Fosfor patří mezi biogenní prvky, je jedním z nejrozšířenějších minerálů v těle, tvoří okolo 1% hmotnosti těla. Celkový obsah fosforu v lidském těle činí asi 600 - 700 g. Jeho anorganická forma (hydroxylapatit na bázi fosfátu) je přítomna v kostech a zubech (80 až 85 %), na jejichž stavbě se společně s vápníkem rozhodující mírou podílí. Dále je fosfor rozhodující pro energetický metabolismus, protože ve formě adenosintrifosfátu (ATP) je nositelem makroergních vazeb přenášejících energii. Fosfátový aniont má význam pro udržování acidobazické rovnováhy. V organické formě je fosfor součástí fosfolipidů, fosfoproteinů a nukleových kyselin. Regulace fosforu v těle je úzce spjata s regulací vápníku, zasahuje do ní např.
Denní příjem fosforu kolísá a odhaduje se kolem 1 g/den. Zvýšená potřeba fosforu je zejména u těhotných a kojících žen a rostoucích dětí. Denní potřeba je 0,15 mmol/kg/den. Nedostatek fosforu se u zdravých osob prakticky nevyskytuje. Fosfor je vylučován převážně ledvinami ve formě fosforečnanů. Snížení koncentrace fosforečnanů v krvi může nastat při vysokých ztrátách močí při onemocnění ledvin, při acidóze, infuzi glukózy či katabolismu vlastních tkání. Ke zvýšení koncentrace fosforečnanů může dojít např. v důsledku předávkování vitaminem D. Vyšší příjem fosforečnanů se projeví jejich vyšším obsahem v moči a poklesem močového kalcia.
Mezi významnější přirozené zdroje fosforu patří mléko, ryby s jedlými kostmi (sardinky), vaječný žloutek a luštěniny. Zdrojem fosforu v mase mohou být anorganické sloučeniny fosforu vznikající jako důsledek rozkladu přirozených složek masa (ATP a DNK) při působení enzymů nebo mikroorganismů. Fosfor je obsažen i v některých druzích koření a kořenících směsí. Pro organismus je využitelný především fosfor anorganický (např. z kostí), který se vstřebává prakticky ze 100 %. Méně využitelný je zejména fosfor rostlinného původu.
Vedle přirozené přítomnosti sloučenin obsahujících fosfor se do potravin přidávají fosforečnany, a to především kvůli svým emulgačním a disperzním schopnostem, ale i jako kypřicí prostředky, regulátory kyselosti apod. EFSA vydává nová doporučení ohledně fosforečnanů při nedostatku vitamínů. Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): zvíře se dostává do negativní energetické bilance - příjem energie je menší než výdej (především u dojných krav v 1. fázi laktace).
Poporodní metabolické poruchy a jejich souvislosti s fosforem
Komplex neinfekčních onemocnění skotu zahrnuje poruchy metabolismu s významným zastoupením v poporodním období. Hlavní příčinou vzniku poruch metabolismu jsou nedostatky ve výživě. Zvláštností poruch metabolismu je, že některé poruchy probíhají po dlouhou dobu skrytě jako subklinická onemocnění u velkého počtu zvířat. Zásadním opatřením je volit krmnou dávku tak, aby nevedla ke ztučnění krav před porodem a nenarušovala homeostázu vápníku a zabezpečila požadavky na mikroelementy a vitaminy (selenu, mědi, zinku, vitamínu E, beta karotenu).
V období přípravy na porod se často vyskytuje syndrom ztučnění krav a steatóza jater, dále karence selenu, mědi, vitamínu E, beta-karotenu a ojediněle i fosforu. V období porodu je to dystokie, retence placenty, porodní paréza, subklinická hypokalcémie, steatóza jater a přetrvávají karence stopových prvků a vitamínů. V období rozdojování a vysoké laktace se u dojnic vyskytuje negativní energetická bilance (NEB), rozvíjí se lipomobilizační syndrom, zvyšuje se stupeň steatózy jater, vzniká ketóza. Krávy rychle hubnou, mohou nastat dilatace a dislokace slezu.
Zásadní prevencí je vyvážená krmná dávka a minimalizace NEB. Zásadními opatřeními jsou poporodní nápoje a drenčování krav, které pozitivně ovlivňují bachorovou fermentaci a metabolismus elektrolytů sodíku, draslíku a vápníku. V poporodním období je důležité zajistit vyrovnanou energetickou a bílkovinnou bilanci během vysoké laktace, aby nedošlo k subklinické ketóze a hepatopatiím.
Poruchy svalového a nervového systému a jejich spojení s fosforem
Hypofosforemie může být spojena s některými typy ulehnutí krav a poruchami pohybového aparátu. Uvedené stavy se mohou lišit od porodní parézy a vyžadují specifickou diagnostiku a léčbu, včetně doplnění fosforu a vitamínu D podle potřeby. Diagnostika se opírá o laboratorní vyšetření a analýzu krve a kostní biopsie.
Levostranná dislokace slezu - tento problém souvisí s nedostatkem vlákniny v krmné dávce a nadbytkem šrotu; vyžaduje chirurgickou léčbu. Hovoříme-li o poporodních stavech, je důležité sledovat i prekurzory metabolických poruch, jako je acidóza bachoru a lipomobilizace jater, které mohou eskalovat k dalším zdravotním komplikacím.
Praktické postupy a doporučení pro chovatele
Komplex poruch metabolismu u dojnic vyžaduje strategickou prevenci a kvalitní řízení krmné dávky. Základním předpokladem prevence je optimální výživa, která zahrnuje:
- balastní krmná dávka suchostojných krav s dostatečným obsahem fosforu, hořčíku, selenu, mědi, zinku, vitamínu E a beta karotenu;
- zamezení nekvalitních krmiv a mykotoxinů (DON, T2 toxin, zearalenon);
- optimalizace struktury a obsahu živin ve směsném krmivu (TMR);
- zajištění dostatku hygienicky nezávadné pitné vody;
- preventivní doplňky a aditiva jen v indikovaných případech (kvasinky Saccharomyces cerevisiae, pufry, bikarbonát sodný, propylenglykol, glycerol, laktóza);
- poporodní nápoje a drenčování krav ke stabilizaci metabolické rovnováhy.
Vhodná terapie porodní parézy zahrnuje včasnou aplikaci vápníku, případně s fosforem, a doplňky vitamínu D. Před porodem je doporučeno nepřekrmovat vápníkem, zvažovat použití kyselých solí a propionátu vápenatého, pokud je obsah draslíku vysoký a krmná dávka alkalogenní.