Těhotenství vnáší do života velké změny. Způsob prožívání těchto změn je předurčen zejména tím, zda jde o těhotenství vítané. Pro zvládnutí případných problémů má největší význam kvalita vztahu, jaký mezi sebou mají muž a žena, kteří dítě čekají, ale atmosféru mohou silně ovlivnit také jejich rodiče, a to především rodiče ženy. Je nešťastné a zraňující, pokud svou dceru v klíčovém okamžiku jejího života neumějí podpořit, resp. „Plánovaná i neplánovaná těhotenství přinášejí překvapení nebo šok pro všechny zúčastněné.“
Celý rodinný systém prochází proměnou - transformační krizí. Je možno jí projít dobře a posilujícím způsobem, také tu lze ale utržit pořádné a doživotní šrámy, upozorňuje psycholožka Vlaďka Bartáková z AQUA VITAE, poradny pro těhotné ženy v obtížné situaci. Těhotnou ženu nejvíce zatěžují případné negativní reakce či postoje ze strany jejího partnera. Ten, pokud těhotenství vůbec přijme, obvykle sám potřebuje čas a péči, aby vše zvládl a zpracoval.
Hlavním důvodem bývá, že dosud nedošlo k oddělení dcery od její původní rodiny, takže rodiče dostatečně nerespektují dceřinu nezávislost a cítí se oprávněni „mluvit jí do života“. Přijde-li těhotenství z hlediska prarodičů v nevhodnou dobu nebo s nevhodným partnerem, dávají své dceři najevo své zklamání, popř. jí radí nebo ji i nutí, co a jak by měla dělat: „Může jít o první miminko, ale třeba také o třetí.“
Konflikt přinášejí všechny situace, v nichž rodiče mají vůči své dceři výhrady kvůli svým nenaplněným očekáváním nebo dokonce její tzv. neposlušnosti, doplňuje Bartáková. Zklamání z nenaplněných ambic, které do dcery vkládali: „Mysleli jsme, že napřed doděláš školu / najdeš si práci.“ Důvody často souvisejí i se strachem z ekonomické závislosti či osamostatnění dívky. Důvodem nemusí být jen nelibost z toho, že nad ní rodiče ztratí vliv, ale i obavy ze změn jako takových.
Ojedinělý není ani případ, kdy rodiče při neplánovaném těhotenství svým dcerám doporučí interrupci. „Na první pohled může jít o elegantní řešení,“ varuje Bartáková, „Obrovským problémem je ovšem rozhodování dívky pod tíhou okolností a nedostatku času, bez možnosti zvážit širší souvislosti a psychologické důsledky.“ Po interrupci mohou ženy často prožívat pocit selhání a křivdy, což vyžaduje citlivý přístup okolí.
Ai i když je těhotenství plánované, mohou nastat zásahy prarodičů do soukromí a nastávajících rodičů a vznikají nepříjemné vztahové kolize. Život nenarozeného dítěte nicméně spočívá především v rukou jeho matky; hlavně ona za dítě odpovídá. Pokud ve vztahu k vlastním rodičům žena dosud byla v roli dítěte, nastává nejvyšší čas udělat krok na cestě k dospělosti: „Těhotenství nabízí jedinečnou příležitost, jak osobnostně vyzrát a jak s vlastními rodiči začít fungovat podle nových pravidel.“
Dejte si pozor na setrvačnost - na nevědomou snahu vyhovět i nadále ve všem svým rodičům, přestože to sama cítíte jinak. Nebojte se zkoumat, co chcete sama, a snažte se to prosadit. I když je prvotní reakce ze strany prarodičů na příchod vnoučete nepříznivá a dojde k hádkám, vždy je dobré zachovat chladnou hlavu a usilovat o smír. Rozhodné postoje nastávající matky nebo rodičovského páru nakonec prarodiče přesvědčí, že nastal čas na změnu dosavadního vztahového schématu.
„Při těhotenství jde zkrátka i o střet generací a jejich odlišných pohledů, zkušeností a přístupů. A také o výzvu života, že od mladší generace je nejpozději nyní požadována opravdová dospělost,“ dodává Bartáková. Ze strany prarodičů je proto na místě nechat těhotnou dceru a nastávající rodiče jít svou cestou, i když se jejich představy liší. Pro obě strany je klíčové, že i když těhotenství přináší krizi, vždy znamená i šanci na obnovu vztahů a rodiny.
