Definitivní v tom, že nás právě odsud informují o tom, že někdo stojí na počátku přímky zvané život… Právě odsud si, my ženy, odnášíme své ranečky „na startovací čáru“. Počátky ústavní péče o rodičky v Praze jsou spojeny s tzv. vlašským špitálem, který vznikl na počátku 17. století (r. 1602 získal vlastní budovu na Malé straně ve Vlašské ulici) zásluhou početné kolonie Italů, kteří se zde usazovali během 15. a 16. Zpočátku měl sloužit chudým nemocným bez bližšího určení.
V 2. polovině 18. století se jeho charakter vyhranil v souvislosti s osvícenskými reformami Marie Terezie a Josefa II. Marie Terezie proto nařídila vybudovat pro svobodné nastávající matky a nalezence v Praze zvláštní ústav. Zanedlouho poté, v červnu toho roku, tam bylo tedy přemístěno 8 rodiček a 177 dětí. Mohly se sem uchylovat k porodu tzv. padlé ženy (tj. svobodné matky). Ty, které měly potvrzení faráře o chudobě, zde rodily zadarmo, ale musely za to kojit ústavní děti.
Dochoval se dokonce i tehdejší inventář, z kterého je patrné, že 20 postelí pro šestinedělky bylo odděleno závěsy, v místnosti bylo mimo jiné plechové umývadlo a dětská vanička. Porodnice ve vlašském špitále hrála významnou roli i v historii výuky porodnictví v Čechách. Existují doklady o tom, že pražská lékařská fakulta zkoušela porodní báby sice již v 17. a 18. století, ale většina z nich zůstávala bez zvláštního školení jen na základě praktických zkušeností získaných od svých kolegyň.
Až od poloviny 18. stol. byly vydávány různé dekrety a nařízení, které se snažily podchytit a zlepšit přípravu těchto porodních bab. Doporučovaly se jim přednášky profesora anatomie. V 60. letech stejného století se pak poprvé setkáváme s tím, že speciální zkoušky z porodnictví skládali i muži, nejprve ranlékaři, poté i adepti doktorátu medicíny. Vznikala v rámci budování zdravotních ústavů nařízeném Josefem II. v tzv. direktivních pravidlech.
V Praze se realizace tohoto Josefova nařízení protáhla na léta, porodnice s nalezincem byla ale otevřena jako první. Nacházela se v nadačním domě u kostela sv. Apolináře na Novém Městě čp. První porod se uskutečnil v květnu 1789. Téhož roku v srpnu sem pak bylo za úsvitu přestěhováno ze zmiňovaného vlašského špitálu 30 žen a 903 dětí. Nová porodnice měla tehdy kapacitu 50 lůžek.
Platící rodičky si mohly vybrat ošetření na první, druhé, či třetí třídě. V posledně jmenovaných pak byly umístěny i neplatící ženy. Jen ty mohly být demonstrovány posluchačům. Občas v tisku proběhne informace o nutné registraci těhotné ženy v porodnici, ve které se budoucí maminka rozhodla rodit.
Na diskusních fórech se nezřídka řeší, kdy je vhodné do porodnice k registraci přijít, aby těhotná měla ještě šanci, že ji pro naplněnou kapacitu daného budoucího termínu zaregistrují. Na webových stránkách především pražských porodnic jsou zveřejňovány podrobné pokyny k registracím, některé mimopražské porodnice na svých stránkách naopak vyzdvihují, že registraci k porodu nevyžadují. Registrující porodnice jako důvod registrace uvádějí zpravidla dlouhodobě přeplněnou kapacitu a zájem zajistit registrací zachování vysoké kvality péče poskytované rodičkám a novorozencům s tím, že bez registrace rodičku k porodu nepřijmou.
Současně však tyto porodnice upozorňují, že přestože bude žena u nich registrována, v některých případech nebudou moci k porodu přijmout ani ji. Odpověď najdeme v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů v platném znění (dále jen ZVZP).
Protože registrace je vyžadována nikoli pouze pro vlastní příjem k porodu, ale i pro péči poskytovanou v závěru těhotenství, kdy zpravidla gynekolog předává těhotnou ženu do péče porodnice (vyjma případů, kdy sám sleduje těhotnou až do doby porodu a má k dispozici potřebné přístrojové vybavení, nebo kdy např. Zde se uplatní § 11 odst. 1 písm. b) ZVZP, který zní: „Pojištěnec má právo na výběr lékaře či jiného odborného pracovníka ve zdravotnictví a zdravotnického zařízení s výjimkou závodní zdravotní služby, kteří jsou ve smluvním vztahu k příslušné zdravotní pojišťovně; toto právo může uplatnit jednou za tři měsíce.
Zvolený lékař může odmítnout přijetí pojištěnce do své péče pouze tehdy, jestliže by jeho přijetím bylo překročeno únosné pracovní zatížení lékaře tak, že by nebyl schopen zajistit kvalitní zdravotní péči o tohoto nebo o ostatní pojištěnce. Jiná vážná příčina, pro kterou může zvolený lékař odmítnout přijetí pojištěnce, je též přílišná vzdálenost místa trvalého nebo přechodného pobytu pojištěnce pro výkon návštěvní služby.
Míru únosného pracovního zatížení a závažnost příčiny pro nepřijetí pojištěnce posuzuje zvolený lékař. Lékař nemůže odmítnout pojištěnce ze stanoveného spádového území a v případě, kdy se jedná o neodkladnou péči. Každé odmítnutí převzetí pojištěnce do péče musí být lékařem pojištěnci písemně potvrzeno.
