Plánování rodičovství přináší i téma očkování, které je klíčové pro ochranu matky i dítěte. Infekční onemocnění v těhotenství může ohrozit nejen samotnou ženu, ale i plod. Cílem očkování během těhotenství tak není jen ochrana ženy. Živé vakcíny, jak název napovídá, obsahují oslabené, ale stále aktivní viry. Ačkoliv jsou vysoce účinné, jejich podání je v průběhu těhotenství z principu opatrnosti kontraindikováno. Typickým příkladem živé vakcíny je ta proti planým neštovicím. Pro ženy, které plánují těhotenství (včetně IVF) a nejsou si jisté, zda onemocnění v minulosti prodělaly, je proto zásadní ověřit si přítomnost protilátek z krve. Stejná pravidla platí i pro vakcínu MMR (spalničky, příušnice, zarděnky).
Pokud žena otěhotní dříve, než uplyne doporučená ochranná lhůta, není to automaticky důvod k přerušení těhotenství. Na rozdíl od živých vakcín existuje skupina očkovacích látek, které jsou v těhotenství nejen bezpečné, ale odborníky dokonce důrazně doporučené. Velkým tématem posledních let je ochrana proti černému kašli. Nejmenší děti nelze očkovat hned po narození - první dávku vakcíny mohou dostat nejdříve od 9. týdne věku. Ideální načasování: Pro maximální přenos protilátek na plod je ideální nechat se naočkovat mezi 27. a 36. COVID v těhotenství představuje pro nastávající maminku i dítě reálné zdravotní riziko. Infekce navíc přináší komplikace i pro samotné dítě.
Výrazně se zvyšuje pravděpodobnost předčasného porodu, rozvoje preeklampsie nebo úmrtí plodu. Kdy je vhodné očkovat? Vakcína je bezpečná v kterémkoli trimestru. Při nízkém šíření viru: Je vhodné očkovat spíše ve 3. Častým dotazem v poradnách bývá právě očkování proti tetanu v těhotenství. V dnešní praxi se navíc málokdy očkuje proti tetanu samostatně. Vakcinace probíhá nejčastěji v rámci již zmíněné kombinované vakcíny Tdap (společně s černým kašlem a záškrtem) ve třetím trimestru. Chřipka: V těhotenství může mít i běžná chřipka těžší průběh a zvyšuje riziko hospitalizace. Inaktivovaná vakcína je prověřená a bezpečná v kterémkoli trimestru. RSV (Respirační syncytiální virus): Zatímco dospělý člověk prodělá RSV obvykle jako rýmu, pro kojence může být příčinou závažné infekce dýchacích cest. Očkování mezi 24. a 36. Plánování těhotenství je ideální čas na revizi očkovacího průkazu.

