Nejeden marketér se v průběhu své profesní kariéry dostane na křižovatku, kdy si musí zhodnotit, zda je jeho kreativní nápad vhodný pro veřejnou prezentaci, nebo už zbytečně balancuje na hraně etiky a dobrého vkusu.
Jde přitom o rozhodnutí, na kterém může záviset budoucnost propagované značky, takže je stoprocentně doporučováno se radši dvakrát dobře zamyslet.
Naopak Otázka morálky a etiky v minulosti vedla ke vzniku celého specificky zaměřeného odvětví - takzvaného etického marketingu.
Obecně jde o koncept etického marketingu, který si ale musí nějakým způsobem zhodnotit jak národní státy, tak sami byznysoví a průmysloví aktéři.
Obecně platí, že reputace je jedním ze základních nehmotných aktiv, které mají obchodní společnosti k dispozici.
Na marketéry jsou v souladu s tímto kladeny velké nároky, protože musejí mít na paměti nejen ochranu vlastní značky, ale také spotřebitelů, specifických kategorií jako jsou děti nebo národnostní menšiny, i společnosti jako celku.
Pod hlavičkou nadnárodní technologické společnosti Microsoft operuje výzkumný Institute for Advertising Ethics.
Jde de facto o výzkumný think tank, který se zabývá výzkumem etiky a morálky ve světě reklamy.
Nepřekvapí tedy, že středobodem zájmu tohoto institutu je koncept etického marketingu, ke kterému dokonce vytvořil devítibodovou guideline, kterou by se měly řídit všechny firmy, jejichž cílem je budování reputace takovým způsobem, který vždy upřednostňuje spotřebitele před všemi ostatními hodnotami.
Že se většina výše zmíněných zásad rozumí sama sebou?
V praxi to vždycky tak jednoduché není.
Neoddiskutovatelné ale je, že pomyslný jazýček na vahách se s životem v informační a digitální společnosti stále čím dál víc naklání ve prospěch spotřebitele.
Vlastní průzkum Microsoftu z roku 2020 odhalil, že až 63 % respondentů nemělo problém dát vale značce, ve kterou ztratili důvěru.
Skoro 70 % by dokonce v budoucnu ani nezvažovalo, že by se ke značce, která je zklamala, vrátili.
Základní mantinely pro marketéry jsou v České republice vtěleny do zákona o regulaci reklamy.
V obecné části čtenář najde základní definice a seznam všeho, co se zakazuje.
Příslušná ustanovení v mnoha ohledech korelují s pravidly obsaženými v pasážích občanského zákoníku o nekalé soutěži.
Ostatní ustanovení už tak striktní nejsou.
Tradičně diskutovaným tématem je například srovnávací reklama, která není a priori zakázaná, ale marketéři si musejí dávat pozor, aby nepřekročili zákonem stanovené mantinely.
Vzhledem k tomu, že záběr zákona je tematicky poměrně široký, platí stejné i pro rozprostření dozorových oprávnění a pravomocí.
Zákon o regulaci reklamy je přiznává širokému okruhu veřejnoprávních subjektů, což je další faktor, který musejí mít marketéři na paměti.
Obecně platí, že nad jakýmkoliv reklamním obsahem, který směřuje do televize nebo rozhlasu, má dominium Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.
Je jasné, že zákonná regulace je do určité míry omezená a omezuje se na konkrétní odvětví, která zákonodárce považuje z logických důvodů za riziková.
Z toho ovšem vyplývá, že o etiku a mantinely přípustné reklamy se musí v první řadě starat segment sám.
Za tímto účelem byla už v roce 1994 založena Rada pro reklamu, která je nestátním občanským sdružením, které si klade za cíl doplnit regulatorní minimum o jasná etická pravidla.
Rada pro reklamu v mnoha případech jedná na základě stížností spotřebitelů, nicméně se může rozhodnout proti diskutabilní reklamě zakročit i sama.
Platí přitom, že působnost Rady pro reklamu končí s působností zákona.
Pokud dojde explicitně k porušení zákona, celá věc se stává výlučnou pravomocí státních orgánů.
Jejím neoddiskutovatelným hlavním nástrojem je Kodex Rady pro reklamu, což je zjednodušeně řečeno opus magnum české reklamní etiky.
RPR se z vlastní iniciativy zabývá prakticky všemi reklamními formáty, jedinou oblastí, od které dává ruce pryč, jsou předvolební kampaně a politická reklama obecně.
