První očkování nedonošených dětí: doporučení, očkovací schéma podle gestačního věku a hmotnosti, bezpečnost a vedlejší účinky

Může být ovlivněn nejen gestační věk, ale také porodní hmotnost, nebo obecně velikost novorozence. Hladinu T a B lymfocytů včetně NK buněk pravděpodobně nejvíce ovlivňuje gestační věk. Zatímco množství T lymfocytů nebo NK buněk nebylo závislé na porodní hmotnosti novorozence, hladiny B lymfocytů korelovaly nejen s gestačním věkem a porodní hmotností, ale i velikostí plodu, tj. s jejich přírůstem se hladiny B buněk zvyšovaly (Jansen 2012).

Imunitní výbava nedonošených dětí a vliv na očkování

Podobné zjištění bylo odhaleno už v dřívějších pracech, ve kterých byly popisovány zejména subpopulace T-helper buněk a cytotoxických T lymfocytů v nižších hladinách u nedonošených dětí oproti nedonošeným nebo donošeným novorozencům odpovídající svou velikostí gestačnímu věku (Kiss 1984, Thomas 1983, Berrington 2005). Tato imunosuprese přetrvávala minimálně první 2 měsíce života, tj. před zahájením imunizace (Berrington 2005). Mimo to děti narozené ve 28. týdnu mohou mít somaticky odlišnou výbavu protilátek než donošené děti (Bauer 2002).

Je však zřejmé, že jde jen o přechodný stav, který se upraví během prvních 6 měsíců, protože hladiny těchto vybraných lymfocytárních populací v pozdějším věku 6 a 14 měsíců s gestačním věkem, porodní hmotností a velikostí plodu přestaly korelovat. Oproti donošeným bývají nedonošené novorozenci vnímavější k infekcím z důvodu nedostatečně vyzrálého imunitního systému a také z omezené mateřské imunity. Ukázalo se, že novorozenci v gestačním věku nižším než 32 týdnů a porodní hmotností nižší než 1500 g mívají 1,7-2,5krát méně mateřských protilátek specifických vůči spalničkám, příušnicím a zarděnkám (van den Berg 2014).

Obdobně se po očkování nedonošených dětí objevuje také přechodné zvýšení dalších prozánětlivých markerů jako je prokalcitonin nebo IL-6 (Korczowski 2004, Pourcyrous 1998). Stejně jako abnormální zvýšení CRP proteinu bylo přechodné, také hladiny prokalcitoninu se vrátily do normálních hodnot za 3-4 dny. Zajímavým zjištěním byl pokles leukocytů po očkování proti hepatitidě typu B u donošených dětí (Celik 2013).

Potenciální rizika a časování očkování

Výskyt kardiorespiračních postvakcinačních příhod je u nedonošených dětí většinou podmíněn existující poruchou srdeční autonomní a respirační regulace. Tyto příhody se po očkování objevily u dětí s vyšším indexem autonomní nervové rovnováhy (LF/HF). Imunitní odpověď po dětském očkování obecně bývá u nedonošených dětí významně nižší než u donošených. Některé studie naznačily závislost postvakcinační odpovědi na typu vakcíny, tj. odpověď na některé složky byla u nedonošených i donošených dětí stejná, zatímco u jiných byly rozdíly statisticky významné. Výsledky téměř všech studií vedly k závěru, že s rostoucím gestačním věkem klesá rozdíl mezi hladinami protilátek indukovanými kompletním dětským očkováním. I přes sníženou odpověď se ukázalo, že většina nedonošených dětí bez ohledu na gestační věk měla alespoň minimální sérokonverzní nebo séroprotektivní limit protilátek. Pravděpodobně limitním gestačním věkem je 31 týdnů s odchylkou jednoho týdne.

Ale protože doporučení zahraničních i českých odborných společností je včasné zahájení očkování nedonošených dětí v chronologickém věku, stále zůstává na místě individuální posouzení každého dítěte. Odložené zahájení může nedonošenému dítěti přispět k bezpečnému očkování, ovšem na druhou stranu prodlužuje dobu absence ochrany. Kompromisním řešením by mohlo být zahájení ve věku 4-5 měsíců chronologického věku, aby do završení 6 měsíců získal kojence minimálně 2 dávky očkování, které ho ochrání několik měsíců než bude očkování kompletní. Není třeba provádět věkovou korekci podle gestačního věku ani porodní hmotnosti, stačí odklad o 1-3 měsíce podle zdravotního stavu a prospívání kojence.

Definice a kategorizace nedonošenosti

Termíny „donošený“ a „nedonošený“ novorozenec vycházejí z doby těhotenství, vyjádřené počtem dokončených týdnů gestace. Doba těhotenství zpravidla určuje porodní hmotnost a celkovou anatomickou a funkční zralost. WHO definuje nedonošeného novorozence jako narozeného dříve než 37 dokončených týdnů gestace; „velmi nedonošený“ je narozený dříve než 32 týdnů a „extrémně nedonošený“ narozený dříve než 28 týdnů. Pravidelné očkování nedonošených dětí je vhodné zahájit po stabilizaci jejich klinického stavu, a to podle stejného schématu jako u donošených, tj. chronologického věku.

Obecně platí, že nedonošené děti by měly být očkovány podle chronologického věku bez gestační korekce. Výjimkou mohou být velmi extrémně nedonošené děti, u nichž se zvažuje individuální přístup, zejména vzhledem ke zdravotnímu stavu a follow-upu perinatálně ohrožených dětí. Rozhodnutí o zahájení vakcinace náleží PLDD (registrující praktický lékař pro děti a dorost) po konzultaci s odborníky.

Očkovací schémata a jejich praktičnost pro nedonošené děti

Očkování mohou začínat s čtyřsložkovou vakcínou DTaP-Hib a následně přejít na vyšší kombinace zahrnující i očkování proti dětské obrně a hepatitidě B. Schéma základního očkování DTaP-Hib bývá ve schématu 3+1 bez ohledu na chronologické stáří v době zahájené vakcinace, s odběrem 3 dávek v odstupu 1-2 měsíců a 4. dávkou nejdříve za 6 měsíců od 3. dávky. Očkování proti VHB a IPV mohou mít schéma 3+1 nebo 2+1 od 6 měsíců chronologického věku. U nedonošených dětí se zvažuje i schéma 2+1 v případě pozdějšího zahájení očkování.

Zahajujeme u dětí bez klinické symptomatologie porušené imunity nejdříve od 13. měsíce, nejpozději do 18. měsíce chronologického věku. Za klinickou symptomatologii porušené imunity považujeme prolongované, komplikované, atypické či recidivující infekce, zejména dolních cest dýchacích a jiné závažné infekční stavy. Infekce horního respiračního traktu samy o sobě nejsou nepříznivým znakem imunodeficience.

Očkování BCG je určeno jen pro rizikové skupiny. Kalmetizaci provádějí kalmetizační stanice po dosažení váhy 2000 g. Po narození se aplikuje první dávka hyperimunního gamaglobulinu proti hepatitidě B a do 12 hodin se očkuje monovalentní vakcínou proti VHB, následují tři dávky a poté hexavakcína s přeočkováním. U dětí s kontraindikací aktivní imunizace je nutno pokračovat v podání imunoglobulinu proti hepatitidě B v šestém a třináctém týdnu věku.

Očkování proti pneumokokovým infekcím a rotavirovým infekcím se provádí podle schémat 3+1, s dvoutýdenními odstupy mezi dávkami u pneumokoků. Rotavirové vakcíny jsou doporučovány i nedonošeným dětem, dle doporučení 6 odborných společností ČLS JEP ze dne 24. 2. 2014. Nedonošené děti s gestačním věkem minimálně 25-27 týdnů mohou zahájit očkování podle chronologického věku od 6 týdnů.

OČKOVÁNÍ a specifické situace

Očkování proti meningokokům B, hexavakcínou ve schématu 2+1, se provádí v prvním roce života s třetí dávkou mezi 11. a 13. měsícem. U nedonošených dětí se dávky podávají v intervalech nejméně 1 měsíc mezi dávkami a 4. dávka nejméně 6 měsíců po 3. dávce. Děti ohrožené tuberkulózou bývají očkovány v prvním měsíci života proti TBC a poté hexavakcínou od započatého 13. týdne ve dvou dávkách a třetí dávkou mezi 11. a 13. měsícem. Základní očkování proti virem obsaženým v SARS-coronaviru a dalším infekcím se řídí aktuálními doporučeními veřejného zdraví a vyhláškami, které se mění podle období a epidemiologické situace.

Bezpečnost vakcín a možné vedlejší účinky

Bezpečnost očkování je na vynikající úrovni a alergické reakce jsou velmi vzácné. Některé děti mohou mít po očkování horečku, otok nebo zarudnutí v místě vpichu. Obecně je vedlejších účinků očkování málo a závažné komplikace jsou výjimečné. Koadministrace více vakcín během jedné návštěvy je běžná a doporučená, jelikož zvyšuje včasnost ochrany a snižuje zátěž pro dítě i rodinu. ACIP a AAP důsledně doporučují podávat všechny potřebné vakcíny během jedné návštěvy. Stejně tak Stanovisko ČVS ČLS JEP z března 2020 uvádí, že při každé návštěvě by měly být podány všechny vakcíny indikované na základě věku a rizikových faktorů.

V souvislosti s očkováním nedonošených dětí se zvažují specifické vývoje a časování, avšak očkování by nemělo být prokazováno jen na základě laboratorních vyšetření vrozených poruch imunity. Rotavirové vakcíny jsou bezpečné a účinné i u nedonošených dětí a nemělo by dojít k jejich odkládání mimo doporučené schéma. U některých antigenů je možné, že imunogenita může být nižší, avšak většina nedonošených dětí dosahuje protektivních titrů pro většinu antigenů.

Praktické shrnutí pro lékaře a rodiče

  • Očkování nedonošených dětí by mělo probíhat podle chronologického věku bez korekce na gestační věk, s individuálním posouzením podle zdravotního stavu dítěte.
  • Možnost zahájení očkování v 4-5 měsících chronologického věku tak, aby do 6 měsíců bylo podáno alespoň 2 dávky a došlo k zahájení kompletního programu co nejdříve.
  • Schémata: DTaP-Hib 3+1, VHB 3+1 (nebo 2+1 při odkladu), IPV 3+1 (nebo 2+1 při odkladu). Rotavirové vakcíny doporučeny i pro nedonošené děti.
  • Očkování proti pneumokokům a meningokokům B je důležité vzhledem k vyššímu riziku invazivních nemocí u nedonošených dětí.
  • Koadministrace vakcín je běžná a výhodná; lékař by měl zvažovat celkový harmonogram návštěv a minimalizovat zbytečné zpoždění očkování.

Důležité definice a pojmy

  1. Nedonošený novorozenec - narozený dříve než 37 dokončených týdnů gestace; extrémně nedonošený - dříve než 28 týdnů; velmi nedonošený - dříve než 32 týdnů.
  2. Hmotnost novorozence a velikost plodu mohou ovlivnit počáteční imunitní výbavu, ale korekce podle gestačního věku není nutná pro očkování podle chronologického věku.
  3. Očkování by mělo být zahájeno po stabilizaci zdravotního stavu; u některých dětí může být zváženo odložení o 1-3 měsíce.
Infografika: Očkovací schémata a věkové okna pro nedonošené děti

Shetal Shah (MD, FAAP) popisuje, jak doporučuje očkování rodičům předčasně narozených dětí.

Tabulky a data pro rychlou orientaci

VakcinaceSchémaVěk zahájeníPoznámky
DTaP-Hib3+19 týdnů ( chronologických ), pokračovatMožnost 2+1 při přechodu na vyšší kombinaci
HBV3+1 nebo 2+16 týdnů-6 měsícůPodmínky pro mateřské anti-HBs
IPV3+1 nebo 2+16 měsíců chronologického věkuPo odkladech podle stavu
Pneumokok3+1dvě dávky intervalu 2 měsíce, 4. dávka po 6 měsícíchVyšší riziko invazivních infekcí u nedonošených
RotavirovéRotarix/Rotateq6 týdnů-8 měsícůJe doporučeno i nedonošeným
Hexavakcína2+1 (pozdější doporučení)9. týden-4. měsícRozšíření o další antigeny v některých zemích
Meningokok B2+1od započatého 9. týdneTřetí dávka mezi 11.-13. měsícem
MMRPriorityxpo 13. měsíci; druhá dávka 5.-6 letŽivá vakcína

tags: #prvni #ockovani #nedonosenych #deti