Brněnská dětská psycholožka Zuzana Masopustová je spoluautorkou ojedinělé studie Jak to mají mámy, která ukazuje, jak současné české matky vnímají svou roli a jak moc se nechávají ovlivnit moderními trendy rodičovství. Nad čím české matky přemýšlí, co je těší a s čím se trápí v prvních měsících a letech rodičovství? Obsáhlé dotazníky vyplňovaly ženy od 3. trimestru těhotenství do tří let dítěte. Jak se jim daří v nové roli fungovat, co si vybírají z aktuálních výchovných trendů, jakou mají podporu v rodině, i jak se měnil partnerský vztah či sexuální život sdílelo s týmem psycholožky Zuzany Masopustové 1057 žen. Vaše studie tvrdí, že výchova dětí se dnes často odehrává v izolaci. Žijeme většinou v jednogeneračních bytech, ne na statku, ne v jeskyni, kde bylo pohromadě několik generací a rodin najednou a ženy mohly pozorovat mateřství reálně ve svém okolí. Dnes se inspirují na sociálních sítích, v televizi či z vyprávění kamarádek. Je to dobře, nebo špatně?
Realita versus mediální obraz: jaké tlaky prožívají matky?
Ne všechny, ale relativně velká část žen, 70 procent, tu bezprostřední zkušenost s mateřstvím před vlastním porodem neměla a nebo ji měla jen malou. V tom je to hodně jiné, než doba před sto a více lety, kdy vícegenerační byly běžnější. A samozřejmě mediální obraz mateřství je dnes hodně specifický. Je logické, že člověk ukazuje své rodičovství a své dítě spíš, když se to daří, a v okamžiku, kdy se to dařit přestává, stahuje se zpět do soukromí. Takže skutečnost, že miminko může plakat i několik hodin, může být pro některou čerstvou matku nebo otce docela překvapivá. Takže v tomhle jsou české matky střízlivé. Zmínila jste mediální obraz matek. Často se matky v médiích ukazují jako fyzicky dokonalé ženy, upravené, odpočaté, s dobrou náladou a v kondici.

Vévodkyně Kate loni pár hodin po porodu syna vyšla z porodnice a vypadala skvěle. K čemu tahle idealizovaná představa mateřství vede? Může to ženy frustrovat. Ale v našem výzkumu bylo příjemným překvapením, že je to frustruje méně, než bychom předpokládali. Mediální obraz mateřství je hodně dokonalý, ale podle výpovědí respondentek se naše matky pohybovaly ve všech oblastech v normě. Skutečně, berou to se střízlivým úsudkem. Co by se konkrétně mělo v médiích ukazovat jinak? Mělo by se to ukazovat více reálně. Ale ne jen mateřství, nýbrž i dětství. Že není smyslem dětství mít dokonalou matku. A dobrá matka není ta, která nedělá chyby a je ve všem perfektní. Ideální dětství není takové, v němž nezažiji frustraci. To byl tak trochu náš záměr, chtěli jsme na datech tady ukázat, že rodič prostě nemusí být perfektní.
Já kromě toho, že učím u nás na fakultě, mám poradenskou praxi a pracuji právě s rodiči. Občas za mnou přicházejí rodiče dětí kolem dvou tří let, kdy začínají mít pocit, že to jejich původně dokonalé rodičovství se všemi těmi ideály nějak selhává. Ale selhává spíš jejich představa o tom, že by dítě nemělo zažít frustraci. Přicházejí s problémem, že navzdory tomu, že svému dítěti umetají cesty a snaží se mu vyhovět ve všem, tak dítě stejně nevypadá šťastně. A nebo přicházejí s tím, že oni sami toho už mají plné zuby. Roste v nich nejen únava, ale i naštvání na to dítě.
Intenzivní mateřství a jeho dopady
Jaké jsou tedy české matky? Můžeme říct, že trendy kontaktního rodičovství prostoupily do běžného rodičovství, ale působí to dojmem, že spíš ojediněle a s rozumem. Není to tak, že by se nám rodiče dělili na ty, kteří nosí dítě v šátku a ty, kteří je vozí v kočárku. Takže české matky vědí o trendech, konzumují je, sledují je na sociálních sítích, ale nejsou jimi zasažené a neřídí se jimi? Tím, že náš výzkumný soubor tvořily ženy, které byly spíše neúzkostné a s běžným a až vyšším mateřským sebehodnocením, tak o nich se dá říci, že jsou vůči tomu do velké míry odolné. Ale je otázkou, co to dělá se ženami, které jsou samy o sobě úzkostné nebo které necítí dostatečnou oporu v partnerství a tak dále. Asi nejde úplně říct, že by to nemělo žádný vliv. Spíše je na místě uvažovat o tom, na koho to vliv má.

