Předběžné opatření a svěřování dítěte do péče v kontextu mateřské a rodičovské dovolené

Předběžné opatření je nařízení soudu nebo správního orgánu v České republice, kterým jsou dočasně řešeny určité poměry, než je ve věci vydáno definitivní rozhodnutí. Předběžné opatření soud vydává v nejrůznějších záležitostech, jednou z oblastí je úprava výchovy dítěte. V případě, že je výchova dítěte ohrožena a narušena a předchozí opatření nevedla k nápravě, může dát buď sociální orgán, či zákonný zástupce dítěte podnět příslušnému okresnímu soudu podle trvalého bydliště dítěte, aby vydal předběžné opatření a dočasně tak řešil poměry dítěte, a to do té doby, než se v jeho věci rozhodne definitivně. Po tu dobu je dítě svěřeno do péče jiné osoby nebo do ústavu či zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Pokud je život a vývoj dítěte vážně ohrožen, může soud vydat předběžné opatření bez odkladu.

  1. 2.8.197 § 197 ZP
  2. Mateřská a rodičovská dovolená při převzetí dítěte nebo při péči o dítě

Mgr. Lenka Pavelková nabízí úplné znění ustanovení související Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a související paragrafy, včetně § 22-§ 29 a dalších odst. a poznámek k dovolené a pracovnímu režimu. Dlouhé výčty a citace ukazují, jak se právo dotýká období mateřské a rodičovské dovolené a jaké jsou povinnosti zaměstnavatele po skončení dovolené, včetně uvádění konkrétních paragrafů a ustanovení.

Různá praxe v praxi soudů se týká převodu dětí do péče na základě pouhých tvrzení matky v řízení a často v režimu předběžného opatření, zatímco otcům bývá umožněno méně často. Jaká je změna právní úpravy od roku 2014? Předně je třeba uvést, že předání dítěte do péče jednoho rodiče znamená, že druhý rodič nemá povinnost pečovat. Nemá-li povinnost pečovat, pak dítě ztrácí právo na péči tohoto rodiče. Toto je základní právo dítěte. Z mezinárodních úmluv vyplývá, že zasáhnout do rodinného života, tedy i do práva dítěte na péči rodiče, lze výhradně k ochraně práv a svobod jiných.

V dřívější době byla možnost odevzdání dítěte do péče druhého rodiče upravena v § 76 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu. V současné době tato možnost z občanského soudního řádu zmizela, stejně jako drobná ochrana proti ní v § 218b. Podobný osud měl i § 76a, který se týkal situací, kdy se dítě ocitne bez řádné péče, v ohrožení života nebo je ohrožen jiný jeho důležitý zájem, kdy bylo možné dítě odebrat z rodiny a předat do péče vhodné osobě nebo instituci. Tento případ byl popsán v § 924 občanského zákoníku a promítl se do § 452 a následujících nového zákona o zvláštních řízeních soudních, který vznikl s cílem „zpřehlednit“ takzvaná beznávrhová řízení. Do těch spadají i řízení o úpravě péče a výživy.

Nařídit předběžné opatření podle tohoto paragrafu lze výhradně na návrh OSPOD, na omezenou dobu 1 měsíce s nutností prodloužení odůvodňovat. Nyní existují dvě interpretace této změny. Dle jedné lze nadále na návrh rodiče předat dítě do jeho péče (přitom zmizela ochrana dítěte a druhého rodiče lhůtou pro rozhodnutí o odvolání). Druhá interpretace spočívá v tom, že předat dítě do péče kohokoliv (druhého rodiče, třetí osoby nebo instituce) a tím zasáhnout do práva dítěte na péči druhého rodiče nebo obou rodičů, lze výhradně podle § 452 z.z.ř.s., tedy na návrh OSPOD a na dobu 1 měsíce.

Vyznavači možnosti nadále předávat dítě předběžným opatřením do péče jednoho rodiče na jeho návrh argumentují tím, že zmíněné § 76 odst. 1 písm. b) byl z občanského soudního řádu odstraněn jen proto, že řeší situaci v rámci beznávrhového řízení, proto v o.s.ř. již nemá co dělat. Pomíjejí však, že v o.s.ř. Rovněž zajímavý je výklad nemožnosti sloučit předání dítěte do péče jednoho rodiče s dřívějším § 76a, který měl za následek zpravidla předání dítěte z rodiny do institucionální péče (ale i do péče jiné osoby).

Toto stanovisko je opřeno o fakt, že předání dítěte do vhodného prostředí osoby či instituce je pojímáno jako vertikální právo, tj. vztah státu a občana, kdežto předání dítěte do péče jednoho rodiče je pojímáno jako právo horizontální, tedy vztah mezi dvě občany. Ve své podstatě ale vždy jde o zásah do vzájemného práva dítěte a rodiče (případně rodičů) na péči. Zmíním ještě jedno důležité hledisko, a to výklad pojmu nejlepšího zájmu dítěte Výborem pro práva dítěte při OSN. Ve svém stanovisku uvádí tzv. interpretační princip, tj. nejlepší zájem dítěte je naplněn tehdy, když z více možných interpretací zákona soudy rozhodují podle té interpretace, která lépe zájem dítěte chrání. Není-li interpretační princip naplněn, dochází k porušení ústavního práva dítěte dle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, k níž se komentář váže. Podle tohoto principu by tedy soudy jednoznačně měly používat interpretaci takovou, která obtížněji umožní zbavení dítěte na práva péče jednoho z rodičů. A to nepoužívat interpretaci, v jejímž důsledku by bylo právo dítěte na péči druhého rodiče chráněno dokonce méně než do roku 2013.

Obecné soudy ovšem tento záměr zákonodárce postavily zcela na hlavu, když nadále, ať už z neporozumění nové zákonné úpravě, nebo cíleně ve snaze dále pošlapávat práva dětí na péči obou rodičů, obcházejí zákon, nařizují všelijaké paskvily podle § 76 odst. 1 písm. Tímto svévolným pokroucením zákona se dokonce ochrana práva dítěte na péči obou rodičů snížila, protože neexistuje lhůta pro rozhodnutí o odvolání proti takovému předběžnému opatření díky vypuštění § 218b z o.s.ř. Jsem přesvědčen o tom, že předání dítěte do péče jednoho rodiče na návrh tohoto rodiče a na neomezenou dobu je v dnešní právní úpravě nezákonné a protiústavní. Je na tátech, aby se za práva svých dětí bili a aby v odvoláních odkazovali na nezákonnost takového postupu obecných soudů. Čl. 5 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte dává tátům právo se odvolávat i za nezletilé dítě k ochraně jeho práv, i když to odvolací soudy odmítají. Bez toho pak není možné hájit ústavní práva dítěte u Ústavního soudu.

Infografika: proces podání předběžného opatření a stupně rozhodnutí

tags: #predbezne #opatreni #svereni #ditete #do #pece