Nejsem příznivcem toho, že někdo za mě vyřeší morální dilema, ale přiznám se, že už na to sama nestačím. Už je to skoro dva týdny, co vím, že jsem těhotná, a asi brzy zešílím, protože se neumím rozhodnout. Vím, že ať už se rozhodnu jakkoliv, je tu poměrně velká pravděpodobnost, že to psychicky neunesu.
Abych tedy o své situaci něco řekla, tak mi je skoro třicet, mám dvě velmi malé děti (kluk přesně 2 roky, holčička pouhých 5 měsíců) a minulé pondělí jsem zjistila, že jsem těhotná. Myslela jsem, že otěhotnět mohu maximálně 3 dny před ovulací; my měli nechráněný styk 4-5 dní před ovulací, v den ovulace jsme použili s manželem kondom, který nepraskl. Antikoncepci nechci brát kvůli hormonům a tělísko také nechci - kamarádka s ním má strašné zkušenosti.
První dny jsem se doslova musela doprošovat manžela, aby dítě přijal, nedokázala jsem si představit, že v sobě to maličké zabiji. Ale začala se mi stupňovat moje psychická porucha a úzkosti. Nechci nikoho zabíjet, ale pořád mám jen v hlavě situaci, že se ze tří dětí zblázním. Už teď jsem se dvěma brzy po sobě na pokraji svých sil a moje porucha se hlásí častěji a častěji. A když se zblázním, co si počne můj manžel se třemi dětmi?
Své děti miluji nade vše, ale nejsem typicky mateřský typ. Potřebuji své soukromí, svou svobodu a prostor k seberealizaci. Ačkoliv se ze všech svých sil snažím dvěma dětem poskytnout, co mohu, vím, že už jedu jen jako "stroj na baterky" a těším se na den, kdy půjdou do školky (alespoň jeden). Nedokáži si představit, že přivedu na svět ještě třetí, budu neustále jen otrokem tří malých batolat (synovi ještě ani nebudou tři, holčičce bude jen rok a měsíc). Vidina jakékoliv seberealizace v nedohlednu a k tomu asi stupňující se úzkosti. Jsem si téměř jistá, že nyní se objevují tak často, protože už je toho na mě moc, strašně moc...
Přiznám se, že po porodu malé jsem druhý den byla odvezena na psychiatrii a celé šestinedělí jsem se modlila, ať se nezblázním, ať to vydržím, že to jistě bude lepší. Je to lepší, ale ne o moc. Jsem pořád podrážděná, více se s manželem hádáme a každý týden v pondělí se modlím, ať to zvládnu, ať to vydržím, ať to "nevzdám". Někdy jsou chvíle, kdy už mám pocit, že zkolabuji. A pak si představím to třetí a povalí mne totální úzkost.
Ale zároveň vím (nebo si myslím), že pokud půjdu na potrat, tak to neunesu také a sesypu se. Trochu se znám a myslím si, že bych se celý život nenáviděla a vyčítala si svou slabost a to, že to dítě mohlo žít a já ho zabila. Nevím, co mám dělat, připadám si jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Ať udělám cokoliv, asi to bude v obou případech špatně. Proto se ptám, co byste v mé situaci udělaly (asi) Vy?
Typy potratů a jejich medicínské aspekty
Existují dva základní druhy potratů: samovolný potrat (abortus) a umělý medicínský potrat (interrupce).
Samovolný potrat (Abortus)
Samovolné potrácení je charakterizováno 3 a více ztrátami plodu. Spontánním potratem končí 25 až 40 % těhotenství. Jeden samovolný potrat do 12. týdne těhotenství je poměrně častý.
Ženám, které samovolný potrat prodělaly, doporučují lékaři před dalším těhotenstvím a zejména pak po otěhotnění užívat vitaminové doplňky a také zvýšený přívod kyseliny listové (Acidum folicum).
Varovné příznaky samovolného potratu
- Bolesti v podbřišku a pánevní oblasti: varovným příznakem je, pokud se ke krvácení či špinění přidají křečovité bolesti v pánevní oblasti. Pokud se u vás takovéto příznaky objeví, neprodleně vyhledejte lékaře!
Revize dutiny děložní
Pokud již nelze potratu zabránit a je nutné (zejména při probíhajícím potratu, event. zjištěném odumřelém, nevyvíjejícím se těhotenství) provést revizi dutiny děložní.
