudní řízení s minimální dobou péče.
  4. Proč je důležité legislativní ukotvení surogační smlouvy? - Kvůli ochraně nejlepšího zájmu dítěte, právní jistotě všech stran a prevenci zneužití systému.

tags: #sdilena #odpovednost #v #procedure #nahradniho #materstvi