V Podolí jsem rodila 2x, poprvé v lednu 2011, a to byl bezproblémový porod, jen šestinedělí nic moc. Byla jsem na P4 a dcera celou noc proplakala a ve dne spala - já bohužel ne, protože jsem měla pokoj u dveří, kde neustále zvonil bzučák a byl tam služební výtah, který dělal velký hluk, po třech probdělých nocích a dnech, jsem byla dost vysílená a pomoc nepřicházela, dcera brečela a až nyní vím, že to bylo hlady a když jí daly sestry příkrm, prý jí z toho bolelo bříško. Byla jsem opravdu na dně, chodila za sestrami a poslední den mi sestra na nové směně řekla, proč jsem si neřekla, že by dceři daly Espumizan. Po třech nocích, kdy jsem jí neustále chovala a bylo mi trapně, že nenechala spát ostatní maminky, jsem se rozbrečela. Byla jsem opravdu hodně vysílená. Ale to nebylo nic. U druhého dítěte to bylo ještě horší.
V březnu 2014 jsem čekala syna a 14 dní před termínem porodu jsem měla rozostřené vidění a strašně mi otekly nohy, při nejbližší příležitosti jsem to řekla - šla jsem na monitor a vyžádala si návštěvu lékařky na příjmu - byla sobota a v poradně nikdo nebyl, lékařka se mi podívala na nohy, řekla, že to je dobré a na můj popis rozostřeného vidění mi řekla, že to může být nádor, roztroušená skleróza nebo mrtvice. Tyto diagnózy na mě vypálily a bylo. Ještě, že mi tolik rozsah jejich slov nedocházel. Za týden na to, již po oficiálním termínu porodu, jsem ráno vstala a chtěla něco manželovi říct a ono to nešlo, já to říkala, ale moje pusa mě neposlouchala. To mě hodně vyděsilo, takže jsme odjeli do nemocnice na neurologii, prodělala jsem hodně vyšetření a výsledek byl, že jsem se nedokrvila a že lékař navrhuje vyvolaní porodu. Nastoupila jsem tedy do Podolí na rizikové oddělení, opět spousta vyšetření a informace, že mám bílkovinu v moči. Vypadalo to, že si se mnou nevědí rady, nikdo mě neinformoval, nikdo se nepředstavil, člověk nevěděl, zda je to lékařka nebo sestra, poslali mě na magnetickou rezonanci - což ve vysokém stupni těhotenství ležet na zádech 45 minut - nic moc, poté na sono srdce a nakonec vyvolali porod.
Porod po prasknutí vody ovšem nepostupoval dobře, já tlačila a syn se nepohnul, později začal šrumec a akutní císař, opět bez vysvětlení. Probudila jsem se asi kolem 3. hodiny ranní sama v pokoji, když jsem se sestry ptala na dítě, odbyla mě s tím, že se vše dozvím ráno. Bylo to příšerné, ta nejistota, zda je syn v pořádku. Ráno jsem čekala na vizitu, jen přišel lékař, kouknul na hodnoty na monitoru nade mnou a řekl, pane bože, vy máte tlak .... v tom k němu přišla jiná doktorka a šeptla lékaři, paní měla preeklampsii a odkráčeli. A zase nic, tlak se mi zhoršil, že začali přístroje šílet, přišla sestra a když mě viděla, řekla jsem jí, že vůbec nic nevím, že nevím zda je dítě v pořádku, mě že řekli, že jsem měla preeklampsii a že nic nevím, poslala mi jiného doktora a ten mi vše vysvětlil, že tento stav je u rodičky způsoben nefunkční placentou a že po porodu je již vše v pořádku a že dítě je v pořádku.
Po tomto ujištění mi zase tlak skočil na normální hodnotu a vše šlo k lepšímu, přeložili mě na normální šestinedělí P1. Den před propuštěním mi lékařka udělala sono jizvy a řekla, že je vše v pořádku, ale syn v noci strašně plakal opět hlady a ráno při vizitě si sestra všimla hematomu v ráně. Takže bylo ohroženo moje propuštění, šla jsem na sono a nález byl dost nepříznivý, dvě ložiska dle jejich slov sražené krve o objemu celkem víc jak 250 ml, lékař Jiří Vojtěch trval na dalším dnu hospitalizace s tím, že se musí hematomy odsát a nasadit ATB, já jsem chtěla moc domů a další den hospitalizace už jsem si nedovedla představit, potřebovala jsem se synem pomoci a opět se pořádně vyspat.
