Byli jsme si velmi vědomi toho, že nastala úplně jiná doba. Rock and roll změnil svět. Přerůnral lidem myšlení. Vznik rock´n´rollu (rocku) je společně se vznikem jazzu pravděpodobně nejdůležitější hudební událostí 20. století. Oba styly mají společný základ v tom, že vznikly ve Spojených Státech. Přesná definice co je to vlastně rock´n´roll asi zřejmě neexistuje. Hudebně vzato se jedná o kombinaci bělošského „kovbojského“ stylu country & western a černošského rhythm & blues včetně jeho odnože zvané boogie woogie.
Nejstarší pra-kořeny rock´n´rollu lze najít v hudbě amerických černošských folk-bluesových interpretů a černošských jazzových kapel dvacátých a třicátých let. Ti první svoje písně hrávali na venkově, kapely se zase prezentovaly v městských klubech - nálevnách a tančírnách, určených pro černošskou komunitu. Zde se zrodilo ono hudební podhoubí, které pak v dospělosti naprosto pozměnilo svět populární hudby. Vznikl ve venkovském prostředí amerického jihu a jeho kořeny (západoafrické a britsko-keltské) časově sahají až někam do druhé poloviny devětnáctého století.
Název stylu pravděpodobně odráží jeho vlastní působení na posluchače - písničky většinou vyjadřovaly nějaký splín, smutek, bol, lopotu a již v alžbětínské Anglii se smutné, melancholické náladě říkalo „blue devils“. Je to jedno z možných vysvětlení, které uvádí i Robert Palmer v knize „Deep Blues“ („Opravdové blues“). Prvním známým skladatelem a interpretem žánru (i když řekněme, v poněkud ragtimovém podání) byl alabamský William Ch. Handy s nejslavnějšími songy.
V prvních desetiletích 20. století se podstata blues postupně vyprofilovala do onoho známého dvanácti-taktového schématu na třech dur/mollových akordech. Známe ovšem bluesové písničky, které se do onoho rámce 12 taktů nevejdou, stejně tak byla běžná i blues postavená pouze na jediném, neustále se opakujícím akordu. Styl byl prostě interpretován různě a navíc v různém prostředí. Pro zjednodušení z nich zvolíme (použijeme-li opravdu velmi obecné rozdělení) dvě nejrozšířenější.
Ve zmíněných tančírnách převládal spíše jazzový přednes, o který se staraly většinou jazzové kapely (bandy). Ty blues interpretovaly buď pouze instrumentálně nebo doprovázely bluesové zpěvačky a ve zcela minimální míře také zpěváky. Přestože platil drsný segregační zákon zvaný „Jim Crow“, černošská hudba - jazz - tehdy chytla celou Ameriku. Dvacátá léta si Američané užívali parádně, ještě dodnes je historici nazývají „jazzový věk“. Hlavními městy jazzu byly tehdy New Orleans, Chicago a New York. Desek s nahrávkami se prodávala kvanta, ve druhé polovině dekády se začal jazz linout i z radia. Tančil se Charleston, hrály se dixieland a blues, hudbě vládli „vévoda“ Ellington a „král“ Armstrong a vypadalo to, že tenhle mejdan potrvá věčně.
Jenže léta divokého „coolidgeovského“ kapitalismu měla své následky - v roce 1929 se zhroutila burza a stát se octl na pokraji katastrofy. Nastala tzv. Velká krize. Markantně se zvýšila nezaměstnanost (na začátku 30. let dosáhla až dvanácti miliónů) a dříve poslouchané desky se přikládaly do kamen, protože nebylo ani čím topit. Jejich prodeje navíc klesly téměř na minimum, hudba se začala poslouchat doma u rádia. Za této nelehké situace se jazz ve třicátých letech etabloval do dvou poloh: jednou z nich - tou pozdější - byl rychlý swing, který jakoby zároveň kopíroval tempo doby a zároveň vyjadřoval novou naději, vycházející z Rooseveltova plánu, zvaného „new deal“ (nový úděl), jež měl zažehnat následky hospodářské krize (však se také období od poloviny 30. let do poloviny 40. let říká „éra swingu“). A druhou polohou - ranější - byla pomalejší a tklivější forma jazzu - blues.
