Psychologická a etická krajina prenatální diagnostiky: rozsáhlý pohled na psychosociální dopady, rozhodování a komunikaci

Prenatální diagnostika představuje soubor metod a postupů využívaných k diagnostice u ještě nenarozeného jedince.

Prenatální diagnostika vyžaduje mezioborový přístup, ve kterém se uplatňuje zejména klinická genetika, gynekologie a porodnictví, klinická biochemie a zobrazovací metody.

V návaznosti na diagnostiku samotnou je mezioborová spolupráce ještě širší.

Prenatální diagnostika nám umožňuje diagnostikovat řadu chorob a patologií u dosud nenarozeného lidského jedince.

Hlavním úkolem prenatální diagnostiky je tak právě (co možná nejčasnější) diagnostika těchto patologických stavů.

V případě nepříznivé diagnózy je v České republice možné v souladu se současnou právní normou (Zákon 66/1986 Sb. - O umělém přerušení těhotenství) těhotenství uměle ukončit z genetických důvodů, a to až do 24. týdne gravidity.

V případě extrémně nepříznivé diagnózy (se životem neslučitelné onemocnění - např. anencefalie) umožňuje stejný zákon uměle ukončit těhotenství kdykoliv (i po 24.

V rámci komplexní péče o těhotnou a plod je v určitých případech nutná i genetická konzultace.

těhotné s pozitivním výsledkem prenatálního screeningového vyšetření (kombinovaný screening I. trimestru, biochemický screening II. těhotné od 35 let věku výše (tzv.

Během genetické konzultace může být těhotné nabídnuta podrobnější prenatální diagnostika (invazivní metody, podrobné ultrazvukové vyšetření, fetální echokardiografie, fetální MRI).

Neinvazivní metody prenatální diagnostiky se dobře hodí pro screening a používají se k vyšetření u všech těhotných.

Součástí běžné prenatální péče jsou pravidelná ultrazvuková vyšetření (I. do 14. týdne, II. ve 20. - 22. týdnu, III. ve 30. - 32. týdnu).

Ke screeningu nejčastějších morfologických a chromosomálních vrozených vad plodu je preferován kombinovaný (biochemický a ultrazvukový) screening v I.

V poslední době se možnosti prenatálního screeningu rozšířily o neinvazivní prenatální testování (NIPT) z žilní krve těhotné.

Jedná se o vyšetření volné DNA plodu, která koluje v krvi matky.

Toto vyšetření není hrazené pojišťovnou.

biochemického screeningu z krve - vyšetření beta free podjednotky HCG a PAPP-A (pregnancy-associated plasma protein) v 11. prvotrimestrálního ultrazvukového screeningu - vyšetření tloušťky šíjového projasnění (nuchal translucence, NT) a přítomnosti nosní kůstky (nasal bone, NB) ve 13.

Odběr krve matky na screening biochemických markerů se provádí po 16. ukončeném gestačním týdnu.

Jde o tzv. Zvýšené hodnoty AFP jsou markerem vrozených vad plodu nekrytých kůží - např. rozštěp páteře, snížené hodnoty AFP a zvýšené hodnoty hCG jsou charakteristické pro plody s Downovým syndromem.

uE odráží celkové riziko těhotenství.

Invazivní vyšetření je doporučováno, je-li screening pozitivní, tj. při rizicích vyšších než 1:350.

Quadruple test: AFP + hCG + uE3 + inhibin A (inhA) v 15. - 18.

Kombinace kombinovaného prvotrimestrálního screeningu a triple testu.

Ultrazvukové vyšetření v 6., 13., 20. a 32. týdnu gravidity patří do rámce standardní péče o těhotné.

Cílené ultrazvukové vyšetření je dosud nejúčinnější metodou prenatální diagnostiky.

Umožňuje diagnostikovat u plodu např. poruchy vývoje hlavy (anencefalii), rozštěpy páteře, srdeční vady, vady ledvin (ageneze, polycystóza), atrézie močových cest, Turnerův syndrom, s menší jistotou lze zachytit např.

Ve 13.-14. Pomocí UZ se hodnotí tloušťka anechogenní zóny v nuchální oblasti plodu mezi kůží a pojivem, které pokrývá krční páteř.

