Potrat po umělém oplodnění: Informace a příčiny

Potrat je citlivé a často tabuizované téma, o kterém se ve společnosti příliš nemluví. Mnoho lidí si neuvědomuje, že až čtvrtina všech těhotenství končí potratem. Ženy, které osobní zkušenost s potratem mají, ji logicky nerady sdílejí.

Potrat je definován jako ukončení gravidity před dosažením životaschopnosti plodu, tedy do 24. týdne těhotenství. V tomto článku se podíváme na možné příčiny potratů, zejména v souvislosti s umělým oplodněním, a na to, jak se na nich mohou podílet muži.

Příčiny potratů

Existuje celá řada faktorů, které mohou vést k potratu. Mezi nejčastější patří:

Genetické příčiny

Nejčastějšími důvody potratu jsou genetické příčiny. Ty mohou být vrozené, tedy již přítomné v genetické informaci rodičů, nebo vzniklé „de novo“ (nově). Riziko vzniku těchto abnormalit se zvyšuje s věkem ženy, zejména po 33. roce věku, kdy se riziko potratu geometrickou řadou zvyšuje.

Imunologické příčiny

Dalším důvodem mohou být imunologické příčiny. Tělo ženy v rané fázi gravidity musí být imunologicky připraveno přijmout embryo, které je z poloviny cizí (zdědilo genetickou informaci od partnera). Jedná se o složitý proces imunotolerance, který však může být narušen. V takových případech je nutné podstoupit imunologické vyšetření a plánovat specifickou léčbu.

Zdravotní komplikace matky

Potrat může být vyvolán také špatně léčenými endokrinologickými onemocněními. Mezi ně patří snížená nebo zvýšená funkce štítné žlázy, dekompenzovaný diabetes nebo hyperprolaktinémie. Velmi častou hormonální poruchou, která může vést k potratu, je syndrom polycystických vaječníků (PCOS).

V případě diagnostikování některé ze zmíněných nemocí je nezbytná mezioborová spolupráce s endokrinologem, obezitologem nebo jiným specialistou. Je důležité si uvědomit, že kliniky asistované reprodukce (IVF) se nezaměřují pouze na umělé oplodnění, ale také na celkové reprodukční zdraví páru.

Rizikové faktory a role mužů

V osobní a gynekologické anamnéze ženy je nutné zohlednit rizikové faktory, jako je věk, hmotnost a neléčená onemocnění. Vliv má také přítomnost vrozených genetických vad v rodině, které mohou způsobovat například zvýšenou srážlivost krve nebo některá nádorová onemocnění.

Gravidita není pouze záležitostí ženy. U mužů se v kontextu příčin potratů zohledňuje zejména vyšetření spermiogramu. Důležitá je také osobní anamnéza týkající se prodělaných operací (např. na varlatech nebo prostatě) a jiná onemocnění či medikace, kterou muž užívá (např. léky na hypertenzi, cholesterol).

Pomoc ženám s opakovanými potraty

Ženám s opakovanými potraty lze pomoci. V případě genetické příčiny je na místě párová genetická konzultace a vyšetření krve obou partnerů (tzv. karyotyp). Během tohoto vyšetření může genetik indikovat preimplantační diagnostiku embrya, která spočívá v genetickém vyšetření několika buněk odebraných z embrya. Tím se potvrdí či vyloučí možné genetické příčiny potratu. Pro případnou IVF léčbu se pak používají pouze geneticky zdravá, tzv. euploidní embrya.

Při podezření na imunologický faktor je nezbytná spolupráce s reprodukčním imunologem a nastavení léčby na míru pro každý pár. Léčba pacientek, které chtějí otěhotnět, by měla být vždy individuální a komplexní, nejen snahou o vyvolání ovulace.

Typy potratů a jejich průběh

Existují dva základní druhy potratů: samovolný potrat (abortus) a umělý medicínský potrat (interrupce). Samovolné potrácení je charakterizováno 3 a více ztrátami plodu.

Spontánním (samovolným) potratem končí 25 až 40 % těhotenství. Jeden samovolný potrat do 12. týdne těhotenství se považuje za poměrně běžný. Ženám, které samovolný potrat prodělaly, lékaři před dalším těhotenstvím a zejména po otěhotnění doporučují užívat vitaminové doplňky a zvýšený přívod kyseliny listové (Acidum folicum).

Příznaky samovolného potratu

Varovným příznakem může být krvácení nebo špinění, ke kterému se přidají křečovité bolesti v podbřišku a pánevní oblasti. V případě výskytu těchto příznaků je nutné neprodleně vyhledat lékaře.

