Porodní asistentka Pavlína Ptáčková: zkušenosti z poreprodukčního období a podpory během porodu

Dorazili jsme v 7 ráno s manželem a mojí porodní asistentkou. Příjem byl zdlouhavý, první jsem šla hned na monitor, potom vnitřní vyšetření od jejich porodní asistentky. Potom na přidělený pokoj na šestinedělí, až pak k lékaři na ofiko příjem v silných kontrakcích. Pan doktor byl nějaký externista a šíleně mu to všechno trvalo. Nejdůležitější a zároveň nejnevhodnější zbytečná věta, co pro mě měl, když sem se mu tam svíjela každé 3 minuty v kontrakcích, byla: “Po císaři máte riziko ruptury dělohy, které může způsobit smrt vám i dítěti, přijímáte to riziko?” Na toto jsem podepisovala už zcela standardní informovaný souhlas, měl ho tam. Pak mě musel vyšetřit, znovu vnitřně jako porodní asistentka po monitoru a nevím proč, dělal mi i vnitřní ultrazvuk. Celé toto zažívat v kontrakcích bylo nejen nepříjemné, ale celé takové nepatřičné. Strašně pánovi smrdělo z úst. Konečně nás nechal a já mohla do místnosti s vanou, byla volná. Místní porodní asistentka (červenovlasá paní) mi nabídla homeo čipky Bella donu a uvolnění tak sem si je vzala a šla do vany. Ve vaně super. Celkově mi velmi pomáhalo, když mi při kontrakcích má porodní asistentka nahřívala záda nebo je stlačovala. Vana byla příjemná a ja kontrakce snášela lépe, nejlépe v poloze na bobku s mužem vedle mě. Další vyšetření, vše super, jsem už úplně otevřená a miminku nic nebrání v cestě “do tunelu”.

Obrázek: komfortní poroďní prostředí s vanou a podpůrnou konstelací

Tak místní porodní asistentka zavelala “jde se na sál”, jděte na svůj pokoj na záchod a za chvíli přijďte na sesternu. Konečně mi přidělili sál. Začli jsme různě polohovat, muž byl oporou a s jeho pomocí jsem zkoušela různé polohy, aby miminko začlo sestupovat dolů. A samozřejmě tu zase byla ta neprasklá plodovka. Poloh bylo ozkoušeno hodně, porodní asistentka už začla tlačit, že by byla pro plodovku píchnout, protože je vše naprosto nachystané. Udělala jsem stejnou chybu jako prvně. Tentokrát jsem uvěřila, že propíchnutí takto závěrem, nikoliv brzy, pomůže miminku do porodních cest, když je vše tak pěkně připravené. 10:15 píchli plodovku. Následných 15 minut byly trochu silnější kontrakce, které potom slábly a najednou tu byl stejný problém jako u prvního porodu. Slabé kontrakce, a to už jsem musela pořád na povel úplně nepřirozeně tlačit. Ať jsme zkoušeli poloh mraky, malý prostě dolů nechtěl.

Grafika: průběh kontrakcí a postup porodu s plodovou vodou

Pak už to přišlo, lékařka, druhý lékař. Prakticky úplné upoutání na křeslo a tam neustálé polohování z boku na bok, na záda a nucení na intenzivní tlačení. Miminko mělo ozvy ok. Avšak prý je branka už moc dlouho zašlá (od 9:30) a po císaři by to už chtělo porodit. Nic dále nepomáhalo a pořád do mě někdo jen vleže sahal. Lékař (MUDr. Lidák), co přišel později k mladší lékařce na pomoc, se chlubil, že má jen 6 % císařů. Po chvíli sem ucítila malého, jak konečně po posledním zatlačení vyklouzává, hlavička, potom zbytek. Plácli mi ho na břicho. Okamžitě automaticky přes naše přání ustřihli pupečník, s argumentem, že malý se zdál být gumový.

Foto: okamžik přijetí na sál a kontakt s miminkem

Miminko jsem rychle pohladila a přivítala, záplava štěstí a radosti “máme hoooo!”, volala jsem na muže. Potom už bral miminko pediatr, malý neměl úplně nejlepší APGAR skore, pediatr říkal, že byl po porodu dost “dobitý”. Měl na hlavě otlak, hůře se rozdýchával. Šili mě asi 25 minut, placenta po půl hodině vyšla, dokapával oxytocin. Muž Davídka mezitím už choval a po šití jsme ho konečně na mě přiložili. Byl zmatený a přisát se nedokázal. Tři týdny po porodu jsem nemohla sedět ani chodit. Dva týdny mi nefungoval svěrač a já se nemohla vzdálit na delší dobu od toalety. Kromě nástřihu jsem měla vnitřní natržení, prý to může být následek nástřihu, který mi udělali kvůli miminku s odhadem 2,8 kg!

