Využití pupečníkové krve pro rodinné příslušníky: realita, rizika a možnosti

Pupečníková krev se nachází v pupečníku a placentě a je krví dítěte. Nejčastěji se tato krev společně s pupečníkem a placentou likvidují. Pupečníková krev může být darována do speciální banky pupečníkové krve a následně použita u jakéhokoliv pacienta na světě, hovoříme o alogenním použití. Pravděpodobnost použití darované a zpracované pupečníkové krve (alogenní použití) se pohybuje v současnosti zhruba kolem 5 % pro dospělé i dětské pacienty. Pravděpodobnost použití pupečníkové krve uschované pro vlastní potřebu (autologní použití) se pohybuje pod 0,1 %. I v těchto situacích může být nahrazena odběrem vlastních kmenových buněk krvetvorby, které se získají čerstvě z kostní dřeně.

Nízká pravděpodobnost autologního použití pupečníkové je dána skutečností, že jí nelze použít u celé řady vrozených onemocnění jako jsou metabolická onemocnění, vrozené poruchy imunitního systému a také u některých leukémií. Autologní či alogenní použití pupečníkové krve z nejrůznějších pohnutek je již řadu let předmětem rozsáhlého výzkumu a klinických studií po celém světě. nepřesvědčivé, nesplňují kritéria medicíny založené na důkazech, jedná se většinou o popsané jednotlivé případy podání pupečníkové krve.

Transplantace a její typy

Transplantací vlastních buněk se dnes provádí více než transplantací buněk od dárců. Celosvětově je tento poměr cca 60:40 ve prospěch vlastních buněk. Pupečníková krev může být použitá také na léčbu nemocného sourozence. V porovnání s podáním pupečníkové krve od cizího dárce mají sourozenecké transplantace lepší výsledky a nižší riziko závažných komplikací po transplantaci. Jedním z důležitých ukazatelů, zda bude možné transplantovat pupečníkovou krev od sourozence, je shoda HLA znaků.

Pokud je starší sourozenec nemocný a matka právě těhotná, lékaři mohou doporučit odběr pupečníkové krve pro potřeby sourozence. V takovém případě rodička nehradí náklady za odběr, zpracování ani uskladnění pupečníkové krve. Někteří rodiče se rozhodnou, že pupečníkovou krev nedají uchovat pro potřeby svojí rodiny. Darují ji do veřejného registru dárců, kde je k dispozici potenciálním příjemcům z celého světa.

Veřejná vs. rodinná banka a jejich dopady

Pupečníková krev z registru dárců se využívá zejména na léčbu leukémií u dětí a dospělých, či genetických poruch krvetvorby a metabolismu u dětských pacientů. V ČR byla činnost veřejné banky ukončena hlavně kvůli rozvoji jiných způsobů léčby transplantací krvetvorné tkáně a nedostatku využití. Pro pupečníkovou krev zkrátka nebylo využití. „Sahá“ se po ní až ve chvíli, kdy není v registrech po celém světě nalezen žádný vhodný dárce.

Naprosto většina z celosvětově několika milionů privátně uložených vzorků pupečníkové krve tedy nebude nikdy rozmražena. Přesto existují případy, kdy ji rodiče využít chtěli - převážně ve snaze zahrnout dítě do některé z probíhajících studií ohledně efektu podání vlastní pupečníkové krve na autismus nebo mozkovou obrnu. Bohužel ale až v polovině případů narazili na problém s příliš malým množstvím nebo kontaminací vzorku.

Ekonomika a etika

Uchování pupečníkové krve v soukromé bance je marketingově prezentováno jako investice do zdraví dítěte - realita je ale mnohem méně přesvědčivá. Právě na zdravotní pojistku a pravděpodobnost využití se stále více pohlíží v kontextu reálných dat. Cena odběru a uskladnění se pohybuje kolem 20-30 tisíc Kč při uložení a 1-2 tisíce Kč ročně za uskladnění. Naopak cena darované pupečníkové krve se pohybuje kolem 25 tisíc Kč, protože je třeba vyšetřit řadu parametrů pro kompatibilitu a bezpečnost.

