Proces umělého oplodnění je náročný - to už jsem psala na blogu několikrát. Stojí to spoustu peněz, je to nápor nejen na fyzickou kondici ženy, ale i na její psychiku. Víme, známe. Dneska se ale budu dívat na IVF jinou perspektivou - časovou. Sama jsem byla překvapená, jak dlouhý proces to je. Od první konzultace na klinice po transfer zmraženého embrya uplynulo devět měsíců. Ano, ne u každého páru je to takto dlouho - mně do toho zasáhlo řešení endometriózy, rozhodování o operaci a vyloučení stenózy (zúžení střeva následkem endo), než jsem dostala zelenou zkusit otěhotnět. Během devíti měsíců jsem absolvovala desítky lékařských vyšetření, kontrol, zákroků, ultrazvuků. Přes léto to takový problém nebyl.
Jako člověk pracující ve školství mám letní prázdniny. Co ale ty zbývající měsíce, kdy chodíte na plný úvazek do práce? Musím říct, že z počátku jsem to nijak drasticky nevnímala. Mám velké štěstí na zaměstnavatele, navíc pro mě bylo dost úlevné, že jsem celou dobu mluvila o své IVF cestě v práci otevřeně. Stimulace vyšla časově příjemně. Kontroly jsem měla pouze dvě a podařily se mi je napasovat během adaptačního kurzu - jedna před začátkem a druhá po skončení, takže mi do pracovních povinností nikterak nezasáhla. Odběrem jsem zameškala jeden den a protože mi bylo dobře, neschopenku jsem si po něm nebrala. Náročnější to začalo být vždy, když se hlídala ovulace (tzn. před vyšetření EndomeTRIO a pak před samotnými transfery).
Když se to zprůměruje, na jednu tuto událost vyšlo průměrně 3,5 kontroly včetně zákroku samotného. To znamená cca čtyři omluvenky měsíčně v práci. To už mi to začínalo být trochu hloupé. Nicméně nikdy mi nikdo neřekl, že hodně chybím, ani nedal najevo, že mu to začíná vadit. Měla jsem oproti učitelům výhodu, že se za mě jako psychologa nesupluje, a tak jsem vedení starost nijak nepřidělávala. Házet vidle mi do toho začaly házet až nemocenské.
První byla na přelomu listopadu a prosince - 2,5 týdne doma s covidem. Následoval v lednu první transfer a po něm dva týdny doma. V březnu jsem byla odhodlaná vydržet a rozptýlit si myšlenky prací. Vydržela jsem týden a pak víte, že jsem putovala na nemocenskou znovu - tentokrát na osm dní. Ačkoliv to nikdo nekomentoval, mně tohle nekonečné kolečko nemocenských a absencí v práci začalo dost vadit. Měla jsem pocit, že se zkrátka nedovedu pořád zadaptovat na pracovní režim.
Dva školní roky jsme se potýkali s lockdownem. Tento jel konečně, jak měl, a já na střídačku chyběla. Do práce běžně vstávám 5.30. Když jsem byla na nemocenské, vstávala jsem o dvě hodiny později. Když jsem se vrátila do práce, první dva týdny jsem si zvykala na vstávání a nějakou mentální zátěž. Jakmile jsem si zvykla a práce se začala vracet do normálního režimu, opět jsem na nějaké nemocenské skončila. Žáci si už ze mě dělali legraci, že to není možné, že jsem pořád nemocná. Musela jsem rušit konzultace na poslední chvíli a pak po návratu do práce nevěděla, kde mi hlava stojí, protože se mi to ve velkém nakupilo.
Přišlo mi, že od listopadu jsem jela pouze ve dvou polohách - z nuly na sto a ze sta na nulu. Hřebíček do rakve tomu zasadil právě březnový transfer, kdy jsem měla v práci malý mentální breakdown. Tehdy jsem si uvědomila, že tu práci školní psycholožky zkrátka dobře nezvládám. Myslím si, že objektivně to vidět nebylo (nebo jsem tu zpětnou vazbu přímo nedostala), ale já si připadala, že běžný pracovní stres, který jsem předchozí roky zvládala poměrně dobře, mi přerůstá přes hlavu. Do toho jsem pár dní v týdnu ještě pracovala po odpoledních v soukromé praxi a začínala být totálně vyšťavená.
