Vliv podjazykové uzdičky na kojení

Kojení dítěte je jedna z nejpřirozenějších věcí, kterou matka realizuje v péči o své dítě. Bohužel vlivem moderních trendů není pro spoustu žen kojení jednoduché. Pokud se nastávající maminka připraví na kojení ještě v dob těhotenství, je pravděpodobné, že bude po porodu jistější a sebevědomější. Také je větší pravděpodobnost, že se kojení podaří úspěšně zahájit.

Pro úspěšné kojení je důležitý co nejmenší zásah do přirozeného procesu porodu (podávání léků, zavodňování maminky, podání oxytocinu apod.). Po porodu je potřeba zahájit okamžitý a nepřerušovaný kontakt kůže na kůži a nechat novorozence se samo přisát. Pokud je proces přisátí přirozený, bez zásahů, usnadňuje novorozenci správné přisátí k prsu a také se úspěšněji začíná spouštět mateřské mléko. Dítě je po narození vybaveno primárními reflexy jako je hledací, sací a polykací. Tyto reflexy mu umožňují se samopřisát k matčině prsu.

Každá maminka bez ohledu na velikost prsu či bradavky je schopná své dítě kojit. Samozřejmě existují případy, kdy některé maminky své dítě nemohou ze zdravotních důvodů kojit. Pokud nemůže z nějakého důvodu proběhnout kontakt kůže na kůži či samopřisátí miminka, je potřeba mamince pomoci co nejdříve začít odstříkávat mateřské mléko, aby se podpořila jeho tvorba. Nejideálnější situace je taková, kdy má matka možnost kojit své dítě na požádání a být s ním v intenzivním kontaktu kůže na kůži. Není potřeba dodržovat intervaly mezi kojeními ani dítě převažovat, zda maminka nakojila miminko dostatečně. Také není vhodné dítěti dávat dudlík, dokrmovat dítě přes stříkačku nebo z láhve. Pokud je dokrmování nezbytné, je vhodné zvolit cévku (pro krátkodobé nakojení), laktační pomůcku, kterou si matka přiloží na prs a dítě tak stimuluje tvorbu mléka nebo využít pohárek.

S rozvojem průmyslu se na trhu objevila možnost krmit děti pomocí umělé výživy. Po 2. světové válce zaznamenáváme pokles počtu kojených dětí a nárůst dětí krmených z láhve či pomocí jiné pomůcky. Sledování podjazykové uzdičky se postupně vytratilo z běžné lékařské praxe. Snahy o návrat k přirozenému kojení v 80. a 90. letech 20. století vedly k opětovnému zájmu o problematiku orofaciálních uzdiček. Pokud se dítěti nedaří přisát nebo sát dostatečně, je potřeba hledat příčinu. Jednou z mnoha příčin může být zkrácená retní a/nebo jazyková uzdička. Níže se budeme blíže touto problematikou zabývat.

Většina matek dětí, které mají orofaciální uzdičky zažívá během kojení nepříjemné pocity a často také velmi výraznou bolest. Maminky si uvědomují benefity kojení, proto se snaží tuto bolest překonat, ale často to nevydrží dlouhodobě. Bolest je často způsobená tím, že dítě neudrží bradavku dostatečně a přisává se pouze na její část nebo nedokáže vytvořit dostatečný podtlak, aby bylo schopno sát mléko. Tyto obtíže jsou ve většině případů způsobené tím, že se jazyk nemůže hýbat dostatečně. I děti, které nemají zkrácenou jazykovou uzdičku mohou vykazovat tyto obtíže, a naopak i děti, které mají zkrácenou jazykovou uzdičku se mohou dobře kojit.

Pokud však zaznamenáme i další symptomy jako např.: Nesprávné přisátí, Vytékání mléka z úst, Nedostatečný retní uzávěr, Říhání během kojení, Mlaskavé zvuky během kojení, bylo by vhodné zkontrolovat dutinu ústní a vyšetřit všech 7 uzdiček. Nejčastější symptomy na straně matky: Bolestivé kojení, Nízká laktace z důvodu sníženého odběru mléka, Popraskané, deformované nebo zploštělé bradavky, Krvácení bradavek, Ucpání mlékovodů, mastitida, Používání kloboučků. Zkušená laktační poradkyně by měla vyhodnotit historii kojení a všechny symptomy na straně matky i dítěte, aby mohla správně vyhodnotit, kde se nachází hlavní problém.

