Rodičovské sdružení stres: jak rozpoznat, zvládat a předcházet napětí v rodině a ve škole

Stres, stav, kdy se často necítíme příjemně, který nemáme rádi. Stres je přirozenou reakcí organismu na náročné situace a podněty, které vnímáme jako ohrožující nebo zatěžující. U dětí se stres projevuje různými způsoby - od nervozity a nesoustředěnosti až po fyzické příznaky, jako jsou bolesti hlavy či břicha. V současné době se stres stal běžnou součástí života nejen dospělých, ale i dětí. Školní prostředí s sebou přináší různé výzvy, které mohou negativně ovlivnit psychickou pohodu a výkonnost žáků. Nároky na školní výsledky, vztahy s vrstevníky, tlak na výkon nebo rodinné problémy mohou být pro děti zdrojem značného napětí. Pokud se s tímto stresem nenaučí pracovat, může to vést k úzkosti, nízkému sebevědomí, nebo dokonce k fyzickým obtížím.

Když Lisa spěchala po práci na rodičovské sdružení, uvědomila si, že zapomněla říct manželovi, že se dnes vrátí pozdě. Večer by měla začít pracovat na zprávě, kterou má odevzdat koncem týdne a do té doby se musí rozhodnout, co koupí své tchyni k narozeninám. Kupovala jí vloni květiny? V každodenním životě se stres a úzkost často používají pro popis stejného pocitu. Ačkoli se oba překrývají, mají velmi odlišný původ. Biologicky je stres přirozenou reakcí našeho organismu, když čelíme nebezpečí. Když se cítíte vystresovaní, je to obvykle ze známé příčiny - možná se snažíte stihnout termín pro odevzdání důležitého dokumentu, nebo vám přestane fungovat motor uprostřed rušné ulice.

Přestože její úzkost pokročila na úroveň, kde začala zasahovat do jejích každodenních činností, Lisa svým blízkým po dlouhou dobu o svých pocitech bezmoci nic neřekla. Všimla si, že už nebyla schopna se odpoledne uvolnit při hře se svými dětmi, což bývala její oblíbená zábava ve volném čase. Několikrát denně zažívala záchvaty závrati a bušení srdce. Vyhledat pomoc není známkou slabosti. Naše reakce na stres jsou automatické a vrozené. Amygdala, oblast v mozku, která přispívá ke zpracovávání emocí, hraje důležitou roli v rozhodnutí „bojovat, nebo utéct“. Můžeme svůj mozek „trénovat“, abychom přesměrovali jeho reakci na stresující podněty, které mohou vyvolat úzkost.

Příkladem je, když si uvědomíme, že nejjednodušší způsob, jak splnit své každodenní úkoly, je řešit je jeden po druhém podle priority. Když začnete pociťovat strach, nepříjemné pocity nebo napětí, přestaňte s tím, co právě děláte, a soustřeďte se na své dýchání. Zhluboka a rovnoměrně se nadechujte a vydechujte. A i když jste dosud nedosáhli svého cíle, buďte hrdí na svůj pokrok. Otevřené hovory s vašimi blízkými vám mohou pomoci identifikovat příčinu vašeho stresu. Když si plánujete svůj den, ujistěte se, že si v něm uděláte čas na odpočinek a socializaci. Kofein a alkohol vám mohou zvýšit hladinu stresu. Zůstaňte fyzicky aktivní.

Úzkost lze léčit účinnými a bezpečnými antidepresivy. Lisa se rozhodla pomoci sobě i své rodině. Rozhodla se pro kombinaci psychoterapie a léčivých přípravků, které jí doporučil lékař. Každodennímu stresu se lze vyhnout jen obtížně. Dernovšek MZ, Gorenc M, Jeriček H. Ko te strese stres : kako prepoznati in zdraviti stresne, anksiozne in depresivne motnje Ljubljana: Inštitut za varovanje zdravja Republike Slovenije, 2006Dernovšek MZ, Valič M, Konec Juričič N. Obvladajmo anksioznost : priročnik z delovnimi listi za vodje delavnic in predavatelje. Ljubljana: Društvo za pomoč osebam z depresijo in anksioznimi motnjami, 2011APA. What’s the difference between stress and anxiety? [internet]. 2020. Biopsihologija stresa in izgorelosti. [internet]. 2018. [cited 15.2.2019].

