Určitě mnohým z vás ten nadpis připomene onu krásnou píseň, tedy spíše zhudebněnou geniální báseň „Kamarádi“ od Jiřího Suchého s hudbou Jiřího Šlitra. Což dělá každý z nás, tedy z těch, co něco píšeme. A „obecenstvo“ nám dosti přizvukuje. Tepat! To je ono!!! Až je to občas poněkud nudné. A otravné. …..
Až je to ono!!! My kluci, co jsme měli štěstí, že jsme se toulali Prahou, Brnem a nebo Bratislavou v té správné době, jsme v té zázračné chvíli na pomezí konce jedné z forem diktatury a než začala normalizace v tom maličkém okamžiku, kdy bestie už neměla mnoho sil se nadechnout. Jako každá mládež, nejen dneska ta naše, nemysleli jsme moc na své otce, co prošli kriminály a PTP a nebo seděli v různých výborech ČSM a KSČ (to jak u koho, dneska má člověk dojem, že v tý KSČ snad nikdo nebyl, že jo?!) a byly nám v podstatě jedno nějaké znárodněné fabriky a nebo statky či obyčejné hokynářské kvelby našich dědů. Žili jsme TEĎ. Někdy i potmě nebo v chladu.
Vliv umění na vnímání reality a setkání s Dalím
Kdo byl ujetý trošku na výtvarno, miloval kubismus a surrealismus a vůbec tudletu „abstrakci“. I já jsem při hodině kresby aktu u pana profesora architekta Svobody nakreslil figuře modelky lokty a klín tak špičatý a černý trojúhelník na bráně do pekla, že kdybych byl býval více vzdělán, mohl jsem to vydávat za pokračování českého kubismu - viz Dům U Černé Matky Boží. A kdybych byl jednou ale hodně senilní, tak bych mohl vykládat dědkům v hospodě a vnukům, že jsem byl vlastně na cestě ve stopách Josefa Gočára a nebo ještě lépe Francouze jménem Georges Braque, který prý„už v době svých studií“, atd, atd...
O mých tehdejších výtvarných dílech by jistě řekl nějaký nevychovaný sprosťák, že to byl pěknej „brak“. Ale oni tehdá byli i jiní úžasní malíři, pamatujete? Já tehdy vůbec netušil, že Chagall pocházel z Vitebska a že je to žid, ale ty jeho holky a ty rusko-židovské vesnice se mi zdály naprosto úžasné. Když dal si růži do polívky To je krásný text, co? Kdyby měli Jiřího Suchého v týhle Emerice, tak ho maj vysochanýho někde v Central Parku a jsou po něm pojmenovaný tři knihovny a dvě muzea.
Neb básník „vždy drží prst na tepu doby“, ač je to text relativně starý, je přímo tvrdě aktuální. Poněvadž od tý doby, „co už se to smí“, je kolem nás tepačů tolik, že by se daly přehazovat vídlema - abych použil semaforské slovo. A tepou, až se z nich kouří! Dokonce už jsou lidi z tepačů tak zblblí, že Túhle otiskli v jedněch rádoby seriozních novinách článek čtenáře až z Júesej. Psal tam dotyčný dálkový čtenář našeho tisku, že je rád, že uprchl před 32 lety z tohohle státu, kde je to tady dneska daleko horší, jak se dočetl v tisku, než to bylo před těmi 32 lety.
Protože je rád, že je v Júesej … ach jo. Já tehdy stále sníl o tom, že bych jednou posvačil - já bych radši posnídal, po zcela přesně definovaně prožité noci - na bříšku krásné plavovlasé dívky. Na jejíž kůži, kde by měla - ta kůže na tom bříšku - takovou malinkou, ale skutečně malinkou „husí kůžičku“, aby se na ní správně chvěly ty chladné křišťálově čisté kapičky vody. To by byla krása! Skutečnému umělci jménem Salvador Dalí se to povedlo a nechal se u toho vyfotografovat. Bohužel, posvačit na bříšku krásné plavovlasé dívky se mně osobně, a myslím ani vám, nepovedlo.
