Příčiny a vyšetření opakovaného samovolného potratu

Nejčastěji se samovolný potrat odehraje do 12. týdne těhotenství. Někdy tak brzy, že žena má sotva čas si novou životní roli vůbec uvědomit. Přestože samovolný potrat souvisí s tím, že se embryo přestane vyvíjet nebo se nemůže dál udržet v děloze, jeho průběh a vnější projevy mohou vypadat u každé ženy jinak. Důležité je ale zdůraznit, že ne každé krvácení v těhotenství znamená potrat. Průběh samovolného potratu se liší podle fáze těhotenství i individuálních okolností. Někdy tělo celý proces zvládne samo - krvácení odezní a děloha se vyčistí přirozeně.

Jak probíhá samovolný potrat fyzicky, je jedna rovina. Ta druhá, často náročnější, je psychika. Čekání, nejistota, opakované kontroly a pocit, že se „něco děje, ale nikdo o tom nemluví“, mohou být velmi vyčerpávající. Příčiny samovolného potratu jsou různorodé a často se navzájem prolínají. Nejde o jednu chybu ani o jedno špatné rozhodnutí. Právě proto je samovolný potrat - zejména pokud se opakuje - důvodem obrátit se na specialistu v oblasti reprodukční medicíny. Pokud je v pozadí některá z výše uvedených příčin, má smysl ji cíleně vyšetřit. Čas. Informace. A prostor nadechnout se.

Jaké jsou fyzické a psychosociální dopady potratu

Z tělesného hlediska je důležité absolvovat kontrolu u gynekologa a dát tělu možnost se zotavit vlastním tempem. Zároveň platí, že ani lékařská péče nemusí znamenat spěch nebo tlak na rozhodování. Vedle tělesného hojení přichází i to vnitřní. Po samovolném potratu se mohou objevit emoce, které nejdou jednoduše pojmenovat - smutek, prázdno, zmatek, obavy z další cesty. Tyto prožitky nejsou selháním ani známkou slabosti. Jsou přirozenou reakcí na ztrátu, která si zaslouží pozornost. Samovolný potrat je zkušenost, která bolí fyzicky i emočně. Přesto není selháním, ve většině případů jde o situaci, kterou nebylo možné ovlivnit. Pokud máte za sebou samovolný nebo opakovaný potrat, je v pořádku hledat odpovědi i podporu.

Přehled vyšetření a léčby v souvislosti s opakovaným potrachem

Na klinikách PRONATAL se na podobné situace díváme komplexně - kombinujeme medicínské vyšetření, individuální přístup a lidskou podporu. První krok nemusí znamenat rozhodnutí. Samovolný potrat kompletní nebo nekompletní je stav, kdy je plodové vejce zcela nebo částečně vypuzeno z dutiny děložní. Dojde-li k potratu v samém počátku těhotenství, nemusí být vůbec zpozorováno, působí dojmem opožděné, silnější menstruace. Hranice mezi potratem a předčasným porodem byla obtížné přesně stanovit, aktuálně se vychází ze zákona z roku 2011, který potrat klasifikuje jako stav, při kterém je vypuzený plod bez jakýchkoliv životních projevů a jeho hmotnost je pod 500 g.

Potrat může nastat u ženy, která bez problému otěhotněla stejně jako u ženy po IVF. Přidružené choroby matky nejčastěji interního nebo endokrinologického charakteru - např. diabetes mellitus (cukrovka) nebo poruchy v oblasti žláz s vnitřní sekrecí. Zvenčí mohou ovlivnit vývoj plodu i zevní vlivy (RTG vyšetření, intoxikace drogami, alkoholem, chemikáliemi). Chromozomální porucha je příčinou cca 40 % všech potratů a diagnostikuje se sono vyšetřením; může se objevit určitá procenta potratů zapříčiněných monosomií nebo molou. Při opakovaném potratu bývá žena i partner odesílána na genetickou konzultaci. Diagnózy a příčiny bývají různorodé, často propojené.

Etiologie potrácení je různorodá - jedná se o příčiny na straně matky i plodu. Nejčastější příčina ze strany plodu je genetická (chromozomální abnormalita). Děložní faktory (dysfertility, srůsty, polypy, myomy, Ashermanův syndrom) mohou vést k neschopnosti nidace embrya. Diagnostika vejcovodového faktoru potrácení bývá ultrazvuková, HyFoSy slouží k ověření průchodnosti vejcovodů. Léčebné modality zahrnují hysteroskopické zásahy a někdy i operace. Vznikají i změny krevního zásobení v děloze, které mohou vést k potratu.

Definice a rizikové faktory

Spontánní potrat je definován jako ztráta těhotenství do 20. týdne gravidity. Do 12. týdne dochází k většině potratu. Habituální potrácení je definováno třemi nebo více potraty a postihuje zhruba 1 % párů. Riziko vzrůstá s věkem matky, ačkoli třemi a více potraty riziko zřídka přesáhne 40-50 %. Příčiny bývají genetické, anatomické, endokrinní, infekční, imunologické, trombotické a environmentální. Kromě toho některé nebyly dosud zjistitelné. S hormonálními faktory a štítnou žlázou související problémy je spojeno infertilitě a potraty mohou být častější u žen s autoimunitními chorobami.

