Porodní domy a profil Antonína Pařízka: světlo, zkušenosti a debaty v českém porodnictví

Tematem pořadu Před půlnocí z 30. ledna byl lékařský obor, který u nás dosáhl světového věhlasu a vrcholné světové úrovně. S jeho představitelem, porodníkem, gynekologem a anesteziologem, vedoucím lékařem porodního sálu a zároveň vysokoškolským pedagogem, který působí ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze známé jako nemocnice "U svatého Apolináře", docentem Antonínem Pařízkem, hovořila Jitka Novotná.

Životní cesta, kariéra a cesta k epidurální analgezii

Kombinace atestace z anesteziologie a porodnictví není u nás příliš obvyklá? Došlo k tomu čirou náhodou, shodou okolností. Po promoci byl problém dostat se na místo, na které by člověk chtěl - některé obory byly atraktivní a některé ne. Chtěl jsem dělat chirurgický obor, tak jsem si vybral gynekologii a porodnictví. Nejprve to vypadalo nadějně, že se dostanu do nemocnice v Praze, nakonec se ale ukázalo, že mi schází protekce. Anesteziologie je obor, který mne od počátku velmi zaujal. Je to krásný obor, a kdybych byl ministrem zdravotnictví, dal bych příkaz, aby každý absolvent medicíny na anesteziologii začal.

Anesteziolog tedy dobře zvládá kanylovat žilní systém, intubovat člověka, to jsou život zachraňující věci. Anesteziolog umí perfektně zvládat péči o člověka v bezvědomí, do kterého si jej sám pomocí farmak přivede, a to je také život zachraňující věc. Anesteziologii jste v porodnictví bohatě zúročil, protože jste byl prvním lékařem, který v Čechách při porodech zavedl „epidurál“. Bylo to v roce 1988.

Asi jste narážel na protichůdné názory především ze strany vašich konzervativnějších kolegů. Zezačátku žádné problémy nebyly, protože tuto metodu nikdo neznal. Dokonce si pamatuji první interview do Mladého světa, kdy mne jeden z novinářů přesvědčoval, ať přeložím slovo epidurální do češtiny, protože přece každé slovo lze nějakým způsobem v češtině vyjádřit. Epidurální se však skutečně do češtiny přeložit nedá. Později jsem měl větší i menší problémy s mými kolegy porodníky.

Nastoupil jsem na anesteziologické oddělení a měl jsem mimořádné štěstí v tom, že primářem tohoto oddělení byl člověk, který byl sám propagátorem regionální anestézie v obecných chirurgických oborech, jako je ortopedie, chirurgie, urologie atd. Zabýval se proto velmi podrobně epidurální blokádou u všech chirurgických oborů a nakonec i v porodnictví, ale pouze u císařského řezu. Takže jsem se tehdy naučil techniku centrálních blokád. Chtěl jsem dělat porodnictví, takže jsem začal studovat zahraniční literaturu s tím, že bych se v budoucnu snažil mírnit porodní bolest díky těmto velmi sofistikovaným přístupům.

Epidurál a jeho vývoj v českém prostředí

Porodnická bolest je dnes identifikována jako stresogen. Je to situace, která se vyrovná jakémukoliv jinému stresu, ať už je to popálení, úraz atd. Metod k mírnění porodních bolestí (regulaci stresu) je celá řada, ale navzájem se liší. Rozdíl je v použití, či nepouití farmak. Farmakologické metody se pak rozlišují podle toho, jestli používáme přípravky, které se podávají nitrožilně, nebo do blízkosti centrálního nervového systému. Odlišnost těchto metod se projevuje v mnoha aspektech. Jednak jde o rozdíl ve vlivu na matku a plod, a pak o rozdílnou analgetickou účinnost. Metody, které jsou nejpřirozenější (nefarmakologické), mají nevýhodu v tom, že nejsou příliš analgeticky účinné - nejsou výrazným antistresogením prostředkem. Naopak sofistikované postupy, jako jsou regionální blokády, jsou analgeticky nejúčinnější. Dokonce se epidurální blokádě kvůli její účinnosti u nás začalo říkat bezbolestný porod, protože umí utlumit bolest o 80 až 90 procent.

