Některé děti se jí zbaví v roce, ale zase si ještě v pěti letech pletou barvy. Jiné umí ve třech letech počítat do dvaceti, ale bojují právě s plenkou. Když jsem chystala tenhle článek, strávila jsem hodiny brouzdáním po internetu a obvoláváním známých pracujících v mateřských školkách, abych vypátrala, které mateřské školky jsou ochotné nad plenkami u nově nastupujících dětí přimhouřit oko. Státní školku, která by otevřela náruč pro tříleťáka s plenkou, jsem nenašla.
Neříkám, že vůbec neexistují, ale tyto děti budou asi dobře „schované“. Nakonec jsem objevila aspoň jednu, jež akceptuje plenky na polední odpočinek a bere i děti, u nichž je jasné, že první týdny se u nich ponesou ve znamení „nehod“, protože si ještě nezvykly říkat. Ale tahle mateřská školka schovaná v šumavských Hartmanicích je výjimkou hlavně proto, že má jednak menší objem dětí než třeba školky v Praze a jednak odvážnou ředitelku, které nevadí, že u některých dětí tráví první měsíc věčným převlékáním a systematickým vysazováním na záchod. Proč to tak je?
Ochota vs. předpisy
„Ono to není o naší neochotě. Co rodiče často nevědí nebo si neuvědomují, je, že mateřské školy nemají výchovnou funkci. Tedy není v náplni naší práce, abychom děti učily základním hygienickým návykům. To je úkolem rodičů. Naším úkolem je vzdělávat, z čehož plyne, že máme pro děti každý den poměrně přesný plán. Ten zastřešuje takzvaný Rámcový vzdělávací program předškolní výchovy. Prostě připravujeme děti na nástup do školy od prvního dne, kdy k nám přijdou,“ vysvětluje Iva Dubská, ředitelka mateřské školy v Hartmanicích s tím, že přesto se snaží vycházet maminkám s ne zcela odplenkovanými dětmi vstříc. Už proto, že berou i dvouleté děti, protože přece existuje i varianta dvouleté mateřské. „Nicméně i když jsme vstřícní a nevadí nám například plenky na odpolední odpočinek, i v tomto směru jsme limitovaní. Je tu totiž mimo jiné Česká školní inspekce, která kontroluje, do jaké míry plníme vzdělávací program.“
Učitelky jsou jen lidé. Proti plenkám mluví i další, ryze provozní věci. Třeba fakt, že ve velkých městech je dopoledne i odpoledne jedna učitelka na 25 a více dětí. A umíte si představit, jak náročné by bylo řešit byť jen u dvou nebo třech z nich plenky? Jak by reagovaly ostatní děti, které mají tendence k regresnímu chování, když vidí, že to přináší pozornost? Kolik času by zbylo na hraní, pohádky, procházky, výlety? A jak by tohle všechno probíhalo, kdyby byly na pořadu dne stále plenky nebo děti s četnými počurávacími nehodami?
Ano, jde i o kvalitu času, který děti ve školce prožijí, a míra jejich sebeobsluhy tuto kvalitu velmi intenzivně ovlivňuje. To přiznává i Andrea Vřešťálová, zakladatelka a ředitelka soukromé školky FlowerGarten v pražské Zbraslavi: „Také u nás máme dvouleté děti. A některé z nich, i z těch starších, mají plenku nejen na spaní. Není jich moc, dnešní tříleťáci plenku většinou nemívají, i když se jí často zbaví na poslední chvíli, poslední léto před nástupem. Ale to je v pořádku. Kolem tří let se totiž spousta věcí zase skokově mění.“
Soukromé výhody a systematika
„Jinak maminkám a tatínkům ve FlowerGarten i jiných soukromých školkách s odplenkováním většinou rádi pomáhají. Učí děti si říkat, pokud na to nejsou zvyklé. Systematicky velí na záchod před každou činností, do níž se děti více zaberou a nemusely by vnímat své čurací potřeby.“
„A jinak prostě víc chodíme, koukáme, pozorujeme, jak se děti chovají. A když jsou nehody, převlékáme, sprchujeme a časem na spaní přecházíme na nepropustná prostěradla. Dětem se totiž pochopitelně nechce ležet v mokru, stejně jako se jim nechce být v mokrém prádle. Tohle maminky někdy absolvovat nechtějí, ale je to jedna z cest, která odplenkování uspíší…“ říká na rovinu Andrea Vřešťáková.
Někteří rodiče, kteří v září vypraví své dítě do školky, se přiznali, že přestože jejich dítě je již dávno bez plenek, tak celou noc v suchu většinou nezvládne. Obávají se toho, jak jejich potomek zvládne polední spaní bez nehody. Příběhy rodičů ukazují, že situace je velmi individuální a postupy se mohou lišit podle konkrétního dítěte a školky.
