Rakovina a kuřecí embryo výzkum: nová cesta k lidským orgánům ve zvířecích organismech

Američtí genetici oznámili, že se jim podařil přelomový krok. Vytvořili lidsko-ovčí hybrid. Takový organismus by mohl jednou dávat lidem kvalitní orgány vhodné pro transplantace. Doposud to bylo téma, které se objevovalo jen ve sci-fi. Nyní se stalo skutečností: vědci vložili do zvířecích embryí lidskou DNA. Zní to sice jako něco frankensteinovského, ale cílem výzkumu je, aby nemocnice získaly více kvalitních orgánů vhodných pro transplantace. Díky této metodě budou lékaři získávat z ovcí orgány vhodné pro transplantace do lidského těla - v budoucnu dokonce orgány vyráběné cíleně pro konkrétní jednotlivce. Byly by pravděpodobně kompatibilní s jejich imunitním systémem, do ovčího embrya totiž bude možné vložit DNA daného jedince. Tělo pak nebude mít důvod orgán odmítnout.

Jedním z největších problémů dnešních transplantací totiž je právě odmítání orgánů: pokud nepocházejí z jednovaječného dvojčete, tělo rozezná, že jde o cizí tkáň a pokouší se jí bránit. Lékaři pak mají plné ruce práce s tím, aby odpor imunitního systému zlomili.

Co se vlastně podařilo?

Už řadu let se lidem transplantují orgány ze zvířat, například se to velmi osvědčilo u srdce. Cílem nového výzkumu je vypěstovat lidské orgány ve zvířatech - k tomu je ale cesta ještě daleká. Aktuální výzkum navazuje podle deníku Guardian na starší pokusy. Už před rokem a půl se vědcům podařilo „vypěstovat“ uvnitř krysy myší slinivku. Vloni, téměř přesně před rokem, obletěla svět zpráva o tom, že v laboratoři vznikla lidsko-prasečí chiméra. Lidské kmenové buňky byly vloženy do mladých prasečích embryí, která byla schopna přežít. Vědci je ale z etických důvodů nechali žít jen 28 dní. Tento výzkum nebyl příliš úspěšný - jen jedno z 100 000 embryí obsahovalo lidskou DNA.

Tentýden ale stejný tým vědců na každoročním setkání American Association for the Advancement of Science, které se konalo v texaském Austinu, oznámil další pokrok. Stejný úspěch se jim totiž podařil nyní u ovcí - a úspěšnost byla řádově větší. Tentokrát je chimérou jedno z 10 000 embryí. Vědci popsali, že dosáhli dalšího úspěchu: jak embrya ovcí, tak i prasat jsou upravena genetickými nástroji tak, aby se u nich nevyvinula slinivka. Doufají, že právě na místě chybějícího orgánu vyroste orgán s lidskými buňkami.

Překážky na cestě k úspěchu

Vědci zatím nesmí udržovat žádná takto upravená embrya při životě déle než 28 dní - z toho jsou 21 dní v těle ovce. Je to sice dostatečné k tomu, aby viděli, že se orgány začínají formovat, ale nestačí to, aby „zmutovaný“ orgán vznikl v dostatečné složitosti, aby se dalo ověřit, jestli bude životaschopný. Podle týmu, který za výzkumem stojí, by bylo potřeba, aby se další experimenty konaly déle, ideálně až 70 dní. Problém je v tom, že to zatím neumožňují zákony. Aby se mohli vědci touto cestou vydat, musí shromáždit spoustu povolení. Navíc je čeká náročný schvalovací proces, aby mohli zvýšit množství lidských buněk v embryu.

Chiméra byla v řecké mytologii dcerou stohlavého obra Týfóna a Echidny, napůl ženy, napůl hada. Ovce si vědci vybrali proto, že jejich embrya se snadněji získávají například pomocí umělého oplodnění a také proto, že je u nich potřeba menšího množství embryí - až desetkrát méně než u prasat. Navíc řada orgánů ovcí je velmi podobná těm lidským. Jedná se zejména o plíce a srdce. Laboratorně se už podařilo vytvořit chiméru ovco-kozy, vypadá to tedy, že by mohla být ovčí embrya kombinovatelná s lidskými geny. Nejdůležitější je však fakt, že ovčí orgány mají správnou velikost pro využití u lidí. Genetici však nezavrhli ani prasata. Jejich výzkum nadále probíhá.