V některých situacích lze uvažovat i o dalších inaktivovaných očkováních, například proti hepatitidě A a B, pneumokokovým infekcím, klíšťové encefalitidě nebo vzteklině. Proto je vždy vhodné probrat očkovací plán s lékařem. Česká vakcinologická společnost ČLS JEP. (2024). Doporučení České vakcinologické společnosti pro očkování v těhotenství. Státní zdravotní ústav. Očkování v těhotenství a při kojení. 4. 4. Údaje o případech spalniček v Evropské unii a Evropském hospodářském prostoru (EU/EHP) za posledních dvanáct měsíců ukazují značný nárůst hlášených případů ve srovnání s rokem 2023. V období od 1. února 2024 do 31. ledna 2025 byly spalničky diagnostikovány celkem u 32 265 osob.
Očkování dvěma dávkami vakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (measles, mumps, rubella = MMR) je nejbezpečnějším a nejúčinnějším způsobem ochrany před tímto vysoce nakažlivým onemocněním. Osm z deseti osob, u kterých byly v EU/EHP v loňském roce diagnostikovány spalničky, očkováno nebylo, jak uvádí Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí ve svém zhodnocení ze dne 11. Aktuální epidemiologická situace ve výskytu spalniček v ČR je dosud klidná, ale také na našem území se začínají objevovat jednotlivé případy onemocnění, zejména importované, nebo případy v rámci rodinného výskytu převážně u neočkovaných osob.
S ohledem na suboptimální proočkovanost vakcínou MMR, s přihlédnutím k vysoké nakažlivosti spalniček a k nezanedbatelné míře pravděpodobnosti zavlečení onemocnění z oblastí s vysokou cirkulací viru spalniček lze předpokládat, že počet případů dané nákazy bude v ČR stejně jako v dalších evropských zemích v nadcházejících měsících narůstat. Expozice původci spalniček u zdravotníků a ve zdravotnických zařízeních představuje významné riziko pro přenos dané infekce. Kromě rizika pro jednotlivce je prevence šíření nákazy spalničkami ve zdravotnických zařízeních náročná co do zajištění lidských zdrojů pro optimální poskytování zdravotní péče, neboť u vnímavých zdravotnických pracovníků, kteří byli v kontaktu s onemocněním spalničkami, musí být v souladu s vyhláškou č. 389/2023 Sb.
Infekční onemocnění v průběhu těhotenství může ohrozit nejenom matku, ale i plod a celý průběh těhotenství. Těhotné ženy mají zvýšené riziko závažných infekcí. Důvodem jsou jednak mechanické a patofyziologické změny, jako je nižší dechový objem, imunitní adaptace na plod, pak také samotné imunologické změny. Očkování v průběhu těhotenství je benefitem nejenom pro očkovanou matku, ale také pro jejího novorozence, který získá od matky prostřednictvím mateřských protilátek. Novorozenci a kojenci v prvních měsících života mají v porovnání se staršími dětmi zvýšené riziko závažných komplikací infekčních onemocnění a v tomto věku je ještě není možné chránit aktivní imunizací. Očkování ženy v těhotenství snižuje riziko infekce a následných komplikací pro ženu, snižuje riziko předčasného porodu, případně dalších porodních komplikací, dále snižuje riziko onemocnění a jeho vážného průběhu pro dítě.

Chřipka patří mezi běžné respirační infekce dýchacích cest. K většině případů chřipky dochází během každoročních epidemií v zimních a jarních měsících. Těhotné ženy mají větší pravděpodobnost, že budou mít vážné onemocnění chřipkou kvůli změnám imunitních, srdečních a plicních funkcí během těhotenství. Těhotné ženy mají zvýšené riziko komplikovaného průběhu chřipky a až 7 x vyšší riziko hospitalizace i úmrtí. Chřipková infekce v těhotenství zvyšuje riziko narození mrtvého dítěte a může způsobit předčasný porod a další porodní komplikace. Očkování proti chřipce účinně zabraňuje infekci u těhotných žen i u jejich novorozenců a kojenců prostřednictvím přenosu mateřských protilátek. Inaktivované vakcíny proti chřipce se těhotným ženám bezpečně aplikují již více než 60 let. Klinické studie a observační studie u těhotných žen... nezjistily žádné důkazy o nežádoucích účincích spojených s inaktivovanou vakcínou proti chřipce ani u žen, ani u jejich novorozenců. Ženy by měly být v každém těhotenství očkované proti chřipce s cílem ochrany ženy, těhotenství i dítěte v prvních měsících života. Očkování se provádí standardní dávkou inaktivované chřipkové vakcíny (IIV‑SD), a to bez ohledu na gestační věk. Optimální načasování očkování představuje aplikaci vakcíny v období od října do prosince daného roku. Načasování pomáhá chránit těhotnou ženu před tím, než se aktivita chřipky začne zvyšovat, proto je vhodné aplikovat vakcínu již v průběhu měsíce října.