Etický kodex RPR sleduje stejnou logiku jako již zmíněný zákon o regulaci reklamy.
Na rozdíl od něj ale klade do popředí jasně definovanou hodnotovou proklamaci sestávající ze čtyř klíčových složek - jde o slušnost, čestnost, pravdivost a společenskou odpovědnost.
Následují opět některá základní ustanovení, která se věnují nejčastějším formám neetické reklamy.
Po vzoru zákona jsou pak v kodexu začleněna zvláštní pravidla pro specifická průmyslová odvětví.
Jde o klasický formát - jedna firma se chce vyšvihnout nad druhou a využije srovnávací reklamu, aby demonstrovala, v čem přesně je její výrobek lepší než ten konkurenční.
Kodex takové jednání zakazuje, úmyslná dehonestace konkurenta nesmí probíhat přímo ani nepřímo.
Připuštěn není ani pouhý náznak, což se v praxi posuzuje jen velmi složitě.
RPR v roce 2015 obdržela řadu na stížností na novou reklamní kampaň jihokorejské automobilky Hyundai.
Už samotný název kampaně - Soused z Boleslavi - naznačuje vůči jakému konkurentovi se výrobce nového modelu i20 Orion snažil vymezit.
Automobilka lákala na velký interiér vozu, který „konkurence neskousne“.
Je do určité míry diskutabilní, do jaké míry tato reklama dehonestovala konkurenci přímo nebo nepřímo, na druhou stranu je jasné, že tento záměr neunikl ani divákovi.
A ten jej neocenil.
S nadsázkou radši opatrně.
Etický kodex totiž už ve svých úvodních ustanoveních obsahuje pasáž, že reklama nesmí obsahovat vizuální prezentaci, která hrubým způsobem porušuje obecně přijímané normy slušnosti a mravnosti.
Je samozřejmě otázka, co přesně se tím rozumí - kodex konkrétně zmiňuje prezentaci lidského těla, ale zároveň dodává, že pro arbitrážní proces je důležitý především celkový kontext, vztah k produktu, cílová skupina a použité médium.
V roce 2011 se s podobným svízelem potýkala například Kofola, která se dostala do hledáčku RPR na základě stížností na reklamu, ve které se učitelka líbá se svým žákem.
Podle Kofoly byla hlavním leitmotivem spotu nepodmíněná láska, podle stěžovatelů i RPR šlo ale o prezentaci, která se rozchází s tím, co je etické a přípustné.
Osobní doporučení celebrity nebo jiné veřejně známé osobnosti samo o sobě podle RPR problematické není.
Je ale potřeba dát si pozor, jak je takové doporučení rámováno a k jakému výrobku se vztahuje.
Takové doporučení musí být za každých okolností pravdivé a nesmí být lecjakým výstřelem v podobě bianko šeku.
Tento problém samozřejmě odpadá, když autora doporučení do reklamy přímo angažujete.
V poměrně historické reklamě na alkoholický nápoj Fernet Berentzen z roku 2007 vystupoval herec, zpěvák a moderátor Sagvan Tofi, který beze studu doporučoval alkohol jako řešení osobních problémů.
Za tímto účelem bylo využito popkulturního odkazu na film z 80. let Kamarád do deště, kterým se Tofi proslavil.
Herec v reklamě prohlašuje tvrzení typu, že alkohol je „kámoš“ nebo, že „jej vždycky podrží“.
Rada pro reklamu věnuje reklamě zacílené na děti a mládež speciální pozornost.
Zdůvodňuje to tradičními argumenty, že volní a rozpoznávací schopnost se do určitého věku vyvíjí, a tudíž je pro marketéry jednodušší děti ovlivnit tak, jak se zrovna hodí potřebám aktuální kampaně.
Tato zvýšená ochrana je patrná hlavně u sdělení, která vyzývají děti k nějaké ekonomické aktivitě, za kterou ponesou následky jiné osoby, zejména jejich rodiče.
Tato pravidla musela RPR zvážit v případě soukromé stížnosti, která směřovala na televizní kampaň automobilky ŠKODA AUTO na vůz Fabia II s podtitulem Vyměňte starou za novou z roku 2011.
Podle stěžovatelky reklama explicitně naznačuje, že vyměnit ženu za novou je zhruba stejně náročné jako vyměnit starou Fabii za novou, což může negativně ovlivnit psychický vývoj sledujících dětí, vytvářet genderovou disparitu a mít zásadní dopad na sebevědomí mladých dívek.