Umělé přerušení těhotenství (Interrupce)
Jedná se o operační výkon, při němž dochází záměrně k přerušení těhotenství. Pokud není umělé přerušení těhotenství zdravotně indikováno a žena se pro něj rozhodne sama, z vlastní vůle, není tento zákrok hrazen pojišťovnou.
Typy umělého přerušení těhotenství
- Miniinterrupce: Šetrnější způsob, není potřeba velkého roztažení děložního hrdla. Provádí se ambulantně v celkové anestezii do ukončeného 6. týdne těhotenství u ženy, která ještě nerodila, a do ukončeného 8. týdne u ženy, která již rodila vaginální cestou. Jedná se o odsátí děložní sliznice.
- Klasická interrupce (kyretáž): Provádí se od ukončeného 6. (8.) týdne těhotenství do ukončeného 12. týdne těhotenství. Při tomto výkonu gynekolog rozšíří děložní čípek a seškrabuje vnitřní vrstvu dělohy (endometrium) pomocí štíhlé kovové lžíce zvané kyreta. Výkon se provádí v narkóze při jednodenní hospitalizaci.
- Ukončení těhotenství z medicínského důvodu: Až do 24. týdne těhotenství v případě, že je prokázána genetická nebo anatomická vada plodu (Downův syndrom, vrozené vady mozku, srdce, ledvin, rozštěp rtu atd.). Tento zákrok se provádí v celkové anestezii.
Možné komplikace interrupce
Během interrupce mohou nastat komplikace, například v případě, kdy nedojde k úplnému odstranění tkáně z dělohy.
Příčiny opakovaného potrácení a vliv stresu
Etiologie potrácení je různorodá a zahrnuje příčiny na straně matky i plodu. Nejčastější příčinou těhotenských ztrát ze strany plodu je genetická, kdy se jedná o chromozomální abnormalitu. Příroda si sama poradí s plody, které by neměly naději na přežití.
Děložní faktor
V případě děložního faktoru, tedy odchylek dělohy, se u infertility či opakovaného potrácení projevují různé abnormality, které mají podobný důsledek - oplodněné vejce se nedokáže uhnízdit v děloze. Jedná se o vývojové poruchy dělohy, které vedou k odlišnému tvaru dělohy (vytvoření přepážky, zbytkového rohu dělohy, zdvojení dělohy, atd.). Dále se jedná o poruchy krevního zásobení v děloze, které jsou důsledkem děložních nepravidelností jako je polyp, myom, srůsty, nebo Aschermanův syndrom (charakterizován četnými nitroděložními srůsty, které vznikají nejčastěji jako důsledek zákroku na děloze nebo zánětu).
Děložní faktor potrácení je diagnóza do určité míry léčitelná. Léčebný postup závisí na konkrétní diagnóze, ale díky rozvoji hysteroskopické techniky se mnohé nepravidelnosti dají vyřešit jednoduchým zákrokem.
Abnormality vejcovodů
Abnormality vejcovodu nejsou častou příčinou neplodnosti nebo potrácení, přesto mohou významně reprodukci ovlivnit. Správná činnost vejcovodu je pro oplodnění vajíčka a jeho transport do dělohy nezbytná. Dojde-li ke srůstům (ať už uvnitř vejcovodu, nebo vně), nebo je-li vejcovod naplněn tekutinou (hydrosalpinx, pyosalpinx), nemůže tento orgán svou funkci správně provádět. Navíc často vysílá do dělohy působky, které zabraňují úspěšnému uchycení vyvíjejícího se embrya.
Diagnostika vejcovodového faktoru potrácení je nejčastěji ultrazvuková. Pomocí HyFoSy (Hysterosalpingo Foam Sonografie) lze i v ambulanci prověřit průchodnost vejcovodu. Jedinou možnou léčebnou modalitou je v mnohých případech operační léčba, mnohdy s odstraněním vejcovodu.
Vliv stresu na potrat
Jedna z žen sdílela svou zkušenost s potratem v osmém týdnu těhotenství po silném stresu, kdy si v noci vzpomněla na nebezpečnou situaci se svým synem. Hledala na internetu tragické scénáře, úplně se vynervovala, klepala se, skoro nemohla dýchat a brečela. Ráno už krvácela a potratila. Ptá se, zda takový jednorázový stres mohl způsobit potrat, ačkoliv v prvním těhotenství měla velké stresy téměř celou dobu a miminko je zdravé.
