Podmínky v zákoně pro vznik porodnice a porodu doma: právní rámec, práva rodičů a praktické dopady

26. 9. Bojovnice za porod doma prosazují podle ministra zdravotnictví Tomáše Julínka (ODS) něco, co zákon nezakazuje.

Porod doma je možný a nezakážou ho ani připravované reformní normy.

Pouze stanoví přesné podmínky, co je k němu potřeba.

Julínek to dnes řekl ČTK v reakci na protestní shromáždění, které svolaly aktivistky "za normální porod" před jeho úřad na středu 8.

„Jsem překvapen, protože nevím přesně účel shromáždění, co po ministrovi chtějí.“

Podle Hnutí za aktivní mateřství a Unie porodních asistentek se ženy cítí v porodnicích manipulovány.

Personál prý nedbá na jejich pocity, vnucuje jim léky na bolest či klystýr.

Julínek řekl, že nový zákon přesně vymezí, co je k porodu doma potřeba, aby byla zajištěna základní bezpečnost a podmínky výkonu povolání zdravotníků přítomných u porodu.

Zákon vymezí podmínky, ale plnou zodpovědnost ponese matka sama.

Dodal, že reformní zákony přinesou vylepšení do oblasti porodní péče.

Bude jednodušší provést takzvaný bezbolestný porod.

Nyní si porodnice složitě nasmlouvávají anesteziology ze soukromých praxí.

Je v tom plno byrokratických překážek, někdy to ani zdravotní pojišťovny nepovolí.

Institut samostatného výkonu povolání vše zjednoduší.

Aktivistkám vadí i to, že se zavírají malé porodnice.

Podle vyjádření České gynekologické a porodnické společnosti ale zajistí kvalitnější péči porodnice, kde je alespoň 500 porodů ročně.

To malé porodnice nemají.

Přednosta gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady docent Bohuslav Svoboda kritiku aktivistek odmítl.

Rodiče, připravte se ambulantní porod s naší Rukovětí ambulantního porodu!

Dřívější odchod z porodnice není upraven žádným zvláštním zákonem, není to potřeba.

Ambulantní porod je ukončení hospitalizace a nepokračování v navrhované péči, léčbě.

Nemocnice (porodnice) není útvar na výkon vazby.

Právo odmítnout zdravotní péči za nezletilého mají rodiče, jako jeho zákonní zástupci.

Jednají v nejlepším zájmu dítěte (Nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. § 875 (1)).

Na ambulantní porod nepotřebujete žádný předpřipravený dokument, žádné razítko od kohokoli, žádnou žádost.

Stačí vám vaše přání odejít dřív, vaše ústa a hlava.

Desatero pro dobrý porodní zážitek: Porod si sice nemůžeme naprogramovat, ale přesto můžeme hodně ovlivnit, jak bude vypadat.

Narození dítěte - kde hlásit, porodné.

Kde všude je potřeba nahlásit narození dítěte.

Vstup do rodičovství aneb A teď jsou z nás rodiče.

Jsou z vás rodiče! Přemýšlíte, co rodičovství znamená pro váš život a jak v téhle roli obstát co možná nejlépe?

Dítě v nemocnici a práva rodičů: Kdo má odpovědnost za péči o dítě a jeho zdraví?

Na co máte jako rodiče právo?

Těhotenství, porod a jaká jsou vaše práva: Máte právo na profesionální přístup zdravotníků, což zahrnuje nejen odbornou úroveň a bezpečnost poskytované péče, ale i slušné, ohleduplné a důstojné zacházení.

Víte, jak získat příspěvek na předporodní kurz? Předporodní kurz je investice, která se vyplatí.

Na problematiku nakládání s placentou po porodu můžeme nahlížet z pohledu jak soukromého, tak veřejného práva.

Na jedné straně stojí osobnostní práva rodiček zakotvená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), která zahrnují v § 91 a násl. i právo na tělesnou integritu.

Na straně druhé musíme brát v potaz zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen „zákon o zdravotních službách“), který v § 81 taxativně vyjmenovává způsoby, kterými lze s placentou nakládat.

