Perineoplastika je plastická operace zaměřená na rekonstrukci a zpevnění hráze, tedy oblasti mezi pochvou a konečníkem. Vlivem porodů, nevhodně zhojených porodních nástřihů nebo trhlin, ale také v důsledku přirozeného stárnutí, může dojít k poklesu hráze a rozšíření poševního vchodu. Pokud je rozšíření pochvy nebo poškození hráze výrazné, indikuje se chirurgická korekce. Plastika pochvy (vaginoplastika) se provádí za účelem zúžení rozšířeného poševního kanálu a obnovy přirozené pevnosti tkání. Při výkonu chirurg provede podélný řez na zadní stěně pochvy. Následuje pečlivá preparace hlubokých vazivových a svalových struktur, které jsou následně staženy a posíleny pomocí vstřebatelných stehů.
Indikace a typy operací
Při izolovaném rozšíření poševního vchodu bez výraznějšího poškození vyšších struktur pochvy se volí perineoplastika. Při perineoplastice dochází k odstranění ochablých, zjizvených nebo špatně zhojených tkání. Hluboké vrstvy vaziva a svalstva jsou rekonstruovány tak, aby došlo k obnově pevnosti a elasticity hráze. Porody představují pro tkáně pochvy a hráze velkou zátěž a jejím cílem je obnovit pevnost hlubokých struktur pochvy i hráze, zmenšit rozměr poševního vchodu a posílit podporu pánevního dna. Díky pečlivé technice dochází k obnovení normální anatomie a funkce hráze.
Epiziotomie neboli nástřih hráze je nejčastějším porodnickým výkonem. Provádí se v závěru 2. doby porodní a její indikace záleží na zvoleném postupu porodníka a konkrétní situaci. Sutura nástřihu hráze se provádí po porodu po exaktní revizi měkkých porodních cest v zrcadlech. Před výkonem je nutno doplnit lokální anestezii. U hlubšího poškození se používají techniky jako overlap, aby byly okraje poranění dobře přeloženy a hojení proběhlo efektivně.
Možné poranění a jejich důsledky
- Hematom a infekce rány jako časné komplikace epiziotomie.
- Dehiscence operační rány v důsledku špatného ošetření hematomu či infekce.
- Poranění m. puborectalis a další části pánevního dna mohou vést k dysfunkci a bolestivosti.
- Ruptury děložního hrdla a jejich následky (krvácení, deformace hrdla, inkompetence v dalším těhotenství).
Ruptura perinea 3. stupně a další poranění jsou posuzovány podle míry a typu poškození. Epiziotomie je spojena s rizikem rozšíření do oblastí análního svěrače, a proto její indikační kritéria i technika provedení jsou pečlivě posuzovány. Systematické používání epiziotomie nebylo jednoznačně prokázáno jako prospěšné a WHO doporučuje minimalizovat její frekvenci a nahrazovat ji jinými metodami ochrany perinea.
Epiziotomie a moderní pohled na porodní poranění
Epiziotomie je dlouhodobě diskutovanou tématikou mezi lékaři a porodními asistentkami. WHO doporučuje, aby míra epiziotomie nepřesahovala kolem 10 %, zatímco v některých zemích bývá nižší i výrazně nižší. Studie ukazují, že restriktivní epiziotomie je spojena s menším rizikem těžkých perineálních poranění a méně nutností šití. Porodní plány by měly respektovat vůli rodičky a minimalizovat nucené tlačení, volit vhodné polohy a umožnit hrázi přirozeněji se rozvíjet.

Příprava na porod a prevence poranění hráze
Příprava začíná v těhotenství: uvolnění pánevního dna, relaxace, masáže hráze, případně cvičení s Aniballem/EpiNo balónkem. Je vhodné zvolit porodnici, kde epiziotomie není rutinní, a do porodního plánu uvést, že si nástřih nepřejete. Porodník by měl umět předcházet nástřihu prostřednictvím technik, které podporují elasticitu a uvolnění hráze.
Polohy a dech při porodu
Gravitační pozice během porodu a vyhýbání se řízenému tlačení mohou podpořit rozvolnění hráze. V polosedu s nohami v třmenech, kdy je perineum maximálně nataženo, hrozí vyšší riziko nástřihu. Je důležité umožnit volné tempo procházení hlavičky a pazení hráze. Při korunovaci hlavičky je vhodné vyzývat k uvolnění pánevního dna a výdechem podporovat relaxaci.
PŘEDCHÁZEJTE ROZTRŽENÍ PŘI TLAČENÍ | 5 NEJLEPŠÍCH POSTUPŮ
Poporodní péče a péče o jizvy
Po porodu bývá jizva po epiziotomii často spojována s citlivostí, bolestivostí při pohlavním styku a případnou inkontinencí. Jizva se hojí měsíců i let a vyžaduje postupnou péči. Doporučené postupy zahrnují:
- Ledové obklady v prvních hodinách a dnech, případně studené obklady pro otoky a zklidnění jizvy.
- Hydroláty a éterické oleje (vždy s nosičem) pro péči o jizvu: levandule, geránium, kadidlo, ramy, tea tree.
- Masáže jizvy rostlinnými oleji (třezalkový, měsíčkový, šípkový, jojobový) a jemné techniky pro obnovení elasticity kůže a podkoží.
- Jizvu vhodné zvlhčovat hydroláty a pravidelně ji masírovat v sedě se zohýbenými koleny a teplým nástrojem pro pohodlí.
V případě spontánního natržení je vhodný obklad ze zeleného jílu a následná lokální péče. Po zacelení je důležité pokračovat v masážích a cvičeních pánevního dna pro prevenci recidivy a udržení elasticity pochvy.

Různé techniky a jejich rozdíly
Nekrózy, ruptura a další komplikace mohou vyžadovat specializované postupy, jako je overlap technika u erodiovaných poranění svěračů, nebo specifické epiziotomie - mediální, mediolaterální a Schuchardtův řez. Každá technika má své indikace a rizika a volí se podle stavu během porodu a po něm.
| Typ poranění | Popis | Rizika |
|---|---|---|
| Epiziotomie mediální | Sráží se střední čára introitu k perineu | Riziko poranění m. randů, méně fleksibilní |
| Epiziotomie mediolaterální | Šikmý řez směrem k hrbolu sedací kosti | Rozšíření, delší šití |
| Schuchardtův řez | Pouze skalpelem, širší a delší (>6 cm) | Větší riziko poškození |
| Overlape | Okraje poranění vypreparovány a překládané přes sebe | Efektivní pro rekonstrukci svěračů |
Vliv na sexuální život a obnova funkcí
Epiziotomie a poranění hráze mohou vést k dyspareurním potížím, inkontinenci a změnám v sebevědomí. Správně vedená poporodní péče a rehabilitace pánevního dna napomáhají obnovení funkce a citlivosti. Po zhojení se mohou objevit i změny délky a elasticity poševního vchodu, které mohou ovlivnit sexuální život. Důležité je vyhledat gynekologa pro vyšetření a správnou léčbu, pokud nastanou potíže.

Nová poznámka: vaginal laxity a další související témata
Nadměrné uvolnění pochvy, častěji po vaginálním porodu nebo s věkem, lze označit jako vaginal laxity. Může souviset se změnami kolagenu a estrogenů, a má dopady na sexuální život. Diagnostika se provádí na základě vyšetření a konzultace; léčba může zahrnovat lokální estrogeny, laserové terapie nebo jiné metody remodelace kolagenu, případně operační zákroky při závažných případech. Důležité je vyhledat odborníka a podstoupit individuální léčebný plán.