Chromozomální vyšetření je jednou ze základních metod klinické genetiky.
Hlavním cílem tohoto vyšetření je u pacienta vyloučit numerické či strukturní chromozomální aberace.
Podle potřeby se může jednat o vyšetření karyotypu pomocí standardních pruhovacích metod, nebo o některou z metod molekulární cytogenetiky (FISH apod.).
Vyšetřuje se karyotyp ještě nenarozeného plodu.
Materiál k cytogenetickému vyšetření je zapotřebí získat některou invazivní metodou prenatální diagnostiky (amniocentéza, CVS, kordocentéza).
Výsledek upozorňující na zvýšené riziko vrozené chromozomální aberace (VCA) - pozitivní screeningové vyšetření I. nebo II. trimestru, případně pozitivní výsledek integrovaného screeningu (I. + II. trimestr dohromady).
Postnatálně vyšetřuje se karyotyp narozeného jedince (ať již dítěte, či dospělého).
Materiálem k vyšetření je nejčastěji periferní krev (leukocyty) nebo (vzácně) kožní fibroblasty.
Vyšetření novorozence či dítěte při podezření na chromozomální aberaci (fenotyp odpovídající některému z typických syndromů, mnohočetné vrozené vývojové vady, psychomotorická či mentální retardace apod.).
Vyšetření karyotypu rodičů, pokud prenatální diagnostika plodu či postnatální diagnostika dítěte poukázala na vrozenou chromozomální aberaci.
Vyšetření karyotypu buněk solidních nádorů nebo krevních elementů u hematoonkologických onemocnění.
Preimplantační genetická diagnostika se vzácně používá v případě vysokého rizika vrozených chromozomálních aberací (zejména u osob s balancovanou chromozomální aberací).
Co znamená genetické vyšetření ?? Nejúplnější katalog genetických onemocnění OMIM eviduje více jak 7 000 nemocí, u nichž byl diagnostikován genetický podklad.
V následujícím přehledu je vysvětleno, co bychom měli vědět a o co jedná pod pojmem genetické vyšetření a jaké máme v současné době možnosti.
Tato vyšetření by měla být vždy indikována na základě pohovoru s klinickým genetikem.
Jedná se o stanovení karyotypu- počtu chromozomů jedince, lze s ním diagnostikovat základní chromozomální aberace (delece, duplikace, translokace) nad 5Mb.
V průběhu těhotenství od cca 10. týdne lze diagnostikovat z krve matky i základní počet chromozomů u plodu (NIPT Trisomy).
Timto vyšetřením lze skoro ve 100% vyloučit u plodu Downův sy, Edwardsův sy, Pataův sy i stanovit pohlaví plodu.
Pohlaví lze stanovit i u dvojčat.
Jedná se o vyšetření typu Preventbox 2, Panda, Carrier screening.
Při tomto vyšetření se testuje cca 110 vloh k onemocněním u bezpříznakových nosičů.
K onemocnění dítěte dojde, pokud je partner rovněž nosič stejné vlohy.
Pro toto vyšetření se někdy používá název Test kompatibility partnerů.
Pro skupiny onemocnění (kostní dysplasie, srdeční vady, vývojové vady mozku) byly vytipovány skupiny genů.
Analysuje sekvenci a počet 10 milionů nukleotidů v nejdůležitějších genech (cca 3300), které se podílejí na vývoji jedince.
Ultrazvukovým vyšetřením nejsme většinou schopni nález syndromologicky přesně zařadit.
Při ultrazvukovém vyšetření hledáme známky tzv. M. Down - Trisomie 21.
Vyšetření karyotypu je jednou ze základních metod klinické genetiky.
Prenatální diagnostika zaujímá významné místo mezi preventivními obory.
Hlavním úkolem prenatální diagnostiky je tak právě co možná nejčasnější diagnostika těchto patologických stavů.
V případě nepříznivé diagnózy je v České republice možné v souladu se zákonem těhotenství uměle ukončit z genetických důvodů, až do 24. týdne gravidity; v extrémně nepříznivých případech lze ukončit kdykoliv.
V rámci komplexní péče o těhotnou a plod je v určitých případech nutná i genetická konzultace.
Těhotné s pozitivním výsledkem prenatálního screeningu mohou být nabídnuty invazivní metody a podrobné ultrazvukové vyšetření.
Neinvazivní metody prenatální diagnostiky se hodí pro screening a používají se k vyšetření u všech těhotných.
Součástí běžné prenatální péče jsou pravidelná ultrazvuková vyšetření v různých týdnech gravidity.
Ke screeningu nejčastějších morfologických a chromozomálních vad plodu je preferován kombinovaný screening v I. trimestru.
Quadruple test zahrnuje AFP, hCG, uE3 a inhibin A v 15. - 18. týdnu.
Ultrazvukové vyšetření umožňuje diagnostikovat řadu vrozených vad a specifikovat stav placenty, plodu a některé syndromy.
UZ vyšetření hodnotí tloušťku nuchální zóny a další parametry.
V 18.-20. týdnu se provádí měření plodu, nuchální translucence a detekce vrozených vad, aby bylo možné provést potrat dle potřeby.
