Klasifikace poranění při porodu podle RCOG a související klinické aspekty

Při hlubokém příčném stavu, kdy hlavička nerotuje a zůstává fixována příčně na pánevním dně, dochází ke stlačení tkání (poševní stěny, uretry nebo močového měchýře) mezi hlavičkou a sponou. Následkem vznikají nekrózy a po jejich rozpadu mohou vzniknout píštěle. Ty se klinicky projevují odtokem moči pochvou, obvykle 4.-5. Téměř při každém porodu dochází k drobným poraněním děložního hrdla, která vedou ke změně jeho tvaru na cylindrický se štěrbinovitou zevní brankou. Závažnější jsou ruptury zasahující po celé délce děložního hrdla až k poševní klenbě. Častěji vznikají u žen po předchozích výkonech na děložním hrdle, například po konizaci nebo cerkláži. Klinicky se projevují výrazným krvácením z větví uterinní arterie probíhajících v oblasti hrdla. Nedostatečně ošetřené poranění může vést k jizvení, deformaci děložního hrdla a následně k jeho inkompetenci v dalším těhotenství.

Nepříjemné a často přehlédnuté jsou trhliny poševní klenby. Při nedostatečném ošetření může krev pronikat do parakolpia, kde se hromadí, a následně se šířit do parametrií až retroperitoneálně. infralevátorové - jejich objem může dosáhnout až 1000 ml a mohou mít dramatický průběh. Při porodu může dojít k poranění m. puborectalis, který je součástí komplexu svalů tvořících m. levator ani. Puborektální sval vytváří genitální hiatus, který se během porodu může fyziologicky rozšířit přibližně o 30 %. Při nadměrném přetížení však může dojít k jeho natržení až kompletní avulzi od úponu.

Na vulvě se mohou v důsledku poranění objevit drobné trhlinky malých stydkých pysků, které většinou není třeba ošetřovat. Ruptury hráze jsou nejčastějším typem porodního poranění. 1. 2. 3. 4. Základem diagnostiky porodních poranění 3. a 4. stupně je bidigitální vyšetření celistvosti análního kanálu. Při vyšetření zavádí vyšetřující ukazovák do rekta, zatímco palec zůstává na perineu. Nepoznané poranění sliznice svěrače nebo jeho špatné hojení může zapříčinit vznik rektovaginální píštěle. Poranění vyššího stupně se ošetřují v celkové anestezii na operačním sále, nejčastěji pomocí overlap techniky. Při ní jsou okraje poraněného svěrače vypreparovány a uvolněny tak, aby mohly být následně přeloženy přes sebe. Nezbytné je profylaktické podání antibiotik peroperačně. Ošetření by měl provádět lékař se zkušeností se suturou análního sfinkteru. Pokud to není možné, lze provést pouze provizorní suturu ke stavění krvácení. Definitivní ošetření by pak mělo následovat do 24 hodin.

Ruptury dělohy a iatrogenní rizika

Čím častější je poranění dělohy, tím vyšší je riziko komplikací. Ačkoliv se frekvence výskytu ruptur dělohy snížila, stále představuje jednu z příčin úmrtí žen v souvislosti s těhotenstvím a porodem. Děložní rupturou rozumíme porušení celistvosti děložní stěny i perforaci děložní stěny nástrojem. Iatrogenní příčiny zahrnují vytahování dolního děložního segmentu, ztenčování stěny, kontrakci děla a retenci, což vede ke krvácení a šoku. Bandlova rýha stoupá směrem k pupku a dolní děložní segment je čím dál bolestivější, ligamenta terezie jsou dobře hmatná, napjatá a bolestivá. Po ruptuře může následovat hemoragický a peritoneální šok. Po vaginálním porodu může dojít k poranění měkkých tkání rodidel, zvláště při prvním porodu. Nejčastěji se jedná o drobné oděrky a praskliny na poševní sliznici. Epiziotomie bývá někdy nezbytná pro zrychlení porodu nebo snížení rizika poranění řitního svěrače při operačním vaginálním porodu.

Preventivní a rehabilitační aspekty

Aby bylo možné porodní poranění minimalizovat, lze tkáň hráze připravovat již během posledních týdnů těhotenství. K prevenci lze využít preventivní masáž hráze, cvičení svalů pánevního dna a podpůrné prostředky (lubrikační gely na vodní bázi, Aniball). Po porodu je důležité zhodnotit, zda nedošlo k poranění a adekvátně jej ošetřit. Vyšetření se provádí pomocí gynekologických zrcadel; drobnější poranění se ošetří hojivým zásypem, větší poranění zašijeme. Ošetření by měl provádět porodní lékař nebo sestra, vždy v lokální anestezii. Pro lepší komfort a úlevu od bolesti lze nabídnout Entonox. Většina poraněných oblastí se hojí bez problémů, ale neuspořádané hojení může vést k zjizvení či deformaci a proto je důležitá cílená předporodní příprava a důsledná poporodní péče.

