Duha je přírodní optický jev, který vzniká lomem a vnitřními odrazy světla ve vodních kapkách během srážek. Primární duha má poloměr 40-42 stupňů a ve středu bývá modrá, naopak červená je vně. Sekundární duha má poloměr 50-54 stupňů a pořadí barev je opačné; časté jsou i vyšší řády, i když velmi slabé.
Fyzikální podstata duhy
Rozklad světla na spektrum a jeho následné odrazy v kapkách má za následek kruhový obraz na obloze, jehož střed leží proti Slunci. Tzv. duhová funkce ukazuje vzájemné úhly mezi dopadajícím a vycházejícím paprskem a umožňuje vyvodit poloměry hlavních kružnic duhy. Voda má vyšší index lomu než vzduch, proto se světlo láme; v kapce dochází k totálním odrazům uvnitř stěn kapky a vyvolání duhových barev.
Podmínky viditelnosti jsou: přímé sluneční světlo, výška Slunce nad obzorem maximálně 40 stupňů a déšť na straně opačné od Slunce. To vysvětluje většinou odpolední deště po západu Slunce, které umožňují vznik duhy a zároveň dávají stranám jasný kontrast.
Primární duha
- Jedno vnitřní zrcadlení v kapce.
- Poloměr kruhu přibližně 40-42°; modrá barva uvnitř, červená vnějším okrajem.
- Obvykle nejviditelnější a nejbarevnější.
Sekundární duha
- Dvě totální odrazy světla uvnitř kapky.
- Poloměr kruhu přibližně 50-54°; pořadí barev opačné než u primární duhy.
- Častěji méně intenzivní než primární duha; na obloze bývá světlejší a zřídka vznikají i vyšší řády.
Vzácně mohou vzniknout i duhy třetího a čtvrtého řádu, tj. po třech či čtyřech vnitřních odrazech, avšak jsou velmi slabé a obtížně pozorovatelné.
Historické a symbolické významy
Podmínkou viditelnosti duhy je výška Slunce a déšť na opačné straně, ale její symbolika přesahuje samotnou optiku. V Bibli má duha význam jako znamení nové smlouvy mezi Bohem a stvořením (Gn 9,13-16). Duhy také bývají považovány za epifanické zjevení a_symbol nebeské svatozáře kolem Božího trůnu Ez 1,28. Ve starších kulturách duha patřila k božské epifanii a často souvisela s věštěním a astrologií. V mezopotámské mytologii byla spojována s válkou a součástí koruny válečného boha Ninurty.
Slovní znamení a význam slova „modrá“
Modrá je barva oblohy a nebe znamená čistá obloha a jasné dny. Modrá slova se v češtině spojují s pojmenováními jako modřina, modráky, modřinky, modráska či modřence. Etymologicky se odvozování modré barvy dotýká různých jazykových tradic a může souviset s latinským madere (mokrý), řeckým madao (vlaha) či indoevropským mad-, což zahrnuje význam mokrého či stékajícího. O pojmenování šlechtické modré krve existují různé teorie, např. že modrá krev byla spojována s bílou pletí a viditelnými modrými žilami (španělská teorie sangre azal) nebo že jde jen o jazykový žert šlechty (Machek).
Modrá barva tedy v jazykových souvislostech ukazuje na zvláštní spojení s přírodou a proráží i do pojmenování a symboliky starších kultur.
Omladské a moderní pohledy na modrý plamenný vír a na modrou barvu
Vědecký výzkum modrého plamenného víru ukazuje, že jde o složený plamen ze tří základních typů plamenů, které se spojují do čtvrtého: samotný kruh modrého plamene. Spodní část kapalinového plamene obsahuje bohatou směs paliva a oxidační činidlo, horní část je difúzní a oddělené palivo a oxidační činidlo. Difrakční a lomené procesy se kombinují a vedou k pozorování modrého kruhu - a to i v simulacích a měřeních teploty.
Diskuse o modrém víru zahrnuje otázky, zda by bylo možné jej vytvářet za kontrolovaných podmínek bez žlutého plamene, zda lze řídit jeho velikost a koordinovat více modrých vírů k praktickému využití, například ke zvýšení účinnosti spalování fosilních paliv či ke snižování emisí. I když procesy nejsou ještě plně zautomatizované, výzkum ukazuje významný potenciál pro budoucí energetiku, pokud se podaří vyřešit bezpečnost a kontrolu plamenů.
Mlžná duha: bílá krása v mlze
Vedle klasické duhy existuje i mlžná duha (fogbow), která vzniká difrakcí a lomem světla v kapkách mlhy, typicky 0,05 mm v průměru, tedy mnohem menších než dešťové kapky. Difrakce převažuje nad lomem, a proto se barvy nesetkávají ve spektru, a výsledkem je bílý oblouk. První popis mlžné duhy podal Antonio de Ulloa mezi 1735-1739 na území dnešního Ekvádoru. Mlžná duha se vyskytuje mimořádně v horských oblastech a na Arktidě; je vzácná, ale fascinující pro lidi hledající porozumění atmosférické optice.
Podmínky pro její pozorování jsou stejné jako u obvyklé duhy - Slunce za zády pozorovatele a mlha, která ji osvětluje. Rozdíl spočívá v kapkách: mlha vytváří bílou duhu díky difrakci, zatímco klasická duha vzniká převážně lomem a odrazy ve větších kapkách. Občas se objeví slabé odstíny červené či fialové, když lom světla vyhraje nad difrakcí.
Praktické poznámky a vizuální doprovod
V článku doplňuji ilustrace a vizualizace, které mohou pomoci k lepšímu pochopení jevů:

Video ukazuje vizuální popis duhy a mlžné duhy, jejich vznik a pozorovací podmínky:
Jak vzniká duha... a kolem ní druhá
Tabulka: Klíčové rozdíly Duha vs. Mlžná duha
| Jev | Průměr kapek | Lom vs. difrakce | Barva | Typické prostředí |
|---|---|---|---|---|
| Primární duha | 2-5 mm (větší kapky) | Lom + 1 vnitřní odraz | Modrá uvnitř, červená vně | Déšť, slunečné odpoledne |
| Sekundární duha | 2-5 mm (podobné kapky) | 2 vnitřní odrazy | Opačné pořadí barev | Stejná situace jako primární |
| Mlžná duha | 0,05 mm (mlha) | Lom + difrakce | Bílá | Mlhové klima, horské oblasti |
Krátké shrnutí: klasická duha vzniká lomem a odrazem ve velkých kapkách; mlžná duha vzniká difrakcí a lomem v kapkách mlhy, a proto je bílé barvě.