Proč si matky odnášejí placentu domů a co to znamená pro vývoj plodu

Pane profesore, problematice fungování placenty v souvislosti s farmakoterapií se věnujete skoro dvacet let. Placenta má velmi špatnou reputaci jak mezi laiky, tak mezi vědci. Nikdo moc neví, co to je, a když ji pak u porodu spatří, je mu z ní i nevolno. Je skutečně prvním orgánem, jenž v těle ženy po otěhotnění vznikne a přebírá za vyvíjející se orgány plodu řadu funkcí - mimo jiné funkci plic pro dýchání, ledvin pro exkreci, tenkého střeva pro absorpci živin. V našem výzkumném týmu sledujeme její endokrinní funkci. Placenta po devět měsíců pečuje například o to, aby plod dostával plod přesné dávky hormonů, ať už steroidní nebo monoaminy, serotonin či dopamin. To je naprosto zásadní pro vývoj a programování plodu.

Ač se tématu věnujete už téměř dvě desetiletí, je stále aktuální. Když to vezmu z pohledu laika, v příbalových letácích preparátu bývá často napsáno, že se nedoporučují v těhotenství, protože nejsou ověřeny účinky na plod a podobně. To sice je, ale také je strašně omezená. Sledovat účinky léků u těhotných žen je ohromně složité, z etických i technických důvodů. Tyto ženy jsou z klinických studií vyloučeny, a tak musíme spoléhat na náhradní modely buněčných kultur, zvířecí modely i lidskou placentu, kterou si po porodu přineseme z porodnice. Samozřejmě. Využíváme epidemiologické nebo případové studie u jednotlivců, z nichž vyplývají poznatky, které se snažíme pomocí experimentálních modelů osvětlit.

Například víme, že placenta disponuje řadou enzymů a transportérů, jimiž dokáže regulovat hladiny různých hormonů, které do plodu pouští, anebo z něj odebírá. Přesně tak, a to i v případě, kdy optimální nejsou, vyvíjející se plod se jim následně přizpůsobí a špatně se naprogramuje do reálného života. My pak po porodu vidíme skvělý „hardware“ miminka, u něhož se zdá, že je vše v pořádku, ale jeho „software“ nevidíme, a on se projeví až třeba po dvaceti třiceti letech. Říká se tomu fetální programování, což je něco, co nás teď začalo strašně zajímat a bavit.

„Poskytují skvělý prostředek, jak zůstat v kontaktu s kolegy vědci, získávat nejnovější zprávy o grantech, konferencích, stipendiích a obecně získat uznání. Navíc sítě představují dobrý způsob, jak přilákat budoucí studenty nebo doktorandy.“ Génius, který s hypotézou fetálního programování přišel, byl britský epidemiolog David Barker, který měl ovšem velké problémy svou hypotézu dokázat. Na prvních konferencích, kde ji prezentoval, byl považován za podivína. Dnes už každopádně nejde pouze o teorii - je to opravdu prokázáno. Barker sledoval matky, jež prodělaly těhotenství v těžkých podmínkách. Svoji teorii opíral o kohortu těhotných žen v Holandsku, které trpěly malnutricí a nalezl u nich statisticky výrazný rozdíl oproti „normálním“ těhotným v tom smyslu, že potomci takto postižených žen trpěli v dospělosti ve větší míře kardiovaskulárními či metabolickými poruchami. Následný výzkum prokázal, že chybné programování plodu se může projevit v celé škále nemocí, včetně duševního zdraví. A navíc, díky současným pokročilým výzkumným metodám se zjistilo, že tyto problémy mohou být dědičné.