Když jsem odešla teda na nemocenskou, rozhodla jsem, že pro mě existují jen dvě cesty: a) otěhotním a půjdu na mateřskou b) transfer se nepovede a já tento rok ve škole skončím. Koketovala jsem s tím v hlavě už po prvním lednovém nezdaru, ale teď jsem si byla jistá. Objektivně jsem věděla, že už jsem za hranou. Doma jsme to probírali horem dolem. Nechtěla jsem si hledat novou práci, protože bych si nijak nepomohla. Když jsem dostala termín v operace až v září, věděla jsem, že budu několik týdnů mimo a kdyby se to zkomplikovalo, může to narůst do řádů měsíců. Navíc po rekonvalescenci budu chtít znovu těhotnět, což znamená další dva týdny potenciální nemocenské. S tím by mě asi nový zaměstnavatel neuvítal s otevřenou náručí. Měla jsem na vedlejšák slušně rozjetou vlastní praxi, kdy jsem od ledna klienty odmítala. Propočítala jsem finance, výhody, nevýhody a měla jsem jasno. Na konci srpna skončím ve škole a od září jdu na fulltime jako OSVČ. Nikdy jsem po tom netoužila. Být zaměstnancem mi přišlo pohodlné, bezpečné a jisté. Nicméně jestli jsem se něco poslední roky naučila, tak že člověk míní a život mění.
Vidina časové flexibility, rozhodování si o náplni práce, koordinace s veškerými vyšetřeními, kontrolami, odjezdy na terapeutický výcvik - zdálo se to být jako značka ideál. Bojím se neskutečně. Bojím se, jak to finančně zvládnu, jaké to bude nepracovat v kolektivu a vídat vlastně jen klienty. Pak jsem si ale řekla, že kdy jindy to zkusit než teď. Finančně mám polštář a můžu si to dovolit. Když zjistím za rok, že to nepůjde, budu hledat práci na půl úvazek. Jako psycholog se nebojím, že bych práci v dnešní době nenašla. Nutně si potřebuju odpočinout. Pracovat méně. Tolik, kolik budu chtít. Bez výčitek, že věčně někde chybím a omlouvám se, že jsem “nemocná”.
Ano, mohla jsem zůstat jako zaměstnanec a čerpat během operace a rekonvalescence nemocenskou. Rozhodla jsem se ale vědomě, že takto to nechci. Chci, aby byl na škole k dispozici psycholog. Chci, aby tam byl od září. A posunování výpovědi o další půlrok se mi nezdálo být vhodným řešením. Ba naopak. Dost by mě to stresovalo. Skončit s koncem školního roku bylo ideální. V červenci končí projekt, který jsem na škole vedla, ukončím rozjeté věci, předám to svému nástupci a s klidným srdcem odejdu.
Dva covidy na konci dubna mě utvrdily v tom, že jsem se rozhodla správně. Čtvrtá nemocenská během pěti měsíců. To už snad nebylo ani možné. Po vyléčení jsem šla vedení oznámit, že končím. Bylo to pro mě opravdu náročné. Vždy jsem měla tu lidskou podporu. Strávila jsem ve škole spoustu krásných chvil, potkala spoustu prima lidí, prima žáků a naučila jsem se toho tolik za působení na učilišti, že jsem vděčná, že jsem tuto možnost mohla mít.