Děti se zkrácenou jazykovou uzdičkou sají nedostatečně a nedochází k dostatečnému transferu mléka. Matky pak často musí přistoupit k odstříkávání nebo odsávání mateřského mléka, aby si zajistily dostatečnou tvorbu mateřského mléka a celý proces kojení se pro ni může stát velmi časově, fyzicky i psychicky náročný. Pokud nemá matka dobrou podporu ve svém okolí, může dojít k předčasnému odstavení dítěte. Děti jsou velmi adaptivní, snaží se mléko získat jakýmkoliv způsobem a tím se mohou velmi vyčerpat a následně být spavé.

Příznaky na straně dítěte: Slabé přisátí na prsu nebo láhvi, Usíná během krmení, Stále se odpojuje a znovu přisává během krmení, Často pláče u kojení, Příznaky refluxu, Časté vyplivování mléka, Mlaskavé zvuky během kojení, Říhání nebo kašlání během kojení, Kousání nebo žmoulání bradavky, Mléko vytéká koutky úst během kojení, Slabé přibývání na váze. Pokud používá dudlík, tak si matka může všimnout, že často vypadává z úst. Ústní dýchání, chrápání, hlasité dýchání, Ucpaný nos, Vytékání mléka nosem, Frustrace z kojení nebo krmení z láhve. Děti během krmení zapojují svaly jiným způsobem. Zvýšeně aktivují tváře a rty, aby dokázaly sát mléko. Během zvýšeného úsilí spálí více kalorií a také se rychleji unaví. Pro děti se zkrácenou retní uzdičkou (zvláště tou horní) je typická aerofagie (dítě během sání mléka saje vzduch, který potom polyká). To potom vede ke kolikám nebo refluxu. Pokud dítě nepřibývá na váze podle představ lékaře, je matce často doporučeno, aby dítě dokrmovala formulí anebo aby přestala kojit a krmila dítě láhví. Tento způsob je neefektivní z dlouhodobého hlediska, protože kojení není jen o nakrmení dítěte, ale je i o vytváření vztahu mezi matkou a dítětem. Přechod na krmení z láhve může být pro mnoho dětí se zkrácenou jazykovou uzdičkou obtížný.

Matky často uvádí, že dítě nepřijalo první láhev a musely vyzkoušet několik, než dítě začalo přijímat mléko. Stejně tak je problematické zvolit, jakým umělým mlékem bude matka dítě krmit. I u dětí krmených z láhve mohou přetrvávat obtíže spojené se zkrácenou uzdičkou jako Plynatost, Říhání, Reflux, Vyplivování mléka, Zvracení. Proces sání mléka je nepřiměřeně dlouhý (rodiče mají tendenci to dítěti ulehčit zvětšením otvoru v savičce). Dítě usíná u krmení, Nedostatečně přibývá na váze.

Cílem terapie u kojenců je co nejdříve zlepšit či znovu nastolit kojení nebo překonat problémy, které má dítě při krmení z láhve. Přestože vnímám, že moje vzdělání není zdravotnické, ani se nespecializuje na problematiku uzdiček. Dovolím si sdílet svůj pohled a zkušenosti jako laktační poradkyně. Laktační liga ve svém článku z 23. 4. Ve svém novém článku ze dne 3. ledna 2026 Laktační liga navíc poukazuje na nové poznatky, které varují před komplikacemi spojenými s tímto zásahem. Stříhání uzdičky u miminka považuji za zákrok velmi invazivní a bolestivý.