Jazzovou odnož, městské neboli tzv. Protipólem jazzmanů z hlučných zakouřených tančíren byli osamělí bluesoví tuláci, kteří se doprovázeli sami na kytaru nebo foukací harmoniku. „Mnozí z nich byli slepí nebo jinak postiženi a blues pro ně bylo jediným zdrojem obživy, řada z nich poznala vězení nebo trestanecké čety, a život některých skončil předčasně za nepříliš jasných okolností.“ Spousta z nich ale byli i povaleči, opilci a rváči. Jejich písničky měly nepravidelnou strukturu - to znamená, že se nedodržovalo striktně ono dvanáctkové schéma -, styl hry na kytaru byl charakteristický zvláštními glissandy, často zde bylo využíváno improvizace.
Interpretace blues těmito venkovskými tuláky byla díky minimálnímu nástrojovému parku až na výjimky jazzuprostá, ale zato mnohem syrovější a celé to znělo mnohem autentičtěji - vždy elegantně oblékaní městští interpreti měli samozřejmě také problémy se svojí černou identitou a občas i s financemi, ale kam se hrabali na venkovské bluesmany! Jednalo se o konkrétní osobní výpovědi. Této jednoduché a surovinové formě žánru se říká venkovské blues anebo podle největší koncentrace černých interpretů stylu - „blues delty Mississippi“.
Pro pozdější bigbít měl význam zejména Robert Johnson, kterého mnozí kritici i hudebníci považují za jakéhosi „praotce světového rocku“. Z bluesových zpěváků s kytarou (harmonikou) pak jmenujme například Charleyho Pattona, „Blind“ Lemon Jeffersona, „Blind“ Willieho McTella, Huddieho Williama Ledbettera „Leadbelly“, Sona House, Roberta Johnsona, Willieho „Blind“ Johnsona, Arthura Crudupa, Muddy Waterse, Roberta Lockwooda, Roberta Nighthawka, Johna Lee Hookera či duo Sonny Terry & Brownie McGhee. Ze zpěvaček je třeba uvést Memphis Minnie. Pro pozdější rock pak významně zasáhl i B. B. King, který svou hrou a novátorským přístupem ovlivnil mnohé pozdější white bluesové hráče.

Ve 40. a 50. letech se tito černošští umělci začali stěhovat z Jihu do měst; do Chicaga a dalších měst, kde vytvářeli rhythm & blues (R&B). Chicagské duo Chess (bratři Leonard a Phil) založilo label a studio a začalo nahrávat černošskou hudbu; Sam Phillips v Memphisu prováděl podobné kroky. Obvyklé nástrojové obsazení komb bylo elektrifikováno a stíralo se hranice mezi R&B a novým rockovým zvukem. Rhythm & blues kladl důraz na vypjatý vokál; první hvězdou byl Muddy Waters, který díky Chessům vznikl jako klíčová postava v black music a později ovlivnil mnoho rockových a bluesových hudebníků. Watersovo „Moanin’ In The Moonlight“ a další skladby se staly vlivy pro britský rock a pro americký rock.
Willie Dixon, producent a skladatel z Chess, je autorem mnoha známých bluesových skladeb, které nahrávali Muddy Waters a Howlin´ Wolf, Otis Rush či Bo Diddley. Dixonovy texty a melodie ovlivnily široké spektrum hudebníků a jeho kreativita byla jedním z klíčových motorů rozvoje R&B a později rocku. Z jeho dílny pocházejí skladby jako „I´m A Man“, „Hoochie Coochie Man“, „Evil“, „I Just Want To Make Love To You“ a další. Vzniklo tak bohaté hudební prostředí, ze kterého vzešly pozdější rockové ikony.