Do ústavní péče jsou pojištěnci přijímáni zpravidla na doporučení ošetřujícího lékaře. Ošetřující lékař zasílá s doporučením k přijetí do ústavní péče též písemné odůvodnění a důležité zdravotní údaje včetně výsledků předem provedených vyšetření a informace o provedeném léčení. Pojištěnec musí být přijat do ústavní péče, jestliže by nepřijetím nebo odložením přijetí do ústavní péče byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo jeho zdraví, a jestliže jde o porod.
Každé nepřijetí pojištěnce do ústavní péče musí být řádně dokumentováno a pojištěnci musí být předána zpráva pro ošetřujícího lékaře. Z dikce zákona je tedy jednoznačné, že pokud jde o porod, musí zvolená porodnice rodičku přijmout, neboť přímo porod je podle § 24 odst. 2 zákona důvodem, kdy pojištěnkyně musí být přijata do ústavní péče. Jiná podmínka než vlastní porod nemůže být pro přijetí do ústavní péče u pojištěnkyně v tomto případě požadována.
Přijetí nelze v žádném případě podmiňovat předchozí registrací v porodnici. V případě, kdy daná porodnice má tzv. stop stav, je pochopitelně situace reálně komplikovaná, a je ideální, pokud se podaří nalézt řešení přijatelné pro obě strany, což může být i převoz do jiné porodnice, je-li k tomu časový prostor.
Praktické dopady pro rodičky a porodnice
JUDr. Registrace v naší porodnici nutná není, ale gynekolog obvykle odesílá rodičku v 36. - 37. týdnu těhotenství k zaevidování do porodnice na tzv. check-in (někdy též označovaný jako registrace). Ano. Přítomnost otce u císařského řezu je možná v případě, kdy je zákrok plánován a jeho provedení probíhá ve svodné (spinální nebo epidurální) anestezii.
Doprovázející osoba nesmí vykazovat příznaky infekčního onemocnění. Rezervace bohužel není možná. Možnost 24 hod. Ano, ale upřednostňujeme osobní pohovor porodní asistentky a lékaře s rodičkou. Neonatologické oddělení vítá tuto formu kontaktu s rodiči v předstihu před porodem tak, aby bylo možno případné nejasnosti včas s rodiči prodiskutovat.
Samozřejmě umožňujeme volbu způsobu porodu. Máme k dispozici zcela přizpůsobitelná porodní lůžka nebo porodní stoličky, na nich si může rodička polohu sama zvolit. Neumožňujeme porody do vody. Rodička má možnost využít relaxační masážní vany v I. U probíhajícího porodu není vhodné jíst, je možno poskytnout Nutridrink.
Porodní plán je pouze plánem a ne dogmatem, a je nutno ho vzájemně po domluvě korigovat dle dané situace. Porodní plán ne vždy může být v zájmu nenarozeného dítěte, ale i k jeho potřebám je nutno přihlížet. Jestliže jednoznačně vyjádříte své přání, že si nepřejete nástřih hráze ani při riziku rozsáhlého poškození hráze, které může zasahovat do oblasti konečníku a střeva, a toto stvrdíte svým podpisem, lékař bude Vaše přání akceptovat.
Neonatologické oddělení v případě donošených dětí bez poruchy poporodní adaptace plně respektuje přání maminky. Samozřejmě podmínkou je odborný dohled zdravotnického personálu neonatologického oddělení. U těchto novorozenců i naše pracoviště preferuje plnohodnotný kontakt maminky a novorozence a veškerá ošetření a vyšetření za pobytu na porodním sále realizujeme zásadně u lůžka maminky a také v přítomností maminkou zvoleného doprovodu (především tatínka).
Věta „v porodnici to prý nejde kvůli bezpečí dítěte“ je z našeho pohledu zavádějící a neodráží základní principy poporodní péče o novorozence na našem pracovišti.

Regulace a praxe při odmítnutí a převozu
Pokud se porodnice setká s tzv. stop stavem, řešením bývá převoz rodičky do jiné porodnice, pokud je časový prostor. Přijetí do ústavní péče v souvislosti s porodem však zůstává zásadně v gesci zákona a nevyžaduje registraci v konkrétní porodnici.
Bojíte se, že vás porodnice pro nával odmítne? V praxi je důležité poznamenat, že odmítnutí u akutního stavu je nepřípustné; porodnice musí rodičku přijmout, pokud jde o porod. „Rodičku nesmí lékaři odmítnout“ platí zejména v případě akutního rizika a při porodu.
Většinu rizik a postupů potvrzuje paragraf 24 odst. 2 Zákona o veřejném zdravotním pojištění. Pokud dojde k situaci, kdy nemocnice odmítne rodičku při porodu, existují právní nástroje a možnosti vymahatelnosti, včetně písemného potvrzení odmítnutí a možnosti reklamace či soudního průběhu.
Součásti praktických informací pro rodičky
- Registrace k porodu nemusí být nezbytná, ale gynekolog často posílá rodičku k zaevidování do porodnice v závěrečné fázi těhotenství.
- Přítomnost doprovodu při porodu je možná za splnění hygienických a zdravotních podmínek.
- Porodní plán je nástrojem k vyjádření preferencí, nikoliv dogmatem; je nutné ho upravovat dle skutečné situace.
- Ambulantní odchod po porodu je zákonem upraven a vyžaduje pečlivé uvážení - prosté opuštění nemocnice po 72 hodin není standard.
Dřívější odchod z porodnice a ambulantní porody jsou v České republice diskutované téma. Je potřeba uvážit, že většina standardů a doporučení se snaží zajistit bezpečí matky i dítěte a vycházet z charakteru konkrétního případu.