Závěrem se vracím k otázce - “Dá se IVF skloubit s prací?” Nemám na to jasnou odpověď. Jasně, že dá, ale je otázkou, jak dlouho to může fungovat. Vstupuje do toho několik faktorů: Jak dlouho to bude vyhovující pro Vás - přelítat mezi prací, reproklinikou a případnými neschopenkami. Jak dlouho to bude v pořádku pro zaměstnavatele, než začne přemýšlet nad tím, jak moc jste pro něj efektivními zaměstnanci. Taky mám obdiv k těm, kteří se rozhodli, že o své IVF cestě zaměstnavateli neřeknou - musí to být náročné vymýšlet zástěrky pro nekonečný kolotoč vyšetření. Já jsem své IVF s prací tento rok skloubit nezvládla. Nemám si to ale za zlé. Věřím, že mě to může posunout dále a po dlouhé době mám pocit, že se těším na něco nového, co nemá s případným otěhotněním nic společného.
Co říct v práci? Klidně dovolenou obden, co je komu do důvodů? Snad nemáte kolektiv, co se svěřuje s každým s prominutím prdem. Asi nepracuješ v kolektivu. ale nač se vůbec svěřovat, proč si beru dovolenou? To snad máte v práci ohlašovací povinnost důvodů?
Asi nepracuješ v kolektivu. pracuji v kolektivu, ale soukromí si chráním. Odesílám... Doporučení lékaře ke konzultaci na naší klinice není nutné. Jestli jste nějaké vyšetření nebo léčbu již podstoupila, můžete přinést výsledky těchto vyšetření s sebou. Návštěvu centra umělého oplodnění doporučujeme klientům, kterým se nepodaří otěhotnět po jednom roce pravidelného nechráněného styku. Před samotnou IVF léčbou vás pečlivě vyšetříme, abychom zjistili příčinu neplodnosti.
V České republice hradí zdravotní pojišťovny významnou část nákladů na léčbu neplodnosti. Léčba IVF je standardně hrazena ženám od 22 let do dne před 40. narozeninami. Přesný rozsah úhrady vždy závisí na konkrétní zdravotní pojišťovně, doporučení lékaře a individuálním léčebném plánu. Zdravotní pojišťovny hradí IVF do dosažení 39 let věku. Každá žena má právo na úhradu 3 IVF cyklů za život. Rizika související s IVF jsou minimální. K ojedinělým komplikacím hormonální léčby patří hyperstimulace (OOHS).
Hlavním projevem hyperstimulace je bolest v podbřišku, ojediněle může dojít k hromadění tekutiny v dutině břišní. Plodnost žen po 40 letech rychle klesá. Pro zvýšení šance na úspěšné IVF doporučujeme ženám nad 40 let využít dárcovská vajíčka. Určitě se vyplatí zahájit IVF léčbu co nejdříve, protože i několika měsíční odklad může mít výrazný vliv na úspěšnost. Za ideální výšku sliznice považujeme 9-12 mm. Přestože použijeme vysoké dávky hormonů, může se stát, že tento rozsah nebude dosažen, a i tak mají vysokou šanci na otěhotnění.
Stimulační přípravky se obvykle aplikují tenkou jehlou do kůže pod pupíkem. Jde o první den vašeho krvácení. Pokud začnete krvácet až po 18. Věk je pro plodnost ženy velmi zásadní. Žena začíná být méně plodná po 30. roku věku a od 35 let plodnost klesá rychle. Odběr vajíček probíhá na klinice v krátkodobé celkové anestezii trvající 10-15 minut. Po odběru vás do 2 hodin propustíme z kliniky. Léčba neplodnosti není důvodem pro pracovní neschopnosti. Ano, IVF lze provést i bez hormonální stimulace. Jedná se o tzv. nativní cyklus, při kterém odebereme pouze jedno vajíčko, které právě dozrává ve vaječníku.
Dle platné české legislativy je léčba na klinikách umělého oplodnění možná jen pro páry odlišného pohlaví. Pro umělé oplodnění není nutné být v manželství. Zákonnou podmínkou je však písemný souhlas obou partnerů. IVF léčbu lze provést do 49 let věku ženy. Dárcovství je anonymní. Je léčba s darovanými vajíčky pro německé páry opravdu legální? Ano, léčba s darovanými vajíčky je pro německé páry v zahraničí legální. Tisíce německých párů tuto možnost každoročně využívají.
