Pták orange hlava modre brisko: poznání a pozorování sýkor, vrabec a další ptáci v zahradách

Obývá prostředí s hustým podrostem, tedy i zahrady s množstvím keřů. Sýkora koňadra (Parus major) je běžným obyvatelem ptačích budek, tzv. velkých sýkorníků, s vletovým otvorem 33-34 mm. Sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus) hnízdí v dutinách, třeba i ve schránce na dopisy. V budce jí stačí vletový otvor 27-28 mm, kam se nedostane větší koňadra. Pěnkava obecná (Fringilla coelebs) žije všude, kde jsou stromy. Její hnízda jsou úhledná, vystlaná chlupy a peřím, zvenčí maskovaná mechem a lišejníky. Žluna zelená (Picus viridis) je pták starých ovocných zahrad, parků a menších lesů. Na zahradním trávníku ji můžeme pozorovat při vybírání mravenců. Brhlík lesní (Sitta europea) žije v parcích a zahradách, kde najde staré stromy s dutinami. Je-li vchod do dutiny široký, upravuje si ho směsí slin a hlíny až na průměr svého těla. Stejně tak si upraví vchod do budky.

Vrabec domácí (Passer domesticus) se zdržuje většinou při zemi a v hustém křoví. Hlasem je známé čimčarání. Je společenský a hnízdí v koloniích, např. v dutinách pod okapy, ale přijímá i budky (velké sýkorníky). Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) je běžným obyvatelem zahrad. K hnízdění využívá zákoutí mezi trámy stejně jako polootevřené budky, tzv. polobudky neboli rehkovníky, kde vletový otvor zaujímá půl přední stěny. Pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) je typickým obyvatelem křovin, kde si staví své úpravné hnízdo. Sameček má černý vršek hlavy, samička hnědý. Stehlík obecný (Carduelis carduelis) je pestře zbarvený pták, kterého můžeme na podzim vidět v hejnech přelétávat na zaplevelených pozemcích, především s bohatým zastoupením bodláků. Na jaře vybírá semena např. ze smetánek lékařských. Zvonek zelený (Carduelis chloris) získal své jméno díky hlasu, který obsahuje řadu zvonivých tónů. Často ho můžeme slyšet zpívat z vrcholku jehličnatých stromů. Kos černý (Turdus merula) často pobíhá po trávníku, kde hledá potravu. Při vzrušení vztyčuje svůj dlouhý ocas. Hlasitý a bohatý kosí zpěv můžeme slyšet už od časného jara, a to až do soumraku, ve městech i v noci. Konipas bílý (Motacilla alba) se nejčastěji vyskytuje v blízkosti vody. Typicky potřásá ocasem. Hnízdo je vždy svrchu kryté - na zahradách nejčastěji v trámoví stodoly, v děrách zdí, v hromadách dříví, ale přijímá i polobudky.

Motýli - jsou nejen důležitými opylovači, ale také potěchou pro oko. Mnoho druhů je ohroženo, proto je jejich podpora velmi žádoucí, např. vysázením kvetoucích rostlin a keřů (komule rodu Buddleia zvaná „motýlí keř“, tavolník, hvězdnice, krásnoočka, levandule, dobromysl a další). Můžete jim nabídnout i krmítko - mělkou misku nejlépe žluté barvy s cukerným roztokem nebo např. čmeláci - jsou zdatní opylovači, kteří dosáhnou i do dlouhých úzkých květů a opylují i za deště či chladného počasí. Včelky samotářky - nejsou útočné, velmi účinně opylují. Každý druh se vyznačuje jiným zajímavým chováním a je zážitek je pozorovat. Ježci - noční hmyzožravci, kteří si poradí i se slimáky a drobnými hlodavci.

U článku Co sypat ptáčkům do krmítek? Nejlepší jsou slunečnice a vlašské ořechy se nás čtenář zeptal, zda bychom mohli přidat fotografie v textu zmíněných ptáčků. Připravili jsme tento článek s fotografiemi a ukázkami zpěvu těch nejběžnějších ptáčků, které můžete pozorovat u svého krmítka. Je to naše největší a nejrozšířenější sýkora. Koňadra je poměrně výrazně zbarvená. Má žluté bříško s podélným černým pruhem, černou čepičku a černě lemované bílé líce. Má velmi rozmanité hlasové projevy a je poměrně dobrý imitátor hlasů jiných druhů.

V létě se živí hmyzem, ale v zimě musí přejít na semena s vysokým obsahem tuku, která často nacházejí na krmítkách (nejlépe slunečnice) a jsou ochotny si pro ně přiletět až na lidskou ruku. Dále ochotně konzumují různé živočišné tuky. Sýkora koňadra je velká asi jako vrabec, ale štíhlejší. Je to naše největší sýkora, je 14 cm dlouhá a váží 20 g. Hlavu má černou, jen tváře a příuší jsou bílé. Černá barva pokračuje i na náprsenku a zužuje se do černého pruhu, který se táhne přes břicho (u samic je tento pruh tenčí a méně výrazný).