Perinatální období a role otců
Otcové bývají ohroženi specifickými tlaky: 5 až 15 % mužů prožije perinatální úzkosti a 5 až 10 % perinatální deprese. Pokud má žena perinatální depresi, s 50 % pravděpodobností jí bude trpět i partner. Při porodu je situace často diskriminační - i když se situace postupně mění, systém je stále nastaven na roli matky. „Myslím, že při porodu jsem se cítil spíš jako náhradní díl,“ uvádí jedna z vyjádření zkušeností otců.
Hormonální změny v období těhotenství a porodu se týkají i mužů: hladina prolaktinu u otců stoupá a testosteron klesá, což souvisí s jejich větší péčí a zodpovědností, stejně jako s možným sebevědomím a kompetitivním chováním. Tyto změny jsou biologicky podmíněné a souvisejí s explikací, že i děti bývají vychovávány oběma rodiči. U žen i mužů se tyto změny projevují různě a mohou ovlivňovat psychické zdraví v perinatálním období.
Ve studii založené na Yorkshire (UK), vedené Zoe Darwin, otcové popisovali, že chtějí být aktivními partnery, ale systém zdravotnictví a sociální podpory často pomáhají jen matkám. Otcovská dovolená je ceněna, a většina mužů by uvítala delší dobu na sdílené rodičovství; placená otcovská dovolená zvyšuje subjektivní štěstí rodičů.
Většina otců vyhledává podporu v rámci rodiny a sociálních sítí; někteří uvádějí potřebu skupin pro otce, které by byly srovnatelné s podpůrnými skupinami pro matky. Kvalitativní výzkum ukazuje, že otcové často popisují potřebu komunikace a sdílení pocitů, ale bohatší zdroje informací cílené na otce bývají nedostatečné. Praktické strategie zahrnují sport, vzájemnou podporu a zachování plánů pro společné trávení času s dítětem.
Strategie pro lepší komunikaci a podporu
- Otevřená komunikace mezi partnery během těhotenství a po porodu je klíčem k prevenci osamělosti a zlepšení vztahu.
- Humor, doteky, krátké rituály a projevy něhy udržují vztah živý a snižují tlak na výkon a povinnosti.
- Podpora otců ze systémů zdravotnictví a sociálních služeb, včetně lepšího zapojení otce do péče o dítě a rodičovské role.
- Vytváření komunit pro otce a zapojení otcovské dovolené jako preventivní opatření proti psychickým potížím po narození.
- Respekt k autonomii těhotné ženy a podpora jejího rozhodování v kontextu širších rodinných vztahů.
Schopnost mužů zvládat problémy byla často posílena jejich pozitivními a obohacujícími zkušenostmi s otcovstvím; něco, co rostlo s vývojem dítěte a jeho rostoucí schopností interakce.
Perinatální období je náročné pro obě pohlaví, a proto je důležité rozvíjet vzájemnou podporu a porozumění. Pomoc neznamená selhání - je to péče o sebe, o vztah i o budoucí rodinu. Těhotenství se nemění pouze žena. Proměnou prochází vztah, identita a každodenní život obou partnerů.
Proč by otcové měli být přítomni u porodu | Debrah Lewis | TEDxPortofSpain
Navazující výzkum a zdroje
Mezinárodní studie upozorňují na význam zapojení otců a na potřebu podpory ze strany zdravotnických pracovníků při perinatálním období. Zdroje: Darwin et al. (2017) o vnímání mentálního zdraví otců během těhotenství a prvního roku po porodu; Piechowski-Jozwiak (2017) o Couvade Syndromu; Takená a Takács (2025) o emocionálním průběhu těhotenství a poporodního období; a další citované studie v textu.
V České republice i nadále existuje řada služeb pro ženy a rodiny, ale podporu pro nastávající otce často postrádáme. Je třeba rozšířit povědomí o otcovské roli, nabízet cílené programy a umožnit otcům sdílet své zkušenosti v otevřených komunitách a profesionálním poradenství.