Těhotenství a kojení ve vztahu k rakovině prsu představují specifickou klinickou situaci, která vyžaduje zvláštní posouzení rizik a léčebných postupů.
Gestací spojovaný karcinom prsu a jeho diagnostika
Karcinom prsu diagnostikovaný v době těhotenství, do jednoho roku po porodu nebo v době, kdy žena kojí tvoří samostatnou kapitolu v diagnostice i léčbě tohoto onemocnění, protože je třeba vždy uvažovat nejen o zdraví a životě nemocné, ale také o zdraví a životě jejího dítěte.
Níže uvedené texty popisují, že frekvence těhotenství spojeného s karcinomem prsu je relativně nízká, a to asi 1 na 3000 těhotenství, zatímco 10-20% karcinomů prsu u žen do 30 let je odhaleno v průběhu těhotenství nebo do roka po porodu.
Jiné údaje naznačují, že ženy s vrozenou mutací BRCA2 (ale ne BRCA1) ztrácejí ochranný vliv mnohočetnosti těhotenství na riziko karcinomu prsu.
Při sledování dvou srovnatelných skupin 1260 žen s mutací BRCA2 genu s karcinomem prsu a bez něj byl vyšší počet porodů spojený i s vyšším rizikem výskytu karcinomu prsu do 50 let.
Fyziologické změny v prsní tkáni spojené s těhotenstvím mohou zhoršovat diagnostické možnosti objektivním vyšetřením i limitovat výpovědní hodnotu mamografie.
Diagnostické zpoždění přes dva měsíce není potom v období kojení žádnou výjimkou a takové zpoždění může zvýšit riziko postižení spádových uzlin i po jednom měsíci zpoždění.
V diferenciální diagnostice karcinomu prsu v těhotenství je třeba pomyslet i na laktační adenom, fibroadenom, mléčnou cystu, lobulární hyperplázii a další vzácné stavy, které mohou imitovat nález.
Diagnostické modality během těhotenství a jejich význam
Sonografie - nejčastější a nejbezpečnější zobrazovací vyšetření užívané u prsních nálezů v těhotenství je sonografie, která zobrazí masu trojrozměrně, včetně jejího obsahu, není však schopná diagnostiku zcela potvrdit či vyvrátit.
V přehledu sonografie u těhotných žen bylo z 21 pacientek s nádorem sonograficky diagnostikováno 20.
Mamografie - Mammografie není v těhotenství kontraindikovaná, avšak citlivost je snížená pro zvýšený obsah vody v prsu, vysokou denzitu a ztrátu kontrastního tuku; šest z devíti těhotných žen s karcinomem prsu mělo falešně negativní mammogram.
Biopsie tenkou jehlou je nezbytnou podmínkou k potvrzení diagnózy karcinomu prsu při podezření na ultrazvuku nebo mammogramu; je třeba ale svěřit popis biopsie zkušenému patologovi, který bezpečně rozezná změny způsobené těhotenstvím a kojením od zhoubného tumoru.
Většina zhoubných nádorů prsu u těhotných jsou invazivní duktální karcinomy, podobně jako u netěhotných žen.
Rentgen plic není v těhotenství kontraindikován a předpokládaná radiační zátěž plodu je 0,06 rad; CT vyšetření se v těhotenství nedoporučuje pro vysokou radiační zátěž plodu, obvykle preferujeme NMR.
Biologické charakteristiky nádorů a jejich klinické dopady
Rozsah onemocnění je vzhledem k opoždění diagnózy a hormonálním vlivům těhotenství větší než u pacientek netěhotných.
Přibližně 55-60% karcinomů prsu u netěhotných premenopauzálních žen má nádor s pozitivními ER a PR receptory, naopak u těhotných žen se uvádí nižší pozitivita receptorů, asi 25%.
Amplifikace HER2 nebo overexprese jeho proteinového produktu je popisována u zhruba 20% nádorů prsu; některé práce uvádějí vyšší exprese HER2-u těhotných, jiné spíše nižší.
Stav uzlin v podpaží, plicích, játrech a kostech musí být prověřen k úplnému posouzení rozsahu nemoci; radiologická diagnostika vyžaduje citlivý a bezpečný přístup s ohledem na plod.
Léčba karcinomu prsu během těhotenství
Nejčastějším způsobem léčby pro pacientky s karcinomem prsu ve stádiu I-III, které jsou těhotné, je mastektomie s exenterací přilehlé axilly, hlavním důvodem je nemožnost ozáření v době těhotenství.
