Statistika a etika indukce porodu podle WHO: realizace, rizika a rozhodování ženy

V Austrálii je vyvoláváno 26 % porodů (pozn. v České republice údajně okolo 16 až 18 %). Nejčastějším důvodem pro indukci je “prodloužené” těhotenství. To je strašně moc miminek překračujících dobu svého očekávaného příchodu na svět a vyžadujících vystěhování. Autorka se nechystá nechat lapit do konceptu “termínu porodu” a jeho přesnosti či nepřesnosti, jinak by se tento text stal příliš dlouhým. Myslí si, že termín odhadované datum porodu tu prostě zůstane - natolik je v naší společnosti a zdravotnickém systému hluboce zakořeněn.

Existuje široká škála problémů spojených s poskytováním péče založených spíše na rizicích než na konkrétní ženě. Nicméně, riziko spojené s “termínem porodu” tu je a ženy často rizika znát chtějí. Riziko je velmi osobní jev a různé ženy mohou jako pro sebe významná zvažovat různá rizika. Cokoliv, co děláme, zahrnuje rizika. Pokud zvažujeme, jestli udělat X nebo Y, ani jedno nebude “bez rizika”. Každá žena si může vybrat takovou možnost, jejíž rizika je ochotnější nést. Jenže, aby se mohla rozhodnout, potřebuje adekvátní informace o rizicích každé z variant.

Indukce prodlouženého těhotenství není dobrá, ani špatná, pokud se tak rozhodla žena, která dobře všem variantám a s nimi spojeným rizikům rozumí. Jako porodní asistentka je autorka tohoto textu “s ženou” nezávisle na jejích volbách. Porod v termínu (těhotenství trvá “normální” a zdravou dobu): proběhne v době mezi začátkem 38. a koncem 42. pottermínový porod (prodloužené těhotenství, přenášení): těhotenství pokračuje i po ukončeném 42. týdnu.

Co znamená termínové období a co je prodloužené těhotenství

Myšlenka přenášení rovněž zahrnuje předpoklad, že každé těhotenství trvá stejnou dobu. Zdá se ale, že “normální” dobu těhotenství jednotlivých žen mohou ovlivňovat genetické rozdíly. Bylo zjištěno (Morken, Melve & Skjaerven 2011), že “vliv pravděpodobně má i rodinný faktor ze strany matky a také ze strany otce, který souvisí s opakováním se prodlouženého těhotenství v dalších generacích”. A proto, pokud byly ženy ve vaší rodině těhotné více než 42 týdnů, je možné, že budete i vy.

Miminko a placenta tělu matky signalizují, že je miminko zralé a připravené se narodit (Mendelson 2009), to odstartuje složitou kaskádu fyzických změn, které vyústí v porodní proces. Podle teorie při potermínového těhotenství (tedy po ukončeném 42. týdnu) hrozí, že placenta přestane pracovat. Neexistují ale žádné důkazy, které by tento názor podporovaly. Kalcifikaci) ve 37. týdnu a viděla i velké šťavnaté zdravé placenty ve 43. týdnu.

Vyskytuje se také myšlenka, že se děťátko narodí obrovské, jeho lebka zvápenatí za vznikem výrustků (jak se kosti lebky plodu přizpůsobí) a tedy nastanou porodní komplikace. Obavy okolo vyčkávání po 41. týdnu se soustředí na otázku možného smrti plodu (nitroděložního úmrtí miminka). Cochranův přehled shrnuje výzkumy indukce porodu versus vyčkávání po 41. týdnu a déle: “Tam, kde bylo zavedeno pravidlo vyvyolávání porodu po 41. týdnu a později, se vyskytlo méně úmrtí plodu.” Nicméně dále uvádí: “Tato úmrtí byla v případě obou přístupů vzácná. Absolutní riziko je extrémně nízké.”

Co říká WHO a další souhrny

Světová zdravotnická organizace (WHO) na základě přehledu výzkumů doporučuje vyvolávání porodu po 41. týdnu. Zde můžete nalézt další kritickou analýzu dat. Jiný přehled (Mandruzzato et al.) ukazuje, že hlavní problémy kvantitativních studií spočívají v odpovědích na “proč” a “co se stalo” a že vrozené abnormality plodu a placenty se pojí s potermínovým těhotenstvím a mohou přispívat ke zvýšenému riziku více než samotná délka těhotenství (Mandruzzato et al. 2010).

V každém případě předstírání, že neexistují žádná rizika spojená s přenášením (v obecné rovině), ženám, které zvažují své možnosti, nepomáhá. Může být obtížné rozmotat a oddělit rizika samotné indukce porodu, protože se obvykle jedná o více rizik vyskytujících se současně (syntetický oxytocin, CTG, epidurál). Autorka se snažila vytvořit myšlenkovou mapu, která skončila složitou sítí myšlenek.

Indukční postupy a jejich rizika

Indukce porodu je dost invazivní postup, který obvykle zahrnuje některé nebo všechny uvedené kroky: nitrožilní podání syntetického oxytocinu, ruptura dělohy, poporodní krvácení, retence vody až otrava vodou vedoucí k křečím, kómatu i smrti; u děťátka hypoxické poškození mozku, novorozenecká žloutenka, krvácení do oční sítnice, případně smrt. Existují také studie, které ukazují souvislost mezi použitím syntetického oxytocinu a ADHD (Gregory et al.).

Nejextrémnější rizika jsou vzácná, ale stres plodu a císařský řez jsou poměrně běžné. Možné účinky hyperstimulace dělohy na plod jsou dobře známy (Simpson & James 2008), proto je během vyvolávaného porodu doporučeno kontinuální monitorování plodu. Rovněž to může vysvětlovat spojitost indukce porodu a mozkové obrny (Elkamil et al.).

Cochranův přehled ukazuje, že zkušenosti a názory žen nebyly dostatečně hodnoceny. Zvolení indukce porodu ale zásadně změní porodní zážitek a možnosti. Ženy potřebují vědět, že souhlas s vyvoláváním porodu znamená i souhlas s kontinuálním monitorováním a nitrožilní kapačkou, což omezuje pohyb a může vést k epidurální analgézii. Indukované kontrakce a nemožnost se pohybovat snižují schopnost zvládat bolest a s větší pravděpodobností vedou k použití epidurálu. Indukované porody tedy nejsou fyziologické a vyžadují sledování a časové plány.

Praktické zjištění z výzkumů

  1. TermPROM studie (1992-1995) s Fifthities 5 041 žen ukázala, že nejlepším postupem byla okamžitá indukce porodu, která vedla k bezpečnějšímu a lepšímu průběhu bez zvýšení císařských řezů; vyčkávací přístup byl spojován s vyšším rizikem infekcí a delším pobytem v některých skupinách.
  2. U prvorodiček bývá indukce spojena s vyšším rizikem císařského řezu (Ehrenthal et al. 2010; Selo-Ojeme et al. 2011).
  3. Indukce porodu zvyšuje riziko hyperstimulace dělohy a dalších komplikací; vyžaduje pečlivé monitorování a informovaný souhlas.
  4. Mezi indikace k indukci patří hypertenze, preeklampsie, chorioamnionitida, významná růstová retardace plodu, mrtvý plod a přenášení, oligohydramnion a další stavy.
  5. Mezi preindukční metody patří mechanické prostředky (hydrofilní tyčinky, dilatační balónkový katetr) a hormonální prostředky (prostglandiny, dirupce vaku blan).
  6. Preferovaná metoda závisí na stavu plodu a cervikální zralosti; při nepřipraveném hrdle se používá preindukce k přípravě na porod.

Ženský hlas a informovanost

Ženy potřebují adekvátní informace o rizicích a přínosech vyčkávacího přístupu versus indukce, aby si mohly vybrat správnou variantu. Neexistuje žádná bezriziková varianta. Riziko nitroděložního úmrtí je nízké v obou přístupech, i když může nastat. Autorka tohoto textu zná příběhy žen, které přišly o miminko ve 41. týdnu i v důsledku samotné indukce. Pro prvorodičky je vyvolávání porodu spojeno s větším rizikem pro ně i jejich dítě.

Infografika: Porovnání rizik a benefitů vyčkávacího přístupu versus indukce porodu po 41. týdnu

Praktické shrnutí a doporučení pro praxi

  • Indukce porodu je definována jako vyvolání pravidelné děložní činnosti před spontánním začátkem porodu; používají se mechanické a farmakologické metody pro postupnou dilataci hrdla a následný porod.
  • Indikace zahrnují stavy ohrožující matku a plod; na přání rodičky lze zvážit programovaný porod, což je umělé vyvolání kontrakcí bez lékařské indikace, nicméně je nutné zvážit rizika a načasování.
  • Preindukční metody zahrnují priming hrdla; mechanické metody (hydrofilní tyčinky, balónkové katetry) a vhodné masáže či Hamiltonův hmat pro stimulaci prostaglandinů.
  • Standardním postupem je aplikace prostaglandinů a dirupce vaku blan; pokud do dvou hodin nezačnou kontrakce, nasazují se další farmakologické prostředky (oxytocin, prostaglandiny).

Odkazy na literaturu a poznámky k interpretaci

Riziko indukce porodu a její dopady je komplexní a nelze ho redukovat na jednoduché tvrzení. Výzkumy často nerozlišují mezi prvorodičkami a ženami, které již rodily; to zásadně mění interpretaci výsledků. Je důležité porovnávat skutečné podmínky s individuálními potřebami každé ženy a plodu.

VYVOLÁVÁNÍ PORODU | GYNEKOLOG VYSVĚTLUJE RŮZNÉ METODY VYVOLÁVÁNÍ PORODU | DR. ALI

Indukce porodu tak představuje významnou změnu porodního zážitku a vyžaduje pečlivé zvážení všech rizik a přínosů, stejně jako respekt k preferencím ženy a její rodiny.

Tabulka: Hlavní body týkající se indukce porodu (shrnutí)

AspektPopis
DefiniceUmělé vyvolání děložních kontrakcí před spontánním začátkem porodu
IndikaceHypertenze, preeklampsie, PROM, IUGR, mrtvý plod, přenášení, oligohydramnion a další
MetodyOxytocin, prostaglandiny (misoprostol, dinoproston), mechanické priming (balónek), dirupce vaku
Rizika pro matkuHyperstimulace, višší riziko císařského řezu u prvorodiček, bolestivější porod, potreba epidurálu
Rizika pro dítěApgar nižší v 5. minutě, nízké pH pupečníkové krve, riziko mozkové obrny ( spojitost s vyvoláváním), hypoxie

tags: #procento #indukce #porodu #dle #who