Někdy placentu považují ženy za součást své tělesné integrity, a proto i po jejím vypuzení dle jejich názoru zůstává předmětem jejich osobnostních práv.

Zákon o zdravotních službách na tom podle nich nic nemění, protože v ustanoveních o nakládání s částmi lidského těla odebranými pacientovi při poskytování zdravotní péče přímo nezakazuje použití placenty jinými způsoby než těmi, které jsou v daném zákoně uvedeny.

Ti jsou povinni se při výkonu svého zaměstnání řídit zákonem o zdravotních službách, který stanovuje, jakým způsobem lze nakládat s placentou po porodu.

V tomto výčtu se nenachází zmínka o situaci, kdy si ženy chtějí placentu odnést z nemocnice a ponechat si ji pro vlastní potřeby.

Pokud by i přesto bylo umožněno matkám si placentu odnést, nemocnice by nakonec mohly být pokutovány podle § 117 odst. 3 písm.

Podle § 112 občanského zákoníku, který upravuje nakládání s částmi lidského těla, může člověk přenechat část svého těla jinému pouze za podmínek stanovených jiným právním předpisem.

Zvláštním právním předpisem, který výjimečně umožňuje udělit souhlas s přenecháním částí těla, je zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.

Pro přenechání částí těla k transplantačním účelům platí zvláštní úprava stanovená v zákoně č. 285/2002 Sb., transplantačním zákoně.

Občanský zákoník se používá subsidiárně a v souladu se zásadou lex specialis derogat legi generali dáváme přednost zákonné úpravě ve speciálních zákonech, která se nachází v zákoně o zdravotních službách a transplantačním zákoně.

Podle § 82 zákona o zdravotních službách se na nakládání s placentou přiměřeně použije § 81.

Lze ji tedy použít pouze pro potřeby vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům ve zdravotnictví, pro použití při léčbě příjemce lidských tkání a buněk podle zákona o lidských tkáních a buňkách, pro potřeby transplantací podle zákona upravujícího transplantace, k použití pro výrobu léčiv podle zákona o léčivech a podle zákona o lidských tkáních a buňkách a pro potřeby stanovené jiným právním předpisem.

Zde leží těžiště argumentace zastánců vydávání placenty.

Tito zastánci tvrdí, že zákonem nakládání jiným způsobem není zakázáno.

Pokud placenta není takto využita, musí se podle § 91 zákona o zdravotních službách specifickým způsobem likvidovat.

Považuje se za anatomicko-patologický odpad, který se následně spaluje ve spalovně poskytovatele zdravotních služeb.

Nemá-li poskytovatel vlastní spalovnu, pak ve spalovně jiného poskytovatele nebo v krematoriu, a to na základě smlouvy uzavřené s jiným poskytovatelem nebo provozovatelem krematoria.

Pokud žena porodí své dítě v nemocnici, následné nakládání s placentou se striktně řídí zákonem o zdravotních službách.

Vzniknout tedy může situace, kdy žena dá souhlas s použitím placenty pro stanovené účely, anebo likvidace placenty v situaci, kdy se dále nepoužije.

Ministerstvo zdravotnictví České republiky dostalo žádosti o výklad platného práva, pokud jde o možnost či povinnost poskytovatele zdravotních služeb vydat rodičce placentu.

Z tohoto důvodu se rozhodlo v roce 2016 vydat aktualizované stanovisko k dané otázce.

Podle něj momentálně v platných právních předpisech nenalezneme jednoznačnou a jasnou odpověď na danou otázku.

Tuto odpověď nezískáme ani z ustanovení občanského zákoníku, kde je upraveno nakládání s částmi lidského těla.

Ministerstvo je toho názoru, že zákon o zdravotních službách nelze považovat za „komplexní právní úpravu“, která jedina určuje, co lze činit s oddělenými částmi lidského těla.

Zaujímá názor, že na problematiku nakládání s placentou by se vztahovalo tzv. právo brát se o vlastní štěstí, které zakotvuje § 3 občanského zákoníku.