Obecně se upozorňuje, že darovaná pupečníková krev bývá více využita a s nižšími náklady pro rodiče. Z etického pohledu vznikla zjednodušená iluze, že to, co je zdarma, je správné, a co je placené, je špatné. V České republice se podle odborníků rodiče rozhodují svobodně a úkolem lékařů je poskytovat objektivní informace o možnostech využití pupečníkové krve. Mezinárodní pracovní skupina Cord Blood Center vznikla v ČR v roce 2011 pro sjednocení informací a regulaci odběrů a uchovávání v souladu s platnými zákony.

Bezpečnost odběru a praktické informace

Odběr pupečníkové krve je podle odborníků bezpečný pro matku i dítě. Po porodu je možné provést odběr tkáně pupečníku a pupečníkové krve a následně ji dlouhodobě uchovat v kryogenních kontejnerech při teplotě -196 °C. Odběr se provádí ve třetí době porodní po přestřižení pupeční šňůry. Přibližně 5-6 týdnů po odběru obdržíte certifikát o zpracování a uložení. Aplikace pupečníkové krve je dnes dostupná v Česku i v dalších evropských zemích a probíhá řada klinických studií na desítky onemocnění.

Pravděpodobnost využití autologní pupečníkové krve v průběhu života roste s věkem, ale u geneticky podmíněných onemocnění bývá nemožná. Podle údajů EBMT proběhlo mezi lety 2006-2019 jen ke 24 transplantacím vlastní pupečníkové krve. Mezi hlavní indikace patří onemocnění krvetvorby a některé nádory, avšace u genetických poruch bývá autologní transplantace často neúčinná.

Specifické ukázky a příběhy

Případ Kryštofa, který byl zachráněn transplantací pupečníkové krve po leukémii, ilustruje důležitost odběrů a jejich následného využití. Pupečníková krev obsahuje jak hematopoetické, tak mezenchymální kmenové buňky, které mají regenerační a protizánětlivé schopnosti a mohou být využity při regenerativní medicíně, například 3D biotisku.

Vztah mezi rodinnou a veřejnou bankou je složitý. Před léta se marketing snažil prosadit uchování v rodině jako „zdravotní pojistku“, zatímco medicína postupuje a vyžaduje reálné důkazy o přínosech regenerativní medicíny. Zásadní je vyvážený pohled a informovanost rodičů o skutečných šancích a omezeních.

Souhrnné poznámky pro rodiče

  • Odběr pupečníkové krve je bezpečný a možné jej provést po porodu v rámci třetí doby porodní.
  • Autologní použití je velmi vzácné a omezené na specifické, geneticky podmíněné stavy; obecně platí, že darovaná krev má širší a častější využití.
  • Sourozenecké transplantace bývají úspěšnější díky lepší shodě HLA; v některých situacích lze použít i krev od dárců.
  • Mezenchymální kmenové buňky z pupečníku mají regenerativní potenciál, ale jejich praktické využití v klinické praxi je stále omezené a v některých indikacích experimentální.
  • V České republice veřejná banka nebyla udržena; rodinné banky existují, ale jejich využití je omezené a často se vyplatí spíše darování do veřejné banky tam, kde to lze.
Infografika: Jak probíhá odběr a uchování pupečníkové krve

Možnosti budoucího využití a výhled

Počet klinických studií s pupečníkovou krví je vysoký a registrace mezinárodních studií nadále pokračuje. Průmyslový tlak na marketing kolem „zdravotní pojistky“ by měl být vyvažován reálnými klinickými důkazy a transparentní komunikací o pravděpodobnostech využití. Regulace a etika zůstávají klíčové pro bezpečné a spravedlivé využití pupečníkové krve.

tags: #pupecnikova #krev #komu #muze #v #rodine