Pokud již nelze potratu zabránit a je nutné provést revizi dutiny děložní (zejména při probíhajícím potratu nebo zjištěném odumřelém, nevyvíjejícím se těhotenství), jedná se o operační výkon.

Umělé přerušení těhotenství (interrupce)

Umělé přerušení těhotenství (interrupce) je operační výkon, při kterém dochází záměrně k přerušení těhotenství. Pokud není umělé přerušení těhotenství zdravotně indikováno a žena se pro něj rozhodne sama, z vlastní vůle, není tento zákrok hrazen pojišťovnou.

Metody umělého přerušení těhotenství

• Miniinterrupce: Šetrnější způsob, nevyžaduje velké roztažení děložního hrdla. Provádí se ambulantně v celkové anestezii do ukončeného 6. týdne těhotenství u ženy, která ještě nerodila, a do ukončeného 8. týdne u ženy, která již rodila vaginální cestou. Jedná se o odsátí děložní sliznice.
• Klasická interrupce (kyretáž): Provádí se od ukončeného 6. (8.) týdne těhotenství do ukončeného 12. týdne těhotenství. Gynekolog rozšíří děložní čípek a seškrabuje vnitřní vrstvu dělohy (endometrium) pomocí kyrety. Výkon se provádí v narkóze při jednodenní hospitalizaci.
• Ukončení těhotenství z medicínského důvodu: Až do 24. týdne těhotenství v případě prokázané genetické nebo anatomické vady plodu (např. Downův syndrom, vrozené vady mozku, srdce, ledvin, rozštěp rtu). Tento zákrok se provádí v celkové anestezii.

Během interrupce mohou nastat komplikace, například pokud nedojde k úplnému odstranění tkáně z dělohy.

Faktory ovlivňující reprodukci a opakované potraty

Etiologie potrácení je různorodá a zahrnuje příčiny na straně matky i plodu. Nejčastější příčinou těhotenských ztrát ze strany plodu je genetická, kdy se jedná o chromozomální abnormalitu. Příroda si tak často sama poradí s plody, které by neměly naději na přežití.

Děložní faktor

Při odchylkách dělohy u dysfertility nebo opakovaného potrácení se mohou projevit různé abnormality, které brání nidaci (uhnízdění) oplodněného vajíčka v děloze. Jedná se o vývojové poruchy dělohy (např. přepážka, zdvojení dělohy) nebo poruchy krevního zásobení v děloze. Ty mohou být důsledkem polypů, myomů, srůstů nebo Aschermanova syndromu (četné nitroděložní srůsty vzniklé po zákroku na děloze nebo zánětu).

Děložní faktor potrácení je diagnóza do určité míry léčitelná. Díky rozvoji hysteroskopické techniky lze mnohé nepravidelnosti vyřešit jednoduchým zákrokem.

Vejcovodový faktor

Abnormality vejcovodu nejsou sice častou příčinou neplodnosti nebo potrácení, ale mohou reprodukci významně ovlivnit. Správná činnost vejcovodu je nezbytná pro oplodnění vajíčka a jeho transport do dělohy. Srůsty ve vejcovodu nebo jeho naplnění tekutinou (hydrosalpinx, pyosalpinx) brání jeho správné funkci. Navíc mohou vysílat do dělohy látky, které zabraňují uchycení embrya.

Diagnostika vejcovodového faktoru je nejčastěji ultrazvuková. Pomocí ultrazvuku lze prověřit tvar vejcovodu a jeho odchylky, pomocí HyFoSy (Hysterosalpingo Foam Sonografie) pak i jeho průchodnost. Léčbou je v mnoha případech operační zákrok, někdy s odstraněním vejcovodu.

Moderní diagnostické metody

Pro páry, kterým se nedaří počít dítě nebo zažily opakované potraty, existují speciální vyšetření. Jedním z nich je speciální imunogenetické vyšetření, které pomáhá určit příčinu opakovaných potratů a zjistit, proč se embryo v děloze neudrží.

Imunogenetické vyšetření HLA+

Imunogenetické vyšetření s názvem HLA+ je zaměřeno především na páry, u kterých naděje na dítě zmařily opakované potraty. Každý člověk je nositelem specifické kombinace antigenů HLA-C a unikátní sady KIR receptorů, které jsou klíčové pro vrozenou imunitu. Tyto receptory hrají důležitou roli při imunitních reakcích, transplantacích orgánů, ale i embryí.

Lidský imunitní systém je připraven eliminovat vše, co rozpozná jako cizí. To se může stát i během těhotenství, kdy imunitní systém matky reaguje s embryem, které má antigeny od obou rodičů. O toleranci či intoleranci matky vůči kombinaci antigenů HLA-C embrya rozhodují její imunitní buňky a jejich KIR receptory.