V 18.-20. týdnu se provádí změření velikosti plodu (biparietální průměr, obvod hlavičky, délka femuru), nuchální translucence a detekce vrozených somatických vad, aby bylo možno provést potrat do 24.

Ve 30. Vyšetření volné DNA plodu z žilní krve matky.

Vysoce přesná screeningová metoda, která slouží k záchytu aneuploidií (trisomie 21, 18, 13 i aneuplodie pohlavních chromosomů), umožňuje také určit pohlaví.

Spektrum genetických onemocnění vyšetřitelných NIPT se stále rozšiřuje (mikrodelece /mikroduplikace, monogenní choroby).

Lze provádět od 10.

Hlavním účelem invazivních vyšetření je získat vzorek tkáně plodu pro vyšetření karyotypu či pro molekulárně genetické vyšetření s cílem vyloučit u plodu chromozomální aberace či geneticky podmíněné choroby.

Vzhledem k určitému riziku spojeného s jejich provedením (a také vzhledem k ceně těchto metod) jsou tyto metody nabízeny pouze na základě speciální indikace (viz např. indikace chromozomálního vyšetření).

Nejčastějším důvodem provedení invazivního vyšetření je pozitivní výsledek screeningu chromozomálních aberací.

V současnosti se používají ultrazvukem asistované metody invazivní diagnostiky, mezi které patří amniocentéza, punkce pupečníku, odběr choriových klků (resp. Odběr choriových klků (CVS, Chorionic villus sampling) se provádí mezi 10. a 13. gestačním týdnem.

Odběr choriové tkáně se dělá speciální jehlou pod ultrazvukovou kontrolu, nejčastěji transabdominálně, méně často pak transcervikálně (ne v ČR).

Existují dvě techniky zpracování vzorků: přímé zpracování s krátkodobou kultivací (24-48 hod) nebo bez ní a dlouhodobá kultivace.

Výhodou odběru choriových klků (CVS) oproti amniocentéze je možnost časnější diagnostiky.

Kultivace buněk choria (pro cytogenetické vyšetření) je rovněž rychlejší než kultivace amniocytů získaných amniocentézou.

Riziko výkonu je stejné jako v případě amniocentézy (riziko ztráty těhotenství 0,5-1 %).

Určitou nevýhodou CVS je obtížná interpretace v případě placentárního mozaicizmu.

Zjištěné chromozomální odchylky proto musí být ještě potvrzeny vyšetřením plodové vody, neboť nález v buňkách trofoblastu nemusí ještě znamenat stejné postižení tkání plodu (tzv. Placentocentéza).

někdy označovaná jako pozdní CVS se provádí ve druhém a třetím trimestru gravidity a představuje alternativní způsob cytogenetického a DNA vyšetření.

Amniocentéza (AMC) představuje odběr vzorku plodové vody jehlou přes stěnu břišní pod kontrolou ultrazvukem.

Obvykle se provádí mezi 16. a 18. týdnem gravidity.

Umožňuje vyšetření kultivovaných buněk a nekultivovaných buněk plodové vody a její biochemické vyšetření.

Odebírá se cca 15-20 ml plodové vody.

Doporučuje se provadět punkci mimo placentu a první mililitr punktátu nepoužívat pro diagnostiku z důvodu rizika kontaminace vzorku mateřskými buňkami.

Z buněk plodové vody lze vyšetřit kompletní karyotyp plodu po 10-20 dní trvající kultivaci, biochemické vyšetření plodové vody je zaměřeno především na hodnocení hladiny AFP.

Riziko potratu po výkonu je menší než 1 %.

QF-PCR (kvantitativní fluorescenční PCR) umožňuje rychlou prenatální detekci nejčastějších aneuploidií u chromozomů 13, 18, 21, X a Y; polymerázová reakce s fluorescenčně značenými primery umožňuje separovat a kvantifikovat specifické markery na automatickém genetickém analyzátoru; pro porovnání je takto analyzována i DNA matky; výhodou je přesnost a rychlost - výsledky do 2.

Kordocentéza (CC) neboli punkce pupečníku je další invazivní metodou.

Vyšetření lze provádět až relativně později - obecně od 18. gestačního týdne.

Punkce pupečníku a odběr fetální krve z pupečníkové vény se provádí speciální jehlou pod ultrazvukovou kontrolu.