U žen, které jsou již ve třetím trimestru, se očkování provede co nejdříve po dostupnosti očkovací látky pro danou chřipkovou sezónu. Pokud se bude těhotná žena nacházet v třetím trimestru již v měsíci srpnu a září, je vhodné zahájit očkování co nejdříve, kdy bude vakcína dostupná, protože to může pomoci chránit také její dítě před chřipkou několik měsíců po jeho narození. Pertuse je bakteriální infekce dýchacích cest s celoročním výskytem. Černý kašel je nebezpečný zejména pro malé děti a chronicky nemocné, přičemž u nejmenších dětí může způsobit závažné komplikace včetně zápalu plic. Závažnou, nezřídka fatální komplikací pertuse bývá bronchopneumonie a plicní hypertenze. Plošné očkování dětí umožnilo kontrolu tohoto infekčního onemocnění, ale nevede k jeho eliminaci. Nejvyšší riziko závažného průběhu pertuse včetně úmrtí mají kojenci v prvních měsících života, kdy ještě nemohou být sami řádně očkováni. Očkováním těhotných žen proti pertusi se předchází onemocnění nejmenších dětí, které nemohou být vakcinovány kvůli věku. Zavedení očkování těhotných vedlo ke snížení výskytu onemocnění u kojenců. Vhodně načasovaná vakcinace v graviditě vede k dostatečnému přenosu mateřských protilátek do těla plodu. Největší přenos protilátek z matky na plod je zaznamenáván ke konci těhotenství. K přenosu protilátek dochází také v průběhu porodu a při kojení. Přenos mateřských protilátek je zahájen přibližně za 2 týdny po očkování těhotné ženy. Po narození je dítě mateřskými protilátkami chráněno před závažným průběhem onemocnění během nejkritičtějšího období prvních dvou měsíců života, kdy ještě nemůže být očkováno.

Výše uvedené odborné lékařské společnosti doporučují, aby těhotné ženy byly očkované vakcínou proti pertusi (Tdap, vakcína s tetanickým toxoidem, se sníženým množstvím tetanického a difterického toxoidu a acelulární pertusovou složkou, případně Tdap vakcína s polio složkou). Očkování se provádí kombinovanou očkovací látkou proti tetanu, záškrtu a pertusi, označovanou zkratkou Tdap (Boostrix nebo Adacel) nebo Tdap‑IPV (Boostrix polio nebo Adacel polio). Očkování proti pertusi by mělo být provedeno v každém těhotenství. Aplikace jedné dávky vakcíny je doporučena v 27. ‑ 36. gestačním týdnu, nejlépe během dřívější části tohoto časového období. V gestačním věku 37+ je očkování též indikováno, pokud nebylo provedeno dříve, ale jeho benefit může být nižší z důvodu kratšího času pro transplacentární přenos protilátek. Vakcínu lze aplikovat i bezprostředně po porodu, pokud nebyla žena očkována v těhotenství. Proto je ženám, které nebyly očkovány v těhotenství proti pertusi, doporučeno podání jedné dávky vakcíny s pertusovou složkou ihned po porodu, aby se minimalizovalo riziko přenosu onemocnění na novorozence. Očkování proti pertusi je bezpečné také pro kojící ženy.

V případě onemocnění covid‑19 bylo prokázáno, že infekce způsobuje u těhotných žen 15 x častější riziko úmrtí v porovnání s kontrolní skupinou žen, 6 x vyšší riziko závažného průběhu nemoci, 14 x častější potřebu intubace a 22 x častější riziko předčasného porodu. Infekce SARS‑CoV‑2 v době těhotenství je spojena s vyšším rizikem úmrtí plodu (OR=2,21), předčasným porodem (OR=2,17), preeklampsií/eklampsií (OR=1,55) nebo rizikem nutnosti akutního porodu císařským řezem (OR=1,63). Vyšší riziko mají těhotné zejména ve třetím trimestru. Doporučují se vakcíny proti covid‑19 pro danou sezónu během kterékoli fáze gravidity. Optimální načasování je od září do prosince. Při nízké komunitní cirkulaci viru může být očkování posunuto na třetí trimestr, při vysoké úrovni se provede co nejdříve.

