Postihuje zhruba každou desátou ženu. Projeví se obvykle do čtyř týdnů po porodu a ohrožuje jak vytváření vzájemného pouta matky a dítěte, tak vztahy s manželem a v rodině vůbec. Pokud se rozvine, je třeba rychle vyhledat pomoc odborníka.
Jde o vychýlení ženských hormonů z rovnováhy, nebo spíš o důsledek toho, že moderní společnost silně podceňuje potřeby žen v čase okolo porodu? Přibývá odborníků, kteří nárůst poporodní deprese připisují spíše druhému vysvětlení. Kdyby totiž byly poporodní deprese dány biologicky, musely by se objevovat v každé kultuře. Tak tomu ale není.
Co je poporodní deprese a jak vzniká
Genetické předpoklady tvoří jen malou část obrazu této poruchy a geneticky daná zranitelnost sama o sobě nestačí, aby ji spustila. Poporodní deprese se rozvíjí u žen, jichž se v čase okolo porodu něco bolestně dotkne. Poruchu lze tedy vnímat jako reakci organismu na emoční a fyzické trauma v čase okolo porodu. Určitá citová rozkolísanost, kterou čerstvé matky zažívají, je normální a dokonce zdravá. Jako ony příslovečné matky medvědice i matky lidské bývají po porodu plny ochranitelských instinktů, kterým se při výraznějším projevu přezdívá "laktační agrese".
Protože však dnešní ženy pro tyto své pocity nenalézají racionální odůvodnění ani společenskou odezvu, zažívají údiv nad sebou samými. Cítí se zahanbeny, trpí výčitkami svědomí. Své rozcitlivělosti a podrážděnosti se až bojí, nechápou, co se to s nimi děje. A protože si o svých pocitech často nemají s kým promluvit, skrývají je, což pro ně představuje další psychické zatížení. Není neobvyklé, že si postupně začnou připadat přetížené. Možná dokonce trpí záchvaty nelibosti či nepřátelství vůči miminku.
Trochu světla i náměty, jak pomoci, do celé záležitosti naštěstí vnášejí moderní výzkumy. Zdá se, že každá matka je "naprogramována" tak, že v čase porodu a po něm očekává větší citovou podporu od svého okolí. Potřebuje empatickou podporu od svého partnera a širší rodiny, ale i od odborníků, kteří jí těhotenstvím, porodem a raným mateřstvím provázejí. Lektorky předporodních kurzů, porodní asistentky i lékaři by se měli mnohem více zajímat o to, co současné zvýšené ohrožení poporodní depresí vlastně způsobuje.
Je nerealistické a nespravedlivé očekávat, že převažujícím rozpoložením čerstvé matky bude oslňující radost z miminka. Právě takto ovšem mateřství prezentuje a vnímá obecné společenské povědomí. Jenže náhlá změna, kterou příchod dítěte působí, bývá pro současné, od zdrojů autentického ženství odpojené matky šokem. Pokud s dítětem dočasně přerušily kariéru a opustily starý styl života, zažívají nejednou pocity ohrožení nebo ztráty identity a ocitají se ve vnitřním zmatku, s nímž si nevědí rady.
Rizikové faktory a dopady na rodinu
Mimořádnou pozornost je třeba věnovat ženám týraným nebo pohlavně zneužívaným. Potenciálně více ohroženy jsou dále ženy, které mají složitý vztah s matkou a např. Náš potomek nám v podvědomí účinně evokuje přemíru pocitů, ať už pozitivních, nebo negativních, které jsme prožívali, když jsme sami byli dětmi. Krátce - pokud má žena v sobě nezpracovanou bolest z nějaké ztráty nebo opuštění, může se tato bolest při zrodu jejího mateřství vynořit s velikou naléhavostí. Pokud naše emoční potřeby nebyly v dětství naplněny, může nám závislost našich dětí na nás připadat nesnesitelná.
Až příliš mnoho matek vychází z lékařsky vedeného porodu doslova zdecimovaně. Připadají si podivně prázdné a oloupené. Pro mnoho současných žen je tak porod bez přehánění traumatickou zkušeností, která vede ke strachu z dalších porodů, ale také ke smutku, pocitu odcizení i k nočním můrám. To vše má vliv na kojení. Britští psychologové zjistili, že až pět procent žen po velmi těžkém porodu trpí příznaky posttraumatické stresové poruchy.
Rigidní nemocniční atmosféra porodního oddělení a vtíravost invazivního způsobu vedení porodu jsou pro mnoho žen znásilňující a traumaticky vnímají i rutinní poporodní oddělení od svého dítěte. "Podpora bondingu má hojivý vliv i na těžký porod, naopak separace může v kombinaci s bolestí při revizi a šití po zdánlivě ´dobrém´ porodu, který ale nastavil základní hladinu silného vyčerpání, odstartovat traumatické prožívání," dodává MUDr. Helena Máslová, která případy poporodní deprese řeší ve své psychogynekologické ordinaci.
Prevence a praktická doporučení
Chceme-li šíření poporodní deprese omezit, věnujme daleko větší pozornost prevenci.