Elvis Presley, objevený Sun Records v Memphisu, sehrál klíčovou roli v popularizaci rock'n'rollu. Presley nahrál v červnu 1954 singl That's All Right/Blue Moon Of Kentucky; kombinoval gospel, country a rhythm & blues a jeho přirozený projev spolu s reintepretativním energiím posunul rock'n'roll do centra popularní kultury. Elvis byl „Pelvis“ na obrazovkách, ale jeho hlas a temperament umožnily rocku zaznít naplno. Správa jeho kariéry byla však náročná; manažer plukovník Parker zavřel jeho kariéru do velké komerční škatule a Presley se stal jednou z nejslavnějších, ale i nejdiskutovanějších postav rocku. Presleyho styl a image vyvolaly změny v hudební kultuře a otevřely cestu pro mezigenerační svědectví mladé generace.

Roky 1955-1957 přinesly rychlý vzestup rock'n'rollu, ale z konce 50. let přišla krize. Zároveň došlo k událostem, které později definovaly obraz rockové kultury: skandály a výstřednosti některých hudebníků (Jerry Lee Lewis, Chuck Berry, Little Richard, Buddy Holly) a tragické nehody (Letadlo Buddy Holly). Elvis Presley byl na vojenské službě; zábavní průmysl nahlížel na rock’n’roll jako na módní trend, spíše než trvalé umělecké dílo. Vznikla řada imitací a popových interpretů, které postrádaly autentičnost původní výzvy. Přesto rock dodnes přežívá, a dokonce vyroste z pop-kultury do hlubšího umění, jak potvrzují slova Beatles a Rolling Stones o rock'n'rollu jako mému výrazu i výzvě.
Alan Freed, významný diskžokej, sehrál v popularizaci rock'n'rollu zásadní roli. Uvedl nový název hudby, který pomohl definovat žánr ve veřejnosti a pomohl růstu jeho komerčního úspěchu. Do roku 1958 byly prodeje desek řízeny velkými firmami; Rock'n'roll změnil ekonomiku hudebního průmyslu, a to nejen díky prodeji desek, ale také televiznímu a filmovému průmyslu a rostoucí popularitě koncertů a nahrávek. Rock'n'roll se stal fenoménem, který překlenoval rasové bariéry a stal se symbolem mladistvého vzpoury a nového způsobu života.

Na konci 50. let a v 60. letech se rock rozvinul do různých subžánrů a ovlivnil generace hudebníků po celém světě. Rolling Stones a jejich slavný „It's only rock'n'roll, but I like it“ ilustrují trvalost a evoluci žánru; pokračují ve hrách na koncercích i v nových nápadech. Rolling Stones deklarují kontinuitu a odvahu vyjadřovat se prostřednictvím rocku. Songy a riffy z doby rané rockové vlny zůstávají ikonami, které definuje hudební vývoj a kulturní identitu. Rock a roll tedy překopal svět hudby a stále inspiruje nové i staré generace.
Kdo vynalezl rock and roll? | The Breakdown s Darou Starr Tucker
Najdůležitější okamžiky v historickém vývoji rocku a rollu
- Vznik rock´n´rollu jako syntézy country & western a rhythm & blues.
- Chaotické, ale tvůrčí prostředí černošského blues a jeho vliv na jazz a pozdější rock.
- Průlom Elvise Presleyho, který zpopularizoval rock na široké veřejnosti.
- Růst a rozmach rhythm & blues v Chicagu a Memphisu a jeho vliv na britský a americký rock.
- Krize a změny v 50. letech a následný vznik nových hudebních stylů v 60. letech.
| Fáze | Charakteristiky | Přínos pro rock |
|---|---|---|
| Před rokem 1954 | Kořeny v černošském blues a jazzu; venkovské a městské prostředí | Základní rytmy a nápady pro pozdější rock |
| Raná rock'n'rollová éra | Elvis, Bill Haley; elektrická kytara, očištěná struktura písní | Průlom komerčního úspěchu a vizuální kultury rocku |
| Konec 50. let | Skandály, krize, imitace a masová popularizace | Transformace hudebního průmyslu a rozšíření žánru |
| 60. léta | Rozvoj subžánrů; britský a americký vliv | Nové směry a dlouhotrvající vliv rocku |
V závěru je důležité připomenout: rock'n'roll nebyl jen hudebním žánrem, byl a zůstal kulturním fenoménem, který změnil svět hudby, vyvolal nové nápady a ovlivnil generace hudebníků po celém světě.