Podle stanoviska zákon vydání placenty rodičce na její žádost vůbec nebrání.

Jediné omezení spatřuje v § 81 odst. 6 a 7 zákona o zdravotních službách, které stanovují, že část těla pacienta lze uchovat a použít, pouze pokud nedojde k ohrožení zdraví jiného člověka.

Ministerstvo zdravotnictví má tak za to, že pokud není znám důvod, pro který by hrozilo ohrožení zdraví člověka, je povinností poskytovatele zdravotnických služeb vydat rodičce na její žádost placentu, neboť se jedná o část oddělenou od jejího těla a takové rozhodnutí spadá do rozsahu svobody člověka rozhodovat o tom, co to znamená žít podle své vůle (§ 81 občanského zákoníku).

Není nutné, aby se poskytovatel zdravotnických služeb blíže zajímal o to, jak rodička zamýšlí s placentou naložit.

Nicméně je vítáno, aby byla upozorněna na možná zdravotní rizika a nebezpečí, která mohou být spojena se zpracováním a následnou konzumací placenty.

Problematiku vydávání placenty řešilo také rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3118/2019.

V tomto rozhodnutí se aplikovala stará právní úprava obsažená v zákoně č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, který byl účinný do roku 2012.

Soudní rozhodnutí zmiňuje i situaci, kdy veřejnoprávní předpis stanoví povinnost.

V tomto případě dochází k vyloučení principu autonomie vůle, který se uplatňuje především v soukromoprávních vztazích.

Co se týká osobnostních práv žen, zdravotnická zařízení mají povinnost respektovat porodní přání rodiček, nicméně existují zde jisté mantinely.

Mohou totiž nastat situace, kdy přání matek nemůže být splněno, jelikož je zcela prioritní ochrana zdraví dítěte.

Dítě má právo na život a zdraví, které nesmí být v žádném případě ohroženo.

Pokud porod nemá standardní průběh a hrozí komplikace, jak tomu bylo v komentovaném případě, je nezbytné tomu přizpůsobit lékařské postupy.

Žalobkyně argumentovala i stanoviskem Ministerstva zdravotnictví, které vydání placenty připouští.

Soud nicméně k jeho obsahu vůbec nepřihlížel, a to z důvodu, že stanovisko vychází z pozdější právní úpravy, tj. ze zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, účinného od 1. 4. 2012, a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1.

Otázka vydávání placenty není stále zcela jednoznačná.

Osobně nevidím důvod (s výjimkou ochrany veřejného zdraví), aby ženám bylo bráněno nakládat s placentou podle jejich uvážení.

Jsem toho názoru, že na placentu lze skutečně pohlížet jako na součást těla matky a předmět jejich osobnostních práv.

Placenta by jim měla být vydána, zdravotnické zařízení by placentu nemělo vydat pouze v případě, kdy tomu brání prokazatelné důvody, jako je například ochrana veřejného zdraví.

Na druhou stranu ovšem chápu i argumentaci lékařů a zaměstnanců nemocnic, kteří mají oprávněnou obavu z pokut za nedodržení ustanovení zákona o zdravotních službách, protože z aktuálních právních předpisů nemůžeme zcela jednoznačně vyvodit, že vydávání placenty matkám je dovoleno.

[1] Patří placenta po porodu matce, vědě či spalovně. Právní prostor [online]. [cit. 17. 7. 2020].

[2] Spor o placentu. Ombudsman pro zdraví [online]. [cit. 17. 7. 2020].

[3] Zákon č. [4] Princlíková, Pavla a Zahumenský, David. Vydávání placenty rodičům po porodu: právní analýza otázky, zda jsou poskytovatelé zdravotních služeb oprávněni rodičům po porodu vydat placentu [online]. Externí zdroje.

Infografika: Schéma procesů kolem vzniku porodnice a porodu doma

Fáze porodu | 3D animace (2/2)

tags: #podminky #v #zakone #pro #vznik #porodnice