Fotografie: bonding a první kontakt s novorozencem

Domlouvat se na porodu s konkrétním lékařem. Můj porod trval prakticky dva dny. První noc jsem se nevyspala, ale kontrakce byly příliš nepravidelné. Doktor mě poslal na čtyřlůžkový pokoj, kde už odpočívala jiná žena po porodu, kterou jsem celou noc budila svým hekáním. Druhý den ráno si mě konečně převzala místní porodní asistentka. Bohužel jsem se otevírala velmi pomalu a to i přes použitou vanu (která mi moc pomohla!). Na sál jsem šla až někdy v šest hodin večer. V cca šest večer mi porodní asistentka píchla vodu, která byla zakalená. Okamžitě jsem musela na monitor a do polohy v leže, ačkoliv jsem předem žádala o jinou polohu, v leže mi nikdy nešlo moc tlačit. Porodní asistentka mě vystrašila, že barva plodovky není dobrá a musím ihned porodit. Do kapačky mi dle zprávy dali oxytocin, avšak na místě nám nikdo nic neřekl - co dává, co kape (manžel už byl v tu dobu se mnou).

Ilustrace: vhodné polohy a proces epidurálního zásahu

V tom nejhorším mě porodní asistentka najednou opustila, protože jí končila směna. Rázem jsem se dostala do paniky a hysterie. Bolesti byly šílené a k nevydržení, nemohla jsem si v poloze na zádech nijak ulevit, porodní asistentka mě opustila a vlastně nás tam minimálně na hodinu nechali s manželem úplně samotné. Po ampuli Nalbuphinu na bolest (sestra mě ubezpečila, že to je bezpečné) jsem se zklidnila, otevřela a chviličku po osmé večer konečně porodila. Syn bohužel musel být rozdýcháván. Nic tedy nevyšlo, jak jsem si představovala, syna mi vzali do boxu na pozorování a dostala jsem ho až nad ránem.

Fotografie: okamžik porodu a bonding

Místní pediatra (blond vlasy, starší) mi ráno oznámila, že syn pět minut nedýchal - hrozně jsem se vyděsila, protože by to samozřejmě znamenalo, že je mrtvý nebo vážně postižený. A dále, že to je moje chyba, protože jsem „nechtěla tlačit“ a hlavně si „nechala dát něco na bolest“. Naprosto jsem se zhroutila a brečela. Teprve sestra mě šla uklidnit, že mají s touto lékařkou špatné zkušenosti a že to není tak, jak doktorka říkala - syn byl samozřejmě okamžitě po porodu na kyslíku a měl od začátku zachovaný krevní oběh. Výsledkem však stejně bylo, že jsem minimálně první tři měsíce po porodu brečela, měla šílené úzkosti a strašně se bála, že náš chlapeček není zdravý a že za to můžu já. Myslela jsem, že se zblázním a musela jsem vyhledat psychologa.

Dnes jsem ráda, že je malý zdravý a šikovný, a jiní lékaři mi naštěstí podali informace k věci, které mě uklidnily. Jednak, že se miminku nic nestalo a ani nemohlo stát, a jednak, že možné příčinou, proč už byl ke konci malý tak unavený, byl spíše obtížný a dlouhý porod, se kterým mi v porodnici nepomohli. Příště vyhledám vlastní porodní asistenci a budu rodit jinde. V porodnici jsem rodila 21.7.2018. Jako doprovod k porodu jsem si vybrala porodní asistentku, paní Květů, se kterou jsem byla stoprocentně spokojená. Všechny moje otázky byly dopředu zodpovězeny a celou dobu mě velmi podporovala a chválila. Díky tomu jsem prožila, i když bolestivý, tak krásný porod, na který velmi ráda vzpomínám.

Influence na budoucí volbu porodní asistentky a spokojenost s její podporou

Na příjmu se mně ujala slečna Bára (strašně dlouhé hnědé vlasy), což bylo okolo 7. hodiny, natočila monitor a ukázala pokoj, který byl čtyřlůžkový ale slíbili, že tam budeme max. tři a to dodrželi. Po osmé jsem šla na kontrolu lékařem, který při příjmu nemohl, protože byl u císaře. Zpět na pokoji se pak porodní asistentka snažila přesvědčit manžela, že to bude na dlouho a nemůže tam se mnou být. To bylo nějak před desátou a já ho prosila, aby se mnou zůstal. Za půl hodiny jsem ho poslala pro sestru, že je to fakt šíleně bolestivý a chci ty slíbené prášky. Na sále jsem strávila hodinu, píchli oxytocin, protože se mi v poloze na čtyřech zas prodloužily kontrakce a byly méně intenzivní a odsouhlasila jsem nástřih. Porod jsem nechala vést lékařem. Bonding byl přes 2 hodiny a manžel se pak šel podívat na koupání a mně porodní asistentka pomohla do sprchy a postarala se, abych se dostala do postele. Do půl hodiny po odchodu ze sálu mi přivezli syna a už jsme byli jen spolu.