Na otázku, zda žena bývá někdy sama bez dítěte, třeba aby si zašla na návštěvu, do kavárny nebo zacvičit, již od tří měsíců věku dítěte odpovídala více než polovina žen v našem výzkumném souboru, že ano. Ve dvanácti měsících věku dítěte pak občas byly na nějakou dobu samy bez dítěte již tři čtvrtiny našeho výzkumného souboru. Ukazuje se tedy, že společenskému diktátu naprosté nenahraditelnosti mateřské péče ženy v našem výzkumném souboru většinově spíše nepodléhaly. Elektroniku v batolecím věku používají matky relativně střídmě: 8 % ukazují dítěti smartphone/tablet pravidelně, 28 % výjimečně a 16 % občas. To ukazuje na rozumné využívání technologií v kontextu vztahu a podpory.
Kroky k lepšímu porozumění rodičovství
Co by se tedy mělo dělat dále? Protože jsem vývojový psycholog, tak bych řekla vývojovou psychologií. Akceptovat to, že opravdu jsou nějaké vývojové zákonitosti a že tak jako existuje nějaký vývoj kojeneckého pláče, tak existuje batolecí období vzdoru a není smyslem výchovy těmto obdobím předcházet. To neznamená, že nejsou náročná. Ale to, že se to děje, tedy že mi dítě pláče, je nějakou kombinací aktuální situace, jeho temperamentu, mojí úzkosti, mojí schopnosti s ním zacházet, ale ne nutně mým selháním nebo selháním toho dítěte. Je dobré různá doporučení a trendy nebrat doslova, ale adaptovat je kriticky a s ohledem na naši rodinu.
Jaké jsou tedy hlavní výstupy studie a co z nich plyne pro praxi? V každém trendu je vždy něco zajímavého a inspirativního. Problém je vždy jakýkoliv extrém. Vzít něco doslova a aplikovat do extrému. Je důležité řídit se tím, aby na potřeby každého v rodině byl brán ohled. Ne jen na potřeby dítěte. I dítě se má učit spolupráci, a lidé by měli umět fungovat s ohledem na ostatní.
Colorado clinical psychologist speaks about social media's impacts on younger generations
Právní rozměr a praktické důsledky pro určení mateřství
V textu se objevuje i legislativní kontext - určení mateřství upravuje Hlavě II., dílu 2., oddílu 1. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zejména § 775 NOZ. Matkou dítěte je žena, která dítě porodila. Zákon řeší i situace záměny či utajeného porodu a vyjadřuje, že matkou je i ta, která dítě porodila, bez ohledu na dárcovství vajíčka či smlouvy o náhradním mateřství. Případy spornosti zahrnují náhrady a potíže s osvojením v souvislosti s náhradní matkou a statusy rodičů. Pro popření otcovství platí zvláštní pravidla, k podání návrhu jsou legitimováni zapsaní rodiče, a pokud jde o otcovství, existuje i varianta putativního otce a jeho práva procesně jednat.
Rovněž je popsána úloha matričního úřadu, oznávací povinnost a způsob, jak postupovat v případech narození dítěte mimo zdravotnické zařízení či při utajeném porodu. Z hlediska mezinárodního kontextu a judikatury Evropského soudu pro lidská práva jsou uvedeny obecné zásady vyvažující nejlepší zájem dítěte a právní jistotu rodičů. Tento právní rámec je důležitý pro chápaní konfliktů týkajících se rodinných vztahů a jejich řešení v praxi, zejména při rozvodech či určení rodičovství.
Interdisciplinární dopad na rodiče a děti
- Interpersonální konflikty vyplývají z partnerského vztahu rodičů a jejich vzájemného tlaku na výchovu.
- Majetkové konflikty vznikají při vypořádání majetku po rozchodu.
- Hodnotové konflikty souvisejí s tím, jak budeme o dítě pečovat a k čemu ho vychovávat.
- Konflikty rolí a očekávání reflektují společenské normy a tlak okolí na to, co znamená být „dobrým rodičem“.
Přestože existují silné společenské očekávání týkající se rolí mužů a žen v rodině, výzkum ukazuje, že ženy často nesplňují stereotypy perfektní matky jednorázově, a to vede k nutnosti flexibilně přehodnotit rovnováhu mezi vztahy, rodinou a kariérou. Nejlepší zájem dítěte a právní jistota zůstávají primárními kritérii pro rozhodování soudů i rodičovských institucí.