Etika na prvním místě

Experti jsou si vědomi etických otázek, jež jejich výzkum vyvolává. Narážejí na to prakticky denně. Nejvíce problematická je představa, že by mohly existovat zvířecí chiméry s myslí podobnou člověku. „Řekněme, že když zjistíme, že se lidské buňky dostávají do mozků zvířat, nikdy v takovém výzkumu nebudeme pokračovat,“ uvedl pro Guardian šéf výzkumníků Pablo Ross z Kalifornské univerzity v Davisu. Cílem výzkumu totiž není tvořit žádné „mutanty“, ale pomáhat lidem. Tím, že pro ně vědci vytvoří kvalitní orgány, mohou prodloužit jejich životy. „Může to trvat pět nebo i deset let, ale dokážeme to,“ sdělili vědci.

Do zvířat vkládají velice malé množství lidských buněk. Genetici dokážou cílit na různé oblasti, mohou tedy buňky nasměrovat tak, aby se vyhnuly oblastem, jako je mozek nebo reprodukční orgány. O objevu píše prestižní časopis Cell. Velký posun k poznání mechanismu, jakým vznikají některé typy nádorů prsu a vaječníků, udělala v minulých měsících laboratoř Lumíra Krejčího z Masarykovy univerzity a výzkumného centra ICRC. Objev, který může znamenat významný posun v léčbě, je natolik zásadní, že o něm včera informoval jeden z nejprestižnějších vědeckých žurnálů, časopis Cell.

Vědci objevili dlouho hledané funkce jedné rodiny proteinů, které potlačují vznik nádorů. Tyto proteiny se podílí na opravě zlomů v DNA pomocí procesu nazvaného homologní rekombinace, při kterém dochází ke kopírování informace z nepoškozené kopie DNA do místa, kde zlom nastal. V každé fázi procesu rekombinace reakci kontrolují takzvané mediátorové proteiny, mezi něž patří proteiny BRCA1 a BRCA2 nebo paralogy (tedy proteiny podobné) proteinu Rad51. Když Rad51 paralogy v lidech zmutují, zvyšují riziko vzniku rakoviny prsu a vaječníků a Fanconiho anémie - genetické choroby, která spolu s dalšími problémy způsobuje leukémii a selhání kostní dřeně. Skupina Lumíra Krejčího se ale zabývala studiem biochemické funkce paralogů Rad51, jež unikala vědcům po tři desetiletí, protože se s nimi v mnoha organizmech těžko pracuje.

„Dlouho jsme si mysleli, že úloha Rad51 paralogů je podobná jako u proteinu BRCA2,“ vysvětlil Krejčí. „Měli jsme za to, že paralogy zajišťují dopravení klíčového proteinu Rad51 na místo určení. Objevení tohoto mechanismu bylo pro vědce naprosto nečekané a přidává novou úroveň složitosti k chápání toho, jak je oprava zlomů v DNA řízena. Pro výzkumníky je popsání celého procesu ohromným pokrokem, byť neznamená okamžitý prospěch pro koncového pacienta. Pokud ale znají mechanismus vzniku nemoci, vědí, na co se při zjištění rizika zaměřit.

Britští lékaři možná přišli na způsob, jak zabránit výskytu zhoubných nemocí, které pro svůj vznik potřebují genetické předpoklady. Tato otázka je několik posledních desetiletí předmětem intenzivního výzkumu. Vědci se snaží zjistit, jakým způsobem mohou geny přispět k tomu, že se normální buňka vymkne kontrole a začne se náhle dělit. Zmínit můžeme některé z nádorů prsu a vaječníků, oka a tlustého střeva. Většina nádorů může být ale různého původu; k tomu, abychom mohli říci, že je nádor dědičný, je třeba genetického vyšetření. Existuje několik typů nádorů prsu. V některých bodech této stavebnice se mohou vyskytnout jiné součástky, mohou být zaměněny, zcela vypadnout nebo být přidány nové. V případě mutace v genech BRCA 1 a BRCA 2 je pravděpodobnost rakoviny prsu, ale i vaječníků a prostaty u mužů velmi vysoká. V rodinách, kde se tyto nádory vyskytují již po několik generací, je prováděn screening - genetické vyšetření, které zjistí, jak je u dané ženy riziko rakoviny prsu vysoké a zda zdědila po jednom ze svých rodičů nebezpečnou mutaci.