Získané krevní elementy lze opět užít k vyšetření karyotypu plodu či pro molekulárně genetické vyšetření.

Karyotypizace lymfocytů plodu je velmi rychlá, výsledky jsou k dispozici během 48-72 hodin.

Kordocentézu lze tak s úspěchem použít pro opakované - rychlé vyšetření karyotypu, pokud předchozí odběr s kultivací selhal nebo přinesl nejednoznačné výsledky.

Krev plodu je cenným diagnostickým materiálem, který lze mimo jiné použít ke stanovení krevní skupiny a vyšetření krevního obrazu plodu, diagnostice aloimunizace plodu, infekce plodu či k diagnostice některých dědičných chorob a poruch (např. hemoglobinopatie).

Vyšetření spočívá v zavedení optického systému (fetoskopu) do amniové dutiny z malého řezu v břišní stěně.

Umožňuje vizualizaci plodu a odběr vzorku tkáně (kůže, svaly, játra) pro další vyšetření (podezření na dědičné choroby či vady, pokud není možné DNA diagnostika).

Provádí se nejčastěji v 18.-20. týdnu, riziko výkonu 3-10 %.

↑ ČGPS ČLS JEP,. Pravidelná ultrazvuková vyšetření v průběhu prenatální péče.

Sbírka doporučených postupů č. 3/2019 [online]. 2019, roč. -, vol. -, s.

↑ ČGPS ČLS JEP,. Zásady dispenzární péče v těhotenství.

Narození dítěte se závažnou vrozenou vývojovou vadou patří mezi nejzávažnější rodinné tragédie.

Proto je ženám během těhotenství nabízeno vyšetření, které může vrozené poruchy plodu odhalit.

Riziko závažných vrozených vývojových vad nenápadně stále zvyšuje znečištěné životní prostředí, trend k rodičovství v pozdějším věku a další jevy.

V České republice se asi u tří až pěti procent dětí vyskytne závažnější vrozená vývojová vada.

Cílem prenatální diagnostiky (screenigu) je najít těhotné ženy, jejichž plody mají vrozenou vývojovou vadu, zejména takovou, která je neslučitelná se životem.

Pokud se vadu podaří diagnostikovat, navrhnou lékaři ženě možnosti řešení.

K nejčastějším geneticky podmíněným onemocněním patří Downův syndrom, pro který je charakteristické, že chromozomy 21 jsou tři namísto obvyklých dvou (trizomie 21).

Čím je rodička starší, tím je riziko trizomie 21 vyšší.

Vyhledávání Downova syndromu a možnosti vyšetření

Jediný zcela spolehlivý způsob diagnostiky pro vyloučení Downova syndromu u plodu je provedení amniocentézy (odběr vzorku plodové vody) nebo biopsie choria (odběr vzorku placenty).

Biopsie choria se provádí mezi 11. až 14. týdnem těhotenství a spočívá v odběru mikroskopického vzorku placentární tkáně.

Odběr vzorku plodové vody (amniocentéze) se provádí po 15. týdnu těhotenství.

V obou případech se získá materiál stejného genetického složení, jako má plod.

Výsledkem vyšetření je detailní posouzení chromozomů plodu.

Nevýhodou těchto diagnostických vyšetření je, že mohou způsobit nechtěný potrat, i když je plod zcela normální.

Riziko ztráty těhotenství je však velmi nízké - okolo jednoho procenta (tedy 1 případ ze 100).

Proto lékař doporučuje invazivní vyšetření (amniocentézu či biopsii choria) podle míry pravděpodobnosti Downova syndromu, která se určí z kombinovaného screeningu.

Kombinovaný screening

Tato screeningová metoda nabízí možnost stanovení rizika chromozomálních vad plodu, jako např. Downův či Edwardsův syndrom.

Pokud je výsledek negativní, není nutné přistupovat k invazivním metodám prenatální diagnostiky.

Pravděpodobnost chromozomálních vad nejpřesněji stanoví počítačový program z kombinací těchto informací (proto mluvíme o screeningu kombinovaném):

věk těhotné ženy a týden trvání těhotenství, dále se zjišťuje váha, výška, rizikové faktory v rodinné i osobní anamnéze, průběh předchozí gravidity apod.,

ultrazvukový nález mezi 11. až 13. týdnem těhotenství (vyšetření šíjového projasnění, detailněji popsáno níže),

výsledek těhotenských hormonů (volného ß-hCG a PAPP-A) z mateřské krve (biochemické vyšetření krve matky, detailněji popsáno níže).

