Existují dva základní druhy potratů - samovolný potrat (abortus) a umělý medicínský (interrupce). Samovolné potrácení je charakterizováno 3 a více ztrátami plodu, spontánním (samovolným) potratem končí 25 až 40 % těhotenství. Jedním samovolným potratem v průběhu života projde většina žen, a proto je důležité zaměřit se na prevenci a doplňkovou péči po otěhotnění, včetně užívání vitamínových doplňků a zvýšeného přívodu kyseliny listové (Acidum folicum).
Interrupce je umělé přerušení těhotenství a může být provedena různými metodami. Miniinterrupce je šetrnější způsob, není potřeba velkého roztažení děložního hrdla, provádí se ambulantně v celkové anestezii do ukončeného 6. týdne těhotenství u prvorozených a do ukončeného 8. týdne u žen, které již rodily vaginální cestou. Jedná se o odsátí děložní sliznice. Klasická interrupce (kyretáž) se provádí od ukončeného 6. (8.) týdne do ukončeného 12. týdne těhotenství, při tomto výkonu se rozšíří děložní čípek a seškrabuje vnitřní vrstva dělohy endometrium.

U ukončení těhotenství z medicínského důvodu (genetické nebo anatomické vady plodu) lze provést interrupci až do 24. týdne v celkové anestezii. Po zákroku se může objevit krvácení, a proto je důležité sledovat průběh a v případě komplikací vyhledat lékaře. V současnosti existují dvě hlavní cesty ukončení těhotenství - farmakologická (pilulkami) a chirurgická (interrupce). Farmakologické ukončení do 7. týdne těhotenství zahrnuje kombinaci antiprogesteronu (mifepriston) a prostaglandinu E1 (misoprostol); rizika zahrnují křeče, masivní krvácení a rezidua v děloze. Chirurgické metody zahrnují miniinterrupci, kyretáž, a v pozdních termínech indukci porodu. Každý medicínský zákrok má rizika a může vést ke komplikacím, jako jsou srůsty, které mohou ovlivnit budoucí plodnost.
- Samovolný potrat (abortus spontaneus) - do 12. gestačního týdne, nejčastější komplikace a rizikové faktory zahrnují chromozomální abnormality, vrozené vady dělohy, endokrinní poruchy a infekční faktory.
- Opakované potrácení - definované 3 a více ztrátami, souvisí s děložním faktorem (dysfertility, srůsty, Aschermannův syndrom), kde diagnostika a léčba mohou zahrnovat hysteroskopii a korekční zákroky.
- Vejcovodový faktor potrácení a ultrazvuková diagnostika jako HyFoSy pro prověření průchodnosti vejcovodů; v některých případech dochází k odstranění vejcovodu.
- Ukončení gravidity z medicínského důvodu - genetické či anatomické vady plodu, které vyžadují lékařské rozhodnutí a hospitalizaci.
Podle statistických údajů se počet umělých potratů v České republice postupně snižuje. Do roku 1987 byl přístup k interrupcím omezen komisionemi, které rozhodovaly o oprávněnosti žádosti. Po zrušení interrupčních komisí v roce 1987 a následném nabytí účinnosti zákona o interrupcích je rozhodnutí ponecháno na ženě. Zákon č. 66/1986 Sb. dnes upravuje podmínky pro interrupce. Miniinterrupce lze provádět do 7. týdne (u prvorodiček) a do 8. týdne (u více porodných žen). Další typy interrupce jsou možné do 12. týdne, s výjimkou zdravotních důvodů do 24. týdne.
Proč potrat není ostuda (a nikdy nebyl). Chceme vložky na školách a taky kapsy! | Hlas Heroine
Věkové spektrum pacientek je důležité pro pochopení trendů v interrupcích. Nejvíce potratů se dlouhodobě hlásí u žen ve věku 30-34 let, poté následují ženy 35-39 let. S postupujícím věkem roste i podíl potratů na žádost, ale zároveň se zvyšuje riziko spontánních potratů. Ženy s nižším vzděláním mají častěji interrupce a ženy s vyšším vzděláním častěji vykazují spontánní potraty kvůli vyššímu věku těhotenství. Z hlediska rodinné situace bývá nejčastější žadatelkou o umělý potrat žena se dvěma dětmi.

Psychická hodnocení po potratu ukazují, že nejhůře se vyrovnávají ženy po spontánních potratech nebo potratech z ekonomických důvodů či na přání partnera. Pomoc psychologa bývá často vyhledána a doprovází ženy po potratu. Rozhovory a dokumenty ukazují, že rozhodnutí o interrupci je složité a individuální, a že liberální postoj k interrupcím neznamená jejich masový výskyt či nárůst. Interrupce je malý operační výkon, který vyžaduje precizní vyšetření a ultrazvukové potvrzení stáří těhotenství; provádí se v nemocnicích v rámci jednodenní chirurgie s případnou hospitalizací.
- Věk matky při potratech roste; většina potratů se děje do 12. gestačního týdne, některé do 24. týdne z medicínských důvodů.
- Většina potratů do 12. týdne je provedena ambulantně, s minimálním rizikem a krátkou hospitalizací.
- Rh negativní krevní skupina vyžaduje injekci anti-D do 72 hodin po potratu, aby nedošlo k imunizaci pro budoucí těhotenství.
Praktická vyznění pro pacientky a veřejnost je důležité: zákrok by měl probíhat pod lékařským dohledem a s důkladným ultrazvukovým vyšetřením. Po interrupci je vhodný klidový režim a postupné zvyšování fyzické aktivity. V některých klinikách je možné interrupci provést do 12. týdne na žádost ženy, s hospitalizací a v dalších případech až do 24. týdne z důvodu zdravotních indikací.