V časném vývoji zárodku jsou respirační, živinové a exkreční potřeby realizovány pomocí jednoduché difuze. Přibližně po ukončení 2. týdne intrauterinního vývoje (u člověka i většiny hospodářských zvířat) však difuze přestává být dostačujícím zdrojem a začíná vývoj kardiovaskulární soustavy. Ta je první vznikající funkční soustavou zárodku. Během pěti týdnů (začátek 3. - 8. týdne) prochází složitými změnami, jejichž výsledkem by měla být soustava, která bude schopná jednak zabezpečovat nároky plodu na živiny a výměnu plynů, jednak se ihned po narození adaptovat na vnější podmínky a plnit nadále svou funkci.
Rozdělení geneze cév: vaskulogeneze a angiogeneze
Kardiovaskulární systém vzniká jak na úrovni intraembryonální, tak na úrovni extraembryonální, kde dochází k jeho genezi dokonce dříve. Jeho vznik se rozděluje do dvou dějů - vaskulogeneze a angiogeneze, která se dále může rozdělovat na intra- a extraembryonální.
Vaskulogeneze: formování krevních ostrůvků a základů cév
Vaskulogeneze je proces zahájený několikerými faktory, mezi nejvýrazněji působící patří Fibroblast growth factor 2 (Fgf - 2), Vascular endothelial growth factor (Vegf) a proteiny angiopoietiny. Tyto postupně způsobují nejprve vznik krevních ostrůvků (mezenchymální buňky se oddělí od okolní tkáně a tvoří shluky, zevní buňky se oplošťují a tvoří endotelovou vrstvu stěny cév, vnitřní buňky zůstávají v lumen cév a přetváří se na krevní elementy). Tento proces probíhá ve žloutkovém váčku začátkem 3. týdne a později i v mezodermu zárodku samotného (17. - 18. den). Zmíněné faktory následně iniciují propojování ostrůvků tenkými cévkami, z nichž postupně v dalších fázích vývoje vznikne základ cévního systému.

Angiogeneze: novotvorba cév z preexistujících
Angiogeneze (syn. neokapilarizace) je proces novotvorby krevních kapilár. Novotvorba cév, vznik nových cév z preexistujících cév. Angiogeneze je komplexní proces, zahrnující degradaci bazální membrány původní cévy, proliferaci endotelu k místu působení angiogenetického stimulu, vyzrávání endotelií se vznikem luminizované kapiláry až vznik funkční cévy obklopené novotvořenou bazální membránou a pericyty.
Angiogeneze je regulována řadou angiogenních a antiangiogenních faktorů. Výrazným stimulem pro angiogenezi je hypoxie, která stimuluje tvorbu angiogenních faktorů (např. VEGF, FGF, angiopoetin, PDGF). Podání některých z nich se využívá i terapeuticky u poruch prokrvení. Podobně v organismu existují (ev. se léčebně využívají) faktory angiogenezi tlumící (angiostatin, endostatin), proti některým angiogenním faktorům se používají monoklonální protilátky (bevacizumab).

Extraembryonální a intraembryonální angiogeneze
Extraembryonální angiogeneze navazuje na vaskulogenezi a jejím výsledkem je vznik žloutkových a pupečních cév, které se později spojí se základem vznikajícího srdce. Intraembryonální angiogeneze nastává o málo později než extraembryonální a zahrnuje proces formování hlavních cév embrya, jsou to vzestupné a sestupné aorty, prekardiální a postkardiální vény (vždy v páru).
Vývoj srdce a jeho propojení s cévním systémem
Srdce se zakládá již před vznikem prvosegmentů v nejkraniálnějších partiích mezodermu embrya (cca 15. den). Rozestupem mezodermových buněk (tzv. dehiscencí) vzniká perikardová dutina, která podkovovitě objímá přední konec zárodku. Ze stěny perikardu směrem k zárodku záhy vycestují buňky, ze kterých 18. - 19. den vzniká pravá a levá srdeční trubice. Během flexe (odškrcování od okolí) zárodku dochází k přesunu perikardové dutiny a srdečních trubic ventrálně pod přední střevo.
Trubice se přesunou ke střední rovině a splynou v jedinou tenkou trubičku probíhající podélně perikardovou dutinou = stadium cor tubulare simplex. Přítomná srdeční ploténka obklopí vzniklou trubici a tvoří základ epikardu. Buňky vnitřní endotelové vrstvy trubice se množí, protahují a v jejich cytoplazmě se vyvíjí žíhané myofibrily, které jsou základem myokardu. Růstem do šířky se srdeční trubice rozděluje na 4 oddíly, oddělené neúplnými zářezy.

