Perinatální ztráta a psychika po porodu mrtvého dítěte: průvodce pochopením, zvládáním a podporou

Přichází většinou náhle a nečekaně, mezi lidmi se o ní mluví málo nebo šeptem, blízkým přináší šok, bolest a prázdnotu. Smrt dítěte je nepopsatelnou ranou pro mámu a tátu, sourozence, ale i širší rodinu. Podporu, respekt a pochopení proto potřebuje rodina jako celek. Smrt blízkého člověka je vždy náročná, neboť milovaná osoba zmizí z běžného života. Ztráta bývá ještě bolestnější, pokud zemře dítě. Jeho úmrtí je prakticky vždy svým způsobem nečekané, překvapivé a narušuje běžný řád věcí.

V minulosti lidé smrt dítěte přijímali různě, mnohdy využívali rituály a praktiky, které nám dnes mohou připadat absurdní. Mezi ně patří třeba posmrtná malba a posmrtná fotografie. Dnes je však smíření se smrtí paradoxně složitější. Zrození i smrt se totiž z běžného prostředí izolovaly do zdravotnických a sociálních zařízení. Proces přijetí ztráty je značně odlišný, jedná-li se o smrt v důsledku nemoci nebo pokud jde o smrt náhlou a nečekanou.

V případě úmrtí v důsledku úrazu, nečekaného onemocnění, nehody a podobně je náhlost situace natolik překvapující, že běžné vyrovnávací mechanismy nefungují. Roli svým způsobem hraje také věk dítěte. Matka je osobou, která obvykle dítě přivedla na svět, porodila ho a byla s ním v těsné blízkosti v nejranějších obdobích jeho života. Jejich vazba je jedinečná a prohlubuje se každým okamžikem, kdy jsou ve společné blízkosti.

Matka, která je s dítětem úzce spjata již v průběhu těhotenství, tuto ztrátu prožívá vždy. Náročnost tohoto období a jeho prožívání je samozřejmě násobena hormony, které jsou v těle matky přítomné od těhotenství po porod a minimálně ještě během následného „šestinedělí“. Pro okolí to nemusí být jednoznačně pochopitelné, zvláště při ztrátě miminka v raných fázích těhotenství. Otec v případě smrti dítěte v průběhu těhotenství nebo během porodu a krátce po něm není ovlivněn hormony. Je ale běžné, že těhotenství partnerky patří i u něj mezi nejemotivněji prožívané období. Přijetí smrti dítěte může zároveň komplikovat společenský tlak, který je na muže často kladen.

Jeho potřeba být silnou oporou partnerky může překrýt emoční prožitek, který je se smrtí běžně spjat. Zdroj: ÚZIS ČR, publikace za r. viz poznámka.

Veškeré emoce spojené se smrtí blízkého člověka mohou zahrnovat smutek, neštěstí, vztek, bezmoc, chaos a někdy i úlevu - vše velmi individuálně a bez univerzálního postupu. Pokud bychom smrt blízkého viděli jako krizovou událost s traumatickým efektem, nelze očekávat rychlé zvládnutí během několika týdnů. Literatura ukazuje, že krize často odezní v době přibližně šesti týdnů, avšak u smrti dítěte to neplatí vždy. Bowlby ve výzkumech poukazoval na potřebu alespoň jednoho roku k plnému zpracování zármutku.

Jednou z emocí, která komplikuje přijetí, je pocit viny a hledání viníka. Důležité je na vině nezapomenout a pracovat s ní. Vyrovnávání se se smrtí dítěte je proces a prochází různými obdobími a fázemi. Proměny v náhledu lze chápat jako úkoly, které pozůstalého čekají v různých fázích. Základními členy rodinného zázemí zůstává tradiční jádro - rodiče a žijící sourozenci.

Častou příčinou rozpadu vztahů a rodinných systémů po smrti dítěte bývá bezmoc, která přinese úmrtí samotné. Lidé kolem často neví, jak a o čem mluvit, jak pomoci. Často krouží kolem, místo aby mluvili otevřeně se pozůstalými.

Úmrtí sourozence je složitá situace. Dítě prožívá zármutek, smutek, lítost a citovou ztrátu, ale může mít i jiné pocity - například více pozornosti a péče po ztrátě sourozence. Kvůli tomu mohou vzniknout pocity viny, že libé pocity nejsou v kontextu situace žádoucí. Děti vnímají smrt sourozence a neplatí poučka, že děti neumírají; přeživší sourozenec to ví nejlépe.

V ČR neexistují statistické údaje o tom, kolik dětí ročně čelí smrti blízkého člena rodiny. Odhady podle zahraničních studií uvádějí 5-8 % dětí do 18 let, kterým zemře sourozenec. Společenské názory, že děti by měly být co nejdále od nemocných a umírajících, často brání otevřené komunikaci a sdílení bolesti. Rodičům bývá doporučováno říkat dětem pravdu a srozumitelně vysvětlit události, aby nedocházelo k nejasnostem a nebezpečnému vykladu.

Yalom a další odborníci upozorňují na důležitost konfrontace se smrtí již v raném věku a na to, že děti o smrti přemýšlejí výrazně více, než se většina dospělých domnívá. Je důležité, aby rodiče nebyli příliš ochranářští a aby s dětmi mluvili o smrti přiměřeně jejich věku a porozumění.