- Přemýšlejte o okolnostech vlastního narození a dětství.
- Zkuste vnímat těhotenství jako posvátný čas. Prožívejte ho v napojení na dítě ve svém lůně.
- Ujistěte se, že se vám dostává dostatečné citové opory od partnera, rodiny, kamarádek, porodní asistentky či duly. Zvláště důležitý je vztah s vaší matkou nebo s nějakou jinou moudrou starší ženou.
- Pokuste se o medicínsky nenarušovaný porod. Farmaka brání přirozenému uvolňování extatických a láskyplných porodních hormonů a odstraňují pocity blaženosti, které se po porodu bez intervencí dostavují. Podpůrné a laskavé podmínky při porodu mají na jeho dobrý průběh i zpětné vnímání prokazatelný pozitivní efekt a zásadně snižují zdravotní komplikace. Matky rodící v důvěryhodném prostředí s manželem či dulou po boku mají kratší porod, málokdy je potřeba císařský řez a novorozenci obvykle nepotřebují neonatální péči.
- Hodně kojte.
- Nebuďte se do práce a povinností dřív, než na to budete připravené. Naplánujte si po porodu "měsíc miminka" jako čas pro sžívání se.
- Nebuďte sami více, než je vám příjemné. Věnujte se občas také jen samy sobě.
- Dostaví-li se během šestinedělí nepříjemné nebo depresivní pocity, nepokoušejte se je potlačovat. Plačte, vyjadřujte se, mluvte o tom, jak vám je. Obklopte se dobrými posluchači. Veďte si deník, kreslete.
- Průzkumy ukazují, že poporodní deprese jsou více ohroženy ženy, které špatně snášejí dětský pláč. Pokud máte problémy s poutem ke dítěti, hledejte podporu a terapii.
Pokud se objeví trauma po porodu, je důležité včas vyhledat pomoc. 40-60minutový rozhovor s vyškolenou osobou do 72 hodin po porodu může významně pomoci. Jednorázové debriefingy často nefungují a mohou dokonce škodit. Dula či kontinuální péče a podpora partnera zvyšují pravděpodobnost pozitivních výsledků. V ČR lze vyhledat kontinuální služby přes Centra porodní asistence; EMDR terapie a další specializované intervence se používají v různých nemocnicích i soukromých praxích a mohou mít významný dopad na redukci symptomů.
Co dělat po porodu, pokud za vámi okope traumatická zkušenost
Pokud vás čeká plánovaný císařský řez, měla byste mít možnost probrat průběh porodu, rizika i svou představu o tom, jak chcete porod prožít. Po porodu by měl přijít lékař a probrat s vámi, co se stalo, jak probíhal porod a jak budou probíhat další dny. Trauma není o tom, co se stalo, ale o tom, jak to žena prožila. Pokud je potřeba, vyhledejte podporu dulou, porodní asistentkou či terapeutem a rozpracujte, proč k porodu došlo a jaká byla vaše zkušenost.
Máte-li podezření na psychické obtíže v raném mateřství, neváhejte vyhledat odbornou psychologickou pomoc. Projekt Úsměv mámy poskytuje peer konzultantky a propojuje ženy se zkušenostmi s odborníky; Hedepy nabízí online psychoterapii; některé pojišťovny hradí část terapie. Případy poporodní deprese vyžadují citlivý a respektující přístup, aby žena nebyla opomenuta či stigmatizována.
Role společnosti a odborníků
Chceme-li šíření poporodní deprese omezit, je důležité zlepšit systém péče o psychiku ženy perinatálním obdobím. Lektorky, porodní asistentky i lékaři by se měli mnohem více zajímat o to, co současné ohrožení způsobuje a jak lze prevencí a ranou intervencí minimalizovat rizika. Moderní výzkumy ukazují efektivitu cílené intervence a důležitost podpory bondingu - zatímco separace a nešetrná komunikace mohou vyvolat trauma. Významnou roli hrají dula, porodní asistentka a terapeutická podpora v raném období po porodu.

Poporodní deprese: Co potřebujete vědět
Bez ohledu na způsob porodu je důležité chápat, že porodní zkušenost je individuální a traumatické prožívání nemusí souviset výhradně s konkrétním typem porodu. Podpora v raném období, otevřená komunikace a dostupná péče mohou zásadně změnit průběh a prognózu.
Praktické shrnutí a doporučené akce
1) Vnímejte porovnání s dětstvím a vlastní zkušenosti; 2) hledejte citovou oporu; 3) zvažte medicínsky nenarušovaný porod a informovanost o porodu; 4) aktivně kontaktujte zdravotníky s dotazy a požádejte o podrobnosti v dokumentaci; 5) využívejte specializované podpůrné programy a terapie.
Je lepší včas vyhledat pomoc než čekat, až se potíže zhorší. Případné vážnější symptomy vyžadují okamžitou lékařskou pomoc. Nejsi na to sama. Podpora odborníků, partnera a okolí může znamenat značnou změnu k lepšímu pro matku i dítě.