Slovní hříčka v reklamě samozřejmě s něčím takovým logicky operuje, protože celá pointa je založená na dvojsmyslu.
Cílem prezentace ale není upozornit na výměnu jako takovou, nýbrž na zákaznickou věrnost a odměnu za dlouhodobý vztah, což podle zástupců ŠKODY stěžovatelka nepochopila.
Etický kodex RPR jasně nakazuje, že reklama má za úkol plnit určité funkce na poli společenské odpovědnosti.
Z toho důvodu je za neetickou považována každá prezentace, která nadměrně využívá motivu strachu, zneužívá předsudků a pověr, nebo je urážlivá k menšinám.
Speciální ochrana je věnována národní identitě a kulturním tradicím, ovšem s tím, že není a priori zakázáno vyobrazovat tradice zahraniční a jiné.
Co je naopak striktně zakázáno je jakákoliv propagace násilí nebo glorifikace chování, které by mohlo k násilným aktům vést.
To na vlastní kůži pocítila v roce 2002 i potravinářská společnost Walmark, která v reklamě na svůj nealko nápoj Relax Fruit Drink podle RPR zašla až moc daleko.
To, co stěžovatelům vadilo je poměrně nasnadě - spot totiž obsahuje sekvenci, ve které svalovec vyzdvihne malého chlapce do vzduchu a následně ho hodí ze schodů.
Stížnosti se shodovaly v jednom, reklama je podle nich nevhodná a vyloženě odporná.
Zadavateli navíc nepomohlo ani to, že násilí je v této reklamě ještě navíc pácháno na dětech, prezentace byla tudíž v podstatě od začátku odsouzena k neúspěchu.
RPR vyhodnotila, že reklama je závadná, což ale poměrně pohotově uznala i společnost Walmark a ještě před vydáním finálního doporučení ji upravila.
Fluidní povaha pravidel obsažených v kodexu se nejlépe ilustruje na případech, kdy stěžovatelé namítají, že je reklama závadná více než v jednom směru.
Takové situace rozhodně nejsou výjimkou - nejde o zákon, proto se dá předpokládat, že se jednotlivé výtky budou navzájem kumulovat.
Dobrým příkladem je kultovní reklama na Fidorku z roku 2001, která vzbudila i poměrně živou diskuzi ohledně toho, zda si občas etické mantinely nevykládáme papežštěji než papež.
Hlavní protagonistkou kritizovaného spotu je malá holčička, která se dostane k vytoužené sušence poměrně kontroverzním způsobem - s pomocí triku, který v autě na přechodu vystřelí do obličeje cestujícím airbagy.
Pro ni to znamená ideální příležitost pro ukořistění Fidorky.
Mnoho marketingových expertů se dodnes shoduje, že šlo o výbornou reklamu.
Její odvysílání ale spustilo smršť, během které padaly milionové pokuty, a v jejímž důsledku byla reklama odsouzena do vysílání až po desáté hodině večerní.
Celou věc ukončil až Nejvyšší správní soud, který v roce 2006 povinnost platit pokuty zrušil.
Video: Fidorka - If U Have 2, U Have 2!
Jak již bylo řečeno, etický kodex RPR existuje proto, aby vyplňoval slepá místa, na která nedohlédne zákon.
Do určité míry tedy funguje jako takový předvoj, a je proto logické, že jakékoliv podezření, že reklama navádí k porušování právních předpisů, bude hodnoceno z hlediska etiky jako závadné.
Je ale jasné, že kreativní práce někdy pracuje i s motivy, které se nemusí líbit - to je už riziko povolání.
Marketéři mají šanci vyhnout se postihu, pokud z jejich díla bude dostatečně patrné, že jde o nadsázku.
Na neschopnost vystavět pointu s dostatečnou dávkou nadsázky doplatila v roce 2020 reklama České mincovny.
Reklama myšlenkově navazovala na aktuální dění v kauze korupce ve vrcholových patrech českého fotbalu.
Obsahově využívala některých zaběhlých frází, které v souvislosti s tímto děním zlidověly,
Arbitrážní komisi RPR v ní ale chyběla právě zmíněná nadsázka.
Podle komise z ní není a priori patrné, že jde o parodii - naopak působí tak, že závadné chování schvaluje.
