MUDr. Martin Opočenský, Ph. D. | Úterý 16. 09. Všeobecně se ví, že základem úspěšného tréninkového procesu je mimo jiné rozvoj tzv. pohybových schopností, mezi které patří zejména schopnosti rychlostnísilové, vytrvalostní, obratnostní a samotná pohyblivost. Kondiční příprava je jednou ze základních součástí tréninku a její význam v současnosti významně narůstá, neboť trendem poslední doby je posilování významu silových schopností sportovců.
Sval se při kontrakci zkracuje o 30-40% své délky. Při paralelním uspořádání vláken je při 30% zkrácení vláken zapojeno méně svalových vláken, a protože má sval úpon dále od osy kloubů a tedy větší délku zdvihu, má taky menší sílu. Tzv. na počtu svalových vláken - čím je jich více, tím větší síla - počet vláken lze určit buď přímo pomocí vyšetření magnetickou rezonancí, nebo pomocí výpočtu tzv. na počtu aktivovaných motorických jednotek (tj. na interakci elastické složky svalu a šlachy).
Je zřejmé, že vyšetřit svalovou sílu je, i z důvodu hlavních anatomických parametrů určujících svalovou sílu, velmi obtížné. Vyšetřuje se pomocí tzv. svalového testu, který slouží především k vyšetření jednotlivých svalů, svalových skupin a pohybových stereotypů. Touto oblastí se zabývají především fyzioterapeuti. Příčně pruhované kosterní svalstvo představuje u žen 25-35% a u mužů 40-45% tělesné hmotnosti.
Základní jednotkou svalového vlákna je sarkomera, kterých je v průměrném vláknu asi 5 tisíc. Sarkomera je složena z myofibril, z vlastních kontraktilních elementů, jež jsou bílkovinné povahy a nazývají se aktin a myosin. Počet svalových vláken připojených k jednomu motoneuronu je různý - jednotky v okohybných svalech, stovky v hýžďových svalech. Již v jednom z našich minulých článků o VO2max bylo uvedeno, že výslednou spotřebu kyslíku a tedy míru zejména vytrvalnostních schopností ovlivňuje geneticky podmíněný poměr tzv. bílých a červených svalových vláken.
V průběhu nitroděložního vývoje se k pomalým, hůře myelinizovaných nervovým vláknům vydiferencují pomalá, neboli červená svalová (slow twitch - ST), a svalová vlákna napojená na dobře myelinizované a tedy rychlejší neurony tzv. rychlá vlákna typu II. Posturální svalstvo mají více vláken pomalých. Jak bylo řečeno, vzájemné zastoupení jednotlivých druhů je dáno genetickou variabilitou a mění se s věkem. Je důležité si uvědomit, že poměr svalových vláken je zásadně ovlivněn přirozeným výběrem, genetickou dispozicí, ale nikoliv adaptací.
Závěrem je třeba zdůraznit, že na kvalitu samotného sportovního výkonu mají vliv kromě geneticky podmíněné tělesné konstituce zejména následující parametry: řídicí složka neboli činnost centrální nervové soustavy (časování motorických jednotek, zapojení agonistů a antagonistů do hybných řetězců, optimalizace biomechanických vztahů) a svalová plasticita.
< // >Neuro‑svalový systém a jeho vliv na sílu
Neuro-svalový systém je kombinace centrální nervové soustavy a svalového systému sloužící vykonání určitého pohybu. Bez něj je optimální síla nemožná. Tu svalovou část rovnice už známe. Větší svaly jsou schopny produkovat vyšší sílu. Pojďme se však soustředit na to magické slovní spojení “jsou schopny”.
Na nervovou část rovnice se už tak často nezaměřujeme. Tím se připravujeme o polovinu potenciálu. Povědomí o zapojení motorických jednotek a synchronizaci jejich činnosti může zásadně zvýšit výkon.
Schopnost neurologického systému produkovat sílu ovlivňují čtyři hlavní faktory: zapojení motorických jednotek, synchronizace motorických jednotek, neurosvalová inhibice a frekvence kontrakce motorických jednotek.
Zda je možné tyto faktory trénovat, bude dále vysvětleno. Nejdřív krátká anatomie: sval je tvořen tisíci až miliony svalových vláken. Každé vlákno je inervováno motorickým neuronem, který ovládá obvykle víc než jedno vlákno. Motorická jednotka tedy představuje souhrn aktivních vláken řízených jedním motoneuronem.
