Prase domácí: kolik plodných období v roce a co ovlivňuje reprodukční cyklus

K málokterému domácímu zvířeti se pojí tolik předsudků a nepochopení jako právě k praseti. Ve skutečnosti jde o nesmírně inteligentní, citlivé a čistotné zvíře. Prase domácí (Sus scrofa domesticus) je středně velký sudokopytník z čeledi prasatovitých, s robustním tělem a krátkými nohami. Dospělí jedinci dosahují hmotnosti 70 až 300 kilogramů a jejich srst se pohybuje od černé po růžovou; typické jsou bílé či černé varianty, ale mohou být i skvrnité či kropenaté. Domestikace proběhla před více než 9 000 lety a dnes je chováno po celém světě.

Historie, plemena a význam chovu

Domestikace prasat proběhla v různých regionech a vedla ke značné genetické rozmanitosti. Existují plemena zaměřená na maso, sádlo či jejich využití jako domácí společníci, a dokonce i plemena specializovaná na hledání lanýžů díky jejich čichu. Dnes se v chovech používá široká škála plemen - od tradičních až po moderní masná plemena. V Česku se chovají plemena jako česká bílé ušlechtilé, české výrazně masné, česká landrase a bílé otcovské, která odpovídají potřebám trhu na libové maso. Chov prasat se v průběhu historie vyvíjel od volného dobytí a pastevního systému k uzavřenějším stájím, přičemž v 18. století došlo k širšímu rozšíření chovu v chlévech.

Reprodukce a plodnost: základní ukazatele

Prasata se rozmnožují pohlavně a puberty dosahují zhruba ve věku 6 až 12 měsíců, v závislosti na plemeni. Březost trvá přibližně 114 dní (3 měsíce, 3 týdny a 3 dny) a průměrný vrh čítá 6-12 selat. Selata se rodí malé, ale rychle rostou; odstav bývá u komerčních chovů často kolem 4 týdnů, i když v přírodních podmínkách bývá odstavu pozdější. Pro porod je důležitá teplota a teplo, proto se při chovu novorozených selat často používají infralampy. Po narození je nutné zajistit mléko matky a pupeční pahýly se ošetřují; selata získávají železo a další výživu v prvních dnech života. Selata jsou pod matkou zhruba 30 dní a následně se přesouvají do společných kotců s ad libitum krmivem a vodou; v šedesáti dnech dosahují hmotnosti kolem 25 kg a mohou být určena k výkrmu.

  • Prasnice (samice) mívají až více než 10 mláďat v jednom vrhu a obvykle mají dva vrhy ročně.
  • Kanci bývají většinou samotáři, kteří se spojují s prasnicemi jen v období rozmnožování.
  • Odstav selat nastává kolem tří měsíců věku; do dvou týdnů mají k dispozici kompletní krmnou směs.

Sezónnost reprodukce a vliv prostředí

V divoké i domestikované podobě prasata vykazují sezónní kolísání reprodukce. Dlouhodobé záznamy ukazují, že podíl nezabřezlých prasnic bývá vyšší v letních měsících, avšak není to prahový jev; sezónnost se projevuje různými jestě skrytými symptomy, jako jsou zpožděná říje po odstavu, potraty či nižší počet vrhů v letních měsících. Fotoperioda (délka dne) hraje klíčovou roli: s ubývající délkou dne na podzim dochází k vyšší sekreci melatoninu a změnám v činnosti hypofýzy, které ovlivňují reprodukční hormony a řízení ovulace.

  1. Když klesá denní světlo, říje se objevují spíše v zimě či na podzim a mláďata se rodí na jaře, kdy je dostatek potravy.
  2. V letních měsících bývá snížena produkce LH a testosteronu, což může vést k nižší plodnosti.
  3. Melatonin v noci reguluje biologické rytmy a fotoperiodismus; jeho role v sezónnosti prasat je diskutabilní, ale změna denního obrazce melatoninu je důležitý spouštěč sezónních změn.
  4. Gonadotropiny (LH a FSH) ovlivňují činnost pohlavních žláz a ovulaci; u prasnic je pozorována sezónní variabilita LH, s vrcholem v zimě a minimem v létě.

Experimenty s GnRH ukazují, že aplikace v den skoku říje či později po skoku může zlepšit březost v létě o 16-20 %, ale mechanismus zůstává částečně nejasný. Zkoumání světelných režimů v různých zemích ukázalo, že ani konstantní dlouhé či krátké dny nepřinášejí jednoznačné zlepšení; častěji se zkoušejí tzv. fázové světelné režimy, které simulují změny délky dne v průběhu roku.

Jaké jsou praktické doporučení pro chovatele

1) Správná krmná dávka a výživa - během letních měsíců lze zvážit doplnění živin a minerálů, aby se podpořila plodnost. 2) Venkovní vs. uzavřené chovy - sezónní neplodnost je častější u venkovního chovu; lepší kontrola mikroklimatu (větrání, chlazení) může snížit negativní dopady. 3) Porodní prostory a teplotní komfort - pro novorozená selata je klíčové udržování tepla, zvláště když jsou malá a nemají dobrou termoregulaci. 4) Příprava prasnic na říji - monitorování cyklu, včasná inseminace po zjištění říje a zajištění tepelného komfortu pro matku i mláďata. 5) Genetika a řízení plemen - využívá se selekce jedinců s dobrým typem, odolností vůči stresu a dlouhověkostí pro stabilní produkci.

Podle výzkumů je důležité chápat sezónnost jako komplexní proces, který zahrnuje fotoperiodu, endokrinní regulaci a vnější prostředí. V současnosti je chov prasat v různých regionech světa adaptován na lokální podmínky - od venkovských farem po průmyslové komplexy - a cílem je zajištění porážkové hmotnosti 80-120 kg s co nejefektivnějším růstem, a zároveň zachování dobré vitality a zdraví selat.

Mapa světových plemen prasat a jejich regionální rozšíření

Shrnutí vybraných plemen a jejich charakteristik

Mezi známá plemena patří:

  • Yorkshire (Velká bílá) - rychlý růst, vysoký výnos masa, plná doba výkrmu 110-130 kg za 6 měsíců.
  • Duroc - maso s vysokým nasycením intramuskulárního tuku, robustní a klidná povaha.
  • Tamworth - staré plemeno s kvalitním masem, adaptabilní na venkovské podmínky.
  • Hampshire - černobílá srst, dobrá masná kvalita a rychlý růst.
  • Berkshire - vysoce ceněné maso, jemná textura a bohaté chuťové vlastnosti.
  • Gloucestershire Old Spot - tradiční volně chované plemeno s kombinací bílého zbarvení a černých skvrn.
  • Pietrain - vysoký masný výnos a mramorované maso, potřeba vyvážené výživy a pohybu.
  • Kune-kune - malé plemeno z Nového Zélandu, vhodné do omezených prostor.
  • Vietnamské mini prasátka - malá a nenáročná na prostor, rychlý růst a vysoká plodnost.

tags: #prase #domaci #kolik #plodnych #obdobi #v