V Británii se sedmadvacetiletá matka rozhodla, že nechce, aby její dítě trpělo tímto rizikem. Ženská část rodiny jejího manžela bojovala po generace rakovinou prsu a vaječníků. Zmíněná žena nechtěla tomuto nebezpečí vystavovat i své děti. Proto podstoupila umělé oplodnění (přestože ona i její manžel jsou plodní). Podařilo se izolovat pět zdravých embryí. Dvě z nich vložili lékaři do dělohy, kde se usídlila, a další dvě byla zmrazena pro případ, že se pár znovu rozhodne otěhotnět. Zdravá dívka bez genu rakoviny prsu se narodila 9.

Problémů ve využití genetických poznatků je ale několik: Ne všechna nádorová onemocnění jsou podmíněna jediným genem (jako je tomu u tohoto typu nádoru prsu), některá rakovinná onemocnění jsou podmíněna více geny, u jiných nádorů není zodpovědný gen zatím znám. U člověka není z etických důvodů možné provádět takzvané manipulace s dědičnou informací na zárodečné úrovni. U člověka jsou možné pouze změny na úrovni tělesných buněk, které se nebudou přenášet do dalších generací. Někteří kritici také tvrdí, že je špatné embrya s danou mutací ničit, neboť u nich není jistota, ale pouze pravděpodobnost (byť osmdesátiprocentní), že se u nich v dospělosti může rozvinout rakovina prsu. Také tvrdí, že rakovina prsu může být úspěšně léčena, a proto je hříchem „vytvořená“ embrya zabíjet.

To, co se děje uvnitř vajíčka během 21 dní inkubace, fascinovalo už Aristotela. Nyní japonští vědci vyvinuli způsob, jak pozorovat celý proces vzniku života v přímém přenosu - od první buňky až po vylíhnutí kuřete. Už více než dva tisíce let se vědci snaží porozumět tomu, jak se z jediné buňky vyvine složitý organismus. U ptačích embryí byl tento výzkum vždy komplikován neprůhlednou vápenatou skořápkou. Aristoteles musel vejce rozbíjet v různých fázích vývoje, aby mohl popsat jednotlivé vývojové etapy. Moderní věda sice má k dispozici rentgen či ultrazvuk, ale přímé pozorování bylo dosud nemožné.

„Hlavní překážkou ve vývojové biologii ptáků byla vždy přítomnost neprůhledné skořápky, která chrání vyvíjející se embrya,“ vysvětluje Katsuya Obara z Univerzity Tsukuba. Jeho tým nyní přišel s elegantním řešením - nahradili skořápku průhlednou plastovou fólií. Nový systém využívá speciální průhlednou PMP fólii (polymethylpenten) o tloušťce pouhých 10 mikrometrů, která je vytvarována do tvaru „houpací sítě“. Ta je umístěna v průhledném plastovém kelímku s otvorem pro přívod vzduchu. Důležitou součástí je i rotační třepačka, která zajišťuje, že se embryo pravidelně otáčí - podobně jako když kvočna obrací vejce při sezení. „Náš systém umožňuje poprvé v historii sledovat vývoj kuřecího embrya od samého počátku až do vylíhnutí, a to ze všech úhlů,“ říká Obara.

