Prasknutím vaku blan se ohlašuje zhruba každý desátý porod. K odtoku plodové vody dochází většinou bez jakýchkoli předchozích symptomů. Může se ozvat „lupnutí“ a plodová voda může odtékat silným proudem nebo může odtékat po menších porcích. Odtok může nastat i v klidové poloze v noci. Po odtoku plodové vody ještě nemusejí nastat pravidelné stahy, ale je to vždy důvod k přijetí na porodní sál. Za normálních okolností je plodová voda čirá tekutina nevýrazného mírně nasládlého zápachu. Může být i lehce narůžovělá. V tom případě stačí dopravit se do porodnice do 4 hodin od odtoku.
Odchod hlenové zátky se projevuje odchodem hlenů, které mohou být s příměsí krve. Odchod hlenové zátky sám o sobě není důvodem pro odjezd do porodnice. Bolestivě vnímané děložní stahy, tzv. porodní bolesti či kontrakce jsou nejčastější známkou počínajícího porodu, ale ne vždy se již jedná o porod v běhu. Již několik týdnů před porodem se mohou objevovat „chystací“ bolesti neboli „poslíčci“. Projevují se nebolestivým tvrdnutím břicha nebo bolestmi v podbřišku a v kříži. Někdy mohou být intenzivnější a mohou být tedy zaměněny za začátek porodu. Většinou jsou ale nepravidelné, krátké a nezesilují svojí intenzitu. Poslíčci na rozdíl od pravých porodních stahů nemají otevírací efekt. Dobré je, dát si teplou koupel. Pokud tyto stahy v teplé vodě zeslábnou nebo ustanou, není třeba se znepokojovat. Skutečný porod se může rozběhnout třeba až za několik dní.
Porodní bolesti, které mají otevírací efekt, začínají pravidelnými stahy děložního svalstva. Budoucí maminky je vnímají jako bolestivé tvrdnutí břicha. Tyto stahy trvají asi 40 vteřin. Kontrakce mohou být pociťovány jako bolest celého břicha nebo jako křeče v kříži a ve tříslech. Blížící se porod se může hlásit i slabým krvácením nebo špiněním. Záleží také na charakteru krve, pokud je to stará tmavá krev nebo světlá hlenovitá, nic se neděje. Pokud by došlo k silnějšímu krvácení jasně červenou krví, je třeba jet do porodnice.
Autor: prof. MUDr. Za normální situace je plodová voda sterilní, bez přítomností mikroorganismů či jejich nukleových kyselin. Nicméně bakterie z pochvy mohou u některých žen překonat bariéru děložního hrdla a dostat se do prostoru mezi děložní stěnu a plodovými obaly. Následně bakterie mohou překonat plodové obaly a dostat se do plodové vody. Mikroorganismy v plodové vodě jsou rozpoznány specializovanými receptory lokalizovanými na amniu, vnitřní vrstvě plodových obalů, jež je v kontaktu s plodovou vodou. Jedná se o tzv. receptory pro nebezpečné vzory. Jejich aktivace je spojena s rozvojem zánětlivé reakce a následnou produkcí zánětlivé mediátorů (interleukiny, cytokiny, chemokiny) plodovými obaly. Tyto zánětlivé mediátory jsou uvolňovány do plodové vody. Tam se jejich hladina významně zvyšuje oproti normálnímu stavu a dochází tak k rozvoji zánětu v plodové vodě.
Některé zánětlivé mediátory, které se uvolňují z plodových obalů při aktivaci receptorů pro nebezpečné vzory, přitahují určitý typ bílých krvinek (neutrofily) z dělohy do placenty a plodových obalů. Dochází tak k masivnímu nahromadění neutrofilů v plodových obalech a placentě. Nově byl také popsán sterilní zánět plodové vody. Jedná se o situaci, kdy jsou v plodové vodě zvýšené hladiny zánětlivých mediátorů, ale není tam prokázána přítomnost mikroorganismů.
Zánět a infekce plodové vody se nejčastěji vyskytují u těhotenství komplikovaných předčasným porodem se zachovalým vakuem blan, předčasným odtokem plodové vody a krátkým děložním hrdlem. U těchto situací je frekvence zánětu a infekce plodové vody nepřímo úměrná stáří těhotenství. Čím je těhotenství starší, tím je riziko těchto komplikací nižší a naopak. Velmi vzácně se zánět a infekce mohou vyskytnout i u těhotenství bez těchto komplikací. Přítomnost zánětu a infekce v plodové vodě je obecně špatným prognostickým faktorem. Je spojena se zvýšeným rizikem brzkého potratu či předčasného porodu.
Zánět a infekce plodové vody probíhají velmi často (téměř typicky) subklinicky, bez jakéhokoliv odrazu v systémové cirkulaci matky. To znamená, že přítomnost zánětu a infekce v plodové vodě nelze zjistit rutinním laboratorním vyšetřením vzorku mateřské krve. Ke zjištění přítomnosti infekce či zánětu v plodové vodě musí být vyšetřena přímo plodová voda. Vzorek plodové vody je nutné odebrat amniocentézou. Stanovení zánětu v plodové vodě je v praxi poměrně snadné. K vyšetření na přítomnost zánětu v plodové vodě se běžně používá stanovení hladiny interleukinu-6 v plodové vodě. Stanovení mikrobiální invaze do amniální dutiny je více náročné, neboť bakterie způsobující infekci plodové vody jsou často bakterie nezachytitelné standardními kultivačními technikami. Proto je nutné k vyšetření plodové vody použít kombinaci standardních kultivačních metod a nekultivačních metod vyšetřujících přítomnost bakteriálních nukleových kyselin v plodové vodě.
Zánět a infekci plodové vody je možné, při jejich včasném odhalení, poměrně úspěšně léčit nitrožilně podanými antibiotiky. Plodové obaly společně s placentou tvoří neporušený vak, který obsahuje plod a plodovou vodu. Vak blan je umístěný v dutině děložní. Plodové obaly mají část plodovou (amnion a chorion) a mateřskou (decidua). Amnion je v kontaktu s plodovou vodou, která je ve druhém a třetím trimestru tvořena převážně močí plodu. Decidua je v kontaktu se stěnou dělohy. Plodové obaly podstupují v průběhu těhotenství změny (tzv. remodelace), kterými se přizpůsobují na růst a velikost plodu a také na změny množství plodové vody. V posledních týdnech těhotenství dochází ke ztenčení plodových obalů, což vede ke snížení jejich pevnosti - zejména v části plodových obalů nad oblastí děložního čípku. Tato zeslabená část plodových obalů pak krátce před nástupem porodu, či v jeho průběhu, praská. Tím dochází k odtékání plodové vody skrze hrdlo děložní a pochvu ven mimo tělo těhotné ženy. Pokud dojde k porušení plodových obalů před nástupem děložních kontrakcí (alespoň 1-2 hodiny), hovoříme o předčasném odtoku plodové vody.
Pokud k porušení vaku blan navíc dojde před dokončeným 37. týdnem těhotenství, hovoříme o tzv. PPROM. Komplikuje zhruba 2-4 % všech těhotenství a je zodpovědný za 30-40 % všech předčasných porodů. Nejčastěji dochází k PPROM mezi 34. a 37. týdnem těhotenství. Dnes se na PPROM díváme jako na onemocnění plodových obalů způsobující jejich urychlené stárnutí a ztrátu pevnosti. Infekce a zánět v plodové vodě se přitom v PPROM vyskytují jen u části případů; proto je personalizovaný přístup klíčový.
Ke stanovení komplikací není možné používat běžné ukazatele zánětu z mateřské krve. Amniocentéza umožňuje získat vzorek plodové vody a během pár desítek minut zjistit, zda je v plodové vodě zánět a jaké je jeho roar. Po vyšetření lze během hodin až dnů určit, zda jsou v plodové vodě bakterie a jejich druhy. Při PPROM je ve vaku blan často jen velmi malé množství zbytkové plodové vody. Riziko infekce se zvyšuje s prodlužujícím časem od odtoku a s vyšetřeními, která umožní vstup bakterií z pochvy do vaku blan. Proto existují dvě krajní možnosti: aktivní porod (indukce) nebo vyčkávací postup s pečlivým sledováním do doby těhotenství.
Jak postupovat po PPROM a při odtoku plodové vody
Před dokončeným 34. týdnem těhotenství je doporučován vyčkávací postup. Kortikosteroidy mohou snížit riziko dechu u novorozence a další komplikace, ale jejich efekt je největší v prvním týdnu po podání. Antibiotika by měla dostat každá těhotná žena s PPROM. Vedení porodu závisí na aktuálních podmínkách; pokud je plod v podélné poloze hlavičkou a nejsou kontraindikace, porod může probíhat spontánně i při PPROM. U koncem pánevní polohy se rozhoduje po dokončeném 28. týdnu.
Riziko infekce roste po 24 hodinách od odtoku, zejména po interních vyšetřeních. Konvenční postup bývá čekat s vyvoláním porodu maximálně 24 hodin po odtoku, ale v praxi bývá uváděno i dřívější zahájení intervencí podle prostředí a indikací. Často se diskutuje o amniotomiích - umělém protržení vaku blan. Některé studie ukazují, že protržení vaku v průběhu porodu zvýšuje bolest a stres a nemusí vždy vést k požadovanému efektu při vyvolání. Proto by amniotomie neměla být rutinní součástí péče.
Specifická péče po narození dítěte a po císařském řezu vyžaduje pozornost k rizikům pro matku i dítě. Po císařském řezu mohou nastat komplikace jako hematomy, infekce operační rány či zánět dělohy, případně embolie. Pro dítě může být riziko ovlivněno tím, že dítě neprošlo porodními cestami a méně osídlilo střevo a kůži bakteriemi z pochvy. Kojení a kontakt kůže na kůži bývá často možné až po několika desítkách minut, kdy dítě komunikuje nejprve s nemocničními bakteriemi.
Ve speciálních centrech se řeší i otázka časného odtoku vody a možnosti prodloužení těhotenství až do 22. týdne a více. Zkušenosti z KGPN 1. LF UK a VFN ukazují, že i za extrémních podmínek lze některé děti donosit a že péče v perinatologických centrech s intenzivní neonatologickou péčí výrazně zlepšuje prognózu. Personalizovaný přístup, který zohledňuje infekci, zánět a stav plodové vody, umožňuje řešit každou situaci individuálně a minimalizovat rizika pro matku i plod.

V České republice se rozvíjí programy na zlepšení péče o těhotné s PPROM v různých centrech. Studie a projekty jako Tailored-PROM usilují o individuální léčbu šitou na míru, aby se prodloužila gravidity a zlepšila prognóza pro novorozence.
Je důležité sledovat barvu a množství plodové vody a pohyby dítěte. Při čirém odtoku je vhodné vyrazit do porodnice, při zelené či krvavé plodové vodě ihned vyhledat lékařskou pomoc. Předčasně narozené děti mají vyšší riziko infekce, proto je klíčová včasná diagnostika a adekvátní péče. Včasné odhalení infekce či zánětu v plodové vodě umožňuje efektivní léčbu antibiotiky a minimalizuje rizika pro plod.
Praskla vám voda – zde je časová osa
Rizika po císařském řezu a péče o dítě
Císařský řez může mít pro matku i dítě určité následky, avšak moderní péče a zkušený chirurg mohou minimalizovat rizika. Komplikace pro matku zahrnují krvácení, infekce rány, embolii a možné srůsty v břiše, které mohou ovlivnit budoucí těhotenství. Pro dítě může být rizikem, že neprošlo porodními cestami a může být náchylnější k některým dlouhodobým problémům. Kontakt kůže na kůži a kojení bývá možné po krátké době po operaci, nejčastěji po několika desítkách minut.
Monochoriální biamniální dvojčata (Bi-Bi) mohou existovat a vyžadovat specifickou péči, ale nejběžnější je, že císařský řez je proveden s vysokou odbornost a ohledem na budoucí další těhotenství. Důležité je zvolit vhodný plán pro vyžehlení a zotavení matky a zároveň zajistit bezpečí a zdraví dítěte.
- V perinatologických centrech je kladen důraz na personalizovaný přístup a spolupráci mezi porodníky a neonatology.
- Po císařském řezu je doporučeno navštívit urogynekologického fyzioterapeuta pro rehabilitaci svalovosfasciálního systému.
- Indikace k vyčkávacímu postupu a k indukci se posuzují individuálně podle stavu plodové vody, poloze plodu a stáří těhotenství.
Na závěr lze říci, že moderní péče o těhotné s odtokem plodové vody klade důraz na bezpečí matky i dítěte, personalizaci léčby a včasnost intervencí. Evidence-based přístup a spolupráce týmů odborníků umožňují zlepšit výsledky i v případech, kdy se dříve považovalo za beznadějné.