Rodičovství je jednou z nejnáročnějších životních rolí, které můžeme převzít. Jako rodiče jistě chceme dětem poskytnout to nejlepší možné prostředí, kde mohou růst a prosperovat. Neřest je chování, které je považované za nezdravé. Nejčastěji zahrnuje zneužívání návykových látek, hazardní hry, přejídání nebo nadměrné užívání digitálních technologií. Jedná se o způsoby zvládání stresu nebo vyrovnávání se s psychickou nepohodou. Jaký je rozdíl mezi závislostí a neřestí? Není tajemstvím, že mezi neřestmi a závislostmi existuje tenká hranice a není snadné odhadnout, kdy se „neškodná“ neřest stane závislostí. Neřest chápeme jako negativní návyk nebo chování, provozované za účelem potěšení. Jejím smyslem je uklidnění, naplnění prázdnoty nebo uvolnění napětí. V podstatě mimo sebe hledáme způsoby, jak si navodit libé pocity nebo vyřešit vnitřní nepohodu.

V podstatě mimo sebe hledáme způsoby, jak si navodit libé pocity nebo vyřešit vnitřní nepohodu. V tom je každá neřest zrádná, protože zpočátku nevědomé a neškodné vylaďování vnitřních stavů a „drogy“, může vést v kombinaci s vnějšími vlivy (například dlouhodobý psychický stres plynoucí z rodinné situace, partnerských problémů, selhávání ve škole či zaměstnání a podobně) k rozvoji závislosti. Závislost je potom závažná forma „neřestného“ chování a duševní porucha, která zahrnuje kompulzivní chování nebo užívání látek i za cenu zcela negativních následků. Děti si začínají být vědomé zlozvyků svých rodičů v různém věku. Vliv má také jejich osobnost a rodinná dynamika. Menší děti si možné důsledky chování rodičů nemusí uvědomovat.

Poměrně brzy ale začínají porovnávat chování vlastních rodičů s rodiči kamarádů, učiteli nebo jinými dospělými. Ve škole se dozvídají, jaké jakou negativní následky například kouření nebo pití alkoholu. Mohou si začít všímat, že jejich rodič může být po požití alkoholu unavený nebo je mu špatně. Starší děti se mohou za rodiče stydět a cítit, že neřesti rodičů ovlivňují rodinné fungování. Mohou si uvědomovat i ekonomickou souvislost, zejména potýká-li se rodina s finančními starostmi. Zcela jistě se začnou ptát, proč rodiče utrácejí za sázení nebo cigarety, když by mohli peníze využít třeba na rodinný výlet.

V souvislosti s negativními následky nesmíme zapomínat, že děti mohou mít nejrůznější fantazie o tom, jak daná látka či chování ničí zdraví jejich rodičů. Rodiče slouží jako vzor a je velmi pravděpodobné, že děti jejich návyky budou napodobovat. Nezapomínejme, že mnoho neřestí funguje jako lék pro zvládání stresu nebo emočních potíží. Pokud se rodič uklidní cigaretou a pro navození pohody užívá alkohol, bude toto chování v očích dětí pozitivní a později, při řešení vlastních problémů, po ruce.

Nutno podotknout, že i když existují vědecké poznatky podle nichž se děti mohou chovat podobným způsobem jako jejich rodiče, není to stoprocentní. Děti kuřáků mohou být vystaveny pasivnímu kouření. Rodiče, kteří pravidelně užívají alkohol nebo jiné látky, mívají nevyzpytatelné spánkové návyky. Mohou se potýkat s noční nespavostí, a naopak se dospávat přes den. Proto pro ně může být problematické zajistit konzistentní spánkovou rutinu u svých dětí. Dnes víme, že dostatečné množství spánku u dětí je zásadní pro jejich zdravý vývoj.

