Pracovní poměr po dobu mateřské dovolené: pravidla, výjimky a praktické dopady

Pracovní poměr se sjednává pracovní smlouvou zpravidla na dobu neurčitou. To znamená, že žádnému z účastníků není při uzavírání pracovní smlouvy známo, kdy tento pracovní poměr má skončit. Mezi týmiž účastníky lze sjednat pracovní poměr na dobu určitou, který nesmí přesáhnout dobu 3 let a může být ode dne vzniku pracovního poměru opakován nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje i jeho prodloužení.

Bude-li však pracovní poměr na dobu určitou sjednáván jako náhrada za dočasně nepřítomného zaměstnance po dobu mateřské, otcovské a rodičovské dovolené a dovolené podle § 217 odst. 5 zákoníku práce (tj. dovolené čerpané bezprostředně po skončení mateřské dovolené nebo dovolené bezprostředně navazující na skončení otcovské nebo rodičovské dovolené do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou), může být pracovní poměr na dobu určitou sjednáván bez omezení počtu opakování.

Ve všech výše uvedených případech pak platí, že celková doba trvání pracovních poměrů na dobu určitou mezi týmiž účastníky nesmí přesáhnout 9 let ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou. Ustanovení § 39 odst. 4 zákoníku práce umožňuje, aby se zaměstnavatel od výše popsaných pravidel odchýlil. Podmínkou je, že jsou u zaměstnavatele dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, na jejichž základě nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby dotčeným zaměstnancům navrhl založení pracovního poměru na dobu neurčitou.

Ke zvláštní povaze práce srov. V takovém případě zaměstnavatel postupuje (namísto § 39 odst. 2 zákoníku práce) podle pravidel sjednaných v písemné dohodě s odborovou organizací. Výjimku umožňuje zákoník práce také v případě zvláštní právní úpravy (například zákon o zaměstnanosti u cizinců). Další výjimka platí v případě agenturního zaměstnávání - § 307a a násl.

Pokud je pracovní poměr na dobu určitou sjednán v rozporu podmínkami popsanými zákoníkem práce a oznámí-li zaměstnanec před uplynutím sjednané doby trvání pracovního poměru písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, platí, že pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou. Jestliže zaměstnanec neoznámí zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho po uplynutí původně sjednané doby dále zaměstnával, jeho pracovní poměr skončí uplynutím sjednané doby.

Návrh na určení, zda byly splněny zákoníkem práce stanovené podmínky při sjednávání pracovního poměru na dobu určitou, může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby. Pro běh této lhůty platí pravidlo uvedené v kapitole I.8 části I.

Judikatura Ústavního soudu doplňuje, že pokud zaměstnanec oznámí, že trvá na dalším zaměstnání, a návrh k soudu není podán oběma stranami, jde o pracovní poměr na dobu neurčitou (názory II. ÚS 3323/14 a III. ÚS 2703/15).

Zvláštní situace: mateřská dovolená a náhrady během ní

Máte uzavřenou pracovní smlouvu na dobu určitou a za měsíc odcházíte na mateřskou dovolenou. Pracovní poměr podle smlouvy skončí v prosinci příštího roku. Zaměstnavatel se vás nyní ptá, jakým způsobem si přejete pracovní poměr ukončit. Především je potřeba vědět, že odchod na mateřskou dovolenou není obecně důvodem pro předčasné ukončení pracovního poměru, a to ani v případě, že je pracovní smlouva uzavřená na dobu určitou.

Ukončením pracovního poměru dochází mimo jiné k ukončení účasti zaměstnance na nemocenském pojištění, ze kterého se vyplácí dávky peněžité pomoci v mateřství. Pokud došlo k zániku pojištění v době těhotenství, vzniká nárok na mateřskou ještě i v ochranné lhůtě 180 dnů od zániku pojištění.

Těhotenství, mateřství a rodičovská a pracovní poměr se pojí s právy zaměstnanců i během dovolené. Často se obracejí klienti, kteří řeší, zda výpověď či ukončení pracovního poměru při jejich mateřské dovolené je možné. Obecně je možné ukončení pracovního poměru dohodou vždy, jako dvoustranné právní jednání uzavřené písemně. Výpověď může dát zaměstnavatel i zaměstnanec.

