Pro dělení prenatálního vývoje člověka existuje několik systémů, např. 10 Jiráskových stadií (8 embryonálních, 1 fetální, 1 prenatální), nebo 23 Carnegie stadií (pojmenovaných podle Carnegie institutu založeného Andrew Carnegiem). Hodnotíme zárodek podle zevních charakteristik. podle počtu somitů − poměrně přesná metoda, ale lze ji použít pouze mezi 20. až 35. dnem (před 20. dnem ještě žádné nejsou, po 35. podle morfologických charakteristik − nejpřesnější způsob, lze porovnávat s ostatními živočišnými druhy.
Prenatální vývoj lze rozdělit na tři hlavní období. První období je embryonální, během tohoto období se vytváří buňky, tkáně a orgány, trvá cca 8 týdnů. Další období je období fetální. Jednobuněčné fáze začínají oplozením, ootida, zygota, 1. Blastomerické − začíná rýhování oocytu (dělí se, ale nezvětšuje se jeho objem), vytváří se útvar zvaný morula, 2.-3. Blastodermové − vzniká blastocysta (do prostoru mezi buňkami začne vnikat tekutina až se vytvoří jednotná dutina), 4. Dvojvrstevný terčík − tvoří se epiblast, hypoblast, 2. Trojvrstevný terčík s osovými strukturami − vytváří se 3 zárodečné listy, 3. Trubicovité embryo − dochází k formování Somitů, uzavírání nervové trubice, 4. Embryo tvaru C − embryo se ohne do lordózy, vznik končetin, 5.-6. Oplozené vajíčko se mění v zygotu, v níž probíhají opakovaná mitotická dělení (rýhování).
Blastocysta vstupuje do dělohy kolem 4. dne a začíná vznik dutiny vyplněné tekutinou - dutina blastocysty. Morula opouští zona pellucida procesem zvaným hatching a tekutina dovnitř dutiny v ní vniká z děložní dutiny. Skupina centrálně uložených blastomer, inner cell mass (ICM, embryoblast). Blastocysta dva dny volně pluje v děložním sekretu a rychle zvětšuje objem. Obvykle se blastocysta 6. den po oplození uchytí na epitelu endometria, nejčastěji svým embryonálním pólem. Den 7. vzniká delaminací epiblastu (vznikající diferenciací embryoblastu) - hypoblast.
Blastocysta je částečně začleněna do endometria dělohy (do které vniká díky proteolytickým enzymům buněk syncytiotrofoblastu) a aby se tam mohla vsoukat, musí se blastocysta částečně kolabovat. Trofoblast se diferencuje ve dvě vrstvy - vnitřní cytotrofoblast a vnější syncytiotrofoblast. Buňky cytotrofoblastu se dělí, nalézáme zde mitotické figury. Buňky cytotrofoblastu putují do syncytiotrofoblastu, kde fúzují a ztrácejí svoji individuální plazmatickou membránu.
Společně tvoří epiblast a hypoblast, které vytvoří plochou placičku. Uvnitř epiblastu se utváří dutinka, která se zvětšuje a stává se amniovou dutinou. Buňky epiblastu přiléhající k cytotrofoblastu se nazývají amnioblast. Stromální buňky v děložní sliznici se naplňují glykogenem a lipidy, nabývají polyedrického tvaru a mění endometrium v deciduu. Deciduální buňky poblíž syntitiotrofoblastu degenerují, jsou pohlceny zárodkem. Blastosysta se dále vyvíjí v hydrataci a klíčové struktury se objevují v rámci lakun a exocoelomové dutiny.
11.-12. den je blastocysta plně zabudovaná do stromatu endometria a povrchový epitel endometria se v místě vniku zcela reepitelizuje. Buňky syncytiotrofoblastu penetrují hlouběji do stromatu endometria a narušují endoteliální vrstvu krevních kapilár. Zároveň vzniká spojení sinusoid s lakunami a mateřská krev vstupuje do lakunárního systému. Mezitím se vyvíjí nová populace buněk odvozených od žloutkového váčku a vytváří se jemná vazivová tkáň - extraembryonální mesoderm.
V extraembryonálním mesodermu se rychle vytvoří velké dutinky; když tyto dutinky splynou, vzniká extraembryonální coelom (choriová dutina). Choriová dutina obklopuje primitivní žloutkový váček a amniovou dutinu. 13. den je povrchový defekt v endometriu obvykle zahojený. Někdy dochází k krvácení v místě implantace (zvýšený průtok krve v lakunárních prostorech). Trofoblast má charakteristickou klkovitou strukturu. Hypoblast migruje a formuje sekundární žloutkový váček uvnitř exocoelomové dutiny.
Během 4. týdne rýhování embrya pokračuje a hlavním procesem třetího týdne vývoje je gastrulace, tj. invaginace epiblastu, který se stává zdrojem všech tří vrstev trojvrstevného zárodečného terčíku. Dochází ke vzniku notochordu (chordy dorsalis) přes chordomesodermový výběžek. Od 25. dne pokračuje vývoj a detailní popping subjektů, včetně různých obloučků a struktur, které jsou spojeny s časovým postupem vývoje a deriváty trofoblastu.
Tento souhrn tedy popisuje složitý a dynamický proces, který zahrnuje jak makroskopické změny (ovlivňující vzhled zárodku a jeho anatomické uspořádání), tak mikroskopické procesy (buněčné dělení, migraci buněk, vznik a diferenciaci tkání a orgánů).
Hodnocení a srovnání stadií
Mezi nejznámější systémy patří 10 Jiráskových stadií a 23 Carnegie stadií. Jiráskova klasifikace se zaměřuje na embryonální fázi s jedním fetálním a jedním prenatálním stadiem. Carnegie stádia jsou pojmenovaná podle Carnegie institutu a poskytují podrobné morfologické popisování podle krytí vývoje v čase a specifických struktur.
Skupinové hodnocení zahrnují jiné parametry, jako počet somitů, který je poměrně přesný mezi 20. a 35. dnem, avšak mimo toto rozmezí už není tak spolehlivý. Počáteční dny ještě nemají somity, zatímco po 35. dni se hodnocení provádí podle morfologických charakteristik a srovnává s vývojem u ostatních živočišných druhů. Třetí období vývoje zahrnuje rozvoj gastrulace a tvorbu zárodečných vrstev, které určují základní tělní plány.
Závěrečný přehled klíčových milníků
- Opakovaná mitotická dělení v zygotě (rýhování) až po kompakci a vznik blastocysty.
- Delaminace epiblastu a hypoblastu, vznik amniové dutiny a amnioblastů.
- Rozvoj trofoblastu na cytotrofoblast a syncytiotrofoblast a jejich invaze do endometrium.
- Vznik extraembryonálního mesodermu, choriové dutiny a exocoelomové dutiny.
- Gastrulace, vznik trojvrstevného zárodečného terčíku a notochordu.
tags: #prenatalni #v #uzsim #slova #smyslu