Po porodu je potom možné zvážit plastickou rekonstrukci prsu; konservativní chirurgický výkon na prsu v těhotenství je možný a bezpečný, ale představuje nebezpečí pro lokoregionální recidivu, radioterapie je kontraindikovaná pro riziko spojené s radiační expozicí plodu.
Nebezpečné z hlediska plodu je používání radioterapie během těhotenství; radiační zátěž plodu závisí na pokročilosti těhotenství a na typu ozáření.
Před definitivní operací prsu je možné zvážit i neoadjuvantní chemoterapii u žen v pokročilém stádiu nemoci; nejčastější režim AC (doxorubicin, cyclophosphamid) s případným přidáním 5-FU.
V době těhotenství se snažíme vyhnout taxánům a trastuzumabu je omezeno jen na situace, kdy pacientka nereaguje na antracyklinovou léčbu a její život je ohrožen nákazou; podání trastuzumabu vyžaduje monitorování plodové vody a renální funkce plodu.
Kojení během chemoterapie je kontraindikováno, protože cytostatika pronikají do mléka; metotrexát je v těhotenství extrémně nebezpečný.
V těhotenství je možné podávat některé antiemetika a podporné léčby (G-CSF/GM-CSF) v rámci podpůrné léčby; časování porodu závisí na zralosti plodu, obvykle po dosažení 34. týdne nebo při plicní zralosti plodu.
Hormonální léčba, IVF a genetické faktory
U žen po léčbě karcinomu prsu se diskutuje, kdy a zda je vhodné otěhotnět; často se doporučuje počkat alespoň dva roky od diagnózy, protože v prvních dvou letech vzniká největší počet rekurencí.
Hormonální antikoncepce může mít mírný vliv na riziko rakoviny prsu u mladých žen během užívání, po vysazení se riziko vrací k normálu; u vaječníků však kontracepce snižuje riziko rakoviny.
IVF nezvyšuje významně riziko karcinomu prsu; riziko může být lehce zvýšené u žen s predispozicí, například rodinnou zátěží bez genetické mutace.
Nedávné studie ukazují, že těhotenství samo o sobě nezvyšuje riziko recidivy a nemusí zhoršovat prognózu, i když často bývá méně snadné včasné odhalení nálezu během gravidity a kojení.
Prognóza a trendy v populaci
Podle největších studií může těhotenství po diagnóze ovlivnit riziko smrti: některé analýzy naznačují, že těhotné ženy mají nižší riziko mortality ve srovnání s neotěhotnělými ženami v určitém období po diagnóze.
Vysoké riziko vzniku karcinomu prsu během kojení a po porodu se ukazuje zejména u matek, které rodí ve vyšším věku a mají specifické genetické pozadí.
Diseminace nádoru do plodu je velice vzácná; placentární metastázy karcinomu prsu popsány jen ojediněle.
V ČR se ročně diagnostikuje několik tisíc nových případů rakoviny prsu; incidenci v těhotenství a poporodně sledují specializovaná centra, která zohledňují bezpečnost plodu při volbě léčby.
Praktické shrnutí pro pacientky a lékaře
Je-li karcinom prsu zjištěn během těhotenství či krátce po porodu, směr léčby vychází z individuálních faktorů (stadium, biologický podtypu, věk, zralost plodu) a zahrnuje spolupráci onkologa, gynekologa a radiologa.
Operace prsu a odstranění uzlin bývá během těhotenství bezpečná; radioterapie je obecně kontraindikována a ohrožuje plod, proto se často volí mastektomie při zachování prsu bez ozáření během těhotenství.
Chemoterapie v prvním trimestru není doporučována, ale v druhém a třetím trimestru může být zvážena s pečlivým sledováním a volbou léčiv s nižším rizikem teratogenity; doxorubicin je preferován před many jinými cytostatiky kvůli profilům kardiotoxicity.
Kojení během chemoterapie je kontraindikováno; po ukončení terapie lze u některých pacientek zvážit obnovení menstruačního cyklu a plánování dalšího těhotenství, dle individuálního stavu a lékové terapie.
V dlouhodobé perspektivě těhotenství může mít i určité pozitivní efekty na přežití u některých časných stadií karcinomu prsu, ale obecně záleží na věku matky, stadiu nemoci a genetické predispozici.