Jak dlouho jste se učil lékařské řeči, kterou teď promlouváte a které je rozumět? Každý doktor se má naučit mluvit jazykem, kterému porozumí poslední babička z ulice. Pokud se tak nestane, pacient mu nerozumí. I když pak jde o špičkového doktora, je to svým způsobem handicap.

Knihy, internet a popularizace vědy

Jaký význam v medicíně přikládáte psanému slovu? Psanému slovu přikládám ohromný význam. Domnívám se, že hovořit s pacientem na ulici, chodbě nemocnice je velký problém a do určité míry „zbytečnost“, protože pacient, většinou vystresovaný pacient má pocit, že lékaře obtěžuje. Proto si myslím, že je lepší, dříve než začne lékař mluvit s pacientem, podat tištěnou informaci. Tato kniha vznikala tři roky. Největší část jsem napsal 2000 kilometrů od Prahy v Irsku, Dublinu. Každá kapitola byla publikována na internetové adrese www.porodnice.cz. Pod každým článkem bylo diskusní fórum, kde jsem sledoval, jak na to čtenářky nebo čtenáři reagují. Ona totiž podle našich návodů pomáhala těhotným v Helsinkách. Začali jsme si psát, takže jsem zjistil, že je to novinářka z Brna, která žije po boku manžela v Helsinkách, který tam pracuje jako vyslanec České republiky. A proto, že byla novinářka a že byla zrovna těhotná, jsem se dohodli, že po mně přečte a upraví každou kapitolu do jazyka, kterému by rozuměla každá těhotná žena v České republice. Shodou okolností je tato novinářka (Hana Žižková) vyfocena na přebalu knihy se svým manželem.

V roce 2006 jste za tuto knihu získal Charvátovu cenu za popularizaci vědy. Zároveň jste člověk, který rád a s nadšením objevuje možnosti techniky. Svědčí o tom internetová verze vaší knihy, ale i internetový server porodnice.cz. Ten slouží nejen maminkám, ale i dalším lidem? Od počátku jsme s kolegy z IT oboru přemýšleli nad tím, jak pomoci lidem z různou hloubkou zájmů o to či ono v gynekologickém oboru a hlavně porodnictví. Nakonec jsme to udělali tak, že jsme rozdělili informace zvlášť pro rodiče, jinak pro studenty medicíny, jinak pro porodní asistentky a speciálně pro lékaře. Zaujal mne internetový rádce SOS porodnice, který má pomoci lékařům ve vyhrocených chvílích. Máte skutečné důkazy o tom, že pomáhá? Že by někdo napsal, že mu pomohly stránky našeho serveru, se denně nestává. Čas do času se ale na našich kongresech setkám s pozitivní reakcí na náš projekt. Naše klinika organizuje každé dva roky setkání největších odborníků z celé České republiky, kdy je nás asi dvacet, pětadvacet. Každý z nás má určitou malou kapitolu v porodnictví, a během patnácti minut říci, co se v jeho problematice ve světě změnilo. Takže během jednoho dne odezní tyto přednášky, a už večer se může kdokoliv podívat na našich webových stránkách na jejich obsah. Tento poslední minikongres, sympózium, kterému říkáme Kritické stavy v porodnictví, byl v roce 2006. Letos se bude opakovat, vždy je to během druhé soboty v prosinci v kongresovém sále pražského IKEMu.

Domácí porody a etika v českém kontextu

Ze „nemocnice U Apolináře“ jste zprostředkovali porod on-line. Proč vlastně? Byla to výzva, když už máme internetové stránky porodnice.cz. Na první pohled to není až tak těžký úkol. Počátky sahají do roku 2004. Důležité také bylo, že jsme tento internetový porod zprostředkovali pouze jedné rodině - nešlo o to ukázat porod celému světu. Naopak jsme chtěli tuto událost udělat velmi intimní a zprostředkovat ji pouze členům jedné rodiny. Původně to bylo kvůli tomu, že tatínek nemohl být přítomen u porodu.