Role angiogeneze v patologii a terapii
Angiogeneze je nezbytnou součástí při procesech hojení ran a veškeré traumatizované, či nekrózou postižené tkáně (např. srdeční infarkt), při zánětlivých procesech a také při vzniku a vývoji nádorů. Novotvorba cév je významným faktorem, který se podílí na růstu a metastazování. Pro růst nádoru nad velikost 1-2 mm3 musí dojít k nastartování angiogeneze a k vytvoření vaskulárního zásobení nádoru.
Angiogenesis have shown a major role in tumor growth and metastasis formation. For tumor growth beyond the size 1-2 mm3, angiogenesis must be started to form vascular supply of tumor cells. Podání některých z angiogenních faktorů se využívá i terapeuticky u poruch prokrvení. Podobně v organismu existují (ev. se léčebně využívají) faktory angiogenezi tlumící (angiostatin, endostatin), proti některým angiogenním faktorům se používají monoklonální protilátky (bevacizumab).
Tumor Angiogenesis
Faktory a modulační vlivy
Výrazným stimulem pro angiogenezi je hypoxie, která stimuluje tvorbu angiogenních faktorů (např. VEGF, FGF, angiopoetin, PDGF). Angiogeneze je regulována řadou angiogenních a antiangiogenních faktorů. Ovlivnění růstu a obnovy cév nízkofrekvenčním magnetickým polem o frekvenci 15 Hz a intenzitě 1,2 mT ověřoval ve své studii vědecký tým O. M. Teppera (2004). Tento proces, jinak nazývaný angiogeneze, je především kritický pro úspěšné zhojení různých tkání. Jak prokázala data této studie, právě nízkofrekvenční pulzní magnetoterapie proces angiogeneze výrazně podporuje.
Anatomické aspekty vzniku cévních oblouků a větví
S utvářením 6. aortálního oblouku úzce souvisí poloha n. po sestupu srdce se n. vpravo se v důsledku zániku 5. oblouku a distální části 6. oblouku obtáčí okolo a. Zadní dorsální aorty dávají vznik aa., z větší části zaniká, pozůstatkem je úsek a. Z proximálního úseku vzniká a. carotis communis, ze které vyrůstá a. z distálního úseku vzniká proximální část a. carotis interna (distální část a. pravý dává vznik proximální části a. vpravo z proximální části vzniká a. vlevo z proximální části vzniká a. umbilicales (později odstup z aa. iliacae communes, postnatálně jako aa.). Aa. intersegmentales (a. vertebralis, aa. intercostales, aa. lumbales, aa. ze 7. intersegmentální arterie vzniká a.).
Tabulka: Klíčové fáze a lokalizace tvorby cév
| Fáze | Čas (embryonálně) | Lokalizace |
|---|---|---|
| Difuze jako zásobování | 1.-2. týden | celý zárodek |
| Vaskulogeneze (krevní ostrůvky) | začátek 3. týdne (17.-18. den) | žloutkový váček, později mezoderm |
| Extraembryonální angiogeneze | po vaskulogenezi | žloutkové a pupeční cévy |
| Intraembryonální angiogeneze | o něco později | hlavní cévy embrya (aorty, vény) |
| Vývoj srdce (srdeční trubice) | 15.-19. den | perikard, srdeční trubice, cor tubulare simplex |
Praktické a klinické souvislosti
Angiogeneze je nezbytnou součástí při procesech hojení ran a veškeré traumatizované, či nekrózou postižené tkáně (např. srdeční infarkt), při zánětlivých procesech a také při vzniku a vývoji nádorů. Angiogeneze je proces, který má velký význam za fyziologických okolností, jako je hojení ran a zlomenin, vývoj embrya, změny v průběhu menstruačního cyklu v ovariích a v endometriu. Významným stimulem k sekreci mnoha angiogenních faktorů je hypoxie. Podání některých z nich se využívá i terapeuticky u poruch prokrvení.