Co je důležité pro rodiče a rodinu po ztrátě dítěte

Pro dítěti prospěšné zvládání je klíčové včasné a upřímné rozhovory a skutečné sdílení emocí. Důležitá je bezpečnostní osoba, od které dítě získá odpovědi na otázky - obvykle rodič. Použití pravdivých slov jako zemřel, mrtvý, pohřben, hřbitov a podobně je doporučováno, zatímco lehká zamlžená vyjádření mohou u dítěte vyvolat zmatky a nedůvěru.

Rozloučení a rituály hrají důležitou roli. Může být vhodné rozhodnout se, zda dítě bude na pohřbu přímým způsobem zapojeno. Případně lze zvážit jiné formy rozloučení - rozloučovací schůzku, fotosession či uložení vzpomínek do memory boxu. Děti potřebují průběžnou oporu a jasné instrukce, jak se mohou s mrtvým dítětem rozloučit.

Neméně důležité je poskytování praktické a emocionální podpory. Pomoci lze prostou nabídkou konkrétní pomoci - nákup, organizace domova, vyřízení praxických činností, informování rodiny o situaci, příprava pohřbu či rozloučení. Reakce lidí kolem často zahrnují nejistotu, co říct, a je normální, že pozůstalí potřebují čas a prostor.

Podpora může přijít od odborníků: psychologové, terapeuti, poradny pro pozůstalé, podpůrné organizace - a v rámci týmu také porodní asistentky a sociální pracovníci. V některých centrech vznikají programy krizové intervence, které pracují s celým rodinným systémem a vycházejí z konceptu krizové terapie.

Vytváření vzpomínek a způsoby rozloučení

Vytváření vzpomínek pomáhá rodičům začít zpracování ztráty. Dát miminku jméno, vidět a pochovat ho v náručí, pořídit fotky, vytvořit memory box - to vše může pomoci najít místo pro dítě v životě rodiny po ztrátě. Někteří rodiče ocení, že mohou miminko vidět v bezpečném prostředí a podle potřeby je obléci či učesat tak, aby nebyla viditelná patologie. Poté mohou mít rodiče možnost vyfotit miminko a vzít si fotografie domů.

Memory box obvykle obsahuje ultrazvukové snímky, otisky ručiček či nožiček, pramínek vlasů, kousky oblečení a další osobní předměty. Obřad pro miminko může být součástí posvátného či duchovního rámce, případně rodiče jednoduše rozhodnou rozloučit se mimo nemocnici a později. Zvažují-li rodiče, jak se s miminkem rozloučit dodatečně, mohou využít alternativní způsoby - zasadit strom, poslat balónek, vytvořit vzpomínkové místo na zahradě či veřejném prostranství a podobně.

Pitva: výzkumy ukazují, že pitva často odhalí nové informace o příčině úmrtí, ale ne vždy. Standardně se provádí u mrtvě narozených či zemřelých dětí; konečné rozhodnutí o provedení pitvy je na lékaři. Rodiče mohou mít právo požádat o neprovedení pitvy, ale je potřeba vzít v úvahu okolnosti úmrtí a postupy v nemocnici.

Co cítí rodiče po perinatální ztrátě

Rodiče mohou zažívat šok, ochromení, pláč, potíže s ovládáním emocí, vztek, hněv na sebe, partnera i okolí. Fyziologické projevy mohou zahrnovat bušení srdce, bolesti na hrudi, změny spánku a chuti k jídlu; mateřské tělo může reagovat i na laktaci. Důležité je umožnit rodičům vyzkoušet si různé cesty zvládání - včetně volby, zda a jak sdílet nově vznikající bolest s ostatními, a kdy vyhledat odbornou pomoc.

Komunikace s blízkými je klíčová: smutnou zprávu je vhodné sdělit citlivě, srozumitelně a bez zbytečného odkládání. Rodiče mohou žádat o soustavnou, otevřenou komunikaci a o to, aby jim okolí umožnilo mluvit o bolesti a jejích dopadech. Každý člověk prožívá zármutek jinak a tempem truchlení se liší i mezi partnery.

Praktické informace pro rodinu a společnost

Vyrovnání s perinatální ztrátou vyžaduje spolupráci rodiny a podpůrných institucí. V některých případech se jedná o dlouhodobý proces, který vyžaduje kontinuitu, toleranci a trpělivost. Pro rodiny je důležité nalézt bezpečné a respektující prostředí, kde mohou sdílet své pocity a zároveň získávat praktickou pomoc.

Právo a sociální zabezpečení: Mateřská dovolená a otcovská dovolená mohou pokrývat krátkodobé období po ztrátě. Dále existují opatření, jako je žádost o dávku otcovské poporodní péče, která se týká otce dítěte zemřelého během šestinedělí. Pro nárokování těchto dávek je nutné splnit podmínky účasti na sociálním pojištění a podat příslušný formulář na OSSZ.

Infografika: Cesty vyrovnání se se ztrátou dítěte - rodinný systém, podpora, rituály, profesionální pomoc

Co říct umírajícímu | Dr. Margaret Cottle

tags: #psychika #po #porodu #mrtveho #ditete