Jsem přesvědčená o tom, že tělo si pamatuje každou ránu, každou bolest. Dostupné studie o uzdičkách se navíc údajně zaměřují především na krátkodobé ukazatele, jako je úleva od bolesti nebo změna mechaniky sání, nikoli na dlouhodobou pohodu kojeného miminka a jeho mámy. Během poradenství se řídím principem primum non nocere - především neškodit. „Vašim článkom ste ma velmi uklidnili. Pri prvom synovi, ktorému je teraz 6,5 roka doporučila laktačná nastrihnutie uzdicky pretože sa nebude vedieť któryť a zle bude rozprávať. Reagovali sme s manželom intuitívne a nedali sme nastrihnut uzdičku. A teraz som velmi rada keď čítám vaš článok.“

Většina příběhů sdílí zkušenosti s kritickým rozhodováním a důležitostí informovaného rozhodnutí. Magda Macoszková, laktační poradkyně, vyzývá k respektujícímu a neinvazivnímu přístupu a nabízí podporu instinktivního kojení. Uzdička pod jazykem je nenápadná blána v ústech, které téměř nikdo nevěnuje pozornost, dokud nezačne způsobovat potíže. U dětí narozených s uzdičkou pod jazykem je tato uzdička nezvykle těsný a/nebo krátký.

Předpokládá se, že uzdička pod jazykem je genetická diagnóza, která postihuje více chlapců než dívek a ač je známa již dlouho, může být poměrně těžké ji odhalit. Většina novorozenců s ankyloglossií má problémy s kojením a ani zkušená laktační poradkyně nemusí ihned odhalit, že miminko trpí právě tímto problémem. Uzdičku pod jazykem u novorozenců a kojenců diagnostikuje lékař tím, že zkontroluje, zda uzdička omezuje pohyb jazyka. U dětí, které už mluví, lékař zjišťuje, zda má dítě problémy s vyslovováním konkrétních hlásek.

Léčba uzdičky pod jazykem závisí na závažnosti diagnózy a také na věku dítěte, kdy je diagnostikována a kdy začala způsobovat potíže. V mírnějších případech se problém může vyléčit i bez chirurgického zákroku, například když se dítě krmí a pohybuje jazykem, svaly se tímto cvičením mohou natáhnout a jazyk bude méně omezený. V případě, že diagnóza výrazně ztěžuje kojení a výše zmíněné metody nepomáhají, lékař doporučí stříhání uzdičky u novorozence. Frenotomie nebo frenulektomie je krátký zákrok, který se provádí bez umrtvení (zejména u novorozenců) nebo v lokální či celkové anestézii. U starších dětí, nebo pokud je uzdička příliš silná a její nastřižení nestačí, se provádí procedura nazvaná frenuloplastika.

Během této operace, která probíhá v celkové anestézii, chirurg přeruší krátkou uzdičku pod jazykem a plastikou prodlouží vyplazování jazyka. Starší děti mohou mít po operaci bolesti přetrvávající i týden či dva a není výjimečná ani zanícená uzdička pod jazykem. Operací však léčba nekončí, protože pacienta čekají jazyková cvičení na zvýšení pohyblivosti jazyka, tzv. jazyková jóga. Problémy s krmením, dýcháním, spánkem a správnou výslovností mohou naznačovat krátkou a tuhou uzdičku pod jazykem, ale mohou mít i jiné příčiny.

Tongue Tie (Ankyloglossia). Online. In: Nemours KidsHealth®. 2024. Tongue-tie (ankyloglossia). Online. In: Mayo Clinic. 2024. Tongue-tie. Online. In: NHS. 2024. Kamala Thiagarajan. How dangerous is tongue-tie? Online. In: BBC. 2022.

Uzdička pod horním rtem se také hodnotí z hlediska její tuhosti či krátkosti, zda vrůstá do dásně a vzhledem k příznakům, které se při kojení vyskytují. V takovýchto případech může společně s mnoha opatřeními kojení zlepšit i nástřih uzdičky pod jazykem nebo horním rtem (frenotomie, frenulotomie). Jde o krátký, několikovýchodný chirurgický zákrok, který lékař vykonává bez anestezie či analgezie, aby se miminko mohlo bezprostředně po zákroku uklidnit kojením. Když se miminko bezprostředně po zákroku nemá zájem přisát, můžete ho uklidnit kontaktem kůže na kůži, chozením, jemným společným pohybem nahoru a dolů připodřepu. Miminku můžete pomoci tím, že ho nakojíte bezprostředně před zákrokem a potom ihned po zákroku, pokud má chuť.