Hřbet je žlutavý až zelený, břicho žluté, kostřec a svrchní krovky ocasní modrošedé, křídla jsou tmavá modrošedá s nevýraznou bílou páskou. Zobák je silný, kuželovitý a černý. Mladí ptáci jsou bledší a líce mají žlutavé, zobák hnědošedý. Sýkora létá vlnkovitě a poměrně rychle. Jejím specifickým znakem, který ji odlišuje od podobné sýkory koňadry, je modré temeno hlavy a tmavý pruh přes oči a spodní stranu hrdla. Čelo a líce má bílé, zátylek, křídla a ocasní pera modrá, hřbet je nažloutle zelený, břišní strana těla je sírově žlutá s úzkým černým proužkem, končetiny modravě šedé a barva očí tmavě hnědá. Mladé sýkory jsou nejprve šedé se světle modrým odstínem na zádech, později získají nápadně žlutější zbarvení než jejich rodiče. Sýkora modřinka je stálý druh. Obývá listnaté i smíšené lesy, parky, aleje, zahrady, ale i centra větších měst. Na zimu tvoří smíšená hejna a stejně jako ostatní sýkory vyniká i tento druh neobvyklou čiperností a mnohdy při hledání potravy na větvích visí hlavou dolů. Na stromech se pohybuje kodrcavými poskoky, podobně jako šoupálkovití. Sýkora modřinka se nejčastěji ozývá nápadným „tý-tý-tý“, jako varovný zvuk používá výrazné „číír“.

Obrázek: ukázka sýkor a jejich rozdílů

Ledňáček říční má neuvěřitelně široký areál rozšíření - s výjimkou nejsevernějších oblastí obývá celou Evropu, zasahuje do severní Afriky a dál na východ žije v mírném, subtropickém a tropickém pásmu Asie až po Japonsko a indonéské ostrovy. A zdaleka ne všech - ve vodě musí žít množství drobných rybiček (do 10 cm délky) a voda musí být dokonale průhledná, aby je viděl. Ledňáček je ozdobou našich řek a potoků. Má zářivě tyrkysově modrý hřbet a oranžové bříško, na krku svítí sněhově bílá skvrna. Ledňáček je snad nejbarevnější pták, který u nás žije. Jeho tělo je krátké, robustní, kratičký ocásek a hydrodynamický tvar doplňuje. Rychlý let až 80 km/h, ženy a muži se vyznačují drobnými rozdíly, včetně zobáku a očí. K ochraně ryb a rybího plůdku i vůči rušivým zásahům lze použít jednoduché metody jako umělé nory, úpravy břehů a další. Ledňáček není vodní pták; loví z vyvýšené pozorovatelny, poté skočí do vody a vrací se s ulovenou rybkou.

Namáhavé práce se účastní oba partneři, což je důležité pro výstavbu hnízd a starost o mláďata. Ledňáček říční má neuvěřitelně široký areál rozšíření, a proto je ohrožený druh v některých regionech. Počet ledňáčků u nás pomalu klesá, hlavní příčinou je ztráta vhodného prostředí. Od roku 1994 proto organizuje ČSOP Vlašim Program Alcedo pro monitoring a ochranu. Kromě ochrany břehů se budují i náhradní hnízdiště, umělé nory a jiné prvky, které ledňáčkům pomáhají.

Ptáci v našem okolí jsou každodenními společníky - ať už zpívají na větvi za oknem, skáčou po trávníku nebo přilétají na krmítko. Otestujte, jak dobře znáte opeřené sousedy. Ptáci s červeným břichem jsou mezi nejznámějšími a jejich význam a ochrana bývá diskutována. V hnízdní sezóně (duben-červen) se ptáci rozptýlí do teritorií, na krmítku bývají nejvíce v prosinci až únoru. Některé druhy mají výrazné barvy a charakteristické znaky, které pomáhají rozpoznání. Na závěr ještě několik užitečných informací o přikrmování ptáků v zimě a výsledky každoroční akce Ptačí hodinka - sčítání ptáků na krmítku. Odborné informace čerpány ze stránek České společnosti ornitologické.

  1. Rozpoznání základních druhů podle zvuku a vzhledu: sýkora modřinka, sýkora koňadra, vrabec domácí, kos černý, čížek lesní, pěnkava obecná, stehlík obecný a ledňáček říční.
  2. Tipy pro identifikaci: modré čepičky a pruhy, žluté nebo červené náprsenky, zbarvení křídel, tvar zobáku a vzory na hřbetu.
  3. Ochrana ledňáčků: ochrana očíslovaných břehů, výstavba náhradních hnízdišť a souhlas správce povodí pro zásahy.

Krmení ptáků 101: ULTIMÁTNÍ průvodce pro začátečníky krmením ptáků na zahradě

Jak poznat vybrané druhy a jejich zpěv

Sýkora modřinka se nejčastěji ozývá „tý-tý-tý“, varovný zvuk „číír“. Mláďata bývají modře zbarvená na křídlech a hlavičce, dospělí mají výrazný modrý hřbet a žluté bříško.

Sýkora koňadra je největší sýkora u nás, s černou čepičkou a bíle lemovanými tvářičkami. Přední pruh na břiše je černý a velmi výrazný, zobák silný a kuželovitý. Hlas připomíná šplouchání a chraptivější zvuky.

Vrabec domácí je stálý druh žijící v koloniích, pohlcuje semena a v hnízdní sezóně krmí mláďata hmyzem. Samec má šedou čepičku a kaštanový hřbet; samice je méně nápadná.

Kos černý má samec celý lesklý černý s výrazným žlutým zobákem a očním kroužkem; samice je hnědá s mírně skvrnitou náprsenkou. Zpěv kos mění více melodií a opakuje repertoár.

Pěnkava obecná je k pašení výrazná díky modrošedé hlavě, lososovému bříšku a bíle pruhovaným křídlům. Hlas připomíná „rajčák“ a „kaskádovitý“ třesk.

Ledňáček říční má tyrkysově modrý hřbet a oranžové bříško; let rychlý a ostře čepovaný zobák. Pozorovací pose je pravidlem - loví ryby z vyvýšené pozorovatelny a poté rychle zaútočí do vody.

tags: #ptak #oranzova #hlava #modre #brisko