Okolo 85 % žen po vaginálním porodu má nějakou formu porodního poranění hráze či struktur pánevního dna. Po porodu bývá bolest v oblasti hráze u značné části žen, i když hráz nebyla poraněna. Některé ženy zažívají bolesti při prvním pohlavním styku a tyto potíže mohou přetrvávat až rok po porodu. Proto je třeba podporovat ženy v hlášení potíží a vyhledání pomoci. Následující text má být povzbuzením pro všechny, které mají potíže s pánevním dnem po porodu, aby se nebály kontaktovat zdravotnické zařízení. Cílem je ukázat, že existují metody, které mohou zlepšit poporodní zdraví.

Typy poranění a klasifikace

Poranění hráze se dělí na spontánní ruptury a epiziotomii. Ruptura hráze má čtyři stupně:

  1. poranění kůže a podkoží
  2. poranění svalů hráze mimo řitní svěrač (anální sfinkter)
  3. poranění řitního svěrače
  4. poranění stěny konečníku (rekta)

Nástřih hráze (episiotomie) má být prováděn pro urychlení porodu při fetálním distressu nebo pro snížení rizika poranění řitního svěrače při nutnosti operačního vaginálního porodu. Poranění řitního svěrače se dělí na 3A, 3B, 3C a 4. stupeň, včetně poranění vnitřního řitního svěrače či stěny konečníku. Infekce a dehiscence jsou možné komplikace hojení s různými stupni závažnosti. Granulační tkáň může zaplňovat defekt a představovat alternativní způsob hojení.

Diagnostika a terapie

Hlavními příznaky jsou bolest a krvácení. Diagnóza vychází z klinického vyšetření, včetně hodnocení typu poranění a průběhu hojení. Při infekci je nezbytná celková antibiotická léčba a lokální hygiena, sedací byliné koupele a případně masti. Často následuje sekundární chirurgická korekce s débridementem a suturou okrajů. Nové techniky, jako laserové přístupy, nejsou dosud dostatečně ověřeny a neměly by zhoršit aktuální stav. Riziko recidivy vyžaduje pečlivou pooperační péči a kontrolu.

Pooperační doba a pracovní neschopnost bývá různá a závisí na složitosti zákroku a hojení. Doma je nutný klidový režim a monitorování příznaků. Včasná a cílená péče významně snižuje riziko dlouhodobých potíží. Okolo 42 % žen po porodu uvede bolesti v oblasti hráze i bez zjevných poranění a u každé deváté bolesti přetrvávají po týdnu. Dvě třetiny žen mohou mít bolesti při prvním pohlavním styku i po delším čase, což zdůrazňuje potřebu podpory a terapeuti.

Infografika: Klasifikace poranění hráze a jejich stupňů

Simple Interrupted wound closure

Praktické souvislosti s klinickou praxí

Jednotlivé části poranění a jejich léčba vyžadují multidisciplinární přístup: gynekologie, perinatální péče, chirurgie a infekční lékařství. Důraz na predikci rizik a prevenci poranění během porodu může snížit jejich výskyt a závažnost následků. Včasná komunikace s pacientkou, informovanost o prevenci a rehabilitačních možnostech je klíčová pro zlepšení kvality poporodního života.

Stupeň poranění Hodnocení a léčba Potenciální následky
1. stupeň Poranění kůže a podkoží, hojí se lokálně Nízké riziko dlouhodobých problémů
2. stupeň Poranění svalů hráze mimo řitní svěrač Možnost poranění okolních struktur, kontrola hojení
3A-3C Riziko poranění řitního svěrače a rekta; operativní sutury Rektovaginální píštěle, inkontinence
4. stupeň Poranění stěny konečníku Závažné komplikace, vyžaduje intenzivní léčbu

Praktické doporučení zahrnují: prevenci epiziotomií jen v nezbytných případech, včasnou diagnostiku po porodu, cílené ošetření a rozsáhlou pooperační péči s pravidelnými kontrolami. Všechny informace a postupy je vhodné konzultovat s odborníky a využít odkazů na mezinárodní klasifikace často používané v logice klasifikace a ošetření.

tags: #porodni #poraneni #klasifikace #rcog