Nekompatibilita partnerů, tedy imunologická intolerance dělohy vůči embryu, může být jednou z příčin opakovaných potratů. Vyšetření HLA+ umožňuje posoudit kompatibilitu mezi KIR receptory v děloze a antigeny HLA-C embrya. Pokud se prokáže vysoká míra intolerance, může být páru doporučena IVF terapie s využitím darovacího programu, přičemž vyšetření HLA+ pomůže vybrat dárkyni s nejvíce kompatibilní kombinací antigenů.

Vyšetření HLA+ se provádí ze vzorku krve obou partnerů. V případě využití darovaných buněk se vyšetřuje i krev potenciální dárkyně.

Rizika samovolného potratu po umělém oplodnění

Častým mýtem je, že u umělého oplodnění je vyšší riziko samovolného potratu. To není zcela pravda. Po otěhotnění přirozenou cestou hrozí také riziko spontánního potratu. Po IVF cyklu je těhotenství velmi pečlivě sledováno, což umožňuje riziku samovolného potratu předcházet.

V rámci umělého oplodnění lze využít řady laboratorních metod, které podporují úspěšné spojení vajíčka se spermií i uchycení embrya na děložní sliznici.

Statistiky a časování potratů

Většina samovolných potratů (cca 80 %) nastává v prvním trimestru, tedy do 13. týdne těhotenství. Statisticky nejvyšší riziko potratu je mezi 6. a 8. týdnem. V raných stádiích těhotenství mohou být příznaky samovolného potratu podobné menstruaci.

Ve vyšších stupních těhotenství může samovolný potrat doprovázet silné krvácení, křeče v podbřišku, bolest v zádech a výtok tkání nebo sraženin. Tyto příznaky jsou pro potrat běžné, avšak nemusí nutně znamenat ztrátu miminka.

Psychická a fyzická rekonvalescence po potratu

Potrat je pro ženu náročný nejen po psychické, ale i po fyzické stránce. Tělo po potratu potřebuje speciální péči, která se v mnohém podobá klasickému šestinedělí po porodu. Je důležité dopřát si dostatek odpočinku, relaxovat a vyváženě se stravovat.

V týdnech po potratu žena potřebuje podporu partnera a nejbližších. Kromě smutku, který je v takové situaci přirozený, zatěžují psychiku také hormonální změny.

Jeden či dva samovolné potraty nejsou nic, čeho by se bylo třeba výrazněji obávat. Pokud se však samovolné potraty opakují častěji, je důležité začít hledat příčiny. Na místě je standardní lékařské vyšetření, genetické testy a laboratorní analýzy pro oba partnery.

Obecně by se páry snažící se o miminko měly vyhýbat alkoholu, tabáku a drogám. Měli by také udržovat zdravou hmotnost a dodržovat správnou životosprávu.

Doporučení a péče v centrech asistované reprodukce

Při opakovaných samovolných potratech, které mohou být důsledkem genetických vad a abnormalit, je nezbytné navštívit odborníka a případně podstoupit doporučenou léčbu. Mnoho párů, které se snaží o miminko, volí kliniky asistované reprodukce.

Na klinikách jako FertiCare nebo IVF CUBE je kladen důraz na individuální přístup, moderní technologie a odborný personál. Tyto kliniky nabízejí metody podporující úspěšnost oplodnění, jako je prodloužená kultivace embryí, Embryoskop, Embryoglue nebo využití principů alternativní medicíny.

Úspěšnost asistované reprodukce

Úspěšnost oplodnění metodou IVF/ICSI lze počítat jako míru otěhotnění na jeden přenos embrya. Při jedné IVF terapii lze získat dostatek embryí pro realizaci až dvou přenosů, čímž se šance na otěhotnění zvyšuje.

Zásadním faktorem pro úspěšnost asistované reprodukce je věk a zdravotní stav ženy. Průměrná úspěšnost léčby všech věkových kategorií v ČR se pohybuje okolo 60 % u darovaných a až 50 % u vlastních vajíček. Některé kliniky dosahují vyšších hodnot.

Pro umělé oplodnění platí stejná rizika jako u přirozeného těhotenství, včetně mimoděložního těhotenství, potratu a ovariálního hyperstimulačního syndromu (OHSS). Vícečetné těhotenství je pak pravděpodobnější při přenosu dvou nebo tří embryí.

V případě, že se vám nedaří otěhotnět nebo bojujete s opakovanými samovolnými potraty, neváhejte se obrátit na odborníky v centrech asistované reprodukce.

tags: #potrat #po #umelem #oplodneni