Prenatální diagnostika představuje soubor metod a postupů využívaných k diagnostice u ještě nenarozeného jedince. Prenatální diagnostika vyžaduje mezioborový přístup, ve kterém se uplatňuje zejména klinická genetika, gynekologie a porodnictví, klinická biochemie a zobrazovací metody. V návaznosti na diagnostiku samotnou je mezioborová spolupráce ještě širší. Prenatální diagnostika nám umožňuje diagnostikovat řadu chorob a patologií u dosud nenarozeného lidského jedince. Hlavním úkolem prenatální diagnostiky je tak právě (co možná nejčasnější) diagnostika těchto patologických stavů.
Právní rámec a rozhodovací proces
V případě nepříznivé diagnózy je v České republice možné v souladu se současnou právní normou (Zákon 66/1986 Sb. - O umělém přerušení těhotenství) těhotenství uměle ukončit z genetických důvodů, a to až do 24. týdne gravidity. V případě extrémně nepříznivé diagnózy (se životem neslučitelné onemocnění - např. anencefalie) umožňuje stejný zákon uměle ukončit těhotenství kdykoliv (i po 24. týdnu).
Konzultace a doprovodný genetický diskurz
V rámci komplexní péče o těhotnou a plod je v určitých případech nutná i genetická konzultace. Těhotné s pozitivním výsledkem prenatálního screeningového vyšetření (kombinovaný screening I. trimestru, biochemický screening II. těhotné od 35 let věku výše) mohou během genetické konzultace být nabídnuta podrobnější prenatální diagnostika (invazivní metody, podrobné ultrazvukové vyšetření, fetální echokardiografie, fetální MRI).
Noninvazivní a invazivní metody prenatální diagnostiky
Neinvazivní metody prenatální diagnostiky se dobře hodí pro screening a používají se k vyšetření u všech těhotných. Součástí běžné prenatální péče jsou pravidelná ultrazvuková vyšetření (I. do 14. týdne, II. ve 20. - 22. týdnu, III. ve 30. - 32. týdnu). Ke screeningu nejčastějších morfologických a chromosomálních vrozených vad plodu je preferován kombinovaný (biochemický a ultrazvukový) screening v I. trimestru. V poslední době se možnosti prenatálního screeningu rozšířily o neinvazivní prenatální testování (NIPT) z žilní krve těhotné. Jedná se o vyšetření volné DNA plodu, která koluje v krvi matky. Toto vyšetření není hrazené pojišťovnou.
Biochemický screening zahrnuje vyšetření beta frekvence volného HCG a PAPP-A v 11. týdnu, tloušťky šíjového projasnění (NT) ve 13. týdnu a přítomnosti nosní kůstky (NB). Odběr krve matky na screening biochemických markerů se provádí po 16. ukončeném gestačním týdnu. Zvýšené hodnoty AFP jsou markerem vrozených vad plodu nekrytých kůží (např. rozštěp páteře), naopak snížené AFP a zvýšené HCG jsou charakteristické pro plody s Downovým syndromem. U bezprostředního vyšetření se jedná o odhad celkového rizika těhotenství. Invazivní vyšetření je doporučováno, je-li screening pozitivní, tj. při rizicích vyšších než 1:350. Quadruple test zahrnuje AFP, HCG, uE3 a inhibin A v 15. - 18. týdnu. Kombinace prvotrimestrálního screeningu a triple testu se používá pro posouzení rizik.
Ultrazvuk a cílené vyšetření
Ultrazvukové vyšetření je dosud nejúčinnější metodou prenatální diagnostiky. Umožňuje diagnostikovat u plodu poruchy vývoje hlavy (např. anencefalie), rozštěpy páteře, srdeční vady, vady ledvin (ageneze, polycystóza), atrézie močových cest, Turnerův syndrom a další. Pomocí UZ se hodnotí tloušťka anechogenní zóny v nuchální oblasti plodu, a to mezi kůží a pojivem. Ve 13.-14. týdnu je možné identifikovat některé odchylky. V 18.-20. týdnu se provádí měření biparietálního průměru, obvodu hlavičky a délky femuru, sleduje se NT a detekce vrozených somatických vad s cílem rozhodnout o dalším postupu, včetně možnosti potratů do 24. týdne.