Lékařské články o přímém vlivu jednorázového stresu na potrat nejsou běžné. Mnoho žen se shoduje, že pokud je těhotenství v pořádku, může ho ustát i přes stres. Na druhou stranu, silný a intenzivní stres se na plodu může odrazit. Některé ženy mají stres, pijí, kouří a mají zdravé děti, jiné dělají vše předpisově a něco se pokazí. V prvních třech měsících končí minimálně 40 % těhotenství.
Statistiky a společenský pohled na potraty v České republice
V České republice došlo v roce 1988 k největšímu počtu všech potratů (včetně samovolných) - 129 349. Na jedno narozené dítě tak připadalo téměř jedno nenarozené. V roce 2019 bylo umělých přerušení těhotenství 18 298 a celkově 33 tisíc potratů, což je více než šestkrát méně než v rekordním roce 1988.
Nejčastější skupina žen žádajících o potrat
Nejčastěji se k přerušení těhotenství rozhoduje žena vdaná, vysokoškolsky vzdělaná, kolem třiceti let, která už má dvě děti. Má rodinu a také průměrnou ekonomickou situaci. Česko má pět tisíc potracených třetích dětí ročně, což je nejsilnější potratová skupina.
Faktory ovlivňující rozhodnutí k potratu
K přerušení těhotenství vedou ženy nejčastěji:
- Ekonomická situace: Obavy, jak neplánované třetí dítě rodina uživí. Rodiny jsou dnes většinou zatíženy hypotékou. Třetím dítětem se ekonomická situace rodiny dost dramaticky promění.
- Změna životního stylu: Potřeba jiného auta, nekomfortní bydlení se třemi dětmi v malém bytě. Rodina má určitý standard, jezdí pravidelně na dovolenou a tak dále. S třemi dětmi je třeba často měnit automobil a bydlení.
- Vypadnutí rodinného příjmu: Uvědomění si, že na dlouhou dobu vypadne jeden rodinný příjem.
Iniciativy jako "Nesoudíme, pomáháme" mají za cíl probouzet soucit a ukazovat, že ženy, které jdou na potrat, necítí vítězství, ale spíše kapitulaci před okolnostmi. Většina žen jde na potrat proto, že nenachází dostatečnou podporu - v rodině, od otce dítěte, nebo kvůli ekonomické situaci.
Role mužů v rozhodovacím procesu
Potratový zákon je od roku 1957, který zcela vyňal muže ze zodpovědnosti. Otce v době prenatální vůbec neregistrujete. Je zcela postavený mimo rozhodovací proces. Legislativa to nechává plně na ženě, což je jeden z argumentů žen oponentek, které obhajují výhradní právo ženy rozhodovat o dítěti.
Muži se sice obrací na organizace, ale není jich mnoho. Buď nechtějí potrat, nebo se nemohou vyrovnat s tím, že partnerka byla na potratu. Většina vztahů po takovém traumatu končí. Je to "Sofiina volba" pro muže i ženy.
Muž jako živitel rodiny a zodpovědný člověk se přirozeně bojí budoucnosti, že to bude na něj moc. Navíc všichni kolem říkají - nebuďte blázni. Společnost je v současnosti nastavená tak, že rodina má mít jedno nebo dvě děti, a ve chvíli, když očekáváte neplánovaně třetí dítě, získáte pocit, že se vysunete do skupiny vícečetných rodin.
Možné příčiny potratu z pohledu medicíny
Nejčastějšími důvody potratu jsou:
- Genetické příčiny: Mohou být vrozené nebo vzniklé "de novo". S narůstajícím věkem ženy (od 33. roku) roste i riziko potratu.
- Imunologické příčiny: Tělo ženy v době časné gravidity musí být imunologicky připravené přijmout embryo, které je částečně tělu cizí. Tento složitý proces imunotolerance může být narušen.
- Zdravotní komplikace: Špatně léčené endokrinologické onemocnění (např. snížená nebo zvýšená funkce štítné žlázy, dekompenzovaný diabetes, hyperprolaktinémie), nebo syndrom polycystických vaječníků (PCOS).
Genetická vyšetření a léčba
Při genetické příčině potratu je na místě párová genetická konzultace a vyšetření krve obou partnerů (tzv. karyotyp). Genetik může indikovat preimplantační diagnostiku v embryu, kdy se vyšetří několik buněk odebraných z embrya, čímž se potvrdí či vyloučí možné genetické příčiny potratu. Pro případnou IVF léčbu jsou pak použita pouze geneticky zdravá, tzv. euploidní embrya.
Reprodukční imunologie
Při podezření na imunologický faktor je nutná spolupráce s reprodukčním imunologem a nastavení léčby každému páru na míru.