Krevní skupina a Rh faktor není z pohledu úspěšnosti důležitý. Tyto země se potýkají s nedostatkem dárkyň a dárců spermií, pokud anonymita dárců byla zrušena. Dárkyně jsou obvykle ve věku 20-30 let. Dárkyně mohou být starší než 30, ale úspěšně darovaly. Dárkyně vajíček jsou v ČR anonymní a je nutné zachovat vzájemnou anonymitu. Nejprve u nás vyplníte vstupní dotazník, poté gynekologické a ultrazvukové vyšetření. Hlavním cílem je zjistit stav a funkci vaječníků. Darování vajíček je dobrovolné.

Ahojte, tak zítra jdu na kontrolní ultrazvuk, zda budeme moci začít se stimulací a IVF. Pravdu říct úplně nemohu, nemají pro tohle pochopení. Snažíme se 3 roky, mám ve 30 nízké AMH, takže nemohu dále čekat. Mám z toho těžkou hlavu! Dovolenou mi teď nikdo nedá a hlásit nemocenskou na 1 den je blbost. K léčbě neplodnosti a asistované reprodukci mohou přistoupit všechny heterosexuální páry, kterým se nedaří počít po jednom roce nechráněného styku. IVF je proces, kdy dochází k oplodnění vajíčka mimo tělo a následně k embryotransferu do dělohy.
Vstupní vyšetření zahrnují pohovor s lékařem, ultrazvukové vyšetření a odběr krve na hormonální profil. Spermiogram je klíčový pro mužské vyšetření. Odběr vajíček probíhá v narkóze a trvá 10-15 minut. Embryotransfer je nenáročný a bez nutnosti anestezie. Po transferu je doporučen odpočinek 10-15 minut na sále a následně návrat domů. Po IVF lze očekávat očekávané potíže a potřebu podpůrného režimu.
Tip pro podporu partnerky: komunikační otevřenost, naslouchání pocitům a zapojení do rozhodnutí. Že proces IVF je záležitost celé dvojice a vyžaduje kompromisy. Pomáhejte s plánováním, aby se cítila bezpečně a měla větší kontrolu nad situací. Mindfulness, jóga, procházky a tvořivá činnost mohou pomoci zvládat stres. Skupiny podpory a sdílení zkušeností mohou být uklidňující.
Jak vybrat IVF kliniku a na co všechno si dát pozor
Klíčové pojmy a rámec IVF
- IVF (in vitro fertilisation) - oplodnění vajíčka mimo tělo a následný transfer embrya do dělohy.
- IUI - intrauterinní inseminace, jednodušší metoda bez odběru vajíček.
- PGT - preimplantační genetické testování, snižuje riziko potratu a genetických poruch.
- Hyperstimulační syndrom - možné komplikace hormonální stimulace.
- Dárkyně vajíček - anonymní, věk 20-30 let, ČR zloguje anonymitu; výběr z databáze více než 500 dárkyň.
Testovaní a příprava jsou důležité - vstupní vyšetření zahrnují hormonální profil a vyšetření štítné žlázy, spolu s kompletním spermiogramem u páru. Délka procesu a počet pokusů závisí na typu léčby a individuálních faktorech. Zdravotní pojišťovny hradí IVF do dosažení 39 let věku; každá žena má právo na úhradu 3 IVF cyklů za život. Věk je klíčovým faktorem plodnosti, ať už u žen po 30, či po 35 letech, kdy plodnost klesá rychleji.
Odběr vajíček je prováděn v narkóze, trvá 10-15 minut, a samotný proces oplodnění probíhá v hospodářství laboratorních podmínek. Embryotransfer pokračuje do děložní dutiny a je možné ho provést i bez hormonální stimulace v nativním cyklu. Pro starší ženy existuje možnost využití dárcovských vajíček. Dárkyně vajíček musí projít určitou testovací kaskádou a zajištěna je anonymita.