K obrácení rolí dochází, když děti převezmou odpovědnost za emocionální zátěž svých rodičů a začnou o ně pečovat. Mohou převzít úkoly jako je vaření či úklid a nebo svým rodičům poskytují emoční podporu. Mohou se stát odpovědnými za vlastní péči, například chodit sami do školy nebo k lékaři, nebo se vzdávat příležitostí k svému rozvoji nebo zábavě, aby se o rodiče mohli starat. I když se na první pohled může zdát, že obrácení rolí může mít pozitivní dopady, jako je větší samostatnost a odolnost dětí, opak bývá pravdou. Děti se vzdávají svého práva být dětmi, mohou se potýkat se zvýšenou psychickou zátěží a stresem a mohou se cítit izolované od svých vrstevníků.

Současně se musejí vyrovnávat s pocity odporu nebo hněvu ke svým rodičům, že je do takové situace dostali. Mohou se neřesti slučovat s výchovou ke zdravému životnímu stylu? Vychovávat děti ke zdravému životnímu stylu a do toho se pravidelně oddávat rizikovému a potenciálně návykovému chování je problematické. Záleží ale na mnoha aspektech - na míře, do jaké je určitá neřest rozvinutá a jakou zasahuje do života rodiče a současně na zralosti rodiče a schopnosti o svých neřestech otevřeně komunikovat. Učit děti zdravému životnímu stylu znamená jít příkladem: mít s dětmi pravidelný pohyb, zdravě jíst, pravidelně ulehat do postele nebo se vyhýbat nezdravým „látkám“.

Rodiče snadno mohou působit jako ti, kdo kážou vodu a sami - mnohdy doslova - pijí víno. V dětech tak mohou vyvolat pocity zmatku a rozporu. Na druhou stranu se citlivost dětí různí a pokud mají s rodiči bezpečný a vřelý vztah, kde jsou rodičovské slabé stránky otevřeně komunikované, může být tato kombinace i obohacující. Rodiče nejsou roboti, mají své nedostatky a neřesti, což z nich nemusí automaticky dělat špatné vzory pro své děti. Neřesti je možné zvládnout změnou chování a návyků.

Při změně chování a životního stylu se může stát, že narazíme na své možnosti. Mnohdy totiž fráze „stačí jen chtít“ nestačí. Pro změnu mnoha neřestí bývá těžké najít sílu. Někdy ani nevíme, jak změny životního stylu a chování dosáhnout nebo jak ji udržet dlouhodobě. V cestě nám mohou stát také překážky v podobě společenských norem. Tak tomu bývá například u oblíbeného připíjení alkoholem. Pro změnu tedy nestačí jen rozhodnutí. K jejímu uskutečnění je potřeba být si vědom vlastních schopností, stanovit si dosažitelné cíle, a hlavně si věřit.

Adiktologická ambulance na Klinice adiktologie 1. V případě odvykání kouření: Centrum pro závislé na tabáku, III. Kalina, K. a koletiv (2021). Klinická adiktologie. Salo, S., & Flykt, M. (2013). The impact of parental addiction on child development. In N. E. Suchman, M. Pajulo, & L. C. Mayes (Eds.), Parenting and substance abuse: Developmental approaches to intervention (pp. 195-210). Treyster, Z. & Gitterman, B. (2011).

Stres je nedílnou součástí života, a i děti nejsou výjimkou. Zvláště v souvislosti se školou mohou děti zažívat různé formy stresu, a je důležité, abychom jim pomohli ho rozumět a zvládat. První krok k řešení školního stresu u dětí je jeho pochopení. Mluvte s vaším dítětem o tom, co ho stresuje, a snažte se zjistit, co způsobuje jeho úzkost. To může zahrnovat tlak z domácích úkolů, školních testů nebo sociálních vztahů. Dětem pomůže, když budou cítit, že mají podporu svých rodičů. Vytvořte doma prostředí, kde se vaše dítě může otevřeně vyjádřit o svých pocitech.