Poté ke mě zavolali pana doktora Darebného, který řekl, že odsát to nejde, že je to sražená krev a že můžu domů. V tu chvíli jsem mu byla nesmírně vděčná, šla jsem. Za tři dny jsem se probudila v kaluži jasně červené krve, byla jsem nesmírně vyděšená a nevěděla jsem co se stalo. Krev vytékala z řezu. Odjela jsem zpět do porodnice a tam mi bylo vysvětleno, že mi hematom praskl a že je to dobře, že krev odtéká, že se tělo zbavuje hematomu, dostala jsem ATB, pan doktor ránu vyčistil a chodila jsem na kontroly.
Později jsem si na netu vyhledala co je to preeklampsie. Takže já měla klasické příznaky preeklampsie - bílkovinu v moči, rozostřené vidění, otoky končetin, jen je pravda, že ta ztráta řeči to trošku mohla zkreslit, ale myslím, že já i můj syn jsme měli namále, protože zanedbaná preeklampsie, jde do eklampsie a pak nastává tzv. Diseminovaná intravaskulární koagulopatie (DIC), a to se již nedá nic dělat, žena krvácí ze všech otvorů a vykrvácí - dojde k rozpadu srážlivosti krve.
V minulosti dost častá příčina úmrtí rodiček. U preeklampsie také dochází k poškození orgánů, nejčastěji ledvin, kdy je poté potřeba transplantace. Jsem velice ráda, že to vše dopadlo dobře a já i syn jsem v pořádku, ale nemohu porodnici Podolí zapomenout, že jsu takové špičkové pracoviště a nepozná preeklampsii.
A ještě jeden dotaz na Podolí, prosím co nejaktuálnější zkušenosti - jak moc se na šestinedělí hrotí návštěvní hodiny na chodbě? Lézt na pokoj je mi blbé kdykoliv, takže tam tu jednu hodinku neřeším, ale pokud bych chtěla navštívit někoho třeba dřív než v ty tři, lze to? Vždy záleželo, jaké sestřičky sloužíly. Já rodila sice loni. Ale na oddeleni, kde jsem lezela ja, zamykali dvere a nechali navstevu cekat opravdu az do tri. Tam byli opravdu prisne. Coz jim clovek nemuze mit za zle, kdyz jsou stanovene navstevni hodiny. Je to na sestřičkách. Ale pokud mohu já říct aktuální poznatky. Jedině nadstandart! Je to dobrá porodnice proto stále plná a ruch na oddělení šestinedělí je velky a to ať je noc či den. První noc a den jsem byla na dvoulůžáku v půlce odděleni a vůbec jsem se nevyspala. Stále jsem slyšela pípajíci společnou mikrovlnku na chotbě, tam ohřívají asi příkrmy a i jídlo, pak pláč ostatních miminek. Pak když už jsem zabrala tak přivezli ve 2h ráno na pokoj druhou maminku, a pak zas později její mimi. Prostě je to stále ruch. Sprchy a wc společné na chotbě. Vím že je ideální poporodní rány stale po každém wc sprchovat a courat přes půl chotby na společné wc a sprchu.. Plus samozjemě omezené návštěvy. Od druhého dne jsem na nadstandartu a je to nebe a dudy. Jsem na začátku oddělení skoro za rohem ruch tu neslyším. Sprcha wc vlastní tedy úžasné soukromí na péči o poporodní poranění. Mohu spát jak chci nebo naopak mi není trapno si rozsvítit v noci k malé aniž bych někoho dalšího na pokoji budila. Návštěvy neomezené. A elektricky polohovatelná postel do sedu je na kojení také super vychytávka. Na klasik pokoji se dá polohovat ručně, ale to člověk musí slézt atd a první dny to může být obtížné. Super vařím si čas na kojení. Tady jsme s malou v klidu a je to na ní znát. Odesílám…
