Jedno hezké ráno vyprala paní Vendelína všechno prádlo i povlečení a s ním také svůj oblíbený polštářek.
Vytáhla dva barevné kolíčky na prádlo a polštářek pověsila za ouška na balkon.
Ať si visí, ať se suší, ať ho slunce hezky vyhřeje.
Polštářek se houpal na šňůře, když vtom ho zaujal les a krásné stromy v dálce.
Právě si s nimi hrál větříček.
Listí na stromech šumělo, tančilo a některé si letělo dál, do světa.
„Větříčku, Petříčku, zavěj mi trošičku, rozhoupej mě. Chci také do světa. Už mě nebaví pořád ležet jen na posteli nebo se sušit na balcony,“ žadonil pan Polštářek.
Větříček ho slyšel.
Protože měl tuze dobré srdce, rozpoutal největší vánek, jaký uměl, až kolíčky odletěly, uvolnily polštářek a ten se vydal na cestu vzduchem.
„Já letím, to je nádhera!“ volal nadšením polštárek.
Doletěl až pod starý smrk.
Ležel si tam pod stromem, usmíval se a byl šťasten.
Když tu nad sebou uslyšel zvláštní šeptání malých tvorů.
„Co to je, co to sem přistálo? To hned zkusíme.“
Hop, hop, hop, smích.
A znova - hop, hop, hop, smích.
Malé zrzavé veverky začaly skákat ze stromu rovnou na polštář.
Měly z toho náramnou legraci.
Polštářek ale ne.
„Hele holky, já nejsem žádná trampolína. Jsem pan Polštářek. Letěl jsem do světa za lepším a zajímavějším životem.“
Veverky se jen zachechtaly a vzkřikly: „Trampo coo?“
Takové slovo ještě neslyšely.
Polštářek věděl, že tady to jeho vysněné místo nebude a zvolal: „Větříčku Petříčku, odnes mě dál! Tady mě mají za trampolínu. To bych měl brzy svoje krásné načechrané tělíčko docela rozcuchané.“
A větříček, že byl dobrý kamarád, zadul a polštářek se vznesl.
Letěl dál a dál, až přistál na vysokém stromě, zrovna vedle hnízda malého ptáčka.
Tedy ptačí paní.
Všichni známe pohádky o zvířátkách nebo o princeznách, ale určitě jste ještě neslyšeli příběhy o našich tatíncích.
Všichni známe pohádky o zvířátkách nebo o princeznách, ale určitě jste ještě neslyšeli příběhy o našich tatíncích.
Slovo „táta“ používáme běžně každý den, v tomto příběhu se ale tatínek stává superhrdinou, který dokáže vyřešit i velmi zapeklitou situaci.
Všichni známe pohádky o zvířátkách nebo o princeznách, ale určitě jste ještě neslyšeli příběhy o našich tatíncích.
Slovo „táta“ používáme běžně každý den, v tomto příběhu se ale tatínek stává superhrdinou, který dokáže vyřešit i velmi zapeklitou situaci.
Loutkové divadlo Kozlík uvádí originální i známé pohádky v malebných kulisách.
První z loutek vznikla v roce 1999 jako dárek k Vánocům.
Od té doby řezbář Josef Kudrna vyřezával každoročně jednu loutku pod stromeček pro svoji dceru Pavlínu Kudrnovou (dnes již Rezkovou).
Jedna z pohádek s názvem Jak šel kozlík do světa zavítá i k nám na zámek v neděli 29. ledna 2017 v 16.00 hod.
Tato veselá pohádka vypráví o Kozlíkovi, který se vydal do světa, aby vysvobodil zakletou princeznu.
Musí splnit tři úkoly, které mu zadal zlý černokněžník.
Myslíte, že si Kozlíka princezna vezme? Na to už se musíte přijít podívat!
Zveřejněno: 7. 3. 2015 - 18. 3.
Autor: L.
Ve čtvrtek 5. března přijelo do naší školy divadlo.
Loutkové divadlo Kozlík přijelo s pohádkou „Jak šel Kozlík do světa“.
V pohádce vystupovaly krásné, vyřezávané, až 100 cm vysoké marionety.
Dřevěné loutky kašpárka, kozlíka, princezny, babičky, draka, čarodějnice, čaroděje a čerta vodili dva loutkovodiči.
Kozlík, který ráčkoval, šel vysvobodit panovačnou a umíněnou princeznu, kterou čaroděj začaroval.
Musel splnit tři úkoly a tím princeznu vysvobodil.
Děti z mateřské i základní školy plnily úkoly společně s Kozlíkem.
On sám se potom proměnil ve švarného prince.
Pohádka, tak jak to bývá, dobře skončila.
Celou pohádku doprovázely krásné kulisy a veselé písničky.
Než jsme se nadáli, zazvonil zvonec a pohádky byl konec.
Dětem se pohádka moc líbila a navíc měla logopedický a výchovný přínos.
Chceme, abyste sledovali vy nás, ne my vás.
Pro správnou funkčnost webu nějaké cookies potřebujeme.
Tyto soubory cookie jsou nezbytné pro fungování webových stránek, není tedy možné je zakázat.
Slouží například k zobrazení stránek nebo k uložení cookie souhlasů.
Tyto cookie neshromažďují informace, které by vás mohly identifikovat.
začíná ve středu 8. 2.
Loutková pohádka Jak šel kozlík do světa vypráví o kozlíkovi, který se vydal do světa, aby vysvobodil zakletou princeznu.
Musí splnit tři úkoly, které mu zadal zlý černokněžník.
Myslíte, že si kozlíka princezna vezme?
Na to už děti mohou těšit!
Loutkové divadlo Kozlík uvádí originální i známé pohádky v malebných kulisách.
Každá pohádka je plná krásných písniček a rekvizit.
Představení zahrají manželé Rezkovi jako sponzorský dar pro naši školku.
autor: Josef Tuček (8 let)
Bila jedna peřinka a polštářek.
A ten polštářek jednou řekl: "Hele, peřinko, nepojedeme na vílet?"
"Proč bi ne," a tak ten polštářek a peřinka šli na výlet.
Šli a šli, až došli k jedné zřícenině.
Polštářek řekl: "Nejdem dovnitř,"
"Proč bi ne," a tak šli dovnitř.
A vevnitř bily samé sochy a staré obrazy.
Polštář a peřinka se dost báli.
A najednou uslišeli skřeky.
Najednou se rozsvítily svíčky na svícnu.
A sokna se podívali a na hradbách uviděli býlou paní.
"Jé je, slyšíš to hýkání," řekla peřinka.
"Ano, slyším," odpověděl polštář.
"Nepudeme už ven?"
"Asi ano," řekl polštář.
A tak šli ven a domů.

| Příběh | Postavy | Klíčové momenty |
|---|---|---|
| Polštářek na balkoně | Polštářek, Větříček, veverky | Odlet kolíčků, hledání světa |
| Kozlík do světa | Kozlík, princezna, čaroděj | Splnění tří úkolů, vysvobození princezny |
| Na zámku a divadlo | Marionety, Rezkovi | Kouzla kulis, písničky, logopedický přínos |