Konkrétně se nelíbily třeba fráze typu „kvalitní úplatek“ v doprovodné kampani, což všechno v součtu vedlo k tomu, že reklama byla navzdory argumentaci zadavatele vyhodnocena jako závadná.
Jde samozřejmě jen o střípky z bohaté rozhodovací praxe RPR, která se každý rok zabývá desítkami podnětů.
Mozaika je to relativně pestrá, protože důvodů, pro které může být reklama shledána jako závadná, existuje celá řada.
Nahrává tomu samozřejmě i volná logika etického kodexu, který ponechává dost prostoru pro deliberaci.
RPR a její kodex jsou ale pomyslným ochranným valem české justice a správních úřadů, jejichž rozhodování by bylo v těchto případech pravděpodobně zdlouhavé a příliš těžkopádné.
Pomyslně tedy představuje i hlavní štít, který chrání tuzemské reklamní prostředí před neetickou prezentací značek.
A pomáhá tak kultivovat prostředí, ve kterém je marketing prováděn slušně, eticky a s ohledem na ochranu koncového spotřebitele.

Etika na plakátech festivalů: Džemfest a reakce veřejnosti
Na letošnímu Džemfestu v Domě kultury Šumperk budou 21. října hrát kapely MIG 21, O5&Radeček, UDG a Prago Union.
Letošní plakát festivalu Džemfest paroduje volební plakáty a zároveň prozrazuje, že 18. ročník oblíbené akce proběhne 20. „Protože nás letos čekají důležité parlamentní volby a pak hned vzápětí prezidentské, rozhodli jsme udělat si legraci z politiků a jejich pachtění za politickými body.
Smích i pobouření vyvolává u lidí reklamní kampaň na letošní ročník šumperského Džemfestu.
„Při vymýšlení reklamy se snažíme pobavit sebe a doufáme, že se pak budou bavit také fanoušci festivalu.
Letošní plakát festivalu Džemfest zobrazuje nahou těhotnou dívenku a u ní nápis, „Zlobila? Ne ne. Jen se na Džemfestu dobře bavila“.
Dráždivý vizuál dále informuje, že 17. ročník oblíbené akce proběhne 21. „
„Celý minulý týden jsme plakáty roznášeli na různá místa a všude vyvolávaly zájem a pobavení.
Dokonce i u starších lidí, například paní uvaděčky v šumperském kině se při pohledu na plakát rozesmály a podotkly, že je to přesně ze života,“ uvedl Tomáš Patný.
Ten ale zároveň přiznal, že se na pořadatele kvůli kampani snáší také kritika.
Festival Džemfest, který se koná od roku 2000 v polovině října v Šumperku, patří mezi nejúspěšnější akce v kraji.
Džemfest se pravidelně orientuje také na sociální oblast, využivá popularity u mladých lidí při kampani Daruj Fest, kterou mobilizuje k darování krve a krevní plazmy.

Etické zásady v praxi a doporučení pro reklamní kampaně
Etický kodex RPR existuje proto, aby vyplňoval slepá místa, na která nedohlédne zákon.
Do určité míry tedy funguje jako takový předvoj, a je proto logické, že jakékoliv podezření, že reklama navádí k porušování právních předpisů, bude hodnoceno z hlediska etiky jako závadné.
Je ale jasné, že kreativní práce někdy pracuje i s motivy, které se nemusí líbit - to je už riziko povolání.
Marketéři mají šanci vyhnout se postihu, pokud z jejich díla bude dostatečně patrné, že jde o nadsázku.
Jako ukázku lze uvést případ Fidorky z roku 2001, který vyvolal rozsáhlou diskusi o tom, zda mantinely nevykládáme příliš přísně.
- Důkladné zvážení kontextu, cílové skupiny a média, na kterém se reklamní sdělení objeví.
- Zohlednění dopadu na děti, rodiny a menšiny v rámci etických pravidel.
- Transparentnost a pravdivost tvrzení a vizuálů, včetně případné nadsázky.
Tabulka: Příklady dřívějších reklamních kampaní a jejich dopady
| Kampaň | RPR verdict | Hodnocení veřejnosti | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Hyundai Soused z Boleslavi | závadná/kompromisní | mix reakcí | dehonestace nepřímá, ale záměr vymezit konkurenční model |
| Kofola učitelka a žák | závadná | kritika veřejnosti | problematické rámování světu etikou |
| Walmark Relax Fruit Drink | závadná | ostrá veřejná kritika | násilí na dítěti |