Lucina (latinsky Lūcīna) je římská bohyně porodu, která bděla u lože rodičky.
Ženy ji žádali o pomoc s rozpuštěnými vlasy a bez uzlů na oděvu, po porodu byla v atriu umístěna mensa „stůl“ pro tuto bohyni.
Byla ztotožněna s řeckou bohyní porodu Eileithýiou.
Lucina - jméno této bohyně se tak stalo titulem této bohyně. Lucina (mytologie) - Wikipedie Lucina (latinsky Lūcīna) je římská bohyně porodu, která bděla u lože rodičky. Ženy ji žádali o pomoc s rozpuštěnými vlasy a bez uzlů na oděvu, po porodu byla v atriu umístěna mensa „stůl“ pro tuto bohyni.
Její svátek zapadl do širšího soustředí božstev spojených s porodem a rodinou.
Juno (mytologie) - Wikipedie Vládla především nad ženskými záležitostmi: zásnubami, manželstvím, těhotenstvím a porodem.
Juno je spojována s Hérou, Minervou a dalšími bohy v různých fázích římského pantheonu.
Juno byla nejvyšší římskou bohyní, matkou Juventa, Marta a Vulcana, a její svátek Matronalia se konal 1.-2. března.
Juno je často spojována s ochranou římského státu a s úctou k manželství a rodině.
Juno Lucina se objevuje v souvislosti s porodem jako jedna z forem Junony, která přivádí na světlo a doprovází ženy během porodů.
V některých pramenech se Lucina ztotožňuje s Juno Pronuba, božyní ochrannou nevěst; drží závoj nebo spojuje ruce novomanželů.
Lucina bývá zobrazována s pochodeňou, která osvětluje cestu rodícím ženám či novorozeným dětem na rukou.
Juno Lucina se tak stává titulou božské síly nad porodem a porodními rysy, které ztělesňují ochranu a průvod rodícím obdobím.
Juno Regina sedí často na trůnu s žezlem a patérou, symboly vládnutí a ochrany státního řádu, a její zobrazování souvisí s úctou k manželství a rodině.
Juno Moneta nebo Juno Sospita v různých kontextech odrážejí různé aspekty této bohyně, od ochránkyně státního financí až po strážkyni domova a rodiny.
Na mincích se Juno objevuje v různých variantách, kde její atributy (páv, váhy, rohy hojnosti, razidla) vyprávějí o její všudypřítomné bdělosti a ochraně před neštěstím.
Juno Lucina tak představuje specifický aspekt Juno, který se zaměřuje na porod a narození života, s pochodeňou světla a srole průvodkyně během porodu.

Juno byla nejvyšší bohyní římského pantheonu, manželka Jupitera a ochránkyně žen, manželství a římského státu, jejíž vyobrazení patřilo mezi nejdůležitější motivy římského mincovnictví.
Juno patřila mezi nejstarší římská božstva s kořeny v italických kultech předcházejících založení Říma.
Její jméno pravděpodobně souvisí s latinským slovem iuvenis (mladý), což naznačuje původní roli bohyně mládí a vitality.
První zobrazení Junony na římských mincích se objevilo na didrachmách ražených v Římě kolem roku 280 před naším letopočtem.
Systematicky se začala objevovat na republikánských denárech od 2. století před naším letopočtem.
V období pozdní republiky razily významné římské rody denáry s různými aspekty Junony.
Rod Caeciliů zobrazoval Juno Sospita s kozí kůží a kopím, rod Thoriiů Juno Moneta s vahami a razidly.
Za císařství se Juno stala symbolem císařoven a ženské části císařské rodiny.
Livia, manželka Augusta, byla ztotožněna s Juno Regina.
Faustina Starší a Mladší, manželky Antonína Pia a Marka Aurelia, byly po smrti zbožštěny jako Juno.
V období vojenských císařů 3. století se Juno objevovala na antoniniánech císařoven s tituly Regina, Victrix nebo Felix.
Za Severovců hrála důležitou roli Julia Domna, zobrazovaná jako Juno se symbolikou plodnosti a mateřství.
Poslední významné ražby s Junonou pocházejí z období tetrarchie a vlády Constantina Velikého.
Ještě Helena, matka Constantina, byla zobrazována s atributy Junony.
S definitivním vítězstvím křesťanství Juno mizí z hlavních mincí a nadále se objevuje spíše ve veřejném kultu a liturgii.