Obecné možnosti výpovědi upravuje § 52 zákoníku práce. Důsledkem výpovědi z důvodu nadbytečnosti může být nárok na odstupné; výklad a aplikace však závisí na konkrétní situaci a pravidlech stanovených v právních předpisech. Výjimky z § 53 a § 54 zákoníku práce řeší situace organizačních změn, ochranné doby či nahrazení na mateřské dovolené.

Po návratu z rodičovské dovolené má zaměstnankyně nárok na přidělování práce dle pracovní smlouvy v souladu s druhem a místem výkonu. Pokud volné místo není, může zaměstnavatel využít výpověď z důvodu nadbytečnosti. Pro zaměstnance je důležité znát svá práva, která mohou usnadnit přechod do nového zaměstnání nebo návrat z rodičovské dovolené.

Pracovní poměr na dobu určitou a judikatura

S pracovním poměrem na dobu určitou jsou v praxi značné problémy. Dřívější judikatura řešila fikci změny pracovního poměru na dobu neurčitou a vztahy mezi Ústavním soudem a Nejvyšším soudem. Pracovní poměr na dobu určitou je uzavřen tehdy, když je v pracovní smlouvě výslovně uvedena doba trvání. Doba trvání bývá určena datem, obdobím, ukončením určitého úkonu či návratem z dočasné absence, např. mateřské dovolené.

Pracovní poměr na dobu určitou mezi stejnými smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a opakovat jej lze nejvýše dvakrát. Za opakování se považuje i prodloužení; mezi jednotlivými opakováními může nastat přestávka, kterou zákon pamatuje. Výjimky lze uplatnit písemnou dohodou s odborovou organizací nebo zvláštními právními předpisy (např. pedagogická praxe).

Od 1. 6. 2025 zákoník práce umožňuje výjimku ze zákazu řetězení pracovních poměrů na dobu určitou v případě náhrady za dočasně nepřítomného zaměstnance po dobu mateřské, otcovské a rodičovské dovolené. Celková doba trvání mezi stejnými stranami však nesmí překročit 9 let. Příklad: zaměstnavatel uzavře se zaměstnancem pracovní poměr na dobu určitou po dobu nepřítomnosti zaměstnankyně z důvodu rodičovské dovolené.

Infografika: Stručný přehled pravidel pro doby trvání a opakování pracovních poměrů na dobu určitou

V praxi je důležité správně vymezit překážky v práci či náhradu za mateřskou dovolenou, aby nedošlo k neoprávněnému zvýšení počtu zaměstnanců či nadbytečnosti. Při zajišťování zástupů je třeba vyvarovat se chyb, které vedly k řešeným případům Nejvyššího soudu ČR.

Klíčové praktické poznámky

  • Pokud pracovní poměr na dobu určitou končí uplynutím sjednané doby, není nutné uzavírat nové právní úkony při ukončení.
  • Jestliže dojde k překročení opakování bez zákonných výjimek, lze uzavřít změnu na dobu neurčitou na základě oznámení zaměstnance či žádosti o pokračování zaměstnání.
  • U zástupů za mateřskou či rodičovskou dovolenou je nutné přesně vymezit dobu trvání a limit 9 let, včetně výjimek pro zvláštní právní předpisy a kolektivní smlouvy.
  • Po návratu z rodičovské dovolené má zaměstnankyně nárok na zařazení na vhodné místo podle smlouvy; v případě nedostatku volných míst je možné využít nadbytečnostní důvody, s ohledem na ochranné lhůty a práva na odměny.

Přehled legislativních odkazů a rozhodnutí

  1. § 39 odst. 2, § 39 odst. 3, 4 a 6 zákoníku práce - pravidla pro dobu určitou a výjimky.
  2. § 47-68 zákoníku práce - obecná úprava ukončení pracovního poměru a odstupné.
  3. Nálezy Ústavního soudu (např. II. ÚS 3323/14, III. ÚS 2703/15) k fikci změny na dobu neurčitou.
  4. Judikatura k náhradám za dočasně nepřítomné zaměstnance a dopady na mateřskou / rodičovskou dovolenou.

tags: #pracovni #smlouva #po #dobu #materske #dovolene