Praktické zkušenosti z praxe
„Syn nastupoval do školky ve třech letech, když už rok byl přes den bez pleny. Na noc jsme mu ji dávali. První dva týdny proběhly bez problémů, pak ale mělo nehody při spaní. Paní učitelky to vzaly v pohodě, ustálilo se to až v pololetí, kdy se konečně přestal při spaní počůrávat,“ sdílí maminka z Příbrami. Opakovaná zkušenost s učitelkami bývá, že vstřícnost má své meze a školky řeší nehody citlivě, ale s důrazem na plány a hygienu.
„Někdy bývá problém i s tím, že dítě kaká jen v pleně, jinak se mu nechce na nočník. U starších dětí bývá tlak okolí na odplenkování silný, ale rodiče by měli dát dítěti čas a respektovat jeho tempo vývoje,“ uvádí další rodič, který prošel podobnou situací.
V praxi se ukazuje, že mnoho dětí “dozrává” na nočník postupně, a že kolektiv ve školce bývá pro rozvoj samostatnosti klíčový. „Dítě potřebuje kolektiv k vývoji, není vhodné mít ho stále jen s maminkou u sebe,“ říká zkušená matka a učitelka. Někdy pomůže motivace kamarádek, společné čurání na nočník či záchod před určitou činností a posunutí limitu postupně. Důležité je vyhnout se nátlaku a nepřekonávat tempo dítěte.
Česká realita a výhled do budoucna
V roce 2024 začaly diskuse o možnosti dvouletých dětí v MŠ, avšak zákonné změny nakonec neproběhly. I tak se většina škol rozhoduje pro postupné zavádění odplenkovávání, přičemž některé soukromé školky nabízejí flexibilitu ohledně plenek během odpoledního odpočinku a adaptaci na „nehody“ v prvních týdnech. Rodiny z měst i z venkova hledají cesty, jak sladit potřeby dítěte s požadavky školky a zároveň ulevit rodinám od logistických i emocionálních tlaků.
Datum publikace článku připomíná, že téma odplenkování zůstává živé a vyžaduje citlivý přístup ze strany škol, rodičů i odborníků.„Necetla jsem diskuzi. Nejstarší dcera byla uplne to same, jen teda ve veku 3 let. Zapsala jsem ji do statni skolky, ona se tam moc tesila, ale stale nosila pleny,“ popisuje jedna rodina svou zkušenost. Nakonec se ukázalo, že dítě zvládlo odplenkovat díky postupnému zapojení do kolektivu a organizovanému režimu ve školce.
Praktické tipy pro rodiče a pedagogy
- Respektujte tempo dítěte a vyhněte se tlaku na okamžitý úspěch. Každé dítě má jiné načasování vývoje.
- Komunikujte s pedagogy o možnostech flexibility v plenách během odpoledního odpočinku a během adaptace na školku.
- Podporujte pravidelné vycházky na záchod před každou činností a při změně režimu, aby dítě neztrácelo signály.
- Využijte motivaci a pozitivní posilování (např. samolepky, odměny za suché období) namísto trestů za nehody.
- Uvažujte o domácím zapojení a konzultacích s pediatrem, pokud se objeví podezření na vyvíjející se reflexy nebo jiné obtíže.

Jak Naučit Dítě na Nočník - Říkanka na Kakání a Loučení s Dudlíkem [Tipy pro Rodiče] Zábava pro děti
Datum publikace: 20. 03. Rodiče volají po cenově dostupných školkách pro děti mladší tří let, jejich odpůrci tvrdí, že tak malým dětem je nejlépe doma s mámou. Navíc přece nemůžete přijmout do školky děti, které ještě mají plenky a dudlíky! Jenže když se chce, všechno jde, a to i ve velké státní školce - i když je to někdy cesta drahá a trnitá.
Některé konkrétní příběhy, jako Nelinka a Evička, ilustrují, že i u dvouletých dětí se dá vybudovat prostředí, které umožní postupné odplenkování a zároveň poskytne dítěti stabilní zázemí. Těchto příběhů existuje více, často s čistým cílem: zajistit kvalitní start do školy, bez zbytečného tlaku a s respektem k individuálnímu vývoji dítěte.
- Přijmout, že plenky nemusí být překážkou pro nástup do MŠ a že některé děti potřebují více času.
- Podporovat děti v říkání „potřebuji na záchod“ a plánovat pravidelné pauzy k WC.
- Spolupracovat s odborníky a pedagogy na vytvoření individuálního plánu pro odplenkování.