Kombinovaný screening rovněž může odhalit riziko rozvoje preeklampsie, růstové restrikce plodu a předčasného porodu.

Dále lze potvrdit, resp. upřesnit stáří těhotenství, diagnostikovat spolehlivě vícečetné těhotenství, kompletně zhodnotit anatomii plodu, množství plodové vody a lokalizaci placenty.

Kombinovaný screening není hrazen z veřejného zdravotního pojištění a pacientka si ho musí platit sama.

Ultrazvukové vyšetření šíjového projasnění

Mezi 11. až 13. týdnem (13. týden + 6 dní) těhotenství se provádí ultrazvukové měření tzv. šíjového projasnění (nuchal translucency, NT).

Šíjové projasnění způsobuje tekutina pod kůží v zátylku plodu, která je přechodně přítomna u všech plodů.

U plodů s Downovým syndromem je však šířka tohoto projasnění významně větší.

Biochemické vyšetření z krve matky

Ze žilní krve těhotné ženy se stanovují hladiny dvou hormonů (volného ß-hCG a PAPP-A).

U těhotenství s Downovým syndromem častěji nacházíme zvýšené hladiny volného ß-hCG a snížené hladiny PAPP-A.

Proč je screening v prvním trimestru kombinovaný?

Důvody pro kombinovaný screening v prvním trimestru jsou následující:

pomocí věku těhotné ženy nalezneme jen zhruba 30 % plodů s Downovým syndromem,

měřením šíjového projasnění (NT) nalezneme asi 80 % plodů s Downovým syndromem,

stanovením hladiny volného ß-hCG a PAPP-A nalezneme 60 % plodů s Downovým syndromem,

kombinace uvedených metod je velmi efektivní a umožní nalézt až 90 % všech plodů s Downovým syndromem.

Výsledkem kombinovaného testu je informace, jaká je pravděpodobnost, že by se u plodu mohl vyskytnout Downův syndrom případně další genetické poruchy.

V případě ne zcela jasného výsledku se navrhuje neinvazivní vyšetření (Non Invasive Prenatal Test, NIPT) anebo invazivní vyšetření (biopsie placenty, amniocentéza).

Rozhodnutí musí učinit specialista pro fetomaternální medicínu anebo genetik.

Neinvazivní prenatální test (NIPT)

Neinvazivní prenatální test může zjistit určité specifické vývojové chromozomální vady z vyšetření úlomků takzvané volné DNA plodu (fetální free cell DNA), která koluje v krvi těhotné ženy.

Těchto fragmentů je v mateřské krvi velmi malé množství, obvykle kolem 5-7 procent.

Test stanoví rizika Downova, Edwardsova a Patauova syndromu a některých dalších genetických vad.

Test se doporučuje zejména v případě vyššího rizika Downova syndromu vzešlého ze screeningu a žena si nepřeje invazivní vyšetření (odběr plodové vody nebo choriových klků).

NIPT není hrazen z veřejného zdravotního pojištění a pacientka si ho musí platit sama.

Bližší informace najdete na webu porodnice.cz [1, 2]:

Co je to prenatální diagnostika

Ultrazvukové vyšetření šíjového projasnění

Screening v 2. trimestru

Ve 20.-22. týdnu těhotná žena absolvuje další pravidelné ultrazvukové vyšetření.

Při něm se hodnotí počet plodů, srdeční činnost plodu, uložení placenty, množství plodové vody.

Přesně se měří jednotlivé části plodu a výpočítá se jeho stáří a hmotnost.

Pátrá se také po vrozených vývojových vadách plodu.

Pacientkám může gynekolog nabídnout podrobné morfologické hodnocení, které ale není hrazeno pojišťovnou.

Oproti klasickému ultrazvuku se navíc podrobně vyšetřují všechny orgány plodu.

Lékař vyhledává typické znaky morfologických vad.