Celkově se podle různých studií identifikují hlavní oblasti vyšetření: genetikou otci i matky, anatomie dělohy (septum, Ashermanův syndrom, deformace), trombofiliemi (antikardiolipinové protilátky, APS), hormonální regule (progesteron, štítná žláza), infekční a imunologické faktory, a kvalita spermatu. Zároveň se doporučuje psychosociální podpora a úprava životního stylu. V některých případech mohou být použity IVF s prenatálním genetickým screeningem embrya (PGT-A) a CATI hodnocení embryí.

Příčiny potratu a jejich vyšetření

Nejčastější příčiny potratu zahrnují chromozomální vady embrya, cervikální insuficienci, děložní abnormality (septum, arcuatus, unicornis, didelphis), endokrinní poruchy, infekce (Listeria, toxoplazmóza, herpes, CMV) a další. Z venkovních vlivů mohou hrát roli kouření, alkohol a jiné toxiny. Genetické poruchy u obou partnerů a chromozomální abnormality mohou být zjištěny při genetické konzultaci a karyotypu rodičů. Při zmeškaném nebo neúplném potratovém průběhu se často provádí revize dutiny děložní a ev. kyretáž.

Hormonální podpora bývá diskutována; PROMISE studie kritizuje rutinní podávání gestagenů v 1. trimestru a ukazuje na prospěšnost pokračování těhotenství bez ohledu na suplementaci gestageny. Trombofilie bývá řešena opatrně; ukazuje se, že LMWH není jednoznačně prokázáno, že zvyšuje šance na úspěšné těhotenství u opakovaných abortů, a proto není obecně doporučováno bez indikace. Immunoterapie je diskutována, ale podle některých přehledů není opodstatněná mimo klinický výzkum.

Co dělat při potratu?

Pokud hrozí samovolný potrat (krvácení, bolesti v podbřišku), je důležité vyhledat lékaře a dodržovat klid na lůžku, případně hospitalizaci. Při potratech může dojít k revizi dutiny děložní, pokud není možné zabránit dalšímu vývoji těhotenství. Většina potratů nenarušuje budoucí plodnost a většina lidí po potratu může podruhé otěhotnět a donosit dítě. V některých případech mohou být podávány léky vedoucí k ukončení těhotenství, ať už v rámci nemocnice, či ambulantně, s různými indikacemi a riziky komplikací.

Po potratech je důležitá psychická podpora. Emocionální dopady jsou reálné a vyžadují čas, rozhovory s partnerem, rodinou či odborníkem. V mnoha případech může být užitečná psychologická a psychosociální podpora, např. prostřednictvím antistresových poraden. Zajistí se také informovanost a poradenství o dalším plánování těhotenství.

Jaké jsou statistiky a prognózy

Spontánní potrat je definován jako ztráta těhotenství do 20. týdne. Do 12. týdne dochází k většině potratu. Spontánní potrat se odhaduje u 10-15 % klinicky potvrzených těhotenství a až 4 % párů bude mít opakovaný potrat. U mnoha žen se potrat objeví jako ztráta v raném stáří těhotenství, a často se na to zapomíná, že životní styl a další faktory mohou hrát roli. Ženy s habituálním potrácením bývají podrobně vyšetřovány, a pokud se nalezne příčina, prognóza pro budoucí těhotenství se zlepšuje díky cílené terapii a genetickému poradenství.

Čím se vyšetřuje a co lze nabídnout praxi

Vzhledem k širokému spektru příčin může být užitečné provést genetické testy a poradenství, vyšetření štítné žlázy, cukrovky a dalších endokrinních faktorů, vaginální mikrobiotu a infekčních agens. Diagnostika vejcovodových faktorů potrácení se zaměřuje na tvar a průchodnost vejcovodů a může zahrnovat HyFoSy. Pokud dojde k opakovaným potratům, je doporučeno vyšetření u gynekologa - případně i genetika - a zvážení léčebných postupů zaměřených na nadějnost budoucího těhotenství.

Praktická doporučení pro pacientky s minulým potrachem

Ženám s předchozím potrachem se doporučuje před otěhotněním doplněk kyseliny listové a vitaminů. Během těhotenství se sleduje funkce žlutého tělíska a případně se zvažuje podpora gestageny. V některých případech, zejména pokud hrozí potrat, je důležitý klid na lůžku a individuálně zvolená terapie. Při endokrinních či štítných problémech je důležité správně léčit tyto stavy, aby se minimalizovalo riziko potratu. Po potratu je důležité vyhledat podporu a nechat se průběžně vyšetřit, pokud se jedná o opakující se potraty.

Tabulka: Souhrn vyšetření a jejich významu

Opakované potrácení postihuje asi 1 % žen v reprodukčním věku. Diagnostika a léčba bývají multidisciplinární a vyžadují individualizovaný přístup. Pokračující komunikace s gynekologem, genetickým poradcem a psychologem zvyšuje šanci na úspěšné budoucí těhotenství.

tags: #samovolny #potrat #dvakrat #za #sebou