Vyšetření volné DNA plodu z žilní krve matky umožňuje vysoce přesný screening.
Spektrum genetických onemocnění vyšetřitelných NIPT se stále rozšiřuje.
Hlavním účelem invazivních vyšetření je získat vzorek tkáně plodu pro vyšetření karyotypu či molekulárně-genetické vyšetření.
Nejčastějším důvodem invazivního vyšetření je pozitivní screening.
Mezi invazivní metody patří amniocentéza, CVS a kordocentéza.
Odběr choriových klků je možné provést mezi 10. a 13. gestačním týdnem.
Výsledek z choriových klků je dříve dostupný, ale interpretace může být komplikovaná placentárním mozaikizmem.
Placentocentéza se provádí ve druhém a třetím trimestru gravidity.
Amniocentéza umožňuje vyšetření kultivovaných buněk i nekultivovaných buněk plodové vody a její biochemické vyšetření.
Odebírá se cca 15-20 ml plodové vody a riziko potratu je kolem 0,5-1 %.
QF-PCR umožňuje rychlou prenatální detekci nejčastějších aneuploidií, výsledky do 2-3 dní.
Kordocentéza je dalším invazivním způsobem vyšetření, prováděná od přibližně 18. týdne.
Krev plodu je cenným diagnostickým materiálem pro další molekulárně-genetické vyšetření.
Vyšetření spočívá v zavedení fetoskopu a odběru tkáně pro další analýzy; provádí se obvykle v 18.-20. týdnu s rizikem 3-10 %.
Kvalita chromosomů získaných CVS je nižší než u dlouhodobé kultivace, ale výsledek je dostupný dříve a minimalizuje kontaminaci mateřskou tkání.
V současnosti se používají ultrazvukem asistované metody invazivní diagnostiky s cílem získat vzorek pro karyotyp či molekulárně-genetické vyšetření.
Analýza mikrodelecí či mikroduplikací v globálním genomu se provádí metodou array-CGH, která posouvá diagnostiku na molekulární úroveň.
Principem metody je kompetice dvou fluorescenčně značených DNA s referenčním genomem; nárůst či pokles signálu indikuje deletované či duplikované oblasti.
Nálezy mikrodelecí či mikroduplikací často zasahují více genů a mohou být spojeny s různými fenotypovými projevy.
Komplexní vyšetření umožňuje rychlou prenatální detekci nejčastějších aneuploidií i dalších chromozomových změn.
Typ vyšetřovaného materiálu zahrnuje periferní krev, choriové klky, plodovou vodu, fetální krev a tkáň z abortu.
Zhodnocení ZCA (získaných chromozomových aberací) je genotoxikologická metoda vhodná pro monitorování expozice klastogenům.
Vyšetření ZCA je důležité zejména v reprodukčním věku a při graviditě s expozicí škodlivým vlivům.
Při zvýšené expozici doporučujeme opakované vyšetření ZCA pro vyloučení vlivu prostředí.
Ambulance lékařské genetiky nabízejí pacientovi i jeho rodině maximální péči a možnosti prevence výskytu geneticky podmíněných vad.
Při stanovení karyotypu z periferní krve se provádí analýza chromosomů jednotlivých T-lymfocytů.
Jde o vyšetření prováděné obvykle jednou během postnatálního života.
Prenatální diagnostika zahrnuje invazivní metody, ultrazvukové vyšetření a genetické poradenství.
V rámci prenatální diagnostiky lze vyšetřit karyotyp z choriových klků, extraembryonální tkáně placenty, a vyšetření bývá preferováno dříve než plodová voda.
Ve videu je prezentován postup stanovení karyotypu při krátkodobé kultivaci choriových klků.
Kvalita chromosomů získaných CVS je nižší než u dlouhodobé kultivace, avšak výsledek je dříve a méně rizikově.
Kroky karyotypizace
Chromozomy dosahují maximální kondenzace v metafázi; karyotyp se hodnotí po zablokování dělení a obarvení G-pruhy.
Nejčastějšími čísly neboli abnormitami u plodu bývají trizomii 13, 18, 21 a gonozomózy X/Y; monozomie X vedou k Turnerovu syndromu.
Balancované chromozomální přestavby mohou být nositeli zdraví, avšak mohou ovlivnit tvorbu gamet a riziko nebalancované formy u potomka.
PGT-SR se používá u strukturálních chromozomových přestaveb při plánování IVF.
Prenatální diagnostika vyžaduje mezioborový přístup a je součástí komplexní péče o těhotnou a plod.
V případě pozitivního screeningu je invazivní vyšetření často doporučeno a doplněno podrobným ultrazvukem a genetickým poradenstvím.
V některých případech se nabízí i neinvazivní prenatální testování (NIPT) z krevního vzorku matky.
Odběr choriových klků je preferován pro časnější diagnostiku a rychlejší zhodnocení karyotypu.
Amniocentéza a kordocentéza slouží k získání vzorků pro kultivované buňky a molekulární vyšetření s různým časovým rámcem doručení výsledků.
Pokud předchozí vyšetření selhalo, kordocentéza může sloužit jako rychlé opakované vyšetření karyotypu plodu.
tags: #prenatalni #a #postnatalni #stanoveni #karyotypu