Podle literatury zapojení vlákna typu 1 (pomalé, aerobní) při maximálním úsilí bývá pomalejší a méně efektivní než zapojení vláken typu 2 (rychlá). Dynamický trénink s lehkou váhou může zvyšovat zapojení vláken typu 2 tím, že snižuje hranici pro jejich aktivaci. Maximální síla se vyvíjí při velkých zátěží (cca 90 % a výše z maxima) a vyžaduje čas pod napětím.
Synchronizace motorických jednotek je klíčová pro maximální kontrakci. Uvádějí se důkazy o zlepšení synchronizace vlivem tréninku na techniku a pomalé učení nového pohybu - gymnasti či vzpěrači často pracují na synchronizaci během opakování a pózování.
Inhibice neboli neurosvalová inhibice ukazuje, proč během maximálního výkonu může docházet k redukci zapojení jednotek. Těžký trénink inhibici snižuje, a proto je důležité trénovat i ochranné reflexy a toleranci k těžkým vahám, což vyžaduje postupný a bezpečný nárůst zátěže (např. dřep 200 kg a postupné zvýšení až 230 kg na stojan).
Frekvence kontrakce motorických jednotek udává, jak rychle signál doputuje k jednotce. Rychlejší vedení impulsu bývá zlepšováno nejrůznějšími druhy tréninku s činkami, vzpěračskými cviky, dynamickým zvedáním a plyometrií.
Typy kontrakcí a jejich význam pro zapojení svalů
Koncentrická kontrakce je stav, kdy sval zkracuje, vykonává práci a síla působí ve směru pohybu. Excentrická kontrakce znamená prodlužování svalu při překonávání zátěže. Izometrická kontrakce nastává, když je sval aktivován, ale nezpůsobuje pohyb. Plyometrická kontrakce pak popisuje kombinaci krátkého excentrického a následného rychlého koncentračního úkonu.
Podle kompendia mechanických vlastností kosterního svalu je jádrem kontrakce interakce aktinových a myozinových filament, která je řízena Ca2+ a ATP. Svalová pružnost a kapacita zkracovat se zvyšují s tréninkem a adaptacemi, jako je angiogeneze a mitodriální reaktualizace.
Praktické shrnutí pro trénink zapojení svalů
- V tréninku je potřeba velké zatížení (cca 90% max) a současně rozmanité přístupy - pomalý výstup s těžkou váhou i dynamický trénink s lehčí váhou.
- Rozvoj synchronizace motorických jednotek a neuro‑ svalové koordinace je klíčový pro maximální sílu v potřebném okamžiku.
- Pro minimalizaci neurosvalové inhibice je nutné postupné zvyšování zátěže a časté opakování s pevnou technikou.
- Rychlost kontrakce a frekvence signálu se dají zlepšit tréninkem zahrnujícím vzpěračské pohyby, plyometrické cviky a rychlé záběry v tréninku.
Přehlední vizuální doplňky

Vysvětlení zapojení vláken, sarkomer, aktinu a myozinu a jejich role v kontrakci v kontextu motorických jednotek.

Ilustrace ukazující, jak se signál z CNS dostává na svalové vlákno a vyvolává kontrakci.
Motorická jednotka a nábor v kosterním svalu
Krátké video o výcviku, který podporuje rychlou aktivaci vláken a synchronizaci.
Různé typy síly a jejich význam pro sportovní výkon
Maximální síla je schopnost překonat nejvyšší odpor jednorázově; rychlá síla zahrnuje schopnost okamžitě vyvinout vysokou sílu při krátkém časovém intervalu; vytrvalostní síla se týká odolnosti svalů vůči únavě při delším závodu či opakovaných zátěžích. Každý typ vyžaduje odlišný tréninkový přístup pro optimální zapojení nervosvalového systému.
Závěrem je důležité zdůraznit, že pro šplh a další výkony není důležitá jen síla jednotlivých svalů, ale i kvalita a způsob jejich práce a efektivní spolupráce CNS a svalů (nervosvalová a mezisvalová koordinace). Teoretická i praktická anatomie ukazují, že rozvoj těchto komponent je klíčový pro dosažení silového maxima v potřebném okamžiku.