Porod vleze historie: od bab po moderní porodnictví a poloha při porodu

Porod je začátkem samostatného života každého člověka. Kvůli nedostatečným anatomickým a medicínským znalostem, podvýživě, a především špatné hygieně a z ní vyplývajících následných infekcí býval bohužel často i jeho koncem - ať už šlo o rodičku, nebo dítě. Smrt takříkajíc stála hned u dětské kolébky nebo matčina lůžka. Proces jejího vyhnání byl velmi dlouhý a komplikovaný a porodu probíhajícímu pod dohledem medicínsky vzdělané osoby tak předcházela staletí pověr, pokoutních praktik a diagnostického i terapeutického tápání.

Průkopníci a první kroky k profesionalizaci porodnictví

Po dlouhá tisíciletí zůstávaly těhotenství a porod výhradně ženskou záležitostí, kdy porodní báby byly odkázány jen na předávání zkušeností staršími členkami rodiny nebo jinými kolegyněmi. Jejich řádná kvalifikace a profesní způsobilost získaná na základě vzdělání přišla na pořad dne až v souvislosti s osvícenským absolutismem v 18. Století. Již v nejstarších dobách rodičkám patrně asistovaly starší ženy z rodiny. Vzhledem k důležitosti mateřství a porodů pro reprodukci a zachování komunity lze tedy označit porodní asistentku za nejstarší profesi v dějinách lidstva.

Starověké civilizace také vytvořily různé kulty, které porod a zdravotní stav nastávajících matek i novorozenců dávaly pod božskou ochranu. Mimochodem - v modifikované formě existují dodnes. Už ve 2. tisíciletí př. n. l. (bronzu) nacházíme zmínky o bohyni porodu Eileithyia, která se později stala plnohodnotnou bohyní řeckého panteonu. Z Mykén se přenesla do římské kultury a doklady uctívání jsou terakotové modely rodících žen z Kréty z 9.-8. století př. n. l. Z textů starověku známe i první odborné práce o ženské medicíně, které radí jak se starat o těhotné a vést porod.

Nestor porodu: Sórános z Efesu a obracení plodů

Nejvýznamnějším starověkým autorem je Sórános z Efesu, který působil v době římského impéria a napsal dílo O umění porodnickém a nemocech ženských. Zmiňuje použití porodní stolice i prostředky k vyvolání potratu a především obratu plodu při jeho nepravidelných polohách. Po zániku antického světa se však důležité hmaty a techniky na dlouhou době ztrácejí a obrat na nožku byl znovu „objeven“ až v renesanci.

Ve středověku péči o nastávající matky a provádění porodů významně ovlivnilo křesťanství; ženy se dostávaly do téměř druhořadého postavení. Rodičkám, které zemřely při porodu, byl až do koncilu Rouenu 1074 odpírán křesťanský pohřeb. Na území Čech a Moravy jsou zmínky o porodních babách z roku 1176 (porod světce Hroznaty) a 1248 (Alžběta, chůva krále Václava II.).

Osvícenství, standardy a první porodnice

V 18. století nastal výrazný posun díky osvícenským reformám. Marie Terezie a Josef II. zavedli povinnost profesní způsobilosti porodních bab, včetně studia anatomie a účasti na pitevních pracech. Generální zdravotní řád i další nařízení podléhala zdravotním komisím a umožnila vznik a fungování porodnic i škol porodních bab. První ústavní porodnice vznikaly již v 18. století; Vlašský špitál v Praze na Malé Straně, později s ústavem pro opuštěné děti a nalezinec s porodnicí Maří Magdaleny, se stal klíčovým místem pro výuku a poskytování péče.

Roku 1770 byl vydán zdravotní řád habsburské monarchie a v roce 1786 došlo k zavedení krajské porodní báby; v Praze vznikla školení pro porodní babičky a v 19. století nastoupily dezinfekční postupy díky Ignáci Semmelweisovi. Jeho důsledkem byl pokles úmrtnosti matek na horečku omladnic mnohonásobně. K výraznému pokroku vedla také mikrobiologie a rozvoj teorie infekcí, kterou přinesli Louis Pasteur a Robert Koch. Po druhé světové válce přišel další pokrok v anestezii, resuscitaci a nových technikách léčby, což vedlo k dalšímu snižování mateřské a novorozenecké úmrtnosti.

Pokroky 20. století a moderní porodnictví v Česku

20. století přineslo výrazný rozvoj anesteziologie, resuscitace, ultrazvuku a dalších technologií. První přístroj pro ultrazvuk byl v 70. letech 20. století; následovalo zavedení kardiotokografu, monitorovacích systémů a lepšího neonatologického zázemí. Počátkem 21. století došlo k dalšímu zlepšení vybavení porodních ústavů, snížení mateřské a novorozenecké úmrtnosti a větší dostupnosti specializované péče. Dnes lze v Česku očekávat bezpečnou péči a vysokou úroveň porodnických služeb, i když některá centra nabízejí širší spektrum poloh a podpůrných pomůcek než jiná.

Porodní polohy a současná praxe

Stručně řečeno, porodník dnes uznává více poloh než jen vleže. V historickém kontextu byly nejpřirozenější polohy dvojí: vertikální, kdy gravitace pomáhá, a polohy kombinující aktivní pohyb rodičky. Dnes však většina žen rodí vleže, i když existují alternativy: poloha v kleku, dřepu, na míči, na stoličce či ve vodě. Průzkumy a zkušenosti ukazují, že volné pohyby a vzpřímené polohy mohou zlepšit pohodlí a některé ukazatele porodu, zatímco vypuknutí porodu v poloze vleže bývá spojeno s omezením pohybu a vyšší potřebou intervencí.

Podpora vzpřímených poloh a volného pohybu je jedním z klíčových témat moderního porodnictví. Přítomnost porodní asistentky, domluva ohledně porodního plánu, a individuální volba polohy by měla být základní součástí každé porodní péče. V některých porodnicích lze využívat porodní stoličky, vany, míče a další pomůcky; v jiných jsou tyto prostředky méně dostupné a praxe se liší podle konkrétního zařízení a personálu.

Současné výzvy a etika porodnické péče

Je důležité chránit práva rodící ženy na svobodu pohybu a výběr polohy. Pokud jde o případné vyvolání porodu či nutné intervence, měla by zůstat flexibilita a respekt k fyziologickému porodu. Etický imperativ je nepřikládat ženě nepotřebný tlak k pobytu v určité poloze. Naopak by mělo pokračovat školení personálu ve vzpřímených polohách a podpůrných technikách, aby rodičky mohly rodit v poloze, která je pro ně nejpřirozenější a nejpohodlnější.

Infografika: Historie porodnictví a klíčové milníky

tags: #porod #vleze #historie