Screening v 3. trimestru

Třetí ultrazvukové vyšetření se provádí ve 30.-32. týdnu těhotenství a je zaměřené především na: určení polohy plodu, přesné změření jednotlivých částí plodu a srovnání s předchozím vyšetřením; což umožní určit vývoj plodu včetně jeho hmotnosti, určení množství plodové vody, pozorování pohybové aktivity plodu, posouzení stavu placenty.

Pacientce lze nabídnout navíc screening růstové restrikce (růstové opoždění) plodu. Toto vyšetření si však hradí sama. Provádí se ve 36. týdnu. Růstová restrikce vzniká u 5-10 procent těhotných a je příčinou 30-50 procent nitroděložních újmů.

Hlavním cílem tohoto vyšetření je kontrola růstu plodu a jeho dostatečné cévní zásobení.

Hodnocení rizik a komunikace s rodiči

Všichni nastávající rodiče nejvíce touží po tom, aby se jejich miminko narodilo zdravé.

Díky moderním metodám prenatální diagnostiky lze dnes mnoho vrozených vad odhalit již v průběhu těhotenství.

Jaké jsou tyto metody a nakolik jsou rizikové?

Měly by těhotenský screening podstupovat všechny těhotné?

Neinvazní vyšetření prenatální diagnostiky nejsou spojena s rizikem ztráty těhotenství a nebyl u nich prokázán žádný negativní vliv na zdraví matky ani plodu.

Invazivní metody prenatální diagnostiky jsou spojeny s rizikem potratu, které se pohybuje okolo 0,5-1 procenta.

Provádí se proto pouze u těhotných žen se zvýšeným rizikem výskytu vrozené vady či onemocnění plodu.

CVS, AMC a kordocentéza

CVS (biopsie choriových klků placenty v 11. až 14. týdnu) a amniocentéza (AMC) a kordocentéza (odběr krve z pupečníku) jsou standardní invazivní metody.

Odběr choriových klků probíhá pod ultrazvukovou kontrolou.

Amniocentéza umožňuje vyšetření kultivovaných buněk i nekultivovaných buněk plodové vody a její biochemické vyšetření.

Riziko potratu je spojeno s každou invazivní metodou a je nutné ho zvážit při rozhodování.

Neexistuje všeobecně platné řešení a každé těhotenství vyžaduje individuální posouzení rizik a přání rodičů.

In utero terapie a etické dilema

V některých případech existují i metody takzvané „in utero“ terapie, které umožňují léčbu plodu v děloze, ale jsou spojeny s různě vysokým rizikem potratu a předčasného porodu.

Většina těhotenství se vyvíjí normálně, závažná vrozená vada plodu se vyskytuje pouze u dvou až třech procent nerizikových těhotenství.

Podobně je tomu u vrozených vad střev, ledvin a při obličejových rozštěpech.

Jedinou metodou, která s naprostou jistotou umožní vyloučit či potvrdit chromozomální vadu plodu, je invazivní výkon s vyšetřením malého vzorku placenty, plodové vody či pupečníkové krve v genetické laboratoři.

Protože dochází při invazivních výkonech k zavedení jehly do organismu matky, jsou spojeny s rizikem potratu 0,5-1 %.

Nejčastější chromozomální vadou je Downův syndrom, u kterého výskyt závažné struktury nebylo pravidlem (vyskytuje se pouze u dvaceti procent plodů s Downovým syndromem).

Naštěstí existují při ultrazvukovém vyšetření typické markery (znaky), které lze zkombinovat s vyšetřením krve matky a provést takzvaný screening, při kterém se stanoví výše rizika postižení plodu.

Pokud je riziko postižení plodu vyšší než 1 : 300 (0,33 %), je těhotné ženě ve většině evropských center doporučeno podstoupit invazivní výkon.

Screening Downova syndromu lze provádět mnoha způsoby.

V současné době je celosvětově za nejvhodnější metodu screeningu považován takzvaný prvotrimestrální screening Downova syndromu, který se provádí v 11. až 14. týdnu.

Nejvíce je rozšířen prvotrimestrální screening kombinovaným testem (NT screeningový).

Riziko Downova syndromu po vyšetření by mělo být vypočítáno FMF certifikovaným počítačovým programem (Astraia).

(Foto: MUDr.

