Průběh fyziologického porodu se dělí na tři části - porodní doby. Postupně si představíme jak jednotlivé fáze probíhají a co během nich můžete čekat a na co je dobré se připravit. Porodní mechanismus a pohyb hlavičky při porodu jsou klíčové pro hladký průběh a minimalizaci rizik pro matku i dítě.
První doba porodní: otevírací a vliv pohybů na průběh
První době porodní se také říká otevírací. Začíná totiž s pravidelnými kontrakcemi, které otevírají porodní cesty. Děloha je sval, ke své práci potřebuje klid, kyslík a energii. Právě proto je vhodné během kontrakce dýchat tzv. břišním dechem, který miminku zabezpečí dostatek okysličené krve. Při kontrakci je nutné se co nejvíc uvolnit.
Bolest a její vnímání můžeme ovlivnit různými metodami: nefarmakologickými - pohyb, polohování nebo tzv. porodní tanec; časté střídání poloh může zkrátit délku porodu; teplou sprchou či pobytem ve vaně; masáží zad, aroma masáží, akupresurou, polštářky. Vjem bolesti zmírní také zvukové projevy. Stejně jako se liší rodičky, liší se i průběh porodu, a proto je důležité si najít nejvhodnější způsob zvládání bolesti podle vlastních potřeb.
V průběhu první doby průběžně a pečlivě sledujeme Váš stav a stav Vašeho miminka v děloze a vyhodnocujeme, jak se porod vyvíjí a postupuje.
Druhá doba porodní: od plného otevření cest po výstup hlavičky
Druhá doba porodní začíná v okamžiku, kdy se porodní cesty plně otevřou a končí vlastním porodem miminka. Na přelomu první a druhé doby porodní může nastat přechodný útlum kontrakcí, což je častější u prvorodiček. U maminek, které už někdy rodily, kontrakce naopak mohou být intenzivnější, často s nutkavým pocitem tlačit.
Tlak způsobuje hlava miminka, která postupně sestupuje porodní cestou dolů. Žena si polohu obvykle volí opět intuitivně. Někdy je nutné se řídit nejenom jejím přáním, ale brát také v úvahu stav dítěte a celkový postup porodu. I když jsou porodní cesty už plně otevřené, nemusí to vždy znamenat nutnost okamžitého tlačení. Někdy je vhodné vyčkat, až hlavička dítěte samovolně sestoupí dostatečně hluboko, aby nedošlo k vyčerpání při předčasném tlačení.
V průběhu druhé doby porodní vám porodní asistentka ráda poradí, jestli je vhodné tlačit nebo odpočívat. Během tlačení doporučíme zavřít oči a využít dobu děložní kontrakce. Při porodu hlavičky asistentka aktivně chrání hráz, aby se předešlo poranění. Pokud plodová voda neodtíká samovolně, na počátku druhé doby navrhneme tzv. dirupci vaku blan.
V druhé době se porozené hlavičce objevují ramena; raménka procházejí pánevním vchodem a hlavička se otáčí do konečné polohy. Při porodu mohou nastat různé polohy hlavičky a ramének; v některých situacích se používají pomocné metody jako kleště, vakuumextrakce či v extrémních případech císařský řez.
Praktické poznámky k průběhu druhé doby
- Podporujeme přirozené tlačení a dýchání dolů s hlubokým dýcháním a tichým výdechem při kontrakcích.
- Hráz je chráněna a případný nástřih bývá řešen po zvážení rizik a výhod. Epiziotomie není automatická u všech porodů.
- Indikace pro kleště, vakuumextrakci nebo jiné intervence se řídit stavem plodu a postupem porodu.
Třetí doba porodní: vypuzení placenty a péče po porodu
Třetí dobu porodní obvykle vedeme tzv. aktivně. Když se miminko narodí, necháme dotepat pupečník a mamince podáváme Oxytocin/Methylergometrin, který napomáhá k odlučování placenty a působí preventivně i proti poporodnímu krvácení. Třetí doba porodní se pojí právě s porodem placenty. Při odlučování možná ucítíte slabé kontrakce, následně placentu včetně plodových blan porodíte. Porod placenty by neměl trvat déle než 60 minut; pokud se ji nedaří porodit přirozeně, je nutné ji vybavit manuálně. Miminko bude celou dobu na Vašem těle, bonding probíhá, pokud si to sama nepřejete jinak.
Porodnická poloha a mechanismus: hlavička vstupuje do pánevního vchodu a postupuje pod rovinou pánevní úžiny. Hlavička se otáčí během sestupu a rozepínání hráze umožňuje postup porodu obličejem k žádanému směru. Raménka procházejí pánevním vchodem; vedoucím bodem bývá raménko níže uložené. Pohyby pánevních kostí a rotace pomáhají dítěti projít pánevními rovinami.
Pohyb pánve jako klíčový mechanismus porodu
Porodní mechanismus - jak plod a jeho části procházejí porodními cestami - vyžaduje aktivní spolupráci matky a dítěte. Hlavička vstupuje do pánevního vchodu šípovým švem a poté sestupuje. Rotace hlavičky a deflexe předchází průchodům jednotlivými rovinami pánevního vchodu. V důsledku pohybů pánevních kostí, rotací a uvolnění hráze dochází postupně k porodu hlavičky a ramének.
Klíčovým prvkem je pohyb pánve během porodu: kroužení, rotace, naklánění a osmičkový pohyb pomáhají dítěti najít optimální dráhu. Důležitá je i aktivní role matky v rámci pohybu a dýchání, které zvyšují průchodnost a okysličení. Předklon hlavy, flexe a postupná extenze doprovázená rotací vedou ke správnému průchodu obličejem a bradičkou.
Pravděpodobně největší význam má volný pohyb a volba poloh během porodu. Statické ležení na zádech může omezit biodynamiku pánve a zpomalit postup porodu. Aktivní volba poloh spolu s dýchacími technikami a podporou porodní asistentky pomáhají snížit napětí a zlepšit průchod hlavičky.
Kritické poznámky a rizika
- Kristellerova exprese je historický postup, který je dnes považován za rizikový a non lege artis; měl by být použit jen po pečlivém zvážení a pouze zkušeným porodníkem.
- Použití kleští či vacuumextrakce má indikace, které zohledňují stav matky i plodu; cílem je minimalizovat rizika a zajistit bezpečný průběh porodu.
- Epiziotomie by měla být provedena jen po zvážení rizik a výhod; nadměrné zásahy mohou mít dlouhodobé důsledky.
Praktické tipy pro aktivní spolupráci během porodu
- Vyvarujte se řízeného tlačení nařízeným tempem; tlačte jen tehdy, kdy to vy sama cítíte a máte podporu porodní asistentky.
- Využívejte dýchání dolů a prodýchávání během kontrakcí; dýchejte bez zvuků nebo s hrdelním zvukem podle toho, co vám vyhovuje.
- Ve spolupráci s týmem porodu měňte polohy - stoj, klek, opření o ruce, čtyřnožní postoj a jiné, aby se pohyb pánevních kostí usnadnil.
- Nezapomínejte na kontakt s dítětem a na bonding po narození; dítě zůstává na těle matky během počátečního období.