NIPT a invazivní diagnostika
V 30. týdnu se vyšetření volné DNA plodu z žilní krve matky stává stále důležitější metodou. Jde o vysoce přesnou screeningovou metodu, která slouží k záchytu aneuploidií (trisomie 21, 18, 13 i aneuploide pohlavních chromosomů) a umožňuje také určovat pohlaví. Spektrum genetických onemocnění vyšetřitelných NIPT se stále rozšiřuje (mikrodelece/mikro duplicace, monogenní choroby). Lze provádět od 10. týdne těhotenství. Hlavním účelem invazivních vyšetření je získat vzorek tkáně plodu pro vyšetření karyotypu či pro molekulárně genetické vyšetření s cílem vyloučit chromozomální aberace či geneticky podmíněné choroby. Invazivní vyšetření se doporučuje na základě specifické indikace, často po pozitivním screeningu.
Mezi invazivní metody patří amniocentéza, odběr choriových klků (CVS) a kordocentéza. CVS se provádí mezi 10. a 13. týendem gravidity a umožňuje časnější diagnostiku. Zpracování vzorků lze provádět buď přímé s krátkodobou kultivací, nebo bez ní a dlouhodobou kultivací. Riziko potratu je podobné jako u amniocentézy (0,5-1 %). Interpretace může být složitá při placentárním mozaicismu, protože odchylky v trofoblastu nemusí odrážet stav tkáně plodu. Placentocentéza je další volba pro pozdní cytogenetické a DNA vyšetření.
Amniocentéza realizuje odběr plodové vody jehlou pod ultrazvukovou kontrolou, obvykle mezi 16. a 18. týdnem. Z plodové vody lze vyšetřit kompletni karyotyp po kultivaci 10-20 dní a biochemické vyšetření zaměřené na AFP. Riziko potratu po výkonu je menší než 1 %. QF-PCR umožňuje rychlou detekci nejčastějších aneuploidií; kordocentéza umožňuje rychlý karyotyp plodu z krve plodu a lze ji provádět od 18. týdne, s výsledky do 48-72 hodin. Krev plodu může být použita také pro další diagnostiku, včetně infekcí či některých dědičných chorob.
Klinická praxe a organizace péče
Prostřednictvím pravidelných ultrazvukových vyšetření a cílených testů je součástí standardní prenatální péče monitorování vývoje plodu. Joby prenatalní péče zahrnují ucelenou spolupráci mezi porodníky, genetiky, biochemiky a ultrazvukovými specialisty. Diagnostické postupy se volí na základě věku těhotné, výsledků screeningu a individuálního rizika pro chromozomální či genetické vady.
< tagimg>Infografika: Přehled screeningových a diagnostických metod ve prenatální diagnostice
V posledních letech se významně rozšířily neinvazivní testy a genetické konzultace v rámci prenatální péče. Neinvazivní testy z krve matky umožňují rychlé vyšetření plodové DNA a posouzení rizik, zatímco invazivní postupy poskytují definitivnější data o chromozomálních aberacích a genetických onemocněních.
Neinvazivní prenatální testování
- Pravidelná ultrazvuková vyšetření v 6., 13., 20. a 32. týdnu gravidity
- Screeningové testy: kombinovaný I. trimestr, biochemický II. trimestr, NIPT
- Invazivní testy: CVS a amniocentéza s případnou kordocentézou
- Genetické poradenství a případná terapie či plán ukončení těhotenství dle zákonných podmínek
Odborná literární veřejnost i klinické směrnice v ČR zdůrazňují potřebu citlivé komunikace s pacientkami a etickou zodpovědnost při interpretaci výsledků a rozhodování o dalším postupu. Standardní postupy uváděné v doporučených postupech ČGPS ČLS JEP zahrnují pravidelnou a cílenou péči o těhotné.
tags: #prenatalni #diagnostika #veveri #vlasin