Podobně jako vakcína proti chřipce chrání očkování jak těhotnou ženu, tak její dítě. RSV je významnou příčinou morbidity a mortality v časném kojeneckém věku. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že RSV odpovídá za více než 60 % všech akutních respiračních infekcí u kojenců. Předpokládá se, že více než 97 % ze všech dětí bude do 2 let věku infikováno RSV. Předčasně narozené děti jsou zvláště ohrožené a žádná specifická léčba neexistuje, pouze podpůrná. Očkování těhotné ženy vede k aktivní imunizaci očkované ženy a k pasivní imunizaci novorozenců a kojenců, kteří mohou získat ochranu proti RSV od narození až do 6 měsíců věku. Vakcínu Abrysvo lze simultánně podávat v průběhu těhotenství s vakcínou proti chřipce. Obecně platí, že při současném podávání více inaktivovaných vakcín není nutné dodržovat interval mezi očkováními, s výjimkou doporučení odstupu dvou týdnů mezi Abrysvo a Tdap v SPC, aby se vyhodnotily interakcí jednotlivé složky.

Do budoucna lze uvažovat i o dalších inaktivovaných očkováních, jako proti hepatitidě A a B, pneumokokovým infekcím, klíšťové encefalitidě nebo vzteklině. Z hlediska živých vakcín je v průběhu těhotenství kontraindikováno očkování proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím, tuberkulóze, japonštině encefalitidě a planým neštovicím. V současné době není dostatek validních údajů o bezpečnosti očkování proti planým neštovicím živou VZV vakcínou u gravidních žen. Očkované osoby nepřenáší vakcinační virus na kontakty, a proto nejsou rizikem pro gravidní ženu. Přes to se někdy řeší situace, zda je možné aplikovat živou atenuovanou očkovací látku proti planým neštovicím či proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám dítěti, jehož matka je těhotná. Přenos vakcinačního viru z očkovaného na vnímavého je velmi vzácný a teoreticky rekace nastává jen při makulózní vyrážce.

Dojde-li k vakcinaci ženy, o jejíž graviditě se během očkování nevědělo, měla by být poučena o nutnosti zvýšené sledovanosti plodu během její gravidity a kontrol v těhotenské poradně. Očkování živými vakcínami je v průběhu těhotenství kontraindikováno, přičemž vakcíny proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím, proti tuberkulóze a proti planým neštovicím jsou explicitně zmíněny jako nevhodné. Zároveň ženy, které byly očkovány, by měly být poučeny o nutnosti adekvátní ochrany před početím po dobu 1 měsíce (u Varilrixu až 3 měsíce) po každé dávce vakcíny. Očkované osoby nepřenáší vakcinační virus na kontakty, a proto nejsou rizikem pro okolí ani pro gravidní ženu. Přes to se někdy řeší otázka, zda je možné aplikovat živou vakcínu dítěti, jehož matka je těhotná, z obavy o přenos vakcinálního kmene. Přenos VZV z očkovaného na vnímavého je velmi vzácný a teoreticky k němu může dojít pouze v případě výskytu makulózní vyrážky u očkovaného.

Závěry pro praktickou péči a plánování
Některé z nejdůležitějších poznatků jsou: spalničky v těhotenství mohou mít závažný průběh, nejúčinnější ochranou je očkování. Očkování v těhotenství vyžaduje individuální posouzení rizik a přínosů. Očkování proti chřipce a COVID‑19 se doporučuje v průběhu gravidity bez ohledu na gestační věk, s ohledem na aktuální situaci komunitního šíření viru. RSV vakcíny jsou doporučovány v období 24-36 gestačního týdne s cílem maximálního přenosu protilátek na plod. Očkování pertuse probíhá v 27. až 36. týdnu a může chránit novorozeňata prostřednictvím mateřských protilátek. Přenos protilátek z matky na plod je zahájen zhruba dva týdny po očkování. Vždy je vhodné konzultovat očkovací plán s lékařem a v případě závažných rizik provést očkování i v těhotenství, pokud to nemá negativní dopad na plod.