Dotyková obrazovka (anglicky touchscreen) je elektronický vizuální displej, který zaznamenává přítomnost a přesné místo doteku na displeji. Nejčastěji se k doteku využívají prsty a ruce, většina dotykových obrazovek však reaguje i na předměty, např. dotykové pero (stylus). Součástí jedné vrstvy je několik elektrod, na které je přiváděno malé napětí, díky nimž při dotyku vzniká měřitelné narušení pole a následná identifikace místa dotyku. Výhodou tohoto typu obrazovky je velká odolnost i proti vnějším vlivům (kapaliny, vlhkost apod.).
Hlavní technologie a jejich charakteristiky
Naopak slabší stránka tohoto typu tkví v tom, že předmět, který obrazovku ovládá, musí být alespoň částečně vodivý, protože jím prochází proud. V tomto případě tedy není vhodné ovládání např. dotykovým perem na některých površích. Funkce spočívá ve snímání infračerveného záření fototranzistorem (detektorem). Dojde-li k dotyku obrazovky, záření se dotykem přeruší a tímto se zaznamená místo dotyku. Jelikož obrazovky založené na infračerveném principu neobsahují několik vrstev, jejich výhodou je vysoká průhlednost.
Systém je založen na šíření akustických vln (ultrazvuku), jež jsou generovány měniči sloužícími jako přijímač i vysílač. Při doteku skla jsou vlny absorbovány a tím je dotek detekován. Výhodami jsou vysoká přesnost a rozlišení, výdrž a vysoká prostupnost světla (průhlednost).
Dotyková zařízení často nemají žádná klasická tlačítka (např. iPhone).
U rezistivní technologie je systém tvořen pružnou membránou, která je na povrchu displeje. Membrána je zevnitř pokryta velmi tenkou průhlednou kovovou vrstvou. Pod membránou je také vodivá průhledná vrstva, která je ale pevná. Mezi vrstvami je pak velmi tenká vzduchová mezera s rastrem izolačních podpěr, které vodivé vrstvy izolují od sebe. Obě vrstvy jsou připojeny k řídicímu a vyhodnocovacímu modulu. Při dotyku se horní vrstva prohne a v daném místě se vodivě spojí s vrstvou spodní. Mezi vrstvami pak začne procházet elektrický proud a kontroler pak vypočítá na základě velikosti jednotlivých proudů polohu bodu dotyku.
Funkce kapacitních dotykových displejů je založena na vodivosti lidského těla. Povrch kapacitního dotykového displeje je pokryt vodivou vrstvou. Při dotyku displeje prstem ruky vznikne mezi okraji displeje a vodivou rukou kapacita, přes kterou se uzavírá elektrický obvod. Důležitou nevýhodou kapacitních displejů je nutnost používání elektricky vodivého objektu, což znamená, že např. rukavice mohou znemožnit ovládání. Hlavními výhodami kapacitních displejů jsou vysoké rozlišení, vysoká světelná propustnost (přibližně 93 procent +/- 2), nezávislost na prachu a mastnotě a obecně vysoká odolnost.
Podtypem kapacitních displejů jsou projekční kapacitní displeje, které vyzařují elektrické pole do prostoru. Speciální typ bezdotykového kapacitního displeje představilo japonské Sony v březnu 2012 u modelu Xperia sola. Technologie floating touch pracuje se dvěma typy kapacitních dotykových senzorů: vzájemné senzory s velkou citlivostí a podpořeným multitouch, a samostatné senzory, které nepodporují multitouch, ale dokáží detekovat prst až dva centimetry od povrchu.
Nejrozšířenější jsou dva typy technologie dotykových displejů: rezistivní a kapacitní. Existují také akustické a infračervené displeje. Většina z těchto technologií využívá snímače, které jsou umístěny z vnější strany obrazovky. Technologie SAW k tomu používá ultrazvukové vlny, které přecházejí přes displej. Když se displeje dotknete, vlnu narušíte a tato informace je přenesena do řadiče zpracování. Další technologie používá infračervené záření, kdy infračervené diody vytvářejí přes obrazovku neviditelnou síť. V jiném případě jsou na okrajích obrazovky umístěny dva nebo více zobrazovacích senzorů a proti nim jsou v zorném poli umístěna infračervená zadní světla.
Rezistivní (odporové) displeje jsou vývojově starší technologií používanou v dotykových mobilních telefonech. V současnosti existují dva typy rezistivních displejů - čtyřvodičový a pětivodičový. Panel rezistivního displeje se skládá z několika vrstev, které ohraničují skleněný panel a pružnou membránu na povrchu displeje. Obě vodivé vrstvy jsou připojeny k řídicímu a vyhodnocovacímu modulu. Při dotyku dojde k prohnutí membrány a propojení horní vodivé vrstvy se spodní, čímž začne téct proud a vyhodnocovací jednotka vypočítá polohu dotyku.
Kapacitní dotykové displeje pracují s elektrickou kapacitou mezi prstem a vodivou vrstvou. Povrch je pokryt tenkou vodivou vrstvou (např. indium tin oxide). Při dotyku vznikne kapacitní proud, který uzavře obvod a řídicí jednotka určí přesnou polohu dotyku. Výhodou této technologie je vysoké rozlišení a průhlednost, nevýhodou je nutnost kontaktu s vodivým předmětem, např. prstem či stylusem. Někteří výrobci doplňují další vrstvy, aby umožnili ovládání i palmou či nehty v rukavicích.
Na závěr poznámka z praxe: pravidelná údržba povrchu displeje a použití ochranných fólií mohou prodloužit životnost dotykových obrazovek, které bývají poškrábané vlivem usazeného prachu či ostrých částic na stylusu.

Další zajímavosti a vývojové trendy zahrnují směřování k in-cell technologiím, kde jsou kapacitní senzory integrovány přímo do samotného displeje, nebo k projekčním kapacitním technologiím s delším dosahem a multifunkčními senzory. Největší výrobci nadále usilují o tenčí, citlivější a odolnější dotykové obrazovky, které zvládnou i náročné podmínky plného nasazení v mobilních zařízeních a průmyslových terminálech.
| Technologie | Průhlednost | Citlivost na dotyk | Hlavní nevýhoda | Použití |
|---|---|---|---|---|
| Rezistivní | 80 % | Nízká-střední | Mechanická citlivost na poškození, nižší průhlednost | Mobilní telefony, kiosky |
| Kapacitní | vysoká (93 % ±2) | Velmi vysoká | Vyžaduje vodivý kontakt | Smartphony, tablety |
| Projektivní kapacitní | vysoká | Velká vzdálenost | Komplexnější konstrukce | Specifické aplikace |
| Infrared (IR) | vysoká průhlednost | Střední | Potřeba senzorů po hranách | Speciální terminály |
V praxi tedy existují různé soubory technologií s různými výhodami a nevýhodami. Při výběru dotykového displeje je dobré zohlednit prostředí, ve kterém bude zařízení používáno, požadovanou odolnost, průhlednost a způsob ovládání.