Kapitalistická poezie a španělská gastronomie
A bacha! Zdůrazňuji! Musí být prosím plavovlasá!!! Na břiše černovlásky můžete, máte-li kliku, jak zpívá Lucie Bílá, zažít leccos. Ale svačinku asi určitě ne. Co se týká osobně mne, tak možná bych se navíc bál, že bych si nebyl jistý, jak na tom bříšku budu krájet český chleba a bez chleba nejenže „nelze žít“, jak zněla revoluční píseň, ale já bez chleba nemůžu ani svačit. Dalímu se to svačilo! Oni Katalánci ten krásný bílý chleba nekrájí. Oni ho trhají na kusy. A lámou a pokapávají olivovým olejem, než ho sní. To by ani krásná blondýnka neprotestovala, kdyby jí přitom na břicho ukápla kapička „extra virgin aceite de oliva“, takový ten zlatozelený, co je na pleť ale vůbec a vůbec nejlepší …. Když ten nalámaný a někdy olejem pokapaný chleba Španělé takhle jedí, to se to Dalímu na tom břiše debužírovalo, že jo?!? Ale zkuste u nás jakékoliv, nejen blonďaté dívce položené na stole, kápnout na břicho omastek z buřta a cmrndnout jí tam plnotučnou hořčici. To by byla romantika. S blondýnou! Ta by mi dala! Pár facek. Na druhou stanu některá místní hnědovláska by byla schopná mi půlku toho buřta sežrat. To je holt ten rozdíl mezi blondýnama a tmavovláskama…. A Českem a Katalánskem ….. Kam já jsem se to zase s tím psaním dostal!?!
Chtěl jsem původně psát o mimořádné knížce „Československý malíř - SALVADOR DALÍ a jeho vliv na české umění“ od profesora Pavla Štěpánka. Tady je alespoň vidět, co s člověkem skutečné umění (a nahatá blondýna) udělá. Na jedné straně Jiří Suchý a na druhé Salvador Dalí. Salvador Dalí není presentován jako představitel kubismu, i když u jeho obrazu Still Life: Sandiaale o kubismus asi jde. Obecně je však pokládán za genia úplně jiného výtvarného směru. Prý surrealismu. Podle mě hlavně „dalismu“. Neopakovatelného umění.
Osobně mám pocit, že každý skutečně hloubavý a revoluční (mužský) duch druhé poloviny dvacátého století měl a nebo by měl mít na stěně svého mládeneckého pokoje nějaký obraz od Dalího. V knížce „Československý malíř Salvador Dalí“ pak naleznete obrovské množství údajů a informací o jeho vztahu k našincům, ale tedy spíše o našem vztahu k Dalímu. Mnohé z toho jsem ovšem do té doby, než jsem jel prvně do Španělska, nevěděl. A už vůbec jsem přesně nevěděl, kam vlastně jedu. To když mi kamarád Andrés pravil, že až projedeme z Francie přes Paseo de la Castellana, zahneme k pobřeží a ubytujeme se v Cadaques (Kadakéš). Tam, co žil a tvořil právě Dalí. No, podívejte se sami, jak to tam tehdy vypadalo. Když tam Dalí bydlel ale prakticky stejně v roce 1991.
Na webu najdete prakticky všechny Dalího obrazy. Malý výběr v slušné kvalitě najdete na sAlVaToR DaLi, kompletní informace pak na Dali.uffs.net. Udělejte si na prohlídku čas. Já sám mám při listování, mimo obdivu pro jeho figurální malbu, občas pocit, že údajný potomek Maurů, divoký Katalánec Dalí na svých nejdivočejších obrazech vzniklých v období španělské občanské války i druhé světové vlastně křičí to, co obyčejný dobrý voják Švejk křičel uprostřed bitvy: “Nestřílejte!”