Jak moc vaši práci ovlivňuje skutečnost, že současná rodina je oslabena nedostatkem lásky a akcentem na vlastním pohodlí a prospěch? Během svého života sleduji, jak se mění životní styl, jak vstupují do našeho života vlivy, které ještě před x lety neexistovaly. Za našeho života byl jeden televizní program, večerníček byl dvakrát týdně. Dnes máme x programů a možností, máme internet, lidé pracují v úplně jiném tempu. Dnes je takový tok informací, že v medicíně se každý z nás nějakým způsobem specializuje.

Odborníci už jsou skeptičtí k tomu, aby se se zastánci domácích porodů dohadovali. „Musíme si uvědomit, že novorozenecké období je nejrizikovějším obdobím v životě člověka a musíme se bránit pohledu na porod v tom smyslu, že se jedná o společenskou záležitost.“ Porodníci uvádějí, že domácí porody nejsou v ČR ilegální a že rozhodnutí je na rodině, ale vyžaduje zodpovědnost k dítěti a rizikům. Zástupci neonatologie upozorňují na potřebu dostupné péče a rychlého zásahu v případě komplikací.

V České republice by domácí narození s porodní asistentkou podle odhadů mohlo znamenat několik set až tisíc případů ročně, avšak statistiky ukazují nízký podíl mimo nemocnici. Porodníci zdůrazňují, že vždy je potřeba rychlá intervence a koordinace s resuscitací, neonatologií a záchrannou službou. Zastánci domácích porodů však volají po větší transparenci a důrazu na informovanost rodiček o rizicích i výhodách. Pařízek a Čihař uvádějí, že domácí porody jsou spíše výzvou pro systém než pro společnost samotnou, a že cílem je bezpečné a dostupné zdravotnictví pro matku i dítě.

Současnost porodnice U Apolináře a dopad pandemie na obor

V souvislosti s koronavirovou epidemií má porodnice U Apolináře moderní infrastrukturu: pavilonový systém umožňuje uzavřít části budovy a zamezit šíření infekce. V současné době máme izolační místa pro těhotné ženy i čerstvé maminky, a to jak v karanténě, tak i pokud jsou Covid pozitivní. Naše klinika má od letošního jara vlastní krizový štáb, který flexibilně reaguje úpravami provozu podle aktuální epidemiologické situace. Partner u porodu je v českých porodnicích běžnou záležitostí, a to i v případě císařského řezu. Bonding a kojení je doporučováno i u Covid pozitivních žen. Pokud zdraví a stav matky a dítěte dovolí, je možné jejich dřívější propuštění domů.

Den simulační medicíny zaměřený na kritické stavy v porodnictví ukázal, že simulace snižují riziko chyb a zlepšují koordinaci týmu. Trénovali jsme spolupráci se záchrannou službou a resuscitaci matky a novorozence.

Perinatologie v ČR dnes klade důraz na bezpečnost matky a dítěte, na komunikaci s rodinou a na etické aspekty každé situace. Naším cílem je dosahovat co nejvyšších perinatologických výsledků a spokojenosti rodičů, kteří si vyberou naši porodnici.

Osobní poznámky a závěrečné myšlenky

Jsem vytrvalý a mám tři děti. Mám dvě dcery a jednoho syna. Ano, byl jsem vytrasován. Zvládnul jsem i distanční výuku. Můj osobní rekord je porod ženy vážící 200 kg. Práce porodníka je mimo jiné o radosti z úspěšně odvedené práce a o tom, že otec u porodu je důležitý. Domácí porody ano nebo ne? Určitě ne. Věk rodiček a obezita jsou skutečné výzvy současnosti.

Koronavirus a těhotenství - jak moc velký je to průšvih? Koronavirus těhotným vyhýbá, ale už známe případy, kdy to zásadně komplikuje těhotenství a život maminky i miminka. Co vás dokáže rozčílit? Lhostejnost. Co děláte, když nerodíte? Sportuju a bavím se. Co byste poradil mladým lékařům? Být pokorný, dodržovat hygienicko-epidemiologická opatření a nepropadat panice.

infografika: epidurální analgezie a její účinky

Porodní gynekomastie |

tags: #porodni #domy #porodnik #parizek