Foto: bonding po porodu a první kontakt s dítětem

Jsem ráda, že manžel neodjel domů, protože by to zpět nejspíš nestihl. Porodní asistentky při vizitách nejsou úplně moc příjemné a jedna je vyloženě kr… Ale prakticky a nima neprijdete kromě porodu do kontaktu. Sestřičky z dětského jsou úžasné a svoji práci milují. I když měly stres a spěch, tak byly vždycky strašně milé a vše vysvětlily s úsměvem. V den odchodu mi říkali, že mě nejspíš pustí, což pro mě není 100%, tak jsem nebalila.

Ilustrace: rozhraní šestinedělí a bonding s rodiči

Z kapacitních důvodů to ani jinak udělat nemůžou. Jídlo není moc dobré, ale přežít se to dá. Vybraná porodní asistentka P. Ptáčková naprosto skvělá, empatická a vstřícná. Mým cílem bylo mít co nejméně personálu u porodu a nejlépe žádné doktory. Vycházela jsem z první zkušenosti zde, kdy mi doktoři na příjmu a po výměně směn na závěr porodu udělali spíš trauma a porod jsem nemohla dlouho zpracovat. Na porodnici jsem ale nezanevřela, pojistila se štítem této porodní asistentky a bylo to skvělé. Určitě doporučují, porodila jsem zde spontánně po předchozím císařském řezu a to i přes to, že dítě bylo velké. Všichni se snažili mi vyjít vstříc a respektovali moje přání a pocity, samozřejmě se vší opatrností a zvažováním všech možných rizik. Jsem si jistá, že v jiné porodnice by to byl další císař.

Foto: personál porodnice a komunikace s pacientkou

Za celou dobu - 5 dní - jsem nepotkala nikoho nepříjemného/lhostejného. Okud bych měla shrnout jedním slovem, je to RESPEKT k těhotné a rodicí ženě, který jsem bohužel v Podolí nezažila. Na příjmu se mně ujala slečna Bára (strašně dlouhé hnědé vlasy), která mě provázela monitorováním a ukázala pokoj. Když bylo nutné, vyžádala jsem si znovu lékařskou péči a vyřešila potřebu rychlého postupu. Bonding a následná péče po porodu byly pro mě důležité a v Podolí byly pro mě často v popředí.

Schéma kapacit asistence v porodnici

Závěrem: vybraná porodní asistentka Pavlína Ptáčková patřila k největším přínosům během mého porodu, a i když se některé fáze porodu nevyvinuly podle mých představ, celá zkušenost ukázala důležitost podpory, komunikace a respektu vůči porodní ženě. Od té doby bych si jistě vybrala obdobný model podpory pro budoucí porody a doporučuji hledat osobní kontakt s empatickou porodní asistentkou, která bude respektovat přání rodičky a bude schopna poskytnout jasné informace o rizicích a možnostech jednotlivých postupů.

Podstatné poznámky z textu a praktické závěry

  • Empatie a komunikace od porodní asistentky a personálu zásadně ovlivňují psychický stav ženy během porodu a šestinedělí.
  • Možnost volby poloh během porodního procesu a doprovodu partnera výrazně zlepšuje zkušenost rodičky.
  • Informovaný souhlas a jasné vysvětlení postupů (např. plodová voda, oxytocin, nástřih) jsou klíčové pro důvěru.
  • Bonding po porodu je důležitý, ale může být ovlivněn provozními podmínkami, kapacitami a komunikací.
  • V případě komplikací je důležitá rychlá a koherentní komunikace mezi porodnickým týmem a rodinou.
Fáze porodu Popis zkušenosti Klíčové faktory podpory
Příjem a monitorování Prodloužený průběh, vyšetření a vyčkávání na sály Empatie, jasná komunikace, klidné prostředí
Průběh porodu Přechod na sál, polohy, plodová voda, tlak Podpora partnera, vhodné polohy, omezení zbytečných zásahů
Porod a bonding Vyzvednutí miminka, bonding a péče po porodu Kontakt kůže na kůži, okamžitá podpora po porodu
Šestinedělí Kontakty s novorozeneckým oddělením a sestrami Respekt k přáním rodičů a informování o možných rizicích

tags: #porodni #asistentka #pavlina #ptackova