Tanec na hraně života

Vývoj embrya v umělém prostředí je však velmi citlivý proces. Tým musel vyřešit řadu technických problémů. Klíčové bylo najít správnou rychlost otáčení - při 6 otáčkách za minutu se embryo nevyvíjalo správně, při 28 otáčkách zase docházelo k poškození. Optimální se ukázalo být tempo 10 otáček za minutu. Důležitou roli hraje i tenká vrstva bílku, která musí pokrývat zárodečný terčík (první buňky budoucího kuřete). V přírodě tento proces zajišťuje konstrukce vejce a gravitace. V umělém systému museli vědci přidat i ruční třepání, aby dosáhli správného rozložení živin.

První pokusy přinesly velmi nízkou úspěšnost - pouze 13,3 % embryí přežilo do třetího dne. Po vyladění všech parametrů se však podařilo dosáhnout až 89,5% přežití do třetího dne a 10,5% úspěšnosti vylíhnutí. To sice není ideální ve srovnání s přírodním procesem, ale znamená to obrovský pokrok. „Jedna ze slepic, které se v našem systému vylíhly, dosáhla pohlavní dospělosti a po umělém oplodnění snesla normální vejce,“ uvádí studie. To dokazuje, že kuřata z umělých vajec jsou životaschopná a mohou se dál množit.

Testování účinků látek v reálném čase

Nová metoda otevírá fascinující možnosti pro vědecký výzkum. „Tento systém bude sloužit jako účinný nástroj v různých oborech, jako je toxikologie, výzkum kmenových buněk, biozobrazování a regenerativní medicína,“ vysvětluje Obara. Průhledné „vejce“ umožňuje sledovat účinky různých látek na vývoj embrya v reálném čase. Vědci mohou testovat nové léky, studovat vliv toxinů nebo zkoumat, jak funguje regenerace tkání. To vše bez nutnosti přerušovat vývoj embrya pro pozorování.

Systém by mohl najít využití i při záchraně ohrožených druhů ptáků. Při umělém odchovu by bylo možné průběžně kontrolovat zdravý vývoj embryí a včas zasáhnout v případě problémů. Přestože je současná úspěšnost líhnutí pouze kolem 10 %, představuje tento výzkum významný průlom. Vědci už identifikovali několik směrů pro další vylepšení. Klíčovou roli hraje správné načasování dodávky kyslíku a optimalizace tvaru umělého vejce. „Budoucí studie by měly vyhodnotit optimální podmínky plynů pro zvýšení úspěšnosti líhnutí v našem systému,“ naznačuje směr dalšího výzkumu Obara.

Infografika: postup výzkumu lidsko-ovčí chiméry a etické otázky

Time lapse embryo monitoring (0 - 72 h)

Nadace pro výzkum rakoviny ČR dlouhodobě podporuje vědce a jejich výzkumné projekty. Čtvrtletní aktuality a novinky ukazují, že vědecký pokrok pokračuje napříč obory, od genetiky po onkologii. Eticky citlivé téma výzkumu chimér zvířat a lidských buněk vyžaduje pečlivé zvažování možných rizik a jasné stanovisko k vědeckému prospěchu.

Souvislosti s onko- a reprodukční biologií

Vědci zmiňují také širší kontext: díky poznatkům o-konečné nucleotidové rekombinaci se zlepšuje naše chápání mechanismů vzniku nádorů a opravy DNA. Například BRCA1 a BRCA2 či Rad51 paralogy hrají významnou roli v prevenci rakoviny prsu a vaječníků. Výzkum kolem těchto genů ukazuje, že genetické faktory a jejich regulace mohou vést k cíleným terapiím, ačkoliv u lidí je eticky a právně omezen zárodečné manipulace. Na druhé straně, poznatky o opravě DNA mohou podpořit vývoj bezpečnějších technologií pro transplantace a regenerativní medicínu.

Britské klinické case studie a genetické screeningové programy ukazují, jak může včasná identifikace rizik pomoci snížit pravděpodobnost vzniku pokročilých nádorů. V některých rodinách s dědičnou zátěží je možné prostřednictvím genetického testování vybrat nejbezpečnější cestu pro budoucí potomky, například volbou oplodnění a založení zdravější rodiny. Zároveň se diskutují etické limity a nutnost transparentnosti v rozhodovacích procesech.

tags: #rakovinaa #a #kureci #embryo