Dalším krokem je pomoci dětem s organizací školních povinností. Mnoho dětí zažívá stres z nedostatečné organizace svého školního života. Pomozte svému dítěti vytvořit plán, který mu pomůže lépe se orientovat v domácích úkolech a školních povinnostech. Děti potřebují naučit, jak zvládat stresové situace. Můžete s nimi praktikovat relaxační techniky, jako je hluboké dýchání nebo třeba jóga. Pokud zjistíte, že vaše dítě zažívá výrazný školní stres, mluvte s učiteli. Školní stres může také souviset se sociálními vztahy. Pomáhejte svému dítěti rozvíjet dovednosti pro komunikaci a řešení konfliktů. Nezapomeňte, že školní stres by neměl dominovat životu vašeho dítěte. Zanechte mu prostor pro zábavu a koníčky, které ho baví.

Školní stres u dětí je běžným jevem, ale může mít dlouhodobý vliv na jejich pohodu a výkon ve škole. S porozuměním, podporou a správnými strategiemi můžete pomoci svému dítěti řešit stres a naučit ho, jak se s ním vypořádat. Škola je bezesporu důležitou součástí života dětí i jejich rodičů. Je místem, kde děti tráví podstatnou část dne, kde se učí, rozvíjejí své schopnosti a navazují sociální vztahy. Přestože může škola nabídnout mnoho pozitivních zážitků, není neobvyklé, že školní prostředí může vyvolávat stres - a to nejen u dětí, ale i u rodičů. Tento stres může mít různé příčiny, ať už se jedná o tlak na výkon, očekávání školních úspěchů, sociální vztahy ve třídě či organizační nároky na rodinu.

Další významný faktor je sociální prostředí ve škole. Děti musí čelit různým sociálním výzvám, od začleňování do kolektivu až po problémy jako šikana nebo konflikty s vrstevníky. Šikana, ať už fyzická či verbální, může mít vážné psychologické následky, zejména pokud se dětem nedaří najít podporu u dospělých. Dnes přibývá i dětí s obtížemi v oblasti učení a poruchami jako dyslexie či ADHD. Škola může být také významným zdrojem stresu pro rodiče, kteří často čelí časovým a organizačním nárokům. Finanční náklady spojené se školou bývají pro rodiny dalším zatížením.

  1. Prvním krokem k řešení školního stresu u dětí je jeho pochopení. Mluvte s dítětem o tom, co ho stresuje, a zjistěte příčiny úzkosti.
  2. Dětmi by mělo být pociťováno, že mají podporu rodičů a že mohou otevřeně vyjádřit své pocity.
  3. Pomozte dítěti s organizací školních povinností a vytvořte efektivní plán.
  4. Naučte děti relaxační techniky, jako je hluboké dýchání a mindfulness.
  5. Pokud je stres výrazný, zapojte učitele a školské odborníky.
  6. Podporujte sociální dovednosti a řešení konfliktů.
  7. Nechte dítě mít aktivity a koníčky mimo školu pro redukci tlaku.

Klíčovými komponenty zvládání stresu jsou rutina, sociální podpora a znalost technik mindfulness. Vedle mindfulness lze zavést pravidelný denní režim, který dětem i rodičům umožní lépe rozvrhnout čas a zvládat povinnosti. Důležitým faktorem při zvládání stresu je sociální podpora. Pro děti je klíčové mít kolem sebe přátele a vrstevníky, se kterými mohou sdílet své zkušenosti a radosti, ale také obtíže. Rodiče a učitelé jsou klíčovými postavami při zvládání stresu u dětí. Rutina a jasná struktura dne pomáhají dětem zvládat stres a snižují nejistotu. Děti potřebují vědět, že se mohou spolehnout na dospělé ve svém okolí. Pokud stres u dítěte nebo rodiče přetrvává a zasahuje do každodenního života, je na místě vyhledat odbornou pomoc. Pedagogicko-psychologické poradny, školní psychologové či dětská klinická psychologie mohou pomoci řešit jak akademické, tak psychické obtíže spojené se školním prostředím.

Infografika: Jak rozpoznat školní stres u dětí a rodičů

tags: #rodicovske #sdruzeni #stres