Některé z jeho obrazů můžete vidět i v muzeu Figueras. Kousek na Barcelonu. Pokud někdy pojedete na Costa Brava a odskočíte si tam. A pokud půjdete na nějakou výstavu ať tam či v Praze, kde bývají dosti často, prostudujte si předem knížku „Československý malíř“ SALVADOR DALÍ. Stojí to za to. A já mám ještě jednu osobní vzpomínku. Seděli jsme se při první návštěvě Cadaques večer - to je tam na jihu okolo půlnoci - v lidové hospůdce, v Katalunii samozřejmě zvané „bar“.
V hospodě roznášel majitel láhve vína zašpuntované prstem a kalamáry byly připraveny na čistém olivovém oleji a minulou noc asi ještě plavaly v moři. „Sí, sí, nosotros Checoslovacos!" reagovala naše česká část společnosti. „Muy buenos compañeros!“ pravil stařík v rádiovce. „Bueno soldados! Salud!“ A pak jsme si připili. Vino tinto. Přeci si nebude připíjet s potomky bojových druhů nějakými patoky. Když, tak vínem Rioja. Kvalita. Přímo odtamtud. Stejně jako obrazy Salvadora Dalího. A moře v přístavu šeptalo, jako kdyby tam si tam s námi osobně přiťukl Salvador Dalí a i ti českoslovenští interbrigadisté, kteří zde na konci světa v horách nad mořem bojovali za španělskou republiku i Prahu a jejichž kosti skončily bůh ví kde.
Kniha: „Československý malíř“ Salvador Dalí a jeho vliv na české umění. Vydala galerie MIRO, autor prof. PhDr. Pavel Štěpánek, Ph.D. V Třinci začala výstava děl Salvadora Dalího. Nabízí více než 80 jeho prací. Láká nejen na ukázku jeho tvorby, ale i na spoustu informací o životě umělce, který patří mezi nejsvéráznější a nejkontroverznější představitele světového surrealismu. „Byl to uhrančivý Španěl s pěknými rysy tváře, prodloužené vlasy, knír. Ten jeho neskutečný knír byl takový jeho podpis na tváři, takže si ho voskoval, prodlužoval. „Když jsem trošku studovala jeho životopis, tak jsem si opravdu říkala, že je to šílenec, génius. Dalí měl recept na to, jak vydělat hodně peněz. Své obrazy prodával za miliony dolarů. Muzeum vystavuje osm desítek jeho grafik. Podstatnou část výstavy tvoří i pestrobarevná série s květinovými motivy nebo ukázky ilustrací ke knize. Španělské úřady exhumovaly Dalího. Nebál se překračovat stereotypy ani porušovat pravidla.
Infografika a mapa
Jestliže vás zajímá recept na to, jak Dalí vznikal v historickém kontextu a jaký vliv měl na české umění, můžete sledovat i virtuální prohlídky a články uvedené výše. Daliho svět a české umění se propojuje v kuriózních asociačních vláknech, která často vyvolávají úsměv, ale zároveň ukazují hlubokou historii mezilidského a mezinárodního uměleckého dialogu.
Kdo byl Salvador Dalí a co je surrealismus? Prohlédněte si jeho dům a ateliér!
- Československý malíř Salvador Dalí a jeho vliv na české umění - Pavel Štěpánek
- Výstava děl Salvadora Dalího v Galerii MIRO
- Web Dalího děl a katalogy k prohlídkám
Stojí za to si vyhledat i detaily o konkrétních dílech a grafických pracích, které muzeum Figueras a další instituce často představují na výstavách po celém světě. Zvláštní pozornost si zasluhují květinové motivy a ilustrace ke knize, které ukazují Dalího rozsah a variabilitu jeho surrealistického díla.
| Životní období | Charakteristika |
|---|---|
| Španělská občanská válka | Dychtivost po revoluci a surrealistické výpovědi |
| Druhá světová válka | Expresivní tvorba s ikonickými motivy |
| Generace po válce | Umělci hledají nové cesty, Dalí jako vzor nekompromisnosti |