Ranka, která se pod jazykem vytvoří a která se hojí bílým či žlutým povlakem, má tvar kosočtverce a umožní vlnovitý pohyb jazyka, potřebný ke správnému přisátí a kojení. Zlepšení přisátí či bolestivosti přisátí může nastat okamžitě po zákroku nebo může vyžadovat delší čas. Některá miminka se po zákroku nakojí, některá pláčou a potom tvrdě usnou, jiná nejsou spokojení a jejich výraznější nespokojenost může přetrvávat první den a noc po zákroku. Někdy se situace s kojením dočasně zhorší předtím, než se výrazně zlepší.

Kromě tohoto zákroku jsou ke zlepšení kojení potřeba i všechny ostatní kroky, které vám na základě vašeho společného poradenského plánu laktační poradkyně navrhne. Proč se o tomto problému nemluví nebo se nepovažuje za důležitý? a) Protože se kojení jako takové často nepovažuje za důležité. b) Protože se přechod na lahev nebo umělou výživu často považuje za řešení problémů s kojením. c) Protože kojení se mylně považuje za „přirozené“ a tento termín se nesprávně aplikuje na to, že buď má fungovat samo od sebe a pokud nefunguje, tak není „přirozené“ dělat kroky pro to, aby se situace mohla zlepšit. d) Protože o kojení se uvažuje jako o něčem, co má trvat pár měsíců. Navíc dokrmování umělou výživou se nepovažuje za něco, co si vyžaduje řešení. e) Protože bolest při kojení se považuje za „normální“ (ačkoli není) a něco, co je třeba „vydržet.“ f) Protože kojení jako takové má malou podporu. g) Protože je málo zkušeností s tím, jak pomáhat matkám překonávat problémy s kojením, a tím pádem i málo zkušeností s faktory, které úspěch v kojení podmiňují. h) Protože funkce jazyka a horního rtu se v souvislosti s kojením hodnotí jinak, než v souvislosti s pitím z lahve, které představuje úplně jiný typ krmení.

Z příběhů žen s miminky, které absolvovaly přestřihnutí uzdičky pod jazykem: „Tak včera jsem byla s malým na zákroku. Bylo to nesrovnatelné. V noci jsem už díky zákroku neuspávala na gymnastickém míči, ale normálně při kojení vleže na posteli a i v noci pěkně vyprázdnil prs i vleže. Zvýšila se mi tvorba mléka. Dnes jsem ho byla zvážit a má 4450g, 12 dní po narození už tedy nejenže nabral porodní váhu zpět, ale i přibral 220g.“

„Moje dcerka byla u lékaře na zákroku uzdičky pod horním rtem v 5 měsících z důvodu katastrofální situace, kdy se přestávala přisávat, při kojení jen plakala, neuměla jsem ji nakojit, měla suché plenky. Šli jsme až takto pozdě, protože až laktační poradkyně si toho všimla, do té doby mi všichni jen říkali, že se mám snažit. Ze začátku jsme měla obavy, jaké to bude peklo. Ve skutečnosti to byl několikavteřinový zákrok, nic hrozného,___

„Dokonca jedna moje kamarátka mi vravela, že sa jej zdá že dcerine nastrihnutie uzdičky bolo skor na škodu, že má akoby moc volný teraz jazyk a nieje to dobré.“

„Magdi, taky jsem to řešila. A cítila jsem, že to není v pořádku. Když své dceři nenechám píchnout uši, přece ji nebudu dělat něco podobného, když nemám jistotu, že se to zlepší. Poradila mi to zkušená a hodně doporučovaná LP, která to vyloženě netlačila, ale říkala, že má hodně zkušenosti, že to pomohlo. Bylo to takové křehké zranitelné období a opravdu to nebylo jednoduché.“

Uzdička pod jazykem je nenápadná blána v ústech, které téměř nikdo nevěnuje pozornost, dokud nezačne způsobovat potíže. Většina novorozenců s ankyloglossií má problémy s kojením a ani zkušená laktační poradkyně nemusí ihned odhalit, že miminko trpí právě tímto problémem. Vina se často připisuje matce, jejíž psychika může kvůli neschopnosti nakrmit vlastní dítě značně trpět. Uzdičku pod jazykem u novorozenců a kojenců diagnostikuje lékař tím, že zkontroluje, zda uzdička omezuje pohyb jazyka. U dětí, které už mluví, lékař zjišťuje, zda má dítě problémy s vyslovováním konkrétních hlásek.

tags: #podjazykova #uzdicka #kojeni