Nepravidelná pořadí a zahraniční odkazy promíchávají kontext, ale hlavní sdělení zůstává: screening kombinuje NT, krevní markery a FMF program pro odhad rizika.

Prakticky lze říci, že prvotrimestrální screening umožňuje zachytit významnou většinu postižených plodů a bývá tedy efektivnější než druhotrimestrální triple test.

UZ-multimarkerový test z 11. do 14. týdne a následné inzertní testy z 15. do 18. týdne zvyšují přesnost screeningu.

Kompletní-integrovaný test a sérum-integrovaný test rozšiřují možnosti screeningu v různých kombinacích.

Strukturální vady je možno rozpoznat díky zobrazovacím metodám a v indikovaných případech i magnetickou rezonancí.

V polovině těhotenství, okolo 20. týdne gravidity, bývá ultrazvukový screening vrozených vad, kdy zkušený lékař detekuje přibližně devadesát procent structurálních vad.

Pokročilá ultrazvuková technika umožňuje časnější diagnostiku vrozených vad a s tím související rozhodnutí rodičů.

Vysoké technické možnosti jsou doprovázeny etickými a psychosociálními otázkami, které vyžadují citlivou komunikaci a podporu.

3D/4D ultrazvuk může být součástí některých center, ale neslouží primárně k diagnostice a jeho komerční vyšetření bývá samostatným produktem.

Neinvazivní testy nejsou náhradou detailního ultrazvuku a v případě abnormálního nálezu je vhodné provést invazivní vyšetření.

V České republice existují specializovaná centra a laboratoře, které nabízejí různé varianty neinvazivního a invazivního screeningu a diagnostiky.

Pro ortodoxní pochopení rizik a rozhodnutí je důležité zajistit komunikaci srozumitelným jazykem, neutralitu a transparentnost informací pro rodiče.

Každé těhotenství a rozhodnutí je unikátní a vyžaduje individuální zhodnocení rizik, hodnoty rodičů a dostupných možností léčby či intervence.

Ve stejné době je nutné zohlednit etické otázky kolem ukončení těhotenství a možností podpory rodiny po identifikaci závažné vady.

Nejlepší výsledky v prenatální diagnostice vznikají z kombinace kvalitní ultrazvukové práce, genetického poradenství a pacientsky citlivé komunikace.

V souhrnu lze říci, že moderní prenatální diagnostika umožňuje identifikovat rizika a vady v širokém spektru; však nedokáže zaručit 100% jistotu zdraví plodu a vyžaduje pečlivé rozhodování a podpůrný doprovod pro rodiče.

Infografika: Schéma prenatální diagnostiky a postupů

Překvapivé účinky těhotenství

Možnosti a postupy ve zpracování jednotlivých vzorků

Odběr choriových klků (CVS) se provádí mezi 10. a 13. gestačním týdnem a představuje časnější diagnostiku.

Amniocentéza umožňuje vyšetření kultivovaných buněk a nekultivovaných buněk plodové vody a její biochemické vyšetření.

Kordocentéza umožňuje vyšetření karyotypu plodu i molekulárně genetické vyšetření na základě vzorku fetální krve.

QF-PCR umožňuje rychlou detekci nejčastějších aneuploidií a poskytuje rychlé výsledky.

Neinvazivní testování NIPT nabízí nejvyšší přesnost screeningových metod pro Downův, Edwardsův a Patauův syndrom, ale neřeší strukturální vady.

V klinické praxi je důležité vyvážit riziko potratu při invazivních postupech s jejich diagnostickým přínosem.

Neinvazivní metody se často používají k vyhodnocení rizik a stanoví, zda je třeba pokračovat invazivní diagnostikou.

Tabulka: Přehled vyšetření a jejich charakteristik

VyšetřeníVěk těhotenstvíRizikaCo zjišťuje
Kombinovaný screening11. - 13. týdenNízkéNT, krevní markery
AMNIOCENTÉZA16. - 18. týden1 %Karyotyp plodu, genetika
CVS10. - 13. týden0,5 - 1 %Chromozomální vyšetření
Kordocentéza19. - 20. týdenRiziko podobnéKaryotyp, molekulární analýza
NIPT10. týdny a výšeŽádné riziko potratuRiziko Downova, Edwardsova, Patauova syndromu

tags: #psychologicka #prenatalni #diagnostika