Placici chlapec: obraz historie, legenda a umelecke vyznam

V osmdesátých letech minulého století dochází ve Velké Británii k barbarskému chování. Britové hromadně spalují všechny kopie portrétu nešťastného sirotka. Věří totiž, že na díle spočívá kletba. Racionální úvaha říká, že vlastnictví nějakého obrazu by nemělo mít vliv na osobní štěstí člověka. Přesto existují malby, v jejichž blízkosti lidé propadali depresím, pronásledovaly je desivé představy nebo jejich majetek zachvátila živelná pohroma. Jedním z nejslavnějších údajně prokletých obrazů je portrét Plačícího chlapce.

Obraz sirotka, jemuž při požáru zemřeli rodiče, namaloval někdy po druhé světové válce italský malíř Giovanni Bragolin (1911-1981). Podle legendy portrétovaný chlapec brzy poté také zahynul v plamenech. A jeho smutný osud jakoby se přenesl i do jeho portrétu. V osmdesátých letech se vlastníci obrazu z různých koutů Británie potýkali s požáry. Hasiči údajně zaznamenali desítky případů. Někdo věří, že hošík vládl nadpřirozenými silami, jimiž vyvolával oheň. Jeho rozzlobený duch zůstal uvězněn v obraze a pokračoval ve svém temném díle. Údajně vložil do obrazu negativní energii, která se obrátila proti všem, kdo se malbu rozhodli koupit.

Obraz Plačícího chlapce a jeho tradiční reprodukce po válce

Mnozí viní jeho redaktory, že právě oni spojili běžné požáry vznikající například kvůli neuhašeným cigaretám s portrétem Plačícího chlapce, a vytvořili tak legendu o kletbě. V roce 1985 všechny portréty shromáždili a hromadně je spálili. Obraz „Plačící chlapec“ namaloval po druhé světové válce v Benátkách malíř Govanni Bragolin. Předlohou portrétu plačícího chlapce byl sirotek, který prý údajně jen pouhou silou vůle dokázal zapalovat různé předměty. Traduje se, že kvůli tomu vyhořel i sirotčinec, ve kterém byl umístěný.

Dojemný obrázek plačícího chlapce se stal po válce především ve Velké Británii velice populární. Vytisklo a prodalo se na půl milionů reprodukcí. Tak tomu bylo do doby, než vznikla novodobá pověra rozdmýchaná tiskem. Byl popsán příběh May a Rona Hallových, kterým od přehřáté pánve začalo hořet přízemí jejich domu. Vybavení přízemí bylo požárem zničeno, až na jednu záhadnou věc, která byla předmětem článku. Reprodukce „Plačícího chlapce“ mezi nimi zůstala zcela nedotčena.

Tisku toto potvrdil i yorkshirský hasič jménem Peter Hall, který byl nejméně u patnácti podobných zásahů. Tato skutečnost vyvolala nakonec davovou hysterii. Při této akci zřejmě shořel i originál obrazu, neboť od té doby jeho prokletí ustalo. Hoch prý například magické síly souvisejícími s ohněm. A také prý zavinil smrt svých rodičů. Ale paranormální schopnosti byly připisovány i samotnému malíři, který přes obrázek nevinné tváře hocha dokázal vložit do portrétu svoji vlastní negativní energii.

Obrázek chlapce byl namalován v několika variantách, stejně jako některé další portréty. Známým je např. Strašidelné obrazy, které děsily své majitele: Plačící chlapec, Ztrápený muž, Žena deště. Na dnešní cestě do králičí nory se vydáme po stopách tří uměleckých děl, která svým majitelům buď přinesla neštěstí, nebo je pořádně vyděsila. Povíme si o portrétu Plačícího chlapce, který údajně způsoboval požáry v domácnostech. Také si řekneme o Ztrápeném muži, jednom z nejstrašidelnějších obrazů na světě. Autor k jeho namalování prý kromě olejových barev použil ještě něco dalšího. Náš výlet zakončíme povídáním o malbě s názvem Žena deště. Ta podle svých bývalých majitelů, kteří ji promptně navrátili, vylézá z obrazu ven a vstupuje i do snů.

O tom, jak s vašimi osobními údaji (tj. Jako nejprokletější obraz na světě bývá označován Plačící chlapec. Údajně je na něm dítě, jehož rodiče zemřeli při požáru a ono pak proklelo každé místo, kde se nacházelo. Jakékoliv jeho zpodobnění má nosit smůlu a domy, v nichž se obraz objeví údajně často shoří na popel. Podle zpráv hasičů ale samotný obraz neshoří nikdy. Takový příběh by se asi jindy do novin nedostal, jenže Ronův bratr Peter je hasič. Situaci, kdy po požáru zůstane jen jeden obraz s tím stejným motivem už totiž zažil několikrát. „Řeknu vám, proč ten obraz nikdy neshoří. Chlapcovi slzy jej uhasí,“ tvrdí.

Příběh obrazu však začíná už kolem roku 1950. Prodává je turistům jako připomínku sirotků z druhé světové války, a obzvlášť Angličané si je z nějakého důvodu velmi oblíbí. Kdy přesně se s ním začne pojit ona kletba není jasné, po vydání článku v The Sun ale mezi lidmi zavládne hysterie. Obraz je nějakou dobu ve všech novinách. The Sun se nakonec rozhodne dokázat, že na kletbě není nic pravdy, přestože v té době promluví třeba další hasič, Alan Wilkinson. Editor novin Kelvin Mackenzie však přesto začne od lidí jejich obrazy vybírat a na Halloween jich údajně dokáže spálit asi 2500! Strach z kletby tím trochu upadá a lidé se začnou zajímat spíše o to, kdo je to vlastně na obraze namalován. Bragolini jej údajně adoptuje, jenže jen o pár dní později mu jeho ateliér shoří na popel a chlapec uteče neznámo kam. Bylo dítě z obrazu skutečně nějak spojené s ohněm?

Přehledná související díla: Plačící chlapec, Ztrápený muž, Žena deště. Tyto obrazy bývaly považovány za některé z nejstrašidelnějších na světě a jejich příběhy nadále vzbuzují zájem fanoušků mystiky a uměleckého podvědomí.

Co nám říká zkušenost s legendárním obrazem

  • Portrét Plačícího chlapce se stal symbolickou ikonou po válce a ovlivnil jméno Bragolina i jeho dvorového světa malby.
  • Různé verze a reprodukce obrazu přežívaly v paměti obyvatel Spojeného království a podnítily vznik legendy o kletbě.
  • Hasiči i média hráli klíčovou roli v šíření fenoménu a v popírání či potvrzování nadpřirozených souvislostí.
  • Diskuse o tom, zda kletba skutečně existuje, zůstává otevřená, ale obraz nadále vyvolává silný emocionální a kulturní dopad.

Mezilidske dimenze a umelecke vyznam

Umělecký význam obrazů Plačící chlapec, Ztrápený muž a Žena deště spočívá v jejich schopnosti vyvolávat silné emoce, pojmenovat strach z asociované minulosti a vyvolat debaty o vlivu umění na lidskou psychiku. Legendární příběhy ukazují, jak vizuální dílo dokáže rezonovat v různých společenských kontextech a staletími formovat kulturní narativ o neštěstí, paměti a dědictví druhé světové války.

Možný literární a vizuální odkaz

  1. Příběh Plačícího chlapce a jeho mýtus o kletbě ukazuje, jak historické traumatické události mohou být přeneseny do vizuálního obrazu.
  2. Ztrápený muž vybere autorovské metody a doprovodné prvky k ještě temnějšímu vyznění díla.
  3. Žena deště budí nové interpretace tím, že z obrazu případně vystupuje do reality a vstupuje do snů.
Mapa vyuziti a sireni legendy Plačícího chlapce ve Velké Británii

V dnešní době můžeme chápat Plačícího chlapce nejen jako ozdobu sbírek, ale i jako případ studia vlivu médií, publicistiky a publicitního tlaku na šíření pověr a kulturních mýtů. Téma propojuje umení, sociální chování a psychologii, a ukazuje, jak silný příběh může přepsat vnímání konkrétního obrazu v široké veřejnosti.

Krátká rekapitulace hlavních bodů

  • Plačící chlapec byl namalován po druhé světové válce v Benátkách a stal se populární ve Velké Británii po válce.
  • Legenda o kletbě zahrnuje požáry, ztracené domovy a spojování obrazu s nadpřirozenými silami.
  • V roce 1985 byly portréty shromážděny a spáleny jako reakce na šíření strachu a mediálních spekulací.
  • Různé verze obrazu a jeho reprodukce přispěly k různým interpretacím a dalším mystickým prvkům kolem díla.

tags: #placici #chlapecek #obraz