Touží po dítěti, ale vyhýbají se těhotenství, protože právě to je jejich nejhorší noční můrou. Tokofobie je typ úzkostné poruchy, pod jejímž vlivem má žena chorobný strach z porodu - ten může vést až k situaci, kdy se žena dokonce obává otěhotnět, a podvědomě se tedy početí vyhýbá. Existují dva typy tokofobie - primární, objevující se u žen, které ještě nerodily, a sekundární, rozvinutý po traumatické události, jež se udála buď během těhotenství, nebo při porodu (těžký porod, narození mrtvého dítěte).
„V uvozovkách ‚obyčejný‘ strach z porodu a tokofobie jsou dvě odlišné kategorie i přesto, že obě souvisí s těhotenstvím a porodem. Zatímco strach z porodu může být považován za běžný emocionální stav, spojený s nejistotou ohledně bolesti, neznámého procesu a otázek, týkajících se zdraví nenarozeného miminka, tokofobie jako taková je specifickým typem úzkostné poruchy. Na rozdíl od běžného strachu, který v průběhu těhotenství či po porodu mizí, může tokofobie přetrvávat a ovlivňovat ženu i po delší dobu.
Proto, pokud mají ženy pocit, že jsou jejich pocity příliš, nebo se v nich jen nevyznají a potřebují se zorientovat, je dobré vyhledat psychoterapeuta. Tokofobii bývá těžké diagnostikovat. Dobrá zpráva je, že chorobný strach z těhotenství a porodu by neměl ovlivnit zdraví nenarozeného dítěte. Tokofobie je přitom běžnější, než by se na první pohled mohlo zdát - výsledky některých studií odhadují, že jeden z dvaceti případů poporodní úzkosti či deprese připadá právě na tokofobii. Smutné je, že ženy se o svých pocitech často bojí promluvit, protože si vyčítají, že kromě radosti z narození potomka cítí i řadu dalších emocí, které už tak veselé nejsou.
Ačkoliv není vždy zcela jasné, proč tokofobie propukne, existují faktory, které mohou její vznik podpořit, případně zafungovat jako spouštěč. Tím se mohou stát zprostředkované příběhy žen, které zažily těžký porod, narození postiženého či mrtvého dítěte, případně si prošly hodně těžkým a traumatickým porodem. Obavy může spustit i nešetrná a nerespektující lékařská péče, neochota zdravotníků zodpovídat dotazy rodičky a poskytnout v případě potřeby podporu a uklidnění. Do hry mohou mimoto vstupovat i psychosociální faktory, například je-li rodička velmi mladá nebo pochází ze sociálně znevýhodněného prostředí.
Škála příznaků tokofobie je široká - od různých spánkových poruch, včetně nočních můr, přes panické záchvaty, extrémní strach z vrozených vad, narození mrtvého dítěte nebo smrti matky (sebe sama) až po pocity strachu při pomyšlení na těhotenství a porod či tlak na provedení císařského řezu. Protože podobnými strachy, jen ve výrazně nižší míře, trpí většina těhotných, bývá těžké tokofobii diagnostikovat.
Pod odbornou pomocí si přitom nemusíte představit jen návštěvu psychologa, psychoterapeuta či psychiatra, mnohdy může pomoci třeba absolvování porodního kurzu, který nastávající maminku seznámí s prostředím, v němž svého potomka pravděpodobně přivede na svět, a milý personál jí svým přístupem ukáže, že zde o ní bude dobře postaráno.

„Strach mnohdy vyplývá z nejistoty. Informujte se o procesu porodu, včetně možností ovlivnění prostředí porodnice, volby polohy a možností úlevy od bolesti. Nedocenitelná je také podpora okolí, ať už ze strany blízkých, nebo porodní asistentky či duly, na něž může vystrašená maminka rovněž své dotazy směřovat a dočkat se odpovědí, které jí pomohou se alespoň částečně zbavit svých obav. Pocity strachu jsou normální a nemusíte se za ně stydět. Uklidňující může být i vědomí, že budete mít při porodu u sebe blízkou osobu, ať už manžela, sestru, maminku, nebo porodní asistentku či dulu, která s vámi prošla celým těhotenstvím.
„Naplánujte si podporu během porodu i po něm. Mít plán může poskytnout pocit kontroly a bezpečí. Diskutujte s partnerem, rodinou a zdravotnickým týmem o svých preferencích a potřebách. Vědomí, že máte věci ve vlastních rukou, že máte podporu a porozumění, může představovat další dílek skládačky v procesu snižování úzkosti. Zmírnění stresu přinášejí i různá dechová cvičení, případně jóga a meditace.“
„Naučte se relaxační techniky a meditaci, které mohou pomoci snížit celkovou úzkost a napětí, nejen ty spojené s porodem. Dechová cvičení, jóga a meditační praktiky mohou být účinnými nástroji pro uklidnění mysli i těla. Vytvořte si pozitivní mentální obrazy spojené s porodem. Zkuste si představit klidné a bezpečné prostředí porodnice, kde jste obklopeni podporou a láskou. Při samotném porodu pak může atmosféru zpříjemnit a napomoci uvolnění například poslech oblíbené hudby, ztlumení světel nebo masáž.“
NEJLEPŠÍ dýchací techniky pro každou fázi porodu
Pokud se ovšem tokofobie objeví po stresujícím porodu, může mít shodné příznaky s posttraumatickou stresovou poruchou a zde může dobře zafungovat například kognitivně-behaviorální terapie, během níž terapeut pacientovi pomáhá přeformulovat negativní myšlenky a tím jim vzít jejich sílu a schopnost paralyzovat. Chorobnému strachu z těhotenství nebo porodu bohužel zcela zabránit nelze, existuje ale několik účinných způsobů, jak snížit jeho dopad na život pacientky. Bát se porodu je přirozené, tento strach ovšem nemusí bránit v založení nebo rozšíření rodiny.
„Uvědomte si, že pocity strachu jsou normální, a nemusíte se za ně stydět. Přijetí vlastních emocí je prvním krokem k jejich zvládnutí. Ať už se jedná o tokofobii, nebo o obavy či strachy spojené s porodem, je důležité o svých pocitech otevřeně mluvit, s partnerem, partnerkou, kamarádkou nebo kýmkoliv, kdo pro nastávající maminku představuje důvěrnou osobu, s kým se cítí bezpečně. Vyjádření pochopení a vědomí, že strach je přirozený a dá se zvládnout, se pro ženy s touto tematikou jeví jako klíčové,“ zdůrazňuje Jana Hostovská a uzavírá: „Pamatujte, že každá žena je jedinečná a její cesta k přijetí porodu může být individuální. Pokud cítíte, že strach z porodu ovlivňuje vaši pohodu, neváhejte vyhledat profesionální pomoc od psychoterapeuta nebo psychologa.“
Porod? V posledních desetiletích medicína definovala nový panický strach - tokofobii neboli chorobný strach z porodu. Pokud se teď chytáte za hlavu a říkáte si, že strach z porodu má přece každá, máte naprostou pravdu. Jenže mezi běžným strachem z porodu, který se objeví jen sem tam, a pak zase zmizí, a tokofobií, které se nelze jen tak zbavit a působí na daného člověka nepřetržitě, zeje obrovská propast plná rozdílů!
- Časté příčiny tokofobie - traumatické porody, nešetrná péče, sociální a psychologické faktory.
- Rozdíl mezi běžným strachem z porodu a tokofobií a proč je diagnóza někdy obtížná.
- Strategie snížení úzkosti: informovanost, podpora, plán porodu, dechová cvičení, jóga, meditace.
- Možnosti léčby - psychoterapie (KBT, dynamická psychoterapie, logoterapie) a farmakoterapie jen v některých případech.
- Role lékařů a dul při podpoře nastávající matky a možnosti úpravy prostředí porodnice.
- Důležitost včasného vyhledání pomoci a otevřená komunikace s partnerem a okolím.
| Typtokofobie | ||
|---|---|---|
| Primární tokofobie | Objevuje se u žen, které ještě nikdy nerodily | Strach z bolestí, ztráty kontroly |
| Sekundární tokofobie | Vybavuje se po traumatickém porodu | Traumatické zkušenosti, strach z opakování |

Nevynechejme, že tokofobie může postihnout i muže, například partnera, který má strach o bezpečí své ženy během porodu. Podle zkušeností odborníků může takový strach vyústit do tlaku na manželku, aby se početí omezilo či přikročilo k adopci. Důležité je včas rozpoznat rizikové faktory a nabídnout vhodnou péči.
Ideálně začíná léčba tokofobie ještě před početím, a to prostřednictvím psychoterapie. V některých případech je zvážena medikace, zejména pokud jde o dlouhodobé a hluboké úzkosti. Každá žena si zaslouží podpůrný a respektující přístup odborníků i okolí, aby mohla své mateřství prožít s důvěrou a klidem.
„Tokofobie není slabost ani přehnaná reakce. Je to onemocnění, které vyžaduje porozumění a podporu,“ shrnuje Jana Hostovská. A dodává, že klíčem je otevřená komunikace, adekvátní informace a postupná práce na zvládání strachu společně s profesionály i blízkými lidmi.