Ovlivňuje zdravotní stav dítěte i předepisování psychofarmak těhotným? S těmito čísly bych byl opatrný, je složité to nějakým způsobem zhodnotit, byť se jedná o články založené na sledování několik desítek tisíců těhotných žen. Pořád ovšem lavírují na tom, co je pro plod horší - jestli je to deprese matky, anebo antidepresiva. Na spojeních v mozku funguje řada transportérů a enzymů, které zajišťují homeostázu serotoninu a dalších monoaminů. O mozku toto víme už šedesát let, ale zcela nečekaně se ukazuje, že placenta je vybavena úplně stejnými transportéry a enzymy, ačkoli nejde o neurogenní orgán. Jde o poznatky posledních let, k němuž náš tým rovněž přispěl, když jsme letos v několika publikacích charakterizovali transport a metabolismus serotoninu v placentě. Ale možná také dalších monoaminů, což je téma, jemuž se nyní také věnujeme. Placenta dokáže serotonin jak syntetizovat, tak metabolizovat a tento přirozený proces můžeme umělým podáváním léků narušit. Plod se pak vyvíjí v děloze s jiným množstvím serotoninu, než s jakým příroda počítá.

Zeptám se teď vaší kolegyně z vítězného týmu: Rono, vy se jste už účastnila řady soutěží, ale Angelini University Award, kterou jste teď s vaším týmem vyhráli, byla specifická v tom, že jste musela mluvit česky. Byla to výzva! Po deseti letech života v Česku jsem schopna komunikovat základní každodenní češtinou, ale toto byla úplně jiná úroveň. Musela jsem hodně cvičit! A tady mi opravdu pomohlo být součástí týmu. Prezentovala jsem se svou kolegyní a kamarádkou Hanou Horáčkovou, která mě nesmírně podporovala a pomáhala mi - věděla jsem, že se mi s ní nemůže nic stát. Tato zkušenost nás ještě více sblížila a je to zatím jedna z mých nejoblíbenějších prezentací.

Pro postup do finále jste musely výsledky výzkumu vtěsnat do tří minut. V posledním kole jste pak měly na výklad sedm minut. Styl prezentace byl unikátní, ale podle mého názoru velmi chytrý. Tři minuty se zdají velmi málo na padesátistránkový výzkumný projekt, ale jak řekl Albert Einstein: „Když to nedokážete jednoduše vysvětlit, nerozumíte tomu dost dobře.“ Přeskočily jsme tedy prezentaci grafů a tabulek a spíše se zaměřily na animace zobrazující naše zjištění. Přidaly jsme jeden až dva vtipy, abychom se ujistily, že je publikum ostražité a reaguje. Celkově si myslím, že tento styl prezentace vypovídá nejen o kvalitě výzkumu, ale také o tom, jak sebevědomí a kvalifikovaní jste při prezentaci své práce.

Hlavním poselstvím, které jsme chtěly předat, byl význam placenty a prenatálního zdraví, a to nejen pro blaho novorozenců, ale také pro duševní zdraví v dospělosti. Většina lidí považuje placentu za odpadní orgán - něco, co jde do koše po narození dítěte. Samozřejmě. Ale před porodem je placenta nejdůležitějším orgánem, který slouží jako zažívací, vyměšovací, dýchací, endokrinní a imunitní systém. Vykonává více funkcí než kterýkoliv jiný orgán. Ale bohužel, tyto funkce mohou být narušeny například užíváním léků v těhotenství, nemocemi, podvýživou.

Zkoumání placenty se věnuje již od dob svého magisterského studia na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy. Pět let strávil jako postdoktorand na Kyoto University v Japonsku a na Manchester University ve Velké Británii. Od roku 2012 je vedoucím katedry farmakologie a toxikologie FaF UK. Narodila se v Prištině v Kosovu. V šestnácti letech se přestěhovala do Velké Británie, kde dokončila svá středoškolská studia na Seaford College. Vystudovala farmacii na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové. Loni absolvovala pětiměsíční stáž na univerzitě ve švýcarském Bernu. Nyní je v posledním ročníku doktorského studia na FaF UK, ve výzkumu plánuje působit i jako postdoktorandka a ráda by získala ještě další zkušenosti jinde